Nejsilnější Hokage 3 - Subjekt

Třetí Hokage pozoroval mraky skrz okno. Nechával si vylíčit všechny události, které se seběhly během Namikazeho mise.
„To je vše?“ konečně na něj promluvil.
„Ano,“ přitakal blonďák.
„Musíš se tam bezpodmínečně vrátit a zničit to zařízení.“
Minato kývl hlavou na souhlas.
„Můžeš si s sebou vzít koho chceš. Jiraiyu, nebo i jiné zkušené shinobi,“ pokračoval dál Sarutobi.
„Rád bych měl v týmu stále mistra Orochimara,“ vyslovil Minato žádost. Třetímu se to moc nelíbilo, ale souhlasil: „Dobrá, v tomto složení nemůžete zklamat.“
S těmito slovy propustil Minata ze své pracovny.

Řinčení oceli sílilo každým krokem. Minato se blížil k místu, kde trénovali ti nejlepší shinobi v boji s mečem. Bojovalo zde několik dvojic.
Namikaze si sedl na lavičku, která byla pod jedním ze stromů, a poskytovala tak stín sedícím bojovníkům, jež zrovna odpočívali. Jen co se Minato posadil, přišel doprostřed cvičiště postarší muž: „Vy všichni teď proti mně,“ zvolal.
Čtyři dvojice přestaly rázem v tréninku. Obstoupily vyzyvatele a pozvedly meče.
„Bílý tesák,“ usmál se blonďák a pozoroval z lavičky, co se bude dít.
„Připraveni? Tak pojďte!“ zasmál se starší muž.
Minato vnímal všechny pohyby zkušeného šermíře a něco takového ještě neviděl. Během necelé minuty odzbrojil osm trénovaných Anbu a všechny je skolil na zem.
„Hatake Sakumo, vyzývám tě!“ vyšel Namikaze ze stínu stromu a zubil se na okolí.
„Tak pojď, hošku,“ pobídl ho stařík.
Anbu kolem nich udělali kroužek a začali sázet na vítěze. Minatovi kupodivu nikdo nevěřil. Blonďák pozdvihl katanu a přenesl váhu na levou nohu.
Stařík švihl mečem a boj mohl začít. Namikaze byl povětšinou ten, co se musel bránit. Náhlé útoky se štěstím vykrýval, ale o to mu šlo. Chtěl se naučit co nejvíc od mistra jako je Hatake. Meče při srážkách vytvářely jiskry. Oba soupeři se bavili a užívali si každý pohyb.
Minato konečně zaútočil. Sakumo lehce vykryl a pokusil se blonďáka uhodit pěstí. Ten se však hbitě vyhnul ráně a na to stařík čekal. Minato skočil do pasti a nechal si podkopnout nohy. Pak už bylo jednoduché vyrazit mu meč z ruky.
„Stále se zlepšuješ, mladíku. Příště už mě porazíš. Byl to dobrý souboj, ale teď musím na jednu misi,“ rozloučil se Sakumo a zmizel.
Minato sklidil uznání od pozorujících shinobi. Ještě nikdo nebyl schopen se staříkem takhle dlouho bojovat.
Namikaze si prohlížel svoji katanu, jestli neutrpěla nějaká poškození. Ne, ani jeden zub na ostří.
„Takže zítra,“ díval se do zapadajícího slunce a přemýšlel nad misí, která ho čeká.

Mraky zahalovaly měsíc, který osvětloval ztemnělý les. Ten les, v jehož útrobách Kamenná provádí svoje pokusy na obrácení války ve svůj prospěch. Mlha prostupovala lesem a dělala ho ještě více tajemným. Dva mocní shinobi z Listové pospíchali za svým úkolem. Pach smrti se vznášel nad celým lesem.
„Odkud víš, kudy máme jít?“ vyzvídal Minato.
„Vím, a to ti musí stačit,“ odsekl Orochimaru.
Oba dva měli výzbroj Anbu. Zvířecí masky přes obličej..., prozkoumávali okolí. Jediný rozdíl mezi nimi byl v mečích. Zatímco Namikaze měl jednu standardní, Orochimarovi se na zádech houpaly katany dvě.

Pod vedením Sannina se dvojice konečně dostala k vytouženému cíli. Menší budova chytře ukrytá a zamaskovaná hluboko v srdci lesa.
„Uděláme to tak, jak jsme se domluvili,“ šeptal Minato.
„Ne, nikdo tam není,“ zarazil ho Orochimaru. „Nikoho tam necítím.“
Namikaze ho obdařil nedůvěryhodným pohledem, ale bez protestů se za ním vydal. Dveře byly vyražené zevnitř. Takže se někdo nebo něco pokoušelo dostat ven. Podle rýh a škrábanců na železných dveřích šlo o něco velkého. Strážní byli všude kolem, krev krásně stékala po zdi, a vytvářela tak zajímavé obrazce.
Minato zastavil před schody, kde se válelo několik strážných: „Proč všechny tajný laboratoře jsou v podzemí v tmavým lese, kde je zima a vlhko? Proč to nemůže být někde na tropickým ostrově s tanečnicemi a koktejlem.“
Strážní měli v očích hrůzu, nestihli ani vytasit zbraně proti nepříteli.
Pomalu sestupoval po schodech kluzkých od krve do útrob tajné laboratoře. Dlouhá temná chodba se táhla kdoví kam. Všude samé dveře. Nejzajímavější přišly Namikazemu hned ty druhé. Byly víc zakrvácené než ty ostatní. Pomalu je otevíral, připravený na vše.
Zdálo se, že v místnosti nikdo živý není. Nahmatal vypínač a rozsvítil si. Pokoj dřív sloužil nejspíš jako pracovna. Na stole byla od krve jmenovka se jménem: Jung-Woo. Prohlídl si ji zblízka.
Pohovka, lampička a pár skříní bylo rozházeno po pokoji. Jung-Woo seděl na sedačce za stolem. Namikaze to poznal podle jmenovky na prsou, kde měl hlavu se radši neodvažoval zjišťovat, ale podle rány na krku poznal, že ho o ni připravilo něco velmi ostrého.
Na stole ležel notýsek, do kterého zřejmě Woo něco zapisoval před svojí smrtí.
Minato si ho dovolil vzít a začal v něm listovat.
„Jung-Woo, hlavní vedoucí projektu Kronos. Dnes jsme slavnostně zahájili náš výzkum, který by měl dopomoci ke zvratu ve válce. Testy provádíme na třech odsouzených k smrti. Každému dáváme jiná séra na posílení imunity a zvýšení různých fyzických aspektů.“
Minato dál listoval v notýsku a četl.
„Po několika týdnech máme konečně výsledky. Subjekt číslo jedna vykazuje velký nárůst svalové hmoty. Jeho poslušnost je velmi dobrá. Veškerá poslušnost, jak jsme si představovali. Bohužel značně utrpěla jeho inteligence, avšak jeho síle se nevyrovná žádný ze subjektů.
Druhý subjekt není tak poslušný, ale naproti tomu vykazuje jasně větší inteligenci. Jeho schopnosti rušení ninjutsu a genjtsu jsou fascinující! Z jeho iluze se zatím nedokázal nikdo dostat. Donutí své oběti zabít své společníky, nebo spáchat sebevraždu. Je zde ale vidět jasná touha po krvi. Oběti umírají vždy velmi bolestivě.
Třetí subjekt propadá velkým záchvatům vzteku. Jeho agresi přestáváme pomalu zvládat. Včera zabil dva ze strážných. Ještě teď, když píšu tyto řádky, se celý třesu při pohledu, jak jednomu z nich prokousl hrdlo a hltal jeho krev. Jeho síla a inteligence z něj dělají dokonalého predátora, kterého jsme hledali, avšak musím konstatovat, že je naprosto nepoužitelný kvůli své neposlušnosti plnit rozkazy.“
Namikaze přeskočil několik stránek, kde nebylo nic zajímavého.
„Vláda na nás začíná tlačit. Válka se nevyvíjí podle našich představ a chtějí univerzálního vojáka do měsíce. Začali jsme aplikovat další látky objevené profesorem Ga-Woonem. Woon se domnívá, že jeho nově objevená látka, kterou nazval Toum, vštípí našim subjektům poslušnost. Bohužel jsme se mýlili. Všechny subjekty propadly velkým bolestem a začaly se měnit. Už jsme zde neměli stvoření podobná lidem, ale pravé příšery. Právě takové, o kterých vám rodiče před spaním tvrdí, že neexistují. My je tu ale máme. My je stvořili!
Všechno se zdá být v pořádku. Subjekty začaly znenadání prokazovat velkou poslušnost. Bojím se ale, že tak chtějí dosáhnout pouze naší menší ostražitosti. Moje obavy však nikdo nebere vážně a druhý vedoucí projektu, Kun, se mi vysmál, že jsem až moc paranoidní.
Uběhl měsíc a vláda chce za svoje peníze výsledky. Dorazila k nám skupina na pohled velmi tvrdých a nekompromisních shinobi. Nebrali na má slova žádný zřetel. Chtěl jsem provést ještě několik testů, ale místo toho jsem byl uhozen a zamknut u sebe v pracovně.“
Minato otočil na poslední stránku. Byly na ní stopy krve, ale i přesto se mu podařilo něco přečíst.
„Sedím tu už dva dny. Vojáci asi dnes odvezou naše subjekty a použijí je v boji. Hlupáci, můžou se obrátit velmi snadno proti nám samotným. Z chodby ještě slyším mojí asistentku Yeon, jak se snaží protestovat vůči jejich odvozu. Náhle zmlkla, jeden z vojáků ji nejspíš praštil. Nemohl jsem nic dělat. Jsem příliš slabý, než abych vyrazil dveře.
Po hodině jsem zaslechl řev. Slyšel jsem hulákání rozkazů a dupání mužů běžících do spodních pater naší ubikace. Po další hodině jsem zaslechl pouze vřískání vojáků a prošení o milost. Monstra se dostala na svobodu a teď tu masakrují vojáky naší země, kteří proti nim nic nezmůžou.
Slyšel jsem Ga-Woona, jak se snaží s jedním ze subjektů domluvit. Ba, příliš naivní byl můj kolega. Jeho krev protekla skrze škvíry ve dveřích. Věděl jsem, že jsem na řadě já.
Je pouze otázkou času než přijdou zabít i mě.
Rozloučil jsem se s životem.
Všichni mí přátelé jsou již mrtví.
Strach, cítím strach a bezmocnost.
Začínají se dobývat dovnitř. Dveře dlouho nevydrží. Když musím čelit tváří v tváře této smrti, dostávám veliký strach.
Dveře povolily. Přišel si pro mě subjekt číslo tři. V jeho očích je jasná inteligence a nenávist k životu. Nenávist k nám za to, co jsme mu provedli. Jestli kdokoliv čtete tyto poznámky, nezapomeňte, že jediný způsob jak s ním bojovat je…“
Víc se už nedalo přečíst.
Minato zaklapl notýsek a strčil jej do jedné z kapes. Jakmile se otočil k východu, zhaslo světlo. Chodbou se rozezněly pleskavé kroky.