Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 07

„Tak, mládeži,“ došel Itachi ke skupince, sundal si tmavé brýle a nechal probliknout svůj Sharingan, „pokračujeme. Ino?“

„Hai,“ pípla, nebyla dvakrát šťastná, že ji zrovna Uchiha vyrušil ze zasněného sledování dalšího Uchihy. Rychle si ale dala facku, ignorovala nechápavé pohledy ostatních. Co by na to řekl Sai, kdyby někdy zjistil, že má stále úchylné myšlenky týkající se Sasukeho.

Zalovila v tašce ležící opodál a vytáhla troje další pouta s klíčky.

„Díky,“ kývnul Itachi, rozdal dvojicím pouta a ohlédl se za Tsunade, která odkráčela nahoru do režie – byla tak alespoň blízko Jiraiyovi a mohla ho nenápadně kontrolovat – pořizovat památeční záběry.

„I-tachi-san, proč my máme modrou?“ Podivila se trochu zklamaně Hinata. Itachi po ní hodil pohledem ´žádný-dotazy-nebo-plivnu-oheň´.

„Nevadí! Modrá je dobrá!“ Začal kolem sebe mávat rukama Naruto, a pomalu se začal přesouvat před Hin, aby případný útok schytal raději on.

„Ale má pravdu, vždyť Tsunade a Temari si taky mohly vybrat barvu -“ zastal se jich Sasuke. Všichni se na něj překvapeně podívali.

„Drahý bratříčku, tak to prostě budeme brát tak, že šli na řadu až poslední, a zkrátka jiná barva nezbyla. Stačí?“ Začal mu to Ita vysvětlovat a dramaticky k tomu gestikuloval.

„A proč jsi je rozdával právě -“

„Hele, uklidni se, nebo ty vaše přebarvím na bílo,“

„D-dobře, jasně,“ horlivě přikyvovala Sakura ve snaze zachránit situaci a lehce zatahala Sasukeho za rukáv košile.

„Vidíš, Sasí, i švagrová to chápe.“ Pokýval Itachi důležitě hlavou.

„Švagrová?“ Zamrkal Neji a koutky mu cukaly.

„Pšt,“ zasyčela na něj Tenten a aby se to nepokoušel rozvádět, tvrdě mu dupla na nohu. Výhružně se na něj podívala, když už chtěl něco namítnout.

„No tak, pojďte, měli bychom začít,“ zavrčela Ino a neúspěšně se rukou pokoušela zakrýt tik v oku.

„Ach, ano,“ otočil se na ni hned Itachi, pravou ruku si hřbetem přiložil k čelu a nasadil mimořádně ´ztrápený´ výraz. Na to se akčně otočil, poskočil, zakopnul, usmál se do kamery a mávnul na ostatní, aby ho následovali (samozřejmě neuposlechli ihned, nejdříve museli uklidnit Sasukeho, kterému u hlavy naskočila kapka a tři křížky najednou).

„Tak, postavte se sem, prosím,“ ukázal ´hlavní moderátor´ na okraj bazénu. Když kolem něj procházeli, byli už spoutaní a po jednom odevzdali klíček.

„Dobře, Sasuke se Saky mají žlutou, Neji s Ten fialovou a Naruto s Hin modrou,“ zopakoval si pro sebe. Otočil se, nasadil výraz Petra Čecha alá ´tenhle gól nepustim´, a hodil klíče kamsi do středu bazénu.

Jednadvacet… Dvaadvacet… Třiadvacet…

Žbluňk… a ticho.

„Yep, řekl bych, že jsem trefil,“ usmál se ďábelsky. „Hej, Slizí- teda, Orochimaru, pošli je zpátky do vody,“ zavolal. I tak si ale nebyl jistý, jak takové hadí novorozeně může ´plavat´. (ale koneckonců, jak může plavat dospělý had?)

Orochimaru se na něj nenávistně podíval, cosi zasyčel manželce, ta… přikývla? A odplavala i s hádky do hlubin bazénu.

Ozval se klakson, vše bylo připraveno. Sakura se začala nepatrně klepat – být spoutaná hluboko pod vodou, to opravdu není nic příjemného. Trochu se uklidnila, když jí Sasuke jemně stiskl ruku.

„Mám vám to odpočítat?“ Zeptal se nadšeně Itachi a udělal psí oči. „Ta baba mi to předtím nedovolila,“ zamumlal téměř neslyšně a málem mu ukápla slzička.

„Ne.“ Odpověděl automaticky mladší bratříček. Itachimu slzička opravdu ukápla.

„Já myslím… že je to… dobrý nápad.“ Snažila se ho povzbudit Tenten a v duchu se divila, kam zmizel ten ´cool tajemný´ moderátor.

Itachi se ale začal smát jako šílený.

„Vy jste mi to spolkli?! Pchá! Hehe… A pak že jsem špatnej herec!“ Po chvíli vítězného tance, kterým se u bazénu značně uvolnila atmosféra, se vrátil k práci.

„Dobře. Tři – dva – jedna… Start!“ Švihl Aka-vlaječkou a odstartoval závod. Všichni najednou skočili do vody.

„Škoda, že to nemůžeme zkusit znovu,“ zamumlala Temari a sledovala mizící postavy svých přátel, „teď už bych určitě neřezala do tý kosti…“

„Nech toho, Temi, já už bych tam nešel… Ta voda je pěkně studená a mít chřipku po zbytek toho pobytu tady, to by byla otrava…“ Shika mluvil spíš se sloupem než s Temi, i když je nutné podotknout, že sloupy byly vyčištěné tak úzkostlivě, že v nich Shikamaru mohl vidět dokonale přesný odraz Temariina obličeje. ´Že by tohle byl důvod, proč Asuma pokaždé vykoupil v obchodě všechny čisticí prostředky?´ Prolétlo mu hlavou.

Temari nestihla nic namítnout, do rozhovoru se vmetla Ino.

„Promiňte, že vás dva ruším, ale není vám tu trochu zima? Chci říct,“ přejela je pohledem, „máte úplně promoklé oblečení a tady to nevypadá na Havaj. Támhle vzadu jsou šatny, máte tam připravené suché oblečení a ručníky,“ ukázala na druhou stranu haly.

„Dík,“ odpověděli unisono a vydali se na určené místo. Chtěli to stihnout co nejrychleji, aby viděli, jak si jejich kolegové vedou.

MEZITÍM POD HLADINOU – NARUTO A HINATA
Jen co se ponořili, už byli ´úplně sami´. Ostatní nejspíš někam odplavali, nebo si předtím shora neuvědomovali, jak je ten bazén velký. Neuplavali ani pár metrů, když se u nich objevil první malý černovlasý hádek. Hned za ním ale připlavali další dva.

Nejdříve je chvilku ´doprovázeli´. Pak ale kolem nich začali kroužit a jako naschvál se motali do Hinatiných dlouhých vlasů. Jeden se v nich ale – ať už to bylo úmyslně či ne – zasekl.

Hin ho chtěla co nejrychleji dostat pryč, tak si začala volnou rukou prohrabávat vlasy. Pomalu se jí zmocňovala panika.

´Iáá! Ne-ne-slez ze mě!´ Kňučela v duchu.

Naruto jí hbitě chytil ruku, kterou kolem sebe házela, a snažil se jí udržet v klidu. Upřeně se jí díval do očí, chvilku čekal, než si byl jistý, že zase nezačne vyvádět, pustil jí a pomalu začal hada z jejích vlasů vymotávat. Ten sebou sice nebezpečně mrskal, pak ale urychleně odplaval pryč i se sourozenci.

Hrdinný princ pak nahodil jeden z nejroztomilejších úsměvů, ukázal zvednutý palec a rychle začali plavat dál, než jim dojde vzduch. (v takových chvílích si říkáte ´proč já se nestal potápěčem´ - vydržet pod vodou i přes pět minut…)

MEZITÍM POD HLADINOU – NEJI A TENTEN
Žbluňk. Obě dvě postavy se konečně ponořily do ledové vody. Nikoho jiného neviděli, jen po levé straně zahlédli dvě siluety – nejspíše Naruta s Hinatou. Rychle začali plavat, ale s pouty na rukou to přece jen nejde tak úplně skvěle. Ne našli své tempo, neustále do sebe naráželi a kopali.

Pak se před nimi zjevili dva Oro-hádci. Kdyby tak věděli, že jeden z nich je Josífek, kterého Itachi odmítl vyslechnout.

Kdyby tak ti hádci věděli, že si nemají zahrávat s Tou, která nejlépe ovládá zbraně, a Tím, který vás šedesátkrát praští a neunaví se.

Řekněme, že i přes drobné obtíže nakonec dvojčata odplavala s nezapomenutelnou lekcí.

Už se pomalu blížili do středu bazénu, před nimi mohli – díky čisté průzračné vodě – vidět i jakousi siluetu baňky s žabkou, nejdříve ale museli najít jejich klíček.

MEZITÍM POD HLADINOU – SASUKE A SAKURA
Skočili. Pořádně se nadechli před dopadem na ledovou hladinu vody. Když byli ponořeni celí, tiše děkovali Jash-, ehm - Bohu, že na sobě měli oblečení, které poskytovalo alespoň částečnou ochranu před chladem, i když ztěžklo a mírně je táhlo kde dnu.

Nikde nikdo, rozhodli se rovnou plavat tam, kde tušili střed bazénu.

Doslova po pár vteřinách už nebyli tak sami, jak se zdálo. Nahrnul se na ně malý hádek, ale ani ten nebyl sám. Za ním se blížila sama obří Glóry.

Sakura nasadila výraz naprosté paniky a strnula. A pak, že se noční můry neplní. Sasuke jí chytil za ruku, aby jí tak nedřela pouta, a rychle jí stáhl stranou – stát v cestě dvoumetrovému hadovi by mohlo být poslední, co byste udělali.

Pokusili se rychle kousek odplavat, už byli skoro v půlce své cesty ke klíči a žabce –

„He?!“

NAHOŘE, NA OKRAJI BAZÉNU
„Co jim to tak trvá…“ Zachrchlal znepokojeně Itachi. „Touhle dobou už byla Tsunade u klíče, Shikamaru s Temari snad taky -“

„Tak, co se děje?“ Zeptal se Shika, zrovna se vraceli z šatny, Temari běžela hned za ním.

„Já ne-“ Chtěl začít, do řeči mu však skočil novopečený otec. Nasadil výraz naprostého vyrov- tedy, no,… (je nesmysl přirovnávat Orochimara k Buddhovi, to je jako naznačovat, že se Bin Ládin podobá talíři krevet) Zkrátka, začal s vysvětlováním, ať už měl výraz třeba vylekaného kuřete.

„Naruto sss tou sslečnou už jsou blízko klíčům, ale nemohou najít ten ssprávný. Neji a Tenten jsou na tom podobně, jen o něco blíž než ti dva. A co se týká Sasukeho-kun… He, no,“ nemohl dál pokračovat, chytil záchvat ďábelského smíchu.

„Co?!“ Vypálil na něj Itachi. Pak si ale vzpomněl na Orova slova ´Toho budeš litovat.´ Skryl překvapení, že to zachytil i na tu dálku, a nebezpečně zblednul (pokud to šlo ještě víc).

„Itachi, běž rychle na druhou stranu!“ Tsunadin hlas se rozléhal po celé hale. Z jeho tónu se nedalo nic vyčíst. Samozřejmě tím myslela, aby padal ke stolečkům sloužícím na druhou část úkolu.

„Tohle nebude dobrý,“ zamumlala pro sebe, když sledovala obraz jedné z kamer umístěných pod hladinou. „Ale nemůžeme do toho nijak zasahovat…“ dořekla a v mysli sama sobě nadávala, co to vymyslela za pravidla.