Hodiny Smrti 02

„Sasuke?,“
„Tsunade…počkej…já…“
„Ty pereš! Počkej tu chvilku dojdu si jenom pro foťák, abych to zdokumentovala,“ odběhla Tsunade a Sasuke tam stál jak opařený.
Po chvilce, když už se vzpamatoval z téhle scénky, dal se zase do ždímání.
„Sasuke? Jsi tu?,“ uslyšel jemný hlásek Sakury za dveřmi.
„Jasný, pojď dál,“ křikl na ní a Sakura přišla přesně na čas, když hodiny začaly znovu odbíjet.
„Jé máš pěkný hodiny, Sas…“ nedokončila větu a naslouchala hlasu hodin.
„Musíš zabít, zabij ho!,“
Sasuke otevřel dveře, nevěděl, proč se Sakura tak odmlčela a neslyšel odbíjení hodin přes tekoucí vodu.
V mžiku se na něj vrhla Sakura s kunaiem v ruce.
„Sakuro? Co se to s tebou děje?,“ snažil se jí ubránit, ale nedokázal. Sakura mu zabodávala kunai do každého kousku těla a vzduchem létaly kusy krvavého masa. Sasukeho tělo bylo k nepoznání. Žebra byla obalena zbytky masa a jediné nepoškozené místo na jeho těle, bylo srdce, ještě tlukoucí srdce.
Nechala ho zatím na svém místě a věnovala se jeho tělu. Propíchávala mu tepny, ze kterých srčela krev všemi směry, až byla celá koupelna postříkaná krví, na zdích byly nalepeny kousky vnitřností a hlava oddělena od těla, ze které koukal kousek páteře.
Uchopila jeho srdce a zhypnotizovaně na něj koukala…srdce člověka, který pro ni znamenal tolik…její vlastní já začalo protestovat. Začalo svádět boj s hlasem hodin.
Na to hodiny zvyklé nebyly…síla Sakuřina pravého já je natolik překvapila, že na chviličku polevily…Sakuřiny oči získaly zpátky svou zelenou barvu…tahle chvíle úlevy netrvala dost dlouho na to, aby mohla něco změnit…bylo už pozdě, ale stačila k tomu, aby si uvědomila tlukoucí srdce ve své ruce…byla v takovém šoku, že křičela pouze v duchu…v duchu, kam se vrátil hlas hodin. Opět byla v jejich vlivu. S ďábelským úsměvem stiskla ruku a zaryla nehty…krvavá, kašovitá hmota odkapávala na zem. Sakura otevřela ruku a zničené srdce spadlo na chladnou podlahu…
Teď už byla Sakura zcela při smyslech, hodiny konečně opustily její mysl. Pohlédla na koupelnu zakrvácenou Sasukeho krví a chytla se za hlavu. Její mozek mohl prasknout…z nosu jí začala téct krev a začala se svíjet na zemi. Nevěděla, co dělá, neuměla se ovládat. Doplazila se k hodinám a spokojeně je objímala.
Bylo jí úplně jedno, že na ní kouká Tsunade, která zrovna přišla s foťákem v ruce. Ta se jenom koukla na zešílenou Sakuru a na koupelnu vymalovanou do krvava.
„Co se to tady proboha stalo?,“ zeptala se s údivem sama sebe, protože by jí Sakura se šťastným výrazem na tváři, že je s hodinami, nepomohla.
Došla do koupelny, a pohlédla na Sasukeho tělo, tedy…na to, co z něj zbylo. No..moc toho nebylo.
Tsuneda stěží potlačila zděšený a překvapený výkřik.
Tohle…nedává to smysl.
Hlavou se jí míhaly tisíce myšlenek…a výčitek. Kdyby neodešla pro ten foták…kdyby si sobecky nechtěla zvěčnit Uchihu, jak pracuje…asi by se to nestalo. Ale, co se tu vlastně stalo? Vždyť…to nedává smysl…brutálně zavražděný Sasuke…šílená Sakura..Sakura od krve…tohle…tohle je špatně, celé je to špatně.
Chytla se za hlavu a zadívala se na Sakuru, která seděla v koutě, v kaluži krve, objímajíc hodiny a mumlajíc něco o srdci.
,,Asi…asi jí budu muset odvést k výslechu“ pomyslela si Tsunade nešťastně.
Pátá se přiblížila ke své žačce.
,,Sakuro..:“ opatrně ji oslovila.
Nic…Sakura nereaguje.
,,Sakuro!“ zvýšila pátá hlas a dotkla se její ruky.
Sakura vytřeštila oči, zaječela a schoulila se do klubíčka. Tiskla se ke stěně, objímala a objímala hodiny pevným stiskem.
Ty hodiny…všimla si jich Tsunade. Co na nich Sakura vidí? Jsou děsivé…nelíbí se jí. Navíc, jsou celé umazané od krve…jak na ně Sakura šahala, zůstaly na nich krvavé otisky dlaní.
Chtěla si od Sakury hodiny půjčit, ale Sakura na ně nedala ani dopustit. Nedovolila nikomu, aby na ně sahali a pokud o to měli zájem, bránila se zakrváceným kunaiem, kterým zabila Sasukeho.
„Sakuro, já ty hodiny potřebuju,“ řekla jí zatím klidná Tsunade a pomalu se k ní přibližovala.
Když už bylo blízko, blizoučko hodin, Sakura se ohnala kunaiem a bylo slyšet říznutí do kůže…udělala jí hlubokou ránu mezi palcem a ukazováčkem.
Z Tsunadiny ruky začala téct krev, která hlasitě dopadala na zem… přibývalo jí čím dál tím více...koberec nacucával rudou kapalinu.
Rychle využila jednu svou zdravou ruku a začala se léčit. Sakura se dívala na Tsunade vražednýma očima a pořád se před ní bránila kunaiem.
,,Sakuro, neboj se… půjdeme jenom na procházku, ano?,“ vzala jí kunai a postavy jí na nohy, na kterých se stěží udržela.
„Hodiny tu ale musíš nechat,“ snažila se jí přemluvit, aby je pustila.
Sakura poznala její léčku a schoulila se zpátky do klubíčka objímajíc hodiny.
„Áchjo,“ vzdychla a udělala to, co musela… vytáhla z kapsičky injekci na spaní a vrazila jí to ruky, aniž by se stihla jakkoliv bránit.
Sakura pak upadla do hlubokého spánku a pustila hodiny.

O několik hodin později se Sakura probudila v prázdné místnosti.
Když zjistila, že nemá hodiny, začala sebou házet o zem, o stěny a narážela hlavou do skla, za kterým seděl Izumo a Kotetsu, aby jí hlídali. Sakura si po několika minutách mlácení hlavou do skla začala krvácet a na rozpraskaném skle se objevovala krev.

Izumo se otráveně podíval na to, co tam a bláznivá holka vyvádí a řekl svému parťákovi : ,,Kotetsu, jdi ji zkontrolovat.“
Kotetsu líně pootočil hlavu.
,,Já, zase já? A proooč ? Akorát bude vyvádět…dokud nedostane ty svoje hodiny.“ Odfrkl si.
,,Tak jí tam ty hodiny vem. Nevím, proč jí je pátá zakazuje…chudák holka.“
,,Chudák holka? Nejspíš zabila kamaráda! A Já tam nepůjdu! Se jí bojím! Viděl jsi ty její oči?“ začal vyšilovat Kotetsu.
,,Aby ses nezbláznil. Hele, když tam půjdeš a doneseš jí ty hodiny, tak…tak můžeš u brány spát ty a já budu hlídat.“ Vyjednával Izuma.
Na Kotetsuovi bylo vidět, že je v opravdu velkém pokušení.
,,Tak jo.“ Souhlasil nakonec.

Posbíral se ze židle, chytl do podpaží hodiny, které ležely na stole a vešel za Sakurou.

,,Sakuro! Něco ti nesu!“ zavolal falešně veselým hlasem.
Sakura zbystřila a zaměřila svůj šílený pohled na Kotetsua. Uviděla hodiny…ve tváří se jí rozlil výraz neskonalého štěstí.

A v tu chvíli začaly hodiny odbíjet…