Horror
Uf, snažim se napsat nějakou jednorázovku, která by nebyla romantická. Myslím, že se mi stejně nepovede, ale alepsoň to zkusim. Hezký čtení!
Tsunade se zamyslela. Věděla, že příkazu, který právě vydala, bude jednou litovat. Už jen kvůli tomu, co se stalo Sasukemu, když byl mladý. Nemůže mít za zlý, že se chce mstít. Může tím sice zničit celou Konohu, ale přesto... Tsunade ho chápala. Pomalu se jí začaly vybavovat vzpomínky z dětství. Tehdy jí bylo teprve sedm let a ona se vracela domů...
Tak jak už bylo řečeno u Anděla Smrti můj mozek vyhlásil stávku!!!!! 
Hlavně zadní lalok kterej má na starosti právě mou FF sérii!!! 
Tak je tu tedy na vynahrazení další jednorázovka!!! 
Mozkový buňky sou všechny v čudu to je doufám všem jasný!!!!!!! 
Tak Itadakimasu (dobrou chuť 
) hlavně všem krvomilům!!! 
(nebo krvofilům teď nevim! )
Hiroki vyľakane pritisla ruku Dai na ústa a priložil prst k vlastným na znak toho, aby bola ticho. Tesne za ich chrbtom sa ozvalo zašuchotanie plášťov. Dievčatá sa naľakane obrátili a vytreštili oči.
„Ale, ale, koho to tu máme?“ Opýtal sa niekto posmešne. „Už som sa dávno nebavil, malé rozptýlenie neuškodí.“
„Nie sme tu pre zábavu, na to nezabudni,“ zahundral druhý hlas. „Máme robotu.“
Tak tento díl jsem zase napsala já! No doufám, že vás to aspon trochu baví číst! =)
Když jsme s Narutem konečně přišli na cvičiště, každý už plně trénoval. Sakura učila Klarush ovládat chakru a poté s ní ničit přírodu stejně jako ona. No a Barush .... no u ní ani sama nevím. Vypadalo to jako by se s Kakashim pořád dohadovala ale když ji Kakashi asi po několika minutách zpražil pohledem uklidnila se a začala ho poslouchat. Usmála jsem se a podívala se na Naruta. Ten se stejně jako já díval na ostatní a měl co dělat aby nevybuchnul smíchy.
Tak je tady další kapitola, omlouvám se opět za to, že mi to trvalo tak dlouho. Doufám, že se vám to bude líbit. :-)
"Heh? Ale ne." Vyřkla vyděšeně Sakura.
Sakuřin pomocník na ni jen vyděšeně pohlédl a už se chtěl zeptat co se s ním stalo,ale někdo ho předběhl.
"Co je? Co se s ním stalo?" Ozval se zezadu mužský hlas.
Oba dva se otočili, spatřili Kakashiho a vedle něj nějakého cizího muže, co se k nim rychle blížil s pohledem vyžadujícím odpověď.
Upozornenie! Fakticky nič pre slabé povahy... Myslím to vážne, tak prosím, berte to na vedomie. Ale ak už čítate od začiatku, tak s tým nič neurobím...
Oznamujem, že je táto časť predposledná...
Tak a je tu konečně poslední díl! Už jsem myslel, že ho snad nikdy nedopíšu... No nic nebudu zdržovat, tady ho máte:
Třetí Hokage pozoroval mraky skrz okno. Nechával si vylíčit všechny události, které se seběhly během Namikazeho mise.
„To je vše?“ konečně na něj promluvil.
„Ano,“ přitakal blonďák.
„Musíš se tam bezpodmínečně vrátit a zničit to zařízení.“
Minato kývl hlavou na souhlas.
„Můžeš si s sebou vzít koho chceš. Jiraiyu, nebo i jiné zkušené shinobi,“ pokračoval dál Sarutobi.
"Moment! Kde je Kurenai?" řekl Chouji
17:20pm Les u Konohy
"Kde by jsme ji měli hledat?" zeptá se Naruto.
"V lese, nejspíš," řekla Temari. Procházejí lesem a narazí na stopy.
"Hele stopy!" Vykřikne Satime, která skupinku vede. Šli podél stop až našli Shina, který naprosto ztuhlý strachy.
"Něco pppřiiššlo aa a Odnnessloooo to Kuurrenai," řekl Shino vystrašený k smrti. Popisoval ještě, že to dělalo zvuky a bylo to s červenými fleky na černé róbě.
"Akatsuki! To byl určitě někdo od nich." Řekl Kakashi.
„Sasuke?,“
„Tsunade…počkej…já…“
„Ty pereš! Počkej tu chvilku dojdu si jenom pro foťák, abych to zdokumentovala,“ odběhla Tsunade a Sasuke tam stál jak opařený.
Po chvilce, když už se vzpamatoval z téhle scénky, dal se zase do ždímání.
„Sasuke? Jsi tu?,“ uslyšel jemný hlásek Sakury za dveřmi.
„Jasný, pojď dál,“ křikl na ní a Sakura přišla přesně na čas, když hodiny začaly znovu odbíjet.
„Jé máš pěkný hodiny, Sas…“ nedokončila větu a naslouchala hlasu hodin.
„Musíš zabít, zabij ho!,“
Tak jsem se rozhodla zkusit svojí první hororovou jednorázovku. Je to moje první, takže na mě buďtě hodní Ale kritiku taky beru A tato FF je pro mojí krvechtivou Aleu, která mi dala tenhle skvělej krvelačnej nápad... takže jen pro tebe lowí :-*
„Kde to jsem? Halo, je tu někdo?,“ ptal se zoufale Jiraiya prázdné místnosti.
„Tady jsme,“ ozvaly se tiché hlásky dívek za ním. Dívky na sobě měly jen dvoudílné bikiny, byly štíhlé, nádherné s dlouhými vlasy, které jim rámovaly roztomilé obličeje.
...ľudia často za sebou zanechávajú stopy. A tie stopy, vedú k nemu...
Boli aj iné, menej nápadné cesty do zámku, ako zabúchať na hlavnú bránu. Toto Sorove počínanie sa dalo vysvetliť len tak, že sa chcel bez zbytočných okľúk dostať dovnútra, a ukázať Itachimu, že nemá strach.
Šiel tam na isto, zmierený s každým možným i nemožným koncom.
Lenže dvere sa nemienili otvoriť, a Sorova trpezlivosť unikala do nenávratna.
Je těžké zvolit si svou cestu. Ale dojít až do konce – to je umění.
A umění nebývá vždy krásné…
[i][font=Times New Roman]„Vypadni.“
„Sasuke-kun… ale to přece…to nesmíš!“
„Vypadni! Tohle se tě netýká! Chceš snad taky zemřít?“
S chladným výrazem v očích sledoval mladou, zoufale plačící dívku, objímající ležící osobu.
„Sasuke-kun…“ vzlykla.
„Táhni pryč!“ Odvrátil se od ní. Dřív bývali přátelé… Nechtěl ji zabít…nepotřeboval.
Ale pokud mu bude překážet jako ten…
„Minato, pospěš chlapče.“ Volala žena. Malý chlapec cupital ke dveřím. Chodba se zdála nekonečná, a přesto byly dveře tak blízko. Natahoval ruku ve snaze zachytit kliku dveří, ale ta mu stále unikala. Nakonec utichlo i volání jeho matky. Chodba potemněla a on stál sám v absolutní tmě. Zaslechl kroky. Pomalu se blížily. Minato se rozhlížel na všechny strany, když si byl naprosto jistý, že ví, odkud se přibližují kroky, rozběhl se na opačnou stranu.
Takže jsme se s Aleou dohodly na krváku, kterej se zapíše do dějin Konohy doufáme, že si naše dílo oblíbíte a budete postupně číst další části
[i]„Musím je zničit, musím zastavit tohle zlo. Nemůžu dovolit další zabíjení, prostě je zničím!,“ probíhalo v hlavě mladé kunoichi. Naposledy si přečetla lísteček s kletbou, kterou našla uvnitř hodin. Dala ho nad malý plamínek svíčky a papírek se v mžiku spálil.
„Teď už jenom ty prokletý hodiny,“ řekla nahlas a vydala se pomalým krokem k hodinám se sekyrou v ruce.
Sakura se propadla do hlubokého spánku. Do spánku, ve kterém znovu prožívala ty hrozné chvíle, které se jí před chvílí staly. Nejprve se ocitla v jakési pustině, celá svázaná, takže sebou nemohla vůbec pohnou. V tom se všude kolem ní objevily plameny a přibližovaly se k ní. Sakura příšerně řičela, jak jí oheň pomalu upaloval, jako-by věděl, jak jí to bude nejvíce bolet. Muka nepřestávala ani po době, která Sakuře připadala jako celé hodiny.
Byla hluboká noc. Mraky zakrývaly měsíc a hvězdy. Nepřátelské ležení bylo obehnáno dřevěnou palisádou, kde svítilo pár pochodní. Stráže se střídaly v pravidelných intervalech. Nebylo možné zbavit se jednoho strážného, aby to neupoutalo pozornost jeho kolegy.
Klon už nemohl nic zjistit, tak se rozplynul.
„Moje první mise obtížnosti A. Primární úkol je ukrást tajné dokumenty o rozmístění nepřátelských jednotek na hranicích naší země. Sekundární, zabít velícího této základny. Tak jdeme na to.“
„Konečně si vylezl z té své hnojírny lidských těl, co?“
„Ty sám máš co mluvit. Kdo se schovával v jeskyni na úkor přátel?“ Naruto zbělal vzteky a zatnul ruce.
„Tak tedy, přejděme hned k věci… Dám ti na výběr: buď se přidáš ke mně, máš v sobě obrovskou sílu, kterou ti poskytuje Kyuubi, s kterou bychom mohli…-“
„…co, jezdit na dovolenou?“ vyštěkl a prohlédl si jeho bílou kůži. „Opalovací krém faktor pětaosmdesát nevyrábějí!“
Tak jo, dávám to sem s tím, že pokud jste považovali třetí díl jako málo krvavý, tenhle je promiňte, ale tenhle asi bude možná ještě méně, ale to musíte zhodnotit vy! Tak příjemný čtení!
"Temari... Temari pojď, musíme jít." Temari se ještě více rozvzlykala.
"Ne... to nejde..."
"Vím, jak se cítíš, pro mě bylo také těžké oplakat Kakashiho a Tsunade, ale..."
"Cože?! Ti dva byli také zabiti?! Ten haj*l!" Temari zatla pěsti. Sakura si vzdychla.
Další kapitola je tu, tak to jako dycky ohodnoťte a okomentujte. Hezký čtení přeju.:-)
Yorik scházel pomalu ze schodů, pořád ještě otřesen tím, co se odehrálo na palubě. Pomalu brouzdal krví, co sem natekla z paluby, už stoupal na schody co vedly k pokojům, náhle se mu smekla noha a on sjel po zadku celé zkrvavené schodiště. Zastavil se až u chodby k prvním pokojům, kde ho do nosu praštil silný zápach ohořelých mrtvol, okamžitě se mu udělalo špatně, ale jelikož už vyzvracel všechno nahoře, nastaly jen svalové křeče a dávivé zvuky.
