Sasukeho pomsta část 5

Sakura se propadla do hlubokého spánku. Do spánku, ve kterém znovu prožívala ty hrozné chvíle, které se jí před chvílí staly. Nejprve se ocitla v jakési pustině, celá svázaná, takže sebou nemohla vůbec pohnou. V tom se všude kolem ní objevily plameny a přibližovaly se k ní. Sakura příšerně řičela, jak jí oheň pomalu upaloval, jako-by věděl, jak jí to bude nejvíce bolet. Muka nepřestávala ani po době, která Sakuře připadala jako celé hodiny.
Konečně se však kolem ní setmělo a ona se objevila na malé lávce. Ta visela ve vzduchu a ať se Sakura dívala sebevíc, nikde nemohla najít její konec ani začátek. Pod lávkou se tyčily do výše špičaté stalakmity. Sakuře se udělalo mdlo, ale rozhodla se zkusit po lávce jít. Ovšem hned po několika prvních krocích uklouzla. Z prvu držela celkem balanc, ale najednou se její tělo prudce naklonilo na levou stranu a něž si Sakura stačila cokoliv uvědomit, už padala vstříc blýskajícím se bodákům. Myslela si, že Kakashi měl tehdy alespoň rychlou a bezbolestnou smrt, ael jak brzy zjistila, příšerně se mýlila. Pád na stalakmity jí připadal strašně pomalý, ale její dopad ještě pomalejší. Tělem jí pomalu prostupovaly špičky nabroušených bodáků a Sakuře se chtělo křičet. Jenže jí v té chvíli projel jeden ze stalakmitů i krkem a Sakura vydala jen tlumené zachrčení. Všude kolem ní se rozlila krev a Sakura už téměř ani necítila bolest.
Nastalo další setmění a hned na to už Sakura uhýbala rychlým kunajům, které na ní létaly ze všech stran. Pár sekund se to Sakuře dařilo, ale pak se do ní zaryly první kunaje a hned po nich další a další. Sakuře projížděla tělem ochromující bolest a krev jí cršela téměř odevšad. Dokonce ani oči se nevyhli obrovské dávce tmavě červené tekutiny. Sakura se cítila zoufale. Nedokázala s tím nijak bojovat.
Následovalo další setmění, po kterém se Sakura ocitla v bazénu plném vařící vody. Sakura přestala vnímat bolest, která jí pulzovala snad v každé žíle, v každém koutku těla. Měla toho dost. Raději by umřela, než aby toto musela prožít znovu. A pak jí z vroucí vody začala tahat jakási obrovská ruka. Kolem ní se ozývaly hlasy...

Sakura konečně otevřela oči. První, čeho si všimla, bylo to, že se opět nachází v kruhovité místnosti a vedle ní leží zahradnické nůžky.
"Neni ti nic, Sakuro?" uslyšela a otočila se. Spatřila Temari.
"Dostala si jakýsi záchvat, nevěděli jsme , co máme dělat," ozval se druhý, mužský hlas. Sakura se usmála. Takže Temari nakonec toho nešťastníka zachránila. Navíc ho i poznala podle hlasu. Otočila k němu hlavu a zadívala se na něj.
"Mistře Jiraiyo," pronesla do vzduchu a jeden s legendárních saninů se musel usmát. Ta holka je silná. Jiraiya měl po celém těle několik škrábanců a zranění od mečů, ale nic se nemohlo vyrovnat tomu, co měla ma sobě Sakura. Jiraiya jí zvedl ze země a uchopil do náručí.
"Můžeme jít dál, Temari?" zeptal se. Temari přikývla a pba se vydali k druhým dveřím, které se v místosti nacházely. Temari otevřela dveře a nechala vejít Jiraiyu jako prvního. Tentokrát vstoupili do místnosti, velikostí a tvarem podobnou té, ve které skládala svou "zkoušku" Temari. Nebylo zde však žádné sklo, přes které by se dívali na budoucí oběť Sasukeho krvavé msty. Dokonce tu ani nebyl samotný Sasuke. To bylo pro Sakuru největším překvapením. Na každé straně místnosti byla jakási lávka. Temari s Jiraiyou stáli na té pravé. Mezi lávkami byla voda. Vzduch byl teda přirozeně dost vlhký. Hned vedle Temari stáli dveře, natřené křiklavě zelenou barvou. Na levé lávce se tiše pohybovala jakási postava. Kydž Jiraiya zaostřil zrak, poznal postavu a musel vypoulit oči. Stála tam totiž Hinata. Poté, co si toho všimla i Temari, začali na ní společně pokříkovat.
"Hinato! Tady jsme! Vidíš nás?" začal Temari a vskutku, po chvilce si jich Hinata všimla. Podle jejího chování měla velkou radost.
"Přejdi k nám po vodě!" zvolal Jiraiya a Hinata uposlechla. Ale Sakuře se to pořád nějak nezdálo. Nevěřila, že by Sasuke nechal jednu ze svých obětí proklouznout, aniž by na ní nastražil nějakou past. Rychle se teda dívala ze strany na stranu, dívala se i po stěnách, ale nikde žádné nebezpečí nezpozorovala. Hinata dopadla nohama na vodu, ale místo aby se o ní zastavila, se do ní ponořila. S kuckáním se rychle vynořila a vyplivávala ven z úst vodu.
"Co to..." ptala se sama sebe jemným hláskem. Jiraiya se zamračil. Letmo ponořil ruku do vody.
"Zdá se, že nemůžeme používat svoji chakru." Temari se vytřeštěně na Jiraiyu podívala.
"Ale vždyť já jsem se s ní uzdravila!" namítla Sakura.
"To možná, ale to jsi jí nepoužila k žádnému běžnému užití chakry. Myslím, že Sasuke nás svým způsobem vidí a kontroluje." Hinata se dál plácala ve vodě, ale nakonec se rychlými tempy začala k trojici přibližovat. A pak se objevilo ono skryté nebezpečí. První ho spatřila Sakura.
"Ne..." vydechla, ale na víc se nezmohla, nedokázala na něj ani upozornit. O Hinatu ve vodě něco škrtlo. Něco velikého. Hinata se zastavila a vyděšeně kolem sebe pátrala. Nedaleko od ní se nad hladinou objevila černá ploutev. Ploutev naznačující všechno.
"Žralok." promluvil Jiraiya a šokovaně se na scénu odehrávající se před ním díval.
"Hinato rychle! Pospěš!" začala křičet Temari a tělem jí projížděla beznaděj. Nemohla nic dělat... jen se dívat. Hinata plavala, jak nejvíc mohla, a přesto byly čelisti vodního predátora rychlejší. Tělem jí projela ostrá bolest. Cítila, jak se od ní doslova odtrhuje její pravá noha. Všechna voda kolem ní se okamžitě zbarvila do červena.
"Nééé!!!" zakřičela Temari, ale bylo již moc pozdě. Hinata byla bolestí tak ochromena, že ani nedokázala promluvit či vykřiknout. Přestala plavat. Její tělo se začalo potápět a Hinata i nadále koukala do prázdna. Voda se za ní uzavřela. Poslední bublinky vypluly nad hladinu a Hinatino bezmocné tělo dopadlo na písčité dno. Poslední, co Hinata viděla, bylo, jak k ní rychle plave obrovský netvor s hrozyvými čelistmi a chladnokrevně se ní dívá černýma očima... pak už přišla jen bolest... bolest tak ukrutná, že ani sama Sakura by si jí nedokázala představit...