Sasukeho pomsta část 4

Tak jo, dávám to sem s tím, že pokud jste považovali třetí díl jako málo krvavý, tenhle je promiňte, ale tenhle asi bude možná ještě méně, ale to musíte zhodnotit vy! Tak příjemný čtení!

"Temari... Temari pojď, musíme jít." Temari se ještě více rozvzlykala.
"Ne... to nejde..."
"Vím, jak se cítíš, pro mě bylo také těžké oplakat Kakashiho a Tsunade, ale..."
"Cože?! Ti dva byli také zabiti?! Ten haj*l!" Temari zatla pěsti. Sakura si vzdychla.
"Ale teď nemá cenu kvůli nim brečet, musíme jít dál, jinak zbytečně umřou další," vysvětlovala to Sakura. Temari zvedla hlavu a podívala se na Sakuru. Po tváři jí stékaly slzy.
"Dobře," přikývla a zvedla se. Společně vyšly ze dveří a vykročili do chodby. Dost je překvapilo, když tam nenašly žádné další dveře. Místo toho se chodba prudce stáčela do prava. Na konci byly ve zdi ocelové dveře. Obě dvě se vydaly přes chodbu. Jenže v tom se odkudsi ze zdí začaly vynořovat kunaie a s ohromnou rychlostí se na ně řítily. "Pozor!" Vykřikla Sakura a stáhla Temari prudce do bezpečí.
"Oh... díky." Temari byla překvapená.
"Tak jo, co jsi přichystal nyní, Sasuke?" Promluvila tiše Sakura a rozhlédla se po zdech. Dal před sebe ruku a rychle jí zase stáhla zpět. Z levé zdi vylétl kunai a se řinčením se odrazil od protější stěny.
"Bezva, budeme to muset rychle proběhnout a doufat, že se nám nic nestane," prohlásila po menší odmlce Sakura. Obě dvě se na sebe podívaly. Temari s poněkud vystrašeným výrazem, ale na Sakuřině tváři šla vyčíst odhodlanost. Odhodlanost zachránit další oběti Sasukeho kruté pomsty. Sakura kývla a obě dvě vyběhly. Do chodby plné vražedných kunajů...

"Ty mizernej šmejde!" Rozkřičel se Naruto. Sasuke se jenom ušklíbl.
„Nelíbí se ti moje plány? To je ale škoda. Nebo se snad bojíš, že by tě nechala Sakura zemřít?“ Začal se ptát s posměškem v hlase.
„Na rozdíl od tebe znám Sakuru lépe! Vím, co si vybere. Zemřeš! Počkej, jak bude tvá smrt…“
„Ale, ale, Naruto.“ Sasuke pokýval hlavou a na rtech se mu objevil ůsměv. „Myslím, že znám Sakuru mnohem lépe než ty. I tak si ale netroufám hádat, jak se zachová.“ Sasukeho slova Naruta zarazily. Upřímně doufal v Sakuřin zdravý rozum, na druhou stranu ale věděl, co k Sasukeho cítí a možná, že její názor k němu nepřetrhá ani Sasukeho chování. Nikdy nedokázal Sakuru pochopit, proč pořád stála o Sasukeho. Co jí na něm přitahovalo?
„Ty ubožáku,“ řekl Sasuke, jako-by Narutovi četl myšlenky. „Nemá cenu se tady s tebou vybavovat.“ Prohlásil nakonec a svým nově získaným M Sharinganem donutil Naruta, aby usnul…

Kunaie kolem nich svištěly jako o život. Sakura cítila, že jí mnohdy škrtají o vlasy, které ze ní plály. Dosud všem těm smrtícím ostřím unikala, ale pak se všechno zvrtlo. Temari škobrtla a než si něco stačila uvědomit, ležela rozpláclá na zemi. Sakura se samozřejmě zastavila a ohlédla se. Pak už stačila akorát vzdychnout.
Do zad se jí zabořil jeden z kunaiů. Škubla sebou a ruce si položila na břicho. Z pusy jí začala odkapávat krev a s hlasitým PLESK narážela na podlahu. Kunaie už přestaly vylétávat. Splnily svůj účel. Temari zvedla hlavu a spatřila Sakuru, padající na kolena s pusou plnou krve. Sakura, ale i v takto bídném stavu neztrácela hlavu, a začala si osahávat boky, aby zjistila, jestli nebyl zasažen jeden z hlavních orgánů. K velkému štěstí zjistila, že ne, ale i přesto věděla, že stále může zemřít. Prudce si vytáhla kunai ze zad. Temari k ní mezitím přišla, ale nemohla nic dělat. Sakuru pomalu začala ovládat nesnesitelná bolest. Na něco takového jí Tsunade nepřipravila, byla proto přirozeně zaskočena.
Rychlými pohyby a soustředěním se začala Sakura uzdravovat. Věděla však, že tohle opatření jí na moc dlouho nepomůže, dříve nebo později se zranění opět obnoví. Sakura se se vzdychnutím zvedla. V ráně jí pořád škubalo, ale rozhodně to bylo mnohem lepší než předtím. V ústech cítila pachuť krve.
„Pojď… musíme jít…“ Vydala nakonec ze sebe sípavě, jako-by se nic nestalo a opatrně, s kulháním, se přiblížila k ocelovým dveřím. Zlehka otočila klikou a dveře se otevřely. Obě dvě dívky vstoupily do kruhové místnosti. Uprostřed stál stojánek a na něm zahradnické nůžky a klíč. Vedle stojánku stál Sasuke.
„Vidím, že jste uspěly. Abych ale přešel k jádru věci. Támhle…“ ukázal k jedněm ze dvou dveří. „… tam je zamčena další oběť. Klíč od dveří je na tomhle stolku. Když ho však seberete, okamžitě umřete. Radím vám, abyste tam místo toho dali něco jiného. Něco stejně těžkého.“ Jako obvykle se na Sasukeho tváři objevil úšklebek. „Vašemu příteli zbývá jen chvilka života. Pomalu se do něj budou zasouvat meče.“ Pak Sasuke zmizel.
„Ježiš… koho asi chytil tentokrát?“ zeptala se Temari.
„Myslím, že je to celkem jedno. Teď hlavně musíme získat ten klíč.“ Sakura se šouravými kroky vydala ke stojánku a již brzy jí přispěchala Temari podepřít. Ještě než došli k podstavci, Sakuře došlo, co se na něj místo klíče musí dát. Ty nůžky tu nebyly jen tak. Někdo z těch dvou si musí ustřihnout prst.
„Uááá…!“ zakřičel někdo za dveřmi. Byl to jednoznačně mužský hlas. Sakura nezaváhala. Uchopila zahradnické nůžky a přiložila si je k ukazováčku. Stručně vysvětlila Temari, co má dělat a zatlačila na nůžky. Z prstu se začala řinout krev.
„Jau…“ zatnula Sakura zuby. Nejprve to šlo celkem lehce, ale pak nůžky narazily na kost. Ta však po chvilce odporu praskla. Sakurou projela vlna bolesti, když uslyšela to odporné křup. Temari rychle vyměnila prst za klíč a běžela otevřít dveře, ze kterých už pomalu začala vytékat ta dobře známá červená tekutina. Sakura v mdlobách pozvedla svou ruku a podívala se na ní. Z pahejlu vyčníval kus odlomené kosti. Sakura v tom místě cítila škubající bolest. Na chvíli dokonce díky tomu zapomněla na zranění, které jí způsobil kunaj. Rukou jí projela křeč. Ta také způsobila Sakuřin pád. Ještě před tím se Sakuřiny oči protočily a ona upadla do bezvědomí…