Splněné přání - 6

Tak tento díl jsem zase napsala já! No doufám, že vás to aspon trochu baví číst! =)

Když jsme s Narutem konečně přišli na cvičiště, každý už plně trénoval. Sakura učila Klarush ovládat chakru a poté s ní ničit přírodu stejně jako ona. No a Barush .... no u ní ani sama nevím. Vypadalo to jako by se s Kakashim pořád dohadovala ale když ji Kakashi asi po několika minutách zpražil pohledem uklidnila se a začala ho poslouchat. Usmála jsem se a podívala se na Naruta. Ten se stejně jako já díval na ostatní a měl co dělat aby nevybuchnul smíchy.

"Naruto. Co kdybychom taky začali."navrhla jsem opatrně a Naruta se na mě konečně podíval.

"Jasně!"přikývl a zamyslel se.

"No ani nevím čím bychom měli začít ..... hmm ..... už vím. Zkusíme vrhání nožů a pak lezení po stromech."nařídil Naruta a začal dělat na dvou stromech terče. Se zájmem jsem se na to dívala a přemíšlela jsem jak nejlépe hodit kunai a shuriken aby sem nevypadala jak nemehlo. Z uvah mě ale vyrušil Naruto.

"Tak můžeme začít!"řekl a podal mi pět kunaiu a pět shurikenů. Sám si vzal stejný počet a obrátil se na mě.

"Ted mě dobře poslouchej a pořádně se dívej."nabádal mě a já pouze přikývla. Naruto se tedy obrátil čelem k terči a napřáhl se. Po chvíli dívání jsem jeho postoj napodobyla a čekala jsem na jeho další pohyb. Naruto mě zkontroloval a pokračoval dál.

"Ted se pořádně podívej na místo kam chceš házet a velkou rychlosti tam ten kunai hod."řekl Naruto a hned potom svůj kunai odhodil. Sledovala jsem jeho dráhu až do středu terče. Podívala jsem se na vlastní terč. Zavřela jsem oči a pořádně se soustředila. Poté jsem je zase otevřela, podívala se na střed terče a prodce jsem hodila kunai. Trochu jsem se zapotácela ale ustála jsem to a s nadějí jsem sledovala zbran.

"At se do toho stromu aspon zabodne! Aspon do toho stromu! Prosím!"modlila jsem se v duchu. Kunai se zapíchl k mému a Narutově velkému překvapení přesně do středu. Užasle jsem k terči došla a prohlížela jsem si své dílo. Naruto z mnou přišel a usmál se.

"Výborně! Jsi fakt talentovaná!"pochválil mě Naruto a já jsem se na něj štastně usmála.

"Ale jen proto, že mám tak skvělého učitele!"řekla jsem s usměvem. Naruto jen mávl rukou.

"To nic. Ale ted si zkus ještě pár krát hodit a pak půjdeš šplhat po stromech."vyzval mě Naruto a společně jsme vyházeli zbylé zbraně. Poté jsme se přesunuli o kousek dál k velmi vysokému stromu. Zadívala jsem se až na jeho špičku kam jsem málem nedohlédla a tiše jsem hvízdla.

"Tak a ted budeme šplhat po stromech."oznámil Naruto a začal mi vysvětlovat postup, který už dávno znám. Zatvářila jsem se poněkud otráveně ale nechala jsem ho mluvit. Ani jsem si nevšimla, že Klarush se na mě ze zadu dívá a nakonec odchází pryč, protože její trénink už zkončil. Z přemýšlení mě vytrhl Naruto.

"Chápeš?"zeptal se mě. Trochu stroze jsem přikvla a zamířila ke stromu s kunaiem v ruce. Zhluboka jsem se nadechla.

"Dobře tohle zvládnu!"křikla jsem a kolem mě se najednou začala tvořit silná chakra. Skoncentrovala jsem ji do noh a s rozběhem jsem vyběhla na strom. Zastavyla jsem se však na pěti metrech a zahučela jsem dulů. Ale ještě před pádem jsem na stromě stihla udělat značku. Podívala jsem se na místo mého pádu a zamračila jsem se. Bolestivě jsem si promnula hlavu ale znovu jsem se postavyla a sopustředila chakru do nohou. Poté jsem se znovu rozběhla na stom a vyběhla pouze a půl metru víš. Bolestině jsem dopadla na záda a zatnula pěsti.

"Sakra! Připadám si jak Naruto, když tohle dělal poprvé."pomyslela jsem si a začala jsem se hlasitě smát. Naruto ke mně zvědavě přišel.

"Stalo se něco?"zeptal se mě udiveně. To mě donutilo ještě víc se rozesmát a tak musel počkat ještě pár minut než jsem byla schopna promluvit.

"No já jsen, že jsem si připadala jak ty před pár lety, když jsi se to taky učil."řekla jsem trochu zadýchaně. Naruto pochopl a zasmál se. Jo to máš pravdu. Tehdy jsem soupeřil se Sasukem."přikývl Naruto a trochu zesmutněl. Zamračila jsem se.

"Tak ale ted dost tlachání!"řekla jsem rázně a znovu jsem začala trénovat. Každou chvíli jsem se zlepšovala.

Když jsem konečně vyšplhala až nahorů byla už téměř půlnoc. Ale Naruta tam se mnou stále byl a čekal až se mi to konečně povede.

"Skvělé! Zvládla jsi to!"vykřikl nadšeně Naruto. Poškrábala jsem se rozpačitě na hlavě a usmála se.

"Snad jsi nepochyboval!"řekla jsem na oko dotčeně ale zasmála jsem se.

"Ani v nejmenším!"křikl na zpátek. Chtěla jsem něco říct ale najednou se mi udělalo černo před očima a já začala padat v bezvědomí na zem. Kdyby mě asi pět metrů před dopadem naruto nechytil, byla by ze mě velké placka. Usmál se a zamířil se mnou v náručí domů.

"Je opravdu stejná jako jsem býval já!"pomyslel si Naruto a usmál se.