Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě

Podívala se směrem, kde Daisuke se Saiem stále zápolili s Kanou a neúspěšně se ji pokoušeli zpacifikovat.
„Postarej se o něj,“ houkla směrem k Sakuře a dál se o Sasukeho nestarala. Potřebovala totiž zaměřit svou pozornost na trojici opodál.
Kana se zmítala v Daisukeho náruči a Sai se ji s vypětím všech sil snažil zpacifikovat, aniž by jí ošklivě ublížil.
„Pusťte ji!“ křikla na ně.
Oba od ženy okamžitě odskočili.
Yui přeběhl mráz po zádech.
Kana vypadala jako běsnící bestie. Zuřící, smyslů zbavená bestie. Dlouhé, černé vlasy i cáry špinavých hadrů povlávaly v neexistujícím vichru, v očích pouze bělmo. Jehly, které měla v těle, rudly čím dál víc, její staré rány se znovu otevíraly a z některých dokonce kapal hnis. Levá ruka, kterou jí Daisuke vyhodil z ramenního kloubu, nepřirozeně plandala podél těla.
A co bylo nejděsivější… Tryskala z ní černá chakra. Proudy černé jako dehet se jí láskyplně otíraly o nohu jako kočka vítající svého pána, hladily po rukou a šlehaly do výšin jako plameny pekel snažící se pohltit nepoučitelného hříšníka.
„Co budeme dělat?“ vyhrkl zoufale Sai, stále lapajíce po dechu.
„To co vždycky,“ procedil mezi zuby Daisuke.
„Bojovat,“ upřesnila Yui. „Jediná podmínka je nezabít ji. Saii, tvá pečetící technika Koshi Tandan je záložní pro případ, že by se nám nedařilo ji jinak zarazit. Nerada bych ji pak ještě složitě dostávala ze svitku.“
„Rozumím,“ hlesl Sai chladně a vytáhl z pochvy svůj tantó.
V ten moment skutečně věděla, že Saiova mysl stále přetrvává ve své ANBU podstatě. Chladné, bez emocí, vycvičené vykonávat ty nejhorší příkazy, které by se svévolně myslícím shinobi příčily.
Daisukeho postoj se také změnil. Napjatý výraz uvolnil do stoického klidu, v rukou třímal tantó a daišó, jejichž čepele byly ještě rozšířeny oku neviditelnou chakrou.
Rozkaz zněl totiž jasně. Nezabít. Zbytek povolen.
Oba se vrhli do bitvy.
Na to, že oba patřili k různým jednotkám a ovládali různé styly kenjutsu, byli neuvěřitelně sehraní. Obratně se vyhýbali proudům černé chakry, která jim bránila se ke Kaně přiblížit.
Yui se mezitím snažila přijít na účinnou strategii. Použití genjutsu nepřipadalo v úvahu, Uchihův stav mluvil za vše. Zbývaly její techniky, Kinshi kigou, zakázané nebo pečetící techniky.
Kinshi kigou okamžitě zavrhla, nemohla po Daisukem chtít, aby pro něco takového využil svou životní energii… Zakázané techniky zase zabíraly moc času. Její vlastní techniky zase vyžadovaly potlačení Kanina vědomí, a to by mohlo pro obě smrtelné.
Zbývaly pečetící techniky.
Zhluboka se nadechla. Nesnášela je. A teď je během pár dnů použila na tolik lidí…
Odskočila před proudem černé chakry.
Stejnou trajektorií vzduchem proletěl Sai, který se držel za rameno.
„Zatraceně,“ procedila, když do sebe narazili.
„V pořádku,“ vydechl, vyškrábal se na nohy a znovu se připojil k Daisukemu.
Bylo evidentní, že v místě, kam ho černá chakra uhodila, byl zraněný. Bolest ale nejspíš potlačovalo soustředění na boj a přemíra adrenalinu.
Vytvořila pár ručních pečetí, když v tom z pěti směrů vyšlehlo pět chakrových lan.

Kakashi je hned zahlédl.
Vyčerpaný Sasuke poloseděl opřený o strom. Sakura, klečící vedle něj, se snažila zastavit jeho masivní krvácení z nosu. A opodál Sai, Yui i Daisuke bojovali s Kanou.
Byla to vůbec ona?
Vyhublá až na kost, oděná pouze v cárech špinavých hadrů, umouněná, zmazaná od zaschlé krve. Extrémně dlouhé vlasy kolem ní vlály, až to působilo, že stojí v neviditelné větrné bouři, místo černých panenek viděl pouze bělmo, od pusy jí kapala pěna, jako by od lišky chytila vzteklinu.
Vypadala jak běsnící ztělesněná smrt.
Vířící černá chakra kolem ní ten dojem jen mnohonásobně umocňovala.
A zdálo se, že trojice nebyla schopná si s ní poradit. Saiova inkoustová zvířata se rozpila v momentě, kdy se Kany dotkla. Daisukeho rány se taktéž míjely s účinkem a Yui, která preferovala boj na dálku ovlivněním mysli protivníka, zřejmě taky měla problém.
Kakashi svůj údiv nad tím, že Kana je v takovém stavu vůbec schopná boje, odsunul stranou. Bezpečnost jeho lidí byla na prvním místě.
Posunkem své ANBU záloze naznačil, aby se kolem něj shromáždili.
„Nejde o nepřítele,“ upozornil je, „ta bojující žena je z Konohy. Stačí ji tedy nějakým způsobem znehybnit, chakrová lana by mohla stačit. Vyrazíte na můj pokyn.“
Muži přikývli a znovu, tentokrát i s Kakashim, utvořili formaci a z dálky obklíčili bojující čtveřici.
Chakrová lana byla velmi jednoduchou technikou, kterou zvládl každý, kdo prošel základním ANBU výcvikem. Nevýhoda však byla ta, že pro větší účinnost se technika musela použít ve větším počtu. Tři lidé byli bohužel málo.
Kakashi vyčkal na vhodný okamžik. Zvedl ruku a společně s ostatními se vyplížil ze stínů. Pár vteřin ještě počkal a pak hodil své vlastní chakrové lano. To prosvištělo těsně kolem Yui, která k němu stála zády, a omotalo se Kaně kolem krku. Čtyři další lana se jí ovinula kolem zápěstí a kotníků. Kana se však i nadále zmítala, i když byly její pohyby značně omezeny.
Yui se na něj otočila. Přes masku viděl jen její vyděšené oči.
„Kakashi, co tu děláš?“
Zděšení a strach se odrážely i v jejím hlase.
Jeho jméno zapůsobilo jako kouzlo. Kana ztuhla, podívala e mu do očí a vzápětí ochabla jako rozbitá loutka.
„Zeptám se znova,“ zvýšila Yui hlas, „co tu děláš?“
Kakashi ji probodl pohledem.
„Tenhle tón bych si vyprošoval,“ řekl klidně a mávl na Sakuru. Ta jeho gesto pochopila, vyskočila na nohy a běžela Kanu zkontrolovat.
„Vzpomeň si, s kým mluvíš.“
Yui se konečně rozhlédla kolem sebe a překvapeně zamrkala. Jako by teprve teď zaregistrovala, že Kakashi nepřišel sám. Pak mu vysekla tu nejhlubší úklonu, které byla schopná.
„Omlouvám se, Hokage-sama. Jen mě překvapil váš příchod.“
Přikývl a obrátil svou pozornost na Sakuru.
„V bezvědomí,“ potvrdila mu a rychle se vrátila zpět k Sasukemu.
„Pusťte ji,“ mávl rukou na ostatní a chakrová lana okamžitě zmizela. „A zmizte.“
Jakmile byli čtyři členové ANBU z doslechu, Kakashi svůj napjatý postoj uvolnil.
„Promiň,“ hlesl směrem k Yui.
„Chápu,“ povzdechla si a pokynula Daisukemu, který Kanu opatrně zvedl do náruče a odešel něco polohlasně rozebírat se Sakurou.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Nevíme…“
Yui se nadechovala k obsáhlejší odpovědi, ale Sakura je přerušila.
„Na to nemáme čas!“ křikla na ně a spolu s Daisukem se rozběhla směrem ke Konoze.
„A on?“ kývl hlavou směrem k Sasukemu, který se začal s námahou zvedat.
Sai mu nabídl pomocnou ruku, a přestože se Sasukemu mihla tváří nevole, pomoc přijal.
„Nebýt jeho, tak je nejspíš s Kanou konec,“ opáčila Yui a odběhla jim pomoct.
Kakashi je beze slova následoval a snažil se ignorovat ten pocit, který mu svíral žaludek.

Sakura byla v klidu, situace si to vyžadovala. Díky Sasukemu do Konohy dorazili za den, což té ženě nejspíš zachránilo život… Vedla Daisukeho poloprázdnými uličkami, sem tam se otočila, zda je následuje i zbytek skupiny. Využila cestu, kterou zdravotní personál používal na pohotovostní případy.
Rozrazila dveře vedoucí na pohotovost. Všudy přítomný personál se na ně otočil a než Sakura stihla něco zakřičet, vše se dalo samo do pohybu.
„Nosítka!“ zařvala sestra, která měla pohotovost na starost.
Přiskočili k nim dva zdravotní bratři. Daisuke Kanu opatrně položil na pojízdnou postel, kterou k nim přisunuli, a Sakura začala vydávat rozkazy.
„Naomi-san, postarejte se mi o zbytek týmu,“ houkla na vrchní sestru, „ať se na ně podívá jakýkoli medik, který je k dispozici. Jaký sál je volný?“
„Pětka, madam,“ odpověděl jí zdravotní bratr stojící naproti ní.
„Dobře. Kazuyo-san, Shiro-san,“ oslovila oba, „půjdete se mnou. Je tu někde Tsunade-sama?!“ zvolala do éteru.
„Tsunade-sama je na sále tři,“ odpověděla jí Naomi.
„A Shizune-san?“
„V Hokageho kanceláři.“
„Nevadí,“ povzdechla si Sakura. „V tom případě mi ještě někdo seženete Aokiho a Nariko!“
Aoki a Nariko byli rezidenti, které osobně zaučovala a věřila, že jí oba budou bezchybně asistovat. Sakura roztlačila postel a Kazuyo se Shirem se okamžitě přizpůsobili.
Pátý sál byl ve skutečnosti čtvrtý, ale kvůli pověrčivosti nejen civilistů, ale i personálu samotného, se číslo čtyři nikde v nemocnici nevyskytovalo. Sakura ze zkušenosti věděla, že smrt si podle čísel nevybírá, přesto tyto poměry respektovala.
Jakmile dorazili k sálu, přenechala Kanu v Kazuyově a Shirově péči a odběhla se připravit.
Odložila masku, spěšně se převlékla z ANBU uniformy do svých náhradních věcí a sepnula si vlasy, aby jí nepřekážely.
Otevřely se dveře a dovnitř vešli Aoki s Nariko. Aoki byl vysoký, štíhlý blonďák se zelenýma očima. Nariko byla zase drobná, velmi jemná modrooká černovláska. Jak stáli vedle sebe, byl vidět každý jejich kontrast, přesto však byli velmi sehranou dvojicí. A právě toho si Sakura nejvíc cenila.
„Co se děje, Sakuro-sensei?“ dotázal se jí Aoki.
„Urgentní případ, vrátila jsem se ze záchranné mise S. Doufám, že chápete, co je v sázce.“
Oba přikývli a Sakura se lehce pousmála.
„V tom případě… Je dnes výborný den na záchranu života.“
Rituály. Každý medik nějaký měl, pověrčivost v tomto oboru neznala hranic.
Když vstoupili na sál, byla klidná.
Kana již ležela na operačním stole a Shiro jí předával svou chakru, zatímco Kazuya připravoval potřebné nástroje.
Sakura zaujala svou pozici, Aoki s Nariko vyčkávali na její rozkazy.
„V krevním oběhu jsem vycítila neznámý jed. Prioritou je jeho odstranění, identifikování a podání protilátky. Na zdlouhavou identifikaci není čas, proto jed budeme extrahovat přímo.“
Postřehla, jak se oba její studenti náhle napjali a znejistěli. V duchu si povzdechla. Chápala, že jde o těžkou techniku, ale v tomhle případě bohužel potřebovala pomocnou ruku. Po cestě vypotřebovala dost chakry na Sasukeho a tohle nebyl jediný zákrok, který musela provést.
„Saikan Chuushutsu no jutsu jste už několikrát trénovali. Kdybych si nebyla jistá, že to nezvládnete, nebyli byste tu. Pokud si však nevěříte, támhle jsou dveře.“
Její proslov zafungoval přesně tak, jak chtěla. Aoki s Nariko s odhodlaným výrazem zaujali své pozice.
„Oba budete postupovat rychle,“ promluvila ke svým studentům, zatímco Kanu koženými řemeny přivazovala ke stolu. Procedura bohužel nebyla nejjemnější a povaha její mise vyžadovala co nejméně personálu. „A dejte pozor, má v těle zabodané jehly. Jejich odstranění budeme řešit potom.“
Aoki s Nariko přikývli a Sakura se postavila naproti nim.
Sakura rozstříhala cáry oblečení, aby jí nepřekážely. Svléknout by ji museli tak jako tak.
Nabrala do dlaně léčivý roztok, který Kazuya připravil, a pomocí chakry vytvořila bublinu. Druhou dlaní řízla do místa, kde se nacházelo srdce, a pak roztok přiložila na otevřenou ránu. Přímá extrakce jedu byla velmi bolestivou procedurou a fakt, že Kana vůbec nereagovala, znamenal jediné… Situace byla hodně zlá.

Tsunade utáhla poslední steh a odhodila rukavice.
„Dokončete to,“ řekla svému asistentovi.
Poté, co předala Rumiko do péče Ino, musela převzít rutinní nováčkovskou operaci, protože chirurg, který jí měl vést, zkolaboval.
Při té myšlence div že nezaskřípala zuby, tohle ještě bude muset vyřešit.
Její práce teď ale byla hotová. Zamířila do své kanceláře, když v tom ji zaujal ruch na pohotovosti, a tak svou cestu otočila tam.
Pohotovost byla vzhůru nohama. Roztěkaní pacienti i sestry nervózně sledovali čtveřici zřízených ANBU a Hokageho, kteří nevěděli, kam se vrtnout. A Naomi nikde v dohledu.
„Věnujte se své práci!“ křikla na sestry. „A vy pojďte se mnou,“ propíchla pohledem skupinku ninjů.
Ani se nemusela ptát, o koho jde, poznala mezi nimi Uchihu.
Zavedla je přímo do prostorné ordinace, do které mělo přístup jen pár specialistů, a využívala se převážně v situacích, kdy musela být utajená identita pacienta.
Kakashi takticky zaujal místo v rohu naproti dveřím, aby nepřekážel.
Aniž by jim Tsunade něco musela říkat, shinobi opatrně sundali masky. Sasuke, Sai… Yui a Daisuke, vzpomněla si na krycí jména zbylých dvou.
„Všichni se posaďte,“ zavelela.
Kdyby na někoho šly mdloby, tak aby sebou nesekl na podlahu. Skenovala je všechny očima ve snaze určit prioritního pacienta. Nejdřív Sasuke, pak Daisuke, Yui a nakonec Sai.
Sasuke z té čtveřice vypadal nejhůř. Měl neustále zakloněnou hlavu, jak se snažil zastavit krvácení z nosu. Měl od krve zmazanou uniformu, bledý jak stěna a evidentně i vyčerpaný, když ho Yui se Saiem podpírali.
Přešla k němu.
„Předkloň se a stiskni si křídla nosu,“ přikázala mu. Sasuke uposlechl a Tsunade ho ještě chvíli pozorovala.
Takhle silná epistaxe může být z důvodu hypertenze, fraktury nebo nadměrného chakrového vypětí…
„Co se stalo?“ zeptala se ho polohlasně.
Když místo odpovědi vyplivl na podlahu krev, sklonila se k němu, odsunula mu ruku z obličeje a sama mu stiskla nos. Zaktivovala lékařskou chakru, kterou nechala proudit skrz celou nosní dutinu. Cítila, že je něco špatně, ale netušila co. Jen z toho měla takový zvláštní pocit…
Když si byla jistá, že krvácení přestalo, odtáhla se.
„Co se stalo?“ zopakovala otázku.
„Přehnal jsem to s časoprostorovou technikou,“ hlesl Sasuke a vyplivl poslední zbytek krve, který se mu nahromadil v ústech.
„V tom případě vršek uniformy dolů, něco mi tu nesedí,“ pobídla ho.
Přiložila mu dlaň na holá záda a zaktivovala diagnostickou techniku. Evidentně nebyl v pořádku, ale nevěděla co. Snažila se ten pocit uchopit, ale prokluzoval jí mezi prsty. Cítila jen náznak bolesti celého těla. Svraštila obočí a chtěla techniku zesílit, ale zarazil ji Daisukeho pohled.
„Děje se něco?“ zeptal se jí.
„Nevím, kromě toho krvácení a celkového vyčerpání se zdá být v pořádku, ale… jako bych cítila ještě něco navíc, ale nejsem si jistá, co to je…“
„To budou nejspíš dozvuky. Byly na něm použity Kinshi kigou.“
To vysvětlovalo všechno. Kinshi kigou, zakázané znaky, které po sobě zanechávaly nepěknou paseku. Naštěstí se s tím lidský organismus dokázal vypořádat.
„Ach tak, v tom případě tu Sasuke zůstane pár dní na pozorování. Vyčerpaný organizmus po takovém vypětí nemůžu jen tak ignorovat.“
Čekala nějaké protesty, ale když se žádné nedostavily, přesunula se k Daisukemu, jehož vrchní část uniformy prosakovala krví.
„Sundat,“ pokynula mu.
S téměř neslyšným povzdechem uposlechl. Hrudník i paže měl pokryté drobnými, nepravidelnými rankami. Posunkem mu naznačila, aby se otočil kolem dokola. Tři velké, zahojené jizvy na jeho zádech ignorovala.
„Budu muset nejprve rány vydezinfikovat,“ oznámila mu a z šuplíku vytáhla láhev dezinfekce, misku, vatové tampony a rukavice.
Rychlými, jemnými pohyby vyčistila rány, namazala měsíčkovou mastí a poté mu paže i hrudník obvázala.
„To by mělo stačit. Pokud by se něco zhoršilo, přijďte přímo za mnou.“
„Děkuji,“ přikývl.
Otočila na Yui, která jí odevzdaně poddala. Po rychlé diagnostice ji Tsunade propustila, nic jí nebylo.
Zbýval pouze Sai.
Stačil jí jeden letmý pohled, aby jí došlo, že ten v pořádku není. Čas od času mu pravá ruka škubla směrem k levému rameni.
Jemně na něj položila dlaň, soustředila se a…
„Sundej si to,“ zamračila se.
Uposlechl.
„Co se ti stalo?“ vydechla překvapeně. Nejenomže mu rameno hrálo všemi barvami, ale měl na něm ošklivě rozšklebenou hlubokou ránu. Byla divná, Tsunade nikdy nic takového neviděla. Nekrvácela. Místo toho v ní bublal jakýsi… černý hnis? Netušila. A navíc se rána pomalu roztahovala směrem na záda k lopatce…
Sai pokrčil funkčním ramenem. „Jen mě při boji zasáhla chakra, nic víc.“
„Nic víc?“ zamračila se Yui.
„Ta chakra… byla černá,“ vložil se do situace Sasuke. „Nebyla normální. Celý je to absurdně divný. A děsivý.“
Když si Yui s Daisukem vyměnili pohledy a Sai zvedl obočí, načuřeně si odfrkl.
„Vy jste neviděli to, co já. Nevím jak, ale viděl jsem její auru.“
„Ale sharingan, ani rinnegan tuhle schopnost nemají,“ namítl Kakashi.
„Já vím,“ povzdechl si Sasuke. „A proto mě to tolik děsí. I když mám dojem, že něco o auře v klanové kronice bylo… Každopádně jedno vím jistě. Nebylo to lidské.“
„Jak jako lidské?“ založil ruce na prsou Daisuke.
Tsunade se zamračila.
„Asi tak jako tahle rána,“ podotkla Tsunade. „V životě jsem nic takového neviděla.“
Sasuke přikývl, potěšen, že alespoň někdo chápe, co chce říct.
„Hmmm, asi chápu, jak to myslíte,“ uznal Sai. „Každý z nás dokáže vycítit sílu chakry. Do určité míry, samozřejmě. Třeba to tak funguje i s aurou…“
„Že by slabou auru neviděl, ale silnou ano? To zní… logicky,“ uznal Kakashi.
Sai sebou lehce škubl, když mu Tsunade položila dlaň na rameno a začala jej léčit.
„Kousni do něčeho, tohle bude bolet,“ řekla mu po chvíli.
Napětí v místnosti vzrostlo o další stupeň. Daisuke Saiovi podal kus koženého opasku, který vyhrabal v skříňkách.
Obrnila se, tohle nebylo příjemné ani pro ni. Ale obyčejná léčba nezabírala, spíš měla dojem, že se rána šíří ještě rychleji než předtím. Přistoupila tedy k radikálnímu kroku. Vzala misku s olejovitým roztokem, položila do ní dlaň a začala zvyšovat intenzitu chakry až do bodu, kdy tekutina začala vřít. Poté horký olej přiložila na ránu.
Neucukla, když sebou Sai škubl a tlumeně zařval. Naopak, přitlačila. Protože černá hmota začala měnit svou konzistenci, pomalu bublala a začala se vypařovat.
Takže zafungoval měsíčkový olej smíchaný s ochaki esencí… Volnou rukou si k sobě přitáhla obě lahvičky a celé je vylila do misky. Znovu směs pomocí chakry ohřála, tentokrát ještě na vyšší teplotu, se spáleninami se vypořádá potom. Horkou směs nalila přímo na ránu. Chakrou ji držela přímo v ráně. Sai skučel a škubal sebou natolik, že ho nakonec Kakashi s Daisukem museli držet.
Nakonec se Tsunade podařilo hmotu odstranit úplně. Rozšklebená rána byla zarudlá, ale nekrvácela. Potřela ji chladící mastí na spáleniny a ránu obvázala.
Jejích služeb již nebylo potřeba. Chystala se, že Sasukeho se Saiem přijme na pokoje a zbytek propustí, přeci jenom měla i jiné starosti.
Ale jejich ustarané výrazy a nervózní postoje jí vyzradily víc, než měly…

Hřbetem ruky si otřela zpocené čelo, extrakce jedu byla hotová. A co bylo hlavní, úspěšná. Sakura potěšeně sledovala, jak si její dva studenti vyměnili úsměvy plné úlevy a euforie.
„Ještě to není za námi,“ varovala je, přeci jenom neměli ani zdaleka vyhráno. I když si musela přiznat, že v ní samotné to začalo bublat nadšením. „Ale dobrá práce,“ pochválila je.
„Co teď?“ zeptal se jí Aoki.
„Teď se vrhneme na mravenčí práci,“ odpověděla mu s povzdechem a poukázala na zvětšovací brýle. „Pacientka má v sobě skleněné jehly, některé jsou viditelné, některé ne. Prozatím použijeme pinzety, ale pokusím se přijít na efektivnější způsob.“
Existoval ale nějaký?
Při té myšlence pinzetou uchopila první jehlu a opatrně zatáhla.
„Sensei… Ono se to rozpadá,“ hlesla překvapeně Nariko.
„Všimla jsem si,“ zaskřípala Sakura zuby, když se jí jehla v ruce rozlomila na dva kousky. „Nejsou to totiž kovové jehly, ale krystalové.“
„Krystalové? To existuje?“ zamručel Aoki.
„M-hm, už jsem se setkala se ženou, která dokázala s krystalem manipulovat, ale nemyslím si, že by tohle byla její práce.“
„Proč by nemohla?“
Sakura se kousla do jazyka, aby zvědavému Aokimu neodsekla.
„Protože nedávno zažádala o občanství. Shizune-san ji nedávno zapsala do registru cizích ninjů pobývajících v Listové. Každopádně nám ale krystaly ztěžují práci. Pokud se rozpadají, musíme přijít na jiný způsob, jak se jich zbavit,“ odpověděla mu nakonec.
„A nešlo by použít něco na způsob Saikan Chuushutsu?“ vmísila se do hovoru Nariko.
Sakura se zamyslela.
Technika se používá na jedy. Alespoň na nich se její využití procvičuje, ale… nikde není řečeno, že by se nemohla použít i pro odstranění menších předmětů… Navíc bychom asi pokryli větší oblast…
„Za zkoušku to stojí,“ uznala nakonec a usmála se na Kazuyu, který k ní přistrčil stolek s dvěma nádobami. „Děkuji, Kazuyo-san. Mohl by sis vyměnit místo se Shirem-san?“
Kazuya přikývl.
Při velmi vážných případech se během operace u shinobi využívala takzvaná „dotace“ chakry, což v podstatě znamenalo, že pověřený medik, operační sestra či asistent, v podstatě kdokoli, kdo uměl jemně zacházet z chakrou, udržoval pacientovu hladinu chakry na takové úrovni, aby při operaci neklesla na život ohrožující hodnotu.
Sakura se zhluboka nadechla. Nebyla moc nadšená z toho, že na ni musí znovu použít tak drastickou a bolestivou techniku, ale… tlačil je čas.
„Aoki, postav se vedle mne, pokud by bylo potřeba jakkoli zasáhnout.“
Počkala, než se všichni ujmou svých rolí a teprve poté začala opatrně pracovat. Z lékařského roztoku vytvořila co největší bublinu a přiložila ji na Kanino stehno. Záměrně zvolila méně rizikovou oblast, protože tento experiment se mohl velmi rychle vymknout z ruky.
Zatím vše bylo až podezřele klidné. Kana na techniku sice nijak nereagovala, což bylo znamení jejího kritického stavu, ale paradoxně to Sakuře ušetřilo starost navíc. Tekutina pokryla celkem velkou oblast a díky chakře v ní obsažené se krystaly pomalu uvolňovaly. Teprve když zacinkaly o dno nerezové mísy, s úlevou vydechla. Ani jí nedošlo, že po celou tu dobu zadržovala dech.
Jenže ono to šlo až moc lehce.
Možná hledá komplikace tam, kde nejsou.
Zacelila krvácející ranky.
Po každém zopakování procesu byla jistější a rychlejší. Po chvilce se s jejím tempem Aoki sladil a ranky hojil místo ní, takže se Sakura nemusela zdržovat.
Když o misku cinkl poslední krystal, podlomila se jí kolena. Zavrávorala a udělala pár kroků zpět od stolu. Dál se nedostala, zachytil ji totiž Aoki.
„Sensei, vy jste to přepískla,“ zamračil se na ni vyčítavě.
„Chvilkové vypětí, to nic není.“
Zatím.
Na léčení již využívala chakru ze své ohromné zásoby, což považovala ta silný varovný signál. Ještě však zdaleka nebyli u konce.
„Kazuyo-san, jak je na tom?“
„Hladina chakry na udržitelném minimu, vitální funkce stabilní.“
„Dobře, děkuji,“ přikývla spokojeně.
Bylo načase zhodnotit další postup.

Stála na bílé pláži, chodidla jí omývala tyrkysově ledová modř. Avšak bílá pláž nebyl ve skutečnosti písek, nýbrž nahrubo drcené perly. A moře, které se rozpínalo do dáli, bylo sladké, ne slané.
Takže zase při starém?
Nechali ji polomrtvou vymrznout na chodbě, jen proto, aby ji mohli znovu a znovu trýznit?
Ne…
Nebo ano?
Ne.
Už dávno ztratila schopnost vnímat, co je realita a co je iluze. Avšak něco jí říkalo, že tentokrát to bude jiné.
V čem? To už nedokázala popsat.
Ale v něčem se tato iluze lišila od ostatních. Byla oblečená v letních bílých šatech, dlouhé vlasy měla spletené do ležérního copu a na hlavě ručně upletený květinový věnec s různobarevnými květy. Jako kdyby byla na exotické dovolené… A přesně tak se i cítila. Uvolněně, plná elánu a radosti ze života, cítila harmonii s okolní přírodou.
Teplý vánek s jemně nasládlou vůní slaného karamelu jí z věnce ukradl květů a snesl je na poklidnou mořskou hladinu.
Pozorovala žhavé slunce stojící nízko nad obzorem.
Vycházelo nebo zapadalo?
Vánek se změnil ve vítr a tentokrát jí ukradl většinu bílých květin. Opatrně, aby se jí nerozpadl, si jej sundala z hlavy.
S lehce neklidným pocitem se začala rozhlížet po úkrytu. Všude kolem ní se však rozprostíraly nekonečně duny bílého písku, a ještě nekonečnějšího moře.
Z větru se náhle stal vichr. Vytrhl jí věnec z ruky a odhodil ho do zvedajících se vln.
Zachvátila ji panika, paralyzoval ji strach.
Ztratit se v poušti nebo se utopit ve vlnách?
Harmonie byla narušena.

„Sakra, sakra, sakra!“ nadávala Sakura, potřísněná krví.
Na sále vládl chaos.
S Aokim se jí podařilo úspěšně odstranit veškeré krystaly. Vzhledem k tomu, že se Naomi ještě stále potýkala s určením jedu, se dali do léčení méně urgentních záležitostí. Zatímco jí znovu zlomila čtyři špatně srostlá žebra, která dala následně do pořádku, ten samý proces Aoki provedl s nosem.
Pak ho nechala pracovat na dalších zlomených kostech, kdežto ona se zaměřila spíše na přeřezané svaly, šlachy a hnisající rány.
Byli téměř hotoví, když Naomi vítězně vyskočila, že úspěšně identifikovala jed.
Nebo spíše směsici jedů.
Atropin, apoatropin, hyoscyamin, skopolamin, kyselina kyanovodíková, nantenin, chanoklavin, elymoklavin…
Jakmile Sakuře došlo, že tyto chemické látky mají stejného jmenovatele – květiny, nebylo pro ni těžké přijít s odpovídajícím protijedem.
Ale něco bylo špatně.
Hned po podání její vitální hodnoty začaly rapidně klesat. Stačilo jedna diagnostická technika, aby zjistila, co se stalo.
Masivní krvácení do dutiny břišní.
„Víc těch utěrek!“ zařvala, zatímco se Kaně hrabala mezi orgány a snažila se najít zdroj krvácení.
Aoki s Nariko přidali na tempu.
„Ztrácíme ji!“ zakřičel frustrovaně Shiro.
Kazuya, s popelavým odstínem ve tváři, jen mlčky zesiloval přenos své vlastní chakry.
„Sakra, sakra, sakra,“ vrčela Sakura. „Kde to je?!“
Začínala si zoufat, což nebylo dobré znamení. Přes příval krve a nasáknutých ubrousků nikde nic neviděla, což ji k smrti děsilo.
Zaměřila se na pankreas.
„Ach!“
Našla zdroj.
Jedna s viscerálních větví aorty, která vedla za pankreatem, a tudíž byla víceméně nenápadná. Se slyšitelným oddychem protrženou tepnu dala dohromady.
Úlevu vystřídal šok, když se sálem ozvalo táhlé pííííííííííp.
Píííííííííííííp.
Pár vteřin ji zamrazilo na místě, než Kanu začala Nariko oživovat.
Sakura popadla elektrody defibrilátoru, který k ní pohotově Shiro přisunul. Potřela je pořádně gelem.
„Nabít na 200 joulů.“
„Nabíjím na 200 joulů,“ reagoval Shiro.
Přístroj začal vydávat táhlý pískavý zvuk, až nakonec zapípal.
„Odstupte!“
Jakmile bylo kolem ní a Kany prázdno, Sakura přiložila elektrody a uvolnila elektřinu.
Srdce znovu začalo bít.
Sakura si oddychla.
Následující proces byl jako procházka růžovým sadem. Ujistili se, že v dutině břišní nenechali žádný cizí objekt, a nakonec ji uzavřeli a zašili.
„Zbytek prosím dokončete.“ Ten „zbytek“ znamenalo převést pacientku na pooperační, nařídit sestrám, jak mají postupovat a uklidit sál. Významně se na všechny podívala.
„Připomínám, že tahle operace byla součástí mise S, postup znáte. Po zbytek týdne si vezměte volno. Příští týden vás všechny očekávám hned ráno v mé kanceláři kvůli nezbytnému papírování.“
Všichni přítomní přikývla na souhlas.
„A ještě něco,“ odmlčela se. „Tohle byla velmi těžká operace a vy jste ji bravurně zvládli. Jsem na vás, všechny, hrdá.“
Na vyčerpaných tvářích se objevily šťastné úsměvy. Sakura pochvalami neplýtvala, a tak jí většina studentů i rezidentů mělo za studený čumák. Ale každý, kdo s ní pracoval, věděl, že jakmile někoho pochválí, mají její slova nesmírně obrovskou váhu. A toho si každý člověk cení víc než dobře myšlených, ale zároveň tak trochu prázdných milých slov.
Cestou veškeré své potřísněné oblečení hodila do odpadu a zamířila do sprchy.
Teplé kapky jako by z ní začaly smývat veškerý adrenalin a vnitřní napětí.
Podlomila se jí kolena a z veškerého stresu začala úlevou plakat.
Zvládla to.