Sasukeho pomsta část 6

Tak a je tu konečně poslední díl! Už jsem myslel, že ho snad nikdy nedopíšu... No nic nebudu zdržovat, tady ho máte:

Temari brečela. Po tvářích jí stékaly proudy slz. Nevěděla proč, vždyť Hinatu skoro ani neznala. Možná to bylo proto, že jí její smrt připomněla jejího uhořelého bratra. Jiraiya jen šokovaně sledoval červenou hladinu vody. Do této chvíle si pořád myslel, že to všechno může být pouhá hra, pouhý sen. Ale okamžikem Hinatiny smrti mu konečně došla celá pravda. Zato Sakura necítila nic. Neuronila pro Hinatu ani jednu jedinou slzu. Neuronila by jí pro nikoho. V hloubi duše už se rozloučila se všemi a nyní už jen čekala na okamžik, kdy zemře.
"Pojďme dál," promluvila chadným hlasem, který Temari bodl u srdce. Nechápala, jak může být Sakura tak lhostejná k tomu, co se právě stalo. Snažila se však tón jejího hlasu ignorovat a přikývla. Zlehka otevřela křiklavě zelené dveře a opatrně nahlédla do další místnosti. Hned na první pohled poznala, že pro ně Sasuke přichystal něco nového. Za dveřmi se nacházela rozlehlá kruhová místnost. Od začátku se k druhým dveřím asi tři metry nad zemí klikatil ostnatý drát. Podlaha místnosti byla tvořena šachovými kostkami zhruba tak velkými, aby na jedné mohl stát člověk. Na dlaždicích byla napsaná různá písmena. Temari se na to tázavě dívala. Mezitím už Sakura pomalu začala chápat, co je to za past. Nevěděla jak, ale bylo jí to celkem jedno.
"Mistře Jiraiyo, položte mě prosím na zem," poprosila Sakura a Jiraiya zaváhal.
"Jsi si jistá, že se udržíš?" Sakura přikývla a bájný sanin jí opět postavil na zem. Temari cstoupila na první dlaždici. Bylo na ní písmenko s.
"Nééé!!!" vykřikla Sakura. Temari se otočila.
"Co se děje? Vždyť se nic nestalo! Dívej." Aby prokázala, co právě řekla, šlápla na vedlejší dlaždici s písmenkem o. To byla její chyba. Dlaždice se propadla a Temari ztratila svou rovnováhu. Chvilinku balancovala na pokraji jámy, která se před ní právě objevila a nakonec do ní spadla. Ozval se krátký výkřik a hned na to následovala dutá rána. Temari dopadla.
"Není ti nic?" rychle zareagoval Jiraiya a přiskočil k jámě. Neviděl však do ní. Uvnitř byla naprostá tma.
"Jo, jasně. Jen jsem se malinko uhodila do hlavy." ozvalo se ze tmy. Hned jak to Temari dořekla, uvědomila si, že v místnosti není sama.
"Pomoc!" dostala náhle strach, když zjistila, že kvůli neprostupné tmě nemůže nepřítele vidět.
"Panebože, vytáhněte mně odsud!" Temari začala propadat panice. Kousek od ní se ozvalo zavrčení a hned poté lehké kroky.
"Temari, co se tam proboha děje?" zavolal Jiraiya do jámy, ale odpovědi se nedočkal. Temari se sunula dozadu, dál od blížících se kroků.
"Neee..." zašeptala, ale najednou na ní něco skočilo a povalilo jí to na zem. Na tvář jí dopadla něčí slina. Snažila se bránit a toho netvora od sebe odtrhnout, ale šelma byla moc těžká. Pak ucítila, jak se jí krku zahryzly čísi čelisti a ona začala krvácet. Rudá tekutina dostříkla až nahoru Jiraiyovi do tváře.
"Co to proboha..." Větu však nedokončil. Z jámy se ozval srdceryvný řev a po něm následovalo dlouhé ticho, při kterém bylo slyšet jakési srkání. Srkání a mlaskání. Jiraiya si uvědomil pravdu. Tam dole si momentálně něco pochutnávalo na Temařině těle.
"Sakra!" zaklel a posmutněl.
"Musíme jít dál," promluvila Sakura do ticha, které nastalo. Jiraiya se na ní udiveně podíval. Sakuře bylo jedno, že Temari zemřela. Čekala to. Měla jí poslechnout, tohle se jí nemuselo stát.
"Ty snad víš, jak touhle zatracenou místností projít, aniž by jsi nebyla zaživa roztrhána nebo sežraná nějakou bestií?!!" Jiraiyovi praskly nervy. Bylo toho na něj moc. Nedokázal jen tak překousnout smrt dvou půvabných dívek. Kdyby chlapců.. to jo... ale dívek?
"Pochopila jsem, co Sasuke chce, abychom udělali," odpověděla Sakura. Tentokrát se na ní bájný sanin podíval se zájmem. "Opravdu?" ujistil se. Sakura přikývla.
"Můžete mě vyzvednout k těm ostnatým drátům?" zeptala se nakonec a vysvětlila, co se musí udělat. Zprvu s tím Jiraiya nesouhlasil, ale nakonec za velkého nátlaku musel přikývnout. Zvedl Sakuru k drátům. Sakura zatla zuby a přichystala se na následující bolest. Její ruce sevřely drát. Ostny se jí dostaly téměř o skrz kosti, ale nakonec vydržely. Sakura málem znovu bolestí omdlela.
"Dobrý?" ujistil se Jiraiya a znovu se nesouhlasně na visící Sakuru podíval.
"Nějak to... snad zvládnu," procedila mezi zuby a začal ručkovat. Bolest se jí šířila po celém těle a brzy přestala Sakura své ruce cítit. Krev jí stékala na tělo a kapala na dlaždice. A to byl hlavní úkol. Červená tekutina ukazovala Jiraiyovi správnou cestu. Postupně našlapoval na všechna možná písmenka a snažil se je zapamatovat. Zjistil, že tvoří slova. Sakura mezitím prudce oddychovala, ale i přesto, že měla takřka proděravělé ruce, ručkovala dál. Kdyby tu byla sama, vzdala by to a dobrovolně by skočila do jedné z jam, ale když ví, že stále může zachránit nějaký život, neváhala a snažila se dělat co nejvíc. Brzy bylo celé její tělo pokryté tekoucími proudy krve a Sakura musela vkládat stále víc a víc úsilí do toho, aby pokračovala. Byla už vyčerpaná.
"Vydrž, Sakuro, už budeme u konce," prohlásil nakonec Jiraiya a Sakuřě se vlila do těla jakási nová energie, která jí rychle popohnala. A pak se konečně dostala na poslední dlaždici a s radostí se pustila. Tvrdě dopadla na jednu z dlaždic. V prstech jí nepříjemně škubalo. Bála se na ně podívat. Věděla, co přijde. Z prstů jí visely cáry kůže a všude možně šly vidět i kosti.
"Do háje!" zaklela Sakura a v agónii se rozbrečela. Nesnášela Sasukeho. Nesnášela celý svět.
"No tak, Sakuro, nebreč přeci," konejšil jí Jiraiya a jemně se dotkl jejích prstů. Sakura se přestala třást a utřela si slzy. Pak pohlédla na sanina.
"Víš, ty dlaždice, po kterých jsem šel, vytvářely slova." Sakuře se na tváři objevil překvapený výraz.
"Co?" zeptala se šokovaně a zahleděla se na zkrvavené dlaždičky. A pak si to také přečetla. Smrt je nekonečným koncem, stálo tam.
"Co to má znamenat?" podivila se a hledala odpověď v Jiraiyově tváři.
"Nevím, možná to bude nějaké vodítko při záchraně dalšího ubožáka, kterého si Sasuke vybral." Sakura se zamyslela. Možná, že má Jiraiya pravdu, ale ona sama si myslela, že v tom bude něco jiného. Už zase nevěděla proč si to myslela- jako-by jí to někdo vnutil do hlavy.
"Jsi schopná jít nebo tě mám nést?" optal se věcně Jiraiya.
"Snad to nějak zvládnu sama," usmála se Sakura a snažila se nemyslet na příšernou bolest v jejích rukách. Sanin otevřel dveře a oba dva vstoupili do další místnosti. Byla to vcelku malá místnost. Uprostřed stál jakýsi stroj a na něm byl připoutaný- Naruto! Sakra se zasekla. Nevěřícně na něj koukala.
"Vidím, že jste přežili dva, to bude problém," ozvalo se z rohu a ze stínů vyšel Sasuke. Sakura po něm hodila vražedný pohled, ale na nic víc se nezmohla. Jediného Jiraiyu napadlo na Sasukeho zaútočit, ale nakonec si uvědomil, že stejně nemůže použít svou chakru, a tak to raději vzdal. Sasuke vyndal kunaj a mrštil ho po jednom z legendárních saninů. Ten se snažil uhnout, ale jak brzy zjistil, nemůže se pohnout. Uvědomil si proč. To všechno Sasukeho oči. Vražedně se na něj dívaly a doslova ho spoutaly na místě. Jiraiya se v duchu rozloučil se svým životem a vteřinku nato vše kolem něj zčernalo...
"Nééé!!! Sakra, Sasuke!" vyjekla Sakura a přiskočila k mrtvému tělu Jiraiyi. Kunaj mu probodl oko a dostal se dál- do mozku. Z rány vytékala krev, ale spolu s ní ještě jakási tuhá bílá látka. Sakura znechucením otočila hlavu.
"Copak, Sakuro, příčí se ti pohled na mrtvé?" ušklíbl se Sasuke.
"Drž hubu," odvětila naštvaná Sakura.
"No dobře," odvětil pobavený Sasuke. "Vysvětlím ti tvou poslední zkoušku. Musíš zachránit Naruta, který bude pomalu a bolestně umírat. K tomu, aby jsi ho z těch řetězů dostala, potřebuješ klíč. A ten klíč je v mé hrudi. Nyní si vyber... zabiješ mě, nebo raději necháš umřít svého přítele?" Sakura pozvedla obočí.
"Ty nejsi klon?" Sasuke zavrtěl hlavou a nastavil hruď. Čekal, až ho Sakura zabije.
"No tak, Sakuro, zab ho! Zato, co udělal!" vykřikl Naruto, protože v tu chvíli se stroj, na kterém ležel, dal do pohybu. Jeho horní polovina se začala pomalu točit do prava. Zato ta spodní přesně na opačnou stranu. Sakura vyběhla k Sasukemu a napřáhla ruku. Pak se však zarazila. Nedokáže to udělat. I přes to, že Sasuke zabil tolik lidí, stále k němu cítila náklonost, která jí znemožňovala udělat ten zásadní krok. Narutovo tělo se mezitím ocitlo v dost bolestné poloze.
"Sakuro, zab ho!" vykřikl Naruto, a aby nezačal bolestí řvát, zatl zuby. Sakuře začaly z očí téct slzy. Upadla na kolena a nechala téct slzy po jejích tvářích. Sasuke se ušklíbl. Nevěděl sice, že se Sakura takhle zachová, nicméně to alespoň tušil.
"Do háje!!!" nevydržel to Naruto. Začaly se ozývat zvláštní zvuky. Kosti v Narutově těle praskaly. Zanedlouho se začala trhat i jeho kůže a odhalila krvavý výjev. Naruto svěsil hlavu a jeho srdce přestalo bít. Stroj se zastavil. Na podlahu kromě krve dopadaly i orgány. Sasuke zaměřil pohled na zuboženou, klečící Sakuru.
"Neuspěla jsi. Konec hry." A s těmito slovy jí jednou ranou zabil. Opravdu... vše to skončilo... nebo snad ne?

Probudila se. Ještě dříve, než otevřela oči, ucítila ten hrozný pach. Pokrčila nos. Pomalu a opatrně pozvedla hlavu. Rozhlédla se po místě, kde se nacházela. Byla to čtvercová místnost s jedněmi dveřmi a rozměry zhruba 10 X 10 metrů. Na stropě poblikávala malá žárovka. I přes toto osvětlení dívka neviděla do vzdálených koutů místnosti.
"Nééé!!!" Místností se rozlehl Sakuřin řev. Uvědomila si, co se stalo. A pak jí to došlo. Ta slova. Smrt je nekonečným koncem. Sasuke jí zabil a tím to skončilo. A přesto se opět objevila na začátku. Tahle krvavá hra nikdy nekončí! Už jen pomyšlení, že tu hrůzu bude muset Sakura podstupovat znova, s ní zatřáslo. Pak uslyšela z rohu místnosti Sasukeho tichý smích...