Zemřít pro přítele...? 4

„Konečně si vylezl z té své hnojírny lidských těl, co?“
„Ty sám máš co mluvit. Kdo se schovával v jeskyni na úkor přátel?“ Naruto zbělal vzteky a zatnul ruce.
„Tak tedy, přejděme hned k věci… Dám ti na výběr: buď se přidáš ke mně, máš v sobě obrovskou sílu, kterou ti poskytuje Kyuubi, s kterou bychom mohli…-“
„…co, jezdit na dovolenou?“ vyštěkl a prohlédl si jeho bílou kůži. „Opalovací krém faktor pětaosmdesát nevyrábějí!“
Madara se chladně usmál a nevzrušeně pokračoval. „Mohl bych tě toho spoustu naučit… mohl bys být mým…-“
„…nástupcem?“ ušklíbl se. „Měl sis pořídit děti s tím blonďatým sebevrahem!“ (au… to bolelo) Madara sebou trhl a nachvíli se v jeho očích objevily blesky, ale pak se odporně usmál.
„Za každou cenu musíš být vtipný, viď?“ zeptal se ho mrazivě a úsměv mu sklouzl z tváře jak smažené vejce. Výhružně si to k němu mířil. „Ale teď vážně…“
„Buď se kě mě přidáš… nebo zemřeš.“
Naruto vzpurně vytáhl kunai a zaječel: „To radši chcípnu!! Ale teď něco uvidíš, ty prašivej idiote!!“ a kunai si zabodl do srdce. Madara se v půli kroku zastavil a s vytřeštěnýma očima na to hleděl.
„T-to, p-přec-ce n-nemůžeš…“ koktavě přesvědčoval spíš sám sebe. Marně. Z Narutovi hrudi vytryskla sprška krve a zasáhla Madaru přímo do obličeje.
Najednou mu kromě krve z hrudi vylezla i rudá chakra a zhmotňovala se do obličeje Kyuubiho.
Když už vše bylo dokonáno, na Madaru koukala hrozivá tvář Kyuubiho a netvářila se ani kapku vlídně. Poslední Uchiha zakoulel očima, ve kterých měl aktivovaný Sharingan, ale nic se nestalo.
„Nemůžu ho ovládat… Jakto? Jakto?!“ začal hystericky ječet u sebe v duchu. Mezitím se tvář zvětšovala a zvětšovala, až zaplnila skoro celý prostor, ve kterém byli. Kyuubi hrozivě zakoulel očima a hřmotným hlasem (po kterém se celá Země koule otřásla a někde popadaly domy) zavrčel: „Tak se znovu setkáváme, co Madaro? Ale tentokrát… tentokrát…“ významně si odmlčel a pak pokračoval. „…to bude jiné. Zaplatíš za to…“ a ještě, pro vysvětlení dodal: „…za to jak si mě zneužil!“
Madarovi se hrůzou rozšířily zornice a padl na kolena. Celou tu dobu se díval do Kyuubiho hrozivých očí.
V tu chvíli se ozval děsivý, hůrzu nahánějící, smích. Dvojí smích… Naruto a Kyuubi se spřízněně smáli a liška se soukala zpátky do Narutova těla, zatímco se mu rána hojila.
***
„Vidíš? Nejen ty máš svojí soukromou mučírnu…“ Naruto se šíleně zachechtal, až se převrátil dozadu. Madara, který byl spoután, vyděšeným pohledem klouzal po nástrojích, z nichž některé vůbec neznal. Naruto ho hrubě popostrčil a šli dále.
Nakonec se zastavili u místa, kde byla obyčejná, železná židle s okovy. Lišče ho do ní posadilo a uzavřelo do okovů.
Naruto popadl špici a nechal jí nažhavit. Pak mu násilím otevřel ústa a špici mu vrazil přímo do jazyku. Madara zařval, dávil se, ale Naruto tam nástroj pořád držel, dokud to neudělalo pořádnou díru do jazyka. Pak jí znovu nažhavil a znovu vrazil do Madarova jazyku. Tohle opakoval do té doby, dokud se mu jazyk nerozpadl. (?)
„A teď… teď ti něco provedu, chachá! (šílená lištička) Nechám tě žít… ale poznamenám tě!“ S těmito slovy rozcupoval Madarovo oblečení na miniaturní kousíčky a popadl sadu nožů. V jeho tváři se rozlil naprosto šílený výraz a v mysli mu pobíhalo jedno slovo: Kastrace… Kastrace…
***
Naruto, Tenten a Sai pozorovali zmateného Madaru, který běhal od stromu ke stromu a pomalu se od nich vzdaloval. Uzumaki si povzdechl a otočil se zpět ke vstupní bráně Konohy, která byla celá rozbořená. Vlastně z celé Konohy zbyly jenom sutiny, pozůstatek Madarova řádění. Tenten ho zezadu konejšivě objala a vlepila mu na tvář pusu. Naru se na ní se smutným úsměvem obrátil a políbil ji.
„Co jsi mu vlastně udělal?“ optal se ho se zájmem Sai, který pořád Madaru sledoval.
Naruto se od Tenten odtáhl a pomstichtivě poznamenal: „Poznamenal jsem ho…“ A nejenom kastrací…