Horror
Myslíte, že vám nic nehrozí. Že krásný tropický ostrov je příjemným místem k odpočinku? Ale pozor! Všechno není tak ideální jak to vypadá.
[color=black]V kruhové místnosti se stolem a obrovským oknem, se jedna Hokage právě věnovala své oblíbené činnosti. Několik ptáků jí za oknem pobaveně pozorovalo. Skryta, za hromadami listin, před zraky všech, kteří by nečekaně vstoupili do místnosti, tajně pochrupávala.
„Tsunade-sama!” vtrhla do pracovny Shizune jako velká voda, „tak jste to konečně dostala!”
Kroky se stále blížily: „Klap, klap.“
Minato přistoupil ke dveřím.
„Klap, klap, klap.“
Náhle kroky na kovové podlaze ustaly.
„Budeš tam dlouho? Nebo mám jít do podzemních pater sám?“ sykl Orochimaru.
„Jsem už paranoidní.“ zakryl si Namikaze jednou rukou tvář. Vystoupil zpět na chodbu a následoval Sannina do podzemních útrob základny.
Kisame ztichl. Vlastně o těch únoscích vůbec nic nevěděl. „Tak kdo to byl? Já čekám!“ Vůdce klepal prsty o dřevo.
„Byli to… nějací cizí chlápci,“ přiznal žralok nakonec.
„A jak je možné, že se Uchiha nedokázal uhlídat?“
„Totiž, ta mise… byla dost obtížná, stěží jsme vyvázli životem. Došla nám chakra a Itachi byl zraněný, musel jsem ho nést na zádech.“
Do dveří skladu zbraní začalo narážet obrovské zvíře. Ocelové dveře se začaly prohýbat a křivit po silných nárazech. Ať už bylo venku cokoli, chtělo to dovnitř.
„Super, já tu potvoru teďka umlátím pažbou.“ třásl Sasuke s rotačním kulometem.
„Možná, když se jeden z nás obětuje, bude moct ten druhý utéct.“ zamyslel se Naruto.
„V kapse mám ještě sušenku od snídaně,“ Sasuke šáhl do kapsy ve vestě, „hele, jahodová příchuť.“
Vďakabohu, je späť!“ Ozvala sa šťastne Sakura a od radosti objala vedľa nej sediaceho Naruta, ktorý hneď chytil farbu tej najčervenšej paradajky.
„Sme radi, že ste zase medzi nami, už sme sa báli, že ste odišli...“ Povedal.
„Som späť?“ Takže to bol len sen? Ale taký skutočný... Pomaly sa posadil a vtom zbadal dve postavy kráčajúce k nim... „Kto je to?“
Sakura aj Naruto sa otočili. Boli to...
…
…
Kdepak, já vás ještě napnu 
Odhalení identity
„Ty?!“ vykřikli unisono Naruto s hnědovlasým ninjou.
Byl zrovna teplý letní večer, kdy se to stalo. Hvězdy zdobili oblohu a zářili více než jindy.
Měsíční paprsky procházely skrze okno a tajuplně osvětlovalo dvě osoby. Zvyuk velkoměsta
se mi v té chvíli zdál natolik vzdálený, že jsem si připadala jako někde na samotě.
Za okny foukal pouze lehký vánek, který očesával koruny stromů a zbavoval je listu, neboť podzim už klepal na dveře. Vypadalo to na krásný, romantický večer.
Jenže to mi nebylo dopřáno. Místo smíchu a radování jsem měla co dělat,
„Naruto, ne!“ zaječela růžovlasá dívka a natáhla ruku k blonďákovi, který od ní byl deset metrů, jako by mohla zachytit jeho pád.
Seděla na zemi, absolutně vyčerpaná, sotva se schopná pohnout. Slzy jí po horkých, odřených tvářích stékaly proudem a dopadaly na její špinavé a potrhané šaty. Stále měla nataženou ruku a vytřeštěně zírala na Naruta, jak leží na zemi a beznadějně se snaží aspoň sednou.
Konohou se neslo kýčovitě romantické cvrlikání ptáků, ano, jak idilické! Slunce pomalu vycházelo a občané se začali probouzet. Konožáci se nadšeně uchílili ke svým stolům a pustili se do snídaně. Jenom na jednom místě nepanovala dobrá nálada a to v kanceláři Hokage. No jo, došlo saké, ale to nebyl ten větší problém(Ehm, jak pro koho), mnohem víc jí trápili oni dva nezvěstní shinobiové. Nevěděla, kde mohou být, co se jim stalo, nebo jestli nejsou mrtví.
„Hinato, Shino, nevíte, kde je Kiba? Je divné, že nepřišel na tréning“ oslovila své studenty Kurenai.
„My jsme se chtěli zeptat na to samé, Kurenai-sensei“ odpověděla jí Hinata.
Ono místo bylo pokryté zelení, všude ticho a klid. V okolí jen několik malých zvířat, ale každý kolemjdoucí by si zajisté všiml něčeho velkého a modrého ležícího bez hnutí. Oné prapodivné postavičce ještě přednedávnem stékal po tváři pramínek krve. Znenadání se ozvalo zachrčení a pak zasténání, ten muž se probudil.
Čo tým myslela? Mám sa báť? Hm, ja sa nikdy nebojím, ale toto znelo záhadne. Klipkali mu oči. Chce sa mi spať...
„Vstávaj!“ Niekto do neho drgol. Pomaly sa prebral a pozrel na toho človeka. Bol to muž silnejšej postavy, s divným účesom a s ešte divnejším oblečením. Mal dlhý zelený kabát, krátke, široké, modé nohavice. Červená košela mu obopínala jeho svalnatú hruď. Mohol mať tak okolo štyridsať rokov.
Kráska a zveri
„Nessi!“ Bežal dnu. Utekal do podzemia. „Moja krvilačná beštijka! Môj dokonalý výtvor!“ Lamentoval nahlas.
Konečne vošiel do komnaty a tam ju zbadal. Na zemi, dobitú, s vytrhanými črevami. Kvokol si k nej a pozeral, či ešte žije.
„Vďaka Jashinovi!“ Vydýchol šťastne. Ale potom sa mu výraz v tvári zmenil. Keby ho niekto videl, len by zutekal.
Tři lidé se skláněli nad jedním ze zbytků napadeného těla.
„Co si o tom myslíš?“ podíval se s údivem ve tváři Šestý na Sakuru a následně na Kibu.
„To snad nemohl být ani člověk,“ zakroutila žena hlavou.
„Dokážeš z toho něco zjistit?“ podíval se Naruto prosebně na Inuzuku.
„Nevím, bude to obtížné, chodilo kolem toho mnoho lidí,“ zakoulel očima.
„Vůbec nechápu, jak může někdo něco takového udělat,“ pohlédla růžovláska na kus chybějícího masa na krku oběti.
Nebudeme pitvat děj, proč se tak stalo, nebo jak se tam dostali. Žádná předehra. Rovnou smrtelná řež.
Tak tohle je můj pokus o něco bojovějšího,krvavějšího,hororovějšího,než jsem doposud psala xD Řeknu vám,já jsem spíš romatickej tip,takže od tohohle příběhu nic moc nečekejte.Ještě to není rozhodnuto,ale možná z toho bude sériovka,ale to se uvidí,až podle vašeho zájmu 
Takže…
Díl 1. - První zásah
V minulém díle: Odhrnovala jsem dlouhé větve, které se mě pokoušely škrábnout do obličeje. Zároveň jsem musela dobře koukat kam šlapu, protože všude po zemi byly vystouplé kořeny. Právě teď jsem o zakopnutí stála ze všeho nejméně. Chystala jsem se odhrnout další větev, když zničehonic na mě skočil velký černý stín.
***
Omlouvám se za delší pauzičku, ale já musela nutně dokoukat jedno anime xD (Yamato nadeshiko shichi henge JOO xD)...no doufám, že se bude líbit xD
Zrůda versus zrůda - kdo z koho!
,,Rychle! Za pět minut vyrážíme na cestu, tak buďte připraveni!‘ velel Pein. ,,Tobi nech toho! To platí i pro tebe!‘‘ křikl ještě, když viděl, že muž s maskou na obličeji jen sedí v rohu. Možná spal, kdo ví...
,,Tentokrát Uzumakiho dostaneme! Kyuubi bude náš!‘‘ prohlásila Konan a zatnula pěsti.
Jinchuuriki...
Nuže ... zadní mozkový lalok se zas probral a hodlá dohnat všechno co zameškal u Nadvlády!!! 
Další z mých unáhlených nápadů kdy čovek nikdy neví co z toho nakonec vyleze!!! Itadakimasu!!!!! 
***
info Dvě ženy, dva různé osudy... Náhoda je spojí, avšak jejich cesty jsou plné bolesti a ztrát. Potom však někoho potkají a jejich osudy se změní... A ony změní život mnoha lidem... Ať už v dobrém nebo zlém smyslu...
Povídku píše sorafay a Leonyda Styron
Zrychlený dech, nesnadná cesta, všude samé stromy. Dva muži prchají jako o život skrz křoví a houštiny, jen aby zmátli své pronásledovatele. Na zádech se jim houpou meče, při běhu překážejí. Úkol, který dostali, se nedal splnit. Teď oba platí za svou neopatrnost.
Slastně se protáhnu a dvakrát zamrkám. Ještě nikdy jsem se necítila tak skvěle. Hlavní důvod bude asi ten, že jsem tu teprv krátce. Mé tělo je plné energie, a v hlavě jen jedna myšlenka: Zabít!
