Drbeme aktuální FF

„Ryo má pravdu. Dítě bude na cestě velmi brzy. A až se tak stane nebude pro Hinatu cesty zpět. To dítě ji zabije. Neříká se mi to lehce, ale budeme ji potom muset to břímě vyříznout rovnou z dělohy. Jedině tak ji můžeme zachránit. U Naruta už je pozdě. Na spoutávající rituál budu potřebovat čas a hlavně spolupráci Mikua s Miaki, jelikož oba dva pocházíte z jednoho rodu. Neji, Yamato společně s Jakkurem se postarají o mlžení, Ryo bude záložní doktor a Sasuke? Toho pošlu někam, kde nebude hatit naše plány. Jiná cesta už není.“ Itachi zhruba načrtl jejich plán, který by měl fungovat.

„Moment, a co já?“ ozval se mladý Tokugawa dotčeně.

„Ach ano, na Vás bych zapomněl. Vy se budete ucházet o své dědické právo na vládnutí naší zemi. Ovšem někdo Vás bude muset doprovázet a mít s sebou listiny, co potvrzují Váš původ. Jistě, Sasuke půjde s Vámi, i s těmi papíry. Mám je tady nachystané. Arata – tedy Naoki – mi je svěřil ještě téhož dne, kdy jsme se oba náhodou střetli.“ Uchiha mu podával jeho vlastní původní rodný list. Mladému pánovi se třásla ruka, když si kus sebe sama bral do rukou.

„Co když tomu neuvěří?“ zapochyboval Iemasu.

„Uvěří, je tam i Naokiho doznání, že Vás včas vzal do bezpečí a ukryl u Kirisakiho doma, protože se už nějaký čas znali. Ze strachu o tom nikomu neřekl, ani detektivovi. Řekněte, ať ho klidně povolají.“ Itachi to měl do detailu promyšlené.

„Vy tam přijdete, řeknete pravdu. Nevěděl jste, kdo jste, sice očerníme Naokiho, ovšem pochopil by to, děláme to pro vyšší dobro, tedy pro Vás. Vy máte plné právo usednout na trůn. Sice budete malinko lhát, jenže Vám budou věřit. Pravdu známe jen my a nikdo jiný. Další záznamy z té noci neexistují. Takže si to nebudou moci jak dál ověřit. Ani Druhý Archív nemá žádné další svitky. Jak příhodné, až to hezký není. Dopadne to dobře.“

„Co když se mě zeptají, proč si nárokuji práva až teď? Tohle jim bude divné, ba až podezřelé, nemyslíte pánové?“ povytáhl jedno obočí vzhůru, ťukal prsty o desku stolu, čekal s jakou odpovědí se vytasí.

„Zkrátka a jasně. V den svých patnáctých narozenin jste dostal od Naokiho dopis, ve kterém se psalo o Vašem původu, součástí toho byl Váš rodný list a Naokiho omluva. Nesvěřil jste se mi, protože jste mi už nevěřil, jak moc Vás to zasáhlo, vztekem jste ten první dopis roztrhal, šel pátrat na vlastní pěst, a když se pravda potvrdila, rozhodl jste nárokovat si trůn. Co Vy na to?“ Kirisaki se dmul pýchou za tak rychlou odpověď. Na tu druhou stranu mu to tak milé nebylo.

„Zní to věrohodně, strýčku,“ pokrčil rameny, uvědomil si jak ho nazval. „Promiň, starý zvyk, nemůžeme to vrátit zpátky? To však neznamená, že se nezlobím, hodně se zlobím, leč odpuštění ještě nečekej, ovšem chápu, jak těžké muselo být vzít si cizí dítě a starat se o něj.“ Iemasu malinko pookřál, došla mu spousta věcí. Nikdo nebyl bez viny. Nebýt detektiva, skončil by na horším místě, neměl by takové zázemí…

„To nic nebylo. Aspoň jsem nebyl tak sám. Což se rychle změní, až zaujmete své místo.“ Posmutněl.

Nyní zavládla poměrně tížívá atmosféra.

„Nechci vám do té rodinné chvilky kecat, ale Miku během toho vašeho kujme pikle, pikle kujme, usnul,“ poukázal Neji na tento malý detail.

Kousek od Konohy

opětovný den

17:57 odpoledne

„Kam, že to vlastně jdeme?“ ptala se snad po sté Hinata, která z tohoto výletu byla celá nadšená. Konečně se dočkala! Jak moc dlouho na tenhle zvrat v jejím životě čekala? Nekonečně dlouho. Čekání se vyplatilo. Pro sebe se usmála. Proto si okolí po většinu času nevšímala. Možná, že by měla. Jenže byla tak zabraná do svých romantických úvah… náhle z ní byla poblázněná dívka s růžovými brýlemi. Ani tenhle fakt neviděla. O to mu celou dobu šlo. Udělat z ní poslušnou loutku.

„Uvidíš, je to takové překvapení.“ Naruto/Kyuubi poměrně mlžil. I když teď starý lišák nechával kontrolu svému hostiteli. Chtěl, aby to vyznělo více realističtěji. Ovšem mu stále podsouval své myšlenky. Nenápadně, aby to vyznělo jako nápad blonďáka.

„Dobře, ale-,“ chtěla pokračovat, Naruto ji umlčel prstem na rtech. Poté se k ní sklonil a smyslně zašeptal: „Pst, holubičko.“ Po tomhle se kamiproč Hinatě rozbušilo srdce na plné obrátky. Pokývla hlavou, hlasitě polkla.