Hodiny smrti 01

Takže jsme se s Aleou dohodly na krváku, kterej se zapíše do dějin Konohy doufáme, že si naše dílo oblíbíte a budete postupně číst další části

„Musím je zničit, musím zastavit tohle zlo. Nemůžu dovolit další zabíjení, prostě je zničím!,“ probíhalo v hlavě mladé kunoichi. Naposledy si přečetla lísteček s kletbou, kterou našla uvnitř hodin. Dala ho nad malý plamínek svíčky a papírek se v mžiku spálil.
„Teď už jenom ty prokletý hodiny,“ řekla nahlas a vydala se pomalým krokem k hodinám se sekyrou v ruce.
„To kvůli tobě nemám svého milovaného!,“ ječela dívka a rozsekávala hodiny na cucky.
„Už mě nebudeš nikdy ovládat!,“ sekla naposledy do hodin. Sbalila všechny kousky, co zbyly po hodinách a odnesla je hluboko do lesa, kde by je nemohl nikdo najít.
„Zemřeš,“ uslyšela tichý hlas ozývající se v lese.
„Co chceš, co po mě pořád chceš,“ zhroutila se s brekotem na zem a uslyšela to strašné odbíjení hodin.
„Ne, už ne! Nech mě už napokoji!,“ vykřikla a její oči zčernaly. Pod vlivem hodin si vytáhla kunai z brašničky a zapíchla si ho do břicha. Její oči měly opět světle zelenou barvu a na tváři se jí vyrýsoval úsměv. Byla šťastná, že je zničila, už nebude moct ničit lidské životy, obětovala se pro ostatní.

______Byla noc…temná noc…a postarší obchodník, který si v Konoze nedávno otevřel nový obchod jménem bazar u Zeleného lístku, se plahočil domů. Mohl zvolit pohodlnou, ale delší cestu a po hlavní silnici, ale on šel zkratkou. Proč? Sám nevěděl…jakoby mu něco šeptalo, že má jít právě teď, právě on, právě tímto lesem. Už nešel…už pomalu utíkal přitahován jakousi silou. Už běží přímo do srdce lesa…náhle se zastavuje. Je u svého cíle. U nohou mu leží staré, rozbité, kyvadlové hodiny. Ty hodiny jej lákají a volají na něj.
,,Sprav mě,“ šeptají.
Ne, nemůže jim odolat…nemůže jim nic odmítnout. Ne, nejde to. Obchodník posbíral ony hodiny do náruče a spěchal domů.
,,Ano, já vás spravím,“ šeptl jim a pohladil po rozbitém dřevě.
Doma je položil na stůl a začal spravovat.
„Přidej!,“ nařizovaly mu hodiny.
„Dělám, co můžu,“ utřel si pot z čela obchodník. Šrouboval, vrtal, zarovnával ostré hrany, lakoval a skládal dohromady kotouče. Nevěděl, proč je spravuje. Byl jak zhypnotizovaný.
______Když na malém budíčku uviděl čas 5 hodin ráno, sedl si, že si odpočine.
„Řekl ti někdo, že si máš sedat?,“ napomenul ho hlas a on se okamžitě dal zase do práce.
Ubíhala hodina za hodinou a už pomalu vycházelo slunce.
Obchodník dodělával poslední úpravy. Ponořil štětec do hnědé barvy a konečně si po několika hodinách sedl.
Svalil se na postel a usnul (nedivím se xD). Za necelé dvě hodiny ho vzbudilo zacinkání zvonečku.
„Je tu někdo?,“ zeptala se osoba hlubokým hlasem.
„Mo..moment,“ řekl obchodník zezadu a po chvilce přišel k zákazníkovi.
„Chtěl jsem se zeptat, jestli nemáte nějaké hodiny,“ zeptal se a rozhlížel se kolem sebe.
„Jedny tu mám. Jsou tu teprve chvilku,“ chtěl se jich rychle zbavit a zašel dozadu pro nalezené hodiny. Zákazník se koukl na hodinky na ruce, na kterých ručička ukazovala přesně 9 hodin.
„Docela pospíchám. Můžete si pospíšit?,“ zeptal se drze, když v tom přišel obchodník s hodinami v ruce.
„Právě před chvilkou jsem je opravil,“ řekl mu a pověsil je na zeď, aby viděl, jak nádherně na zdi vypadají.
______Najednou začaly hodiny odbíjet…jejich zvuk byl…zvláštní. Truchlivá, téměř pohřební melodie se rozezněla bazarem…vnikla všude a všechno si podmaňovala. Byla jen a pouze ona.
A ona nařizovala.
,,Zab hooo!“ poručily mladíkovi.
Nešlo neuposlechnout. Mladý ninja už byl úplně v jejich moci…stejně, jako obchodník, který se už nebránil. Pouze stál a čekal na svůj konec. Ano, takhle to hodiny chtějí.
Zákazník chytil malinký nožík, který měl obchodník na stole…byl sice malý, ale pořádně ostrý...a vrazil ho nebohému muži přesně mezi oči.
„Aaaaaa“ zaječel muž těsně před tím, než se upadl do bezvědomí.
Ninja ale ještě neskončil…hodiny ho ještě nepustily. Ten muž ještě dýchal. Tak zatlačil na nožík víc a jel s ním dolů. Krev stříkala na všechny strany a ninjovy ruce i oblečení se zbarvily jeho krví. Kdysi bílá část znaku, který hrdě nosil na zádech, už byla taky červená. Ale pořád ještě nebyl konec. Obchodník měl zatím pouze hlubokou řeznou ránu uprostřed obličeje…i když se táhla od očí až po bradu. Uchiha sebral katanu, která byla mezi vystaveným zbožím, a ťal přesně do té rány. Hlava se rozdvojila na dvě půlky…ale každá z nich zůstala viset na jedné půlce krku.
„Co..co.. se to stalo?,“ probudil se mladík z transu a díval se na obchodníkovu rozpůlenou hlavu.
______Odhodil zakrvácenou katanu na zem a přemýšlel, co se to teď vlastně stalo. Co to udělal.
Koukl na svoje krví nacucaný oblečení a zděsil se. To přece nemohl být on. Proč by něco takového dělal. Poslední co si pamatoval, bylo odbíjení hodin.
„Ne..to ne… to přece…není možný,“ koktal Sasuke. Pak spadl na zem vedle mrtvého obchodníka v kaluži krve. O několik hodin později tam přišel další ninja.
Pohled na dvě zakrvácená těla ho donutila se vyzvracet za roh a pak vzal nohy na ramena. Sasuke se mezitím probudil. Nepamatoval si už nic, nevzpomněl si ani na divné odbíjení hodin. Popadl hodiny a utekl. Rychlostí blesku si to hnal domu, aby nikdo neviděl jeho zakrvácené oblečení.
Do obchodu mezitím přišla Tsunade s partou ninjů a nebohého obchodníka odnesli.
„Byl tu ještě někdo!,“ divil se ninja, který to Tsunade řekl.
„A pamatuješ si jeho tvář?,“ zeptala se ho. Ninja zakroutil hlavou a Tsunade vzdychla.
Pak si všimla krvavých stop vedoucích kamsi do středu vesnice. Vydala se za nimi a s hrůzou zjistila, že stopy vedly do Sasukeho bytu.
„Proč to vede sem?,“ říkala si sama pro sebe a vyskočila do Sasukeho pokoje. První co jí zaujalo, byly dřevěné kyvadlové hodiny. Hodiny ukazovaly za 5 minut 12.
„Už bych měla jít na oběd,“ řekla si Tsunade a všimla si krvavých stop končících v koupelně.
Otevřela dveře a nabídl se jí pohled na Sasukeho ždímajícího krvavé oblečení.