Kriminálník 1. Díl

Není tajemstvím, že lidé se již od nepaměti dělí na ty dobré a zlé. Dokonce i dnes všichni žijí bok po boku aniž by o sobě navzájem věděli, tedy alespoň někteří z nich. Mnozí z těch zlých žijí v temnotě, ukrytí před zraky ostatních. Je vůbec možné je všechny takto dělit, když všechno záleží jen na pouhém úhlu pohledu? Kdo je ovšem ten dobrý a kdo ten zlý? Když se do všeho ještě přimíchá láska, která zkomplikuje pro někoho již běžnou rutinu? Dokáže si mladý pár vybojovat vlastní svobodu a možnost začít společný život? Nebo jejích vztah ztroskotá již na samotném počátku kvůli zrazené důvěře?

1. díl

Byla hluboká noc. Za okny fičel vítr a kolem dokola bylo ticho, které ovšem v blízkosti jednoho z domů narušovalo bolestné sykání a časté nadávky, které se s ním prolínaly.
"Sasuke, myslím to vážně. Tohle se mi ani trochu nelíbí. Dost to krvácí. Nemůžeš takhle zůstat a já nejsem žádný doktor, abych ti pomohl," ozve se naštvaný hlas blonďatého chlapce, který klečel vedle své kamaráda. Z jeho hlasu byl ovšem znát nejen vztek, ale taktéž zoufalství, které bylo téměř hmatatelné.
"Naruto," ozve se po chvíli jemný melodický tenor, patřící druhému muži v místnosti, který ležel na břiše na ručníku, který byl nasáknutý krvavě rudou tekutinou. "Je to jen obyčejný škrábanec, kdybych si tam viděl, tak si to udělám sám," dodá.
"To já moc dobře vím, ale i tak by si měl možná zvážit-" začne opět blonďák, ale tentokrát jej druhý muž nenechá ani dokončit větu.
"Do nemocnice mě nedostaneš," řekne vážným hlasem se špetkou varování, které je tam právě pro případ, že by se jeho přítel rozhodl použít poněkud násilnější metodu.
"Do hajzlu ty si vážně paličák," rozhodí rukama Naruto a vrhne po něm zoufalý pohled. Zranění jeho kamaráda sice není až tak vážné, ale má jiný problém. Z několika ran mu vytéká krev a tu ne a ne zastavit kvůli malým úlomkům, které jsou v rankách zaklíněny. Některé se mu sice podařilo vyndat a trochu amatérsky zalepit, ale ačkoliv se snažil, tak k dalším se jednoduše nedostane a Sasukeho neustálé škubání sebou taky moc nepomáhá, i když ví, že schválně to jistě nedělá.
"Prostě ne, smiř se s tím," odpoví mu na to černovlásek, který se čelem opře o podlahu. Pomalu začíná cítit tu ztrátu krve, která ovšem není smrtelná... alespoň prozatím.
"Copak si k***a neuvědomuješ, že můžeš klidně umřít?" Zvýší na něj hlas. S raněným ovšem jakoby to ani neuhnulo. Skoro jakoby netrpěl strachem ze smrti jako mnozí jiní lidé... právě naopak.
"Věř mi, že mnoha lidem by se ulevilo," odvětí mu na to neutrálním tónem. Blonďák na něj při jeho slovech zůstane jen zaraženě hledět. Skutečně mu řekl právě tohle?
"Ale já tě umřít nenechám," řekne odhodlaně. "Mám jiný návrh," dodá po chvilce, když si všiml, že se už zase nadechuje, aby ho utnul. "mám jednu... um... známou, kamarádku. Prostě je to člověk, který by ti mohl pomoct."
"Doktorka?" zeptá se jej, načež na něj upře svůj pohled. Při Narutově přikývnutí svraští obočí. "A to sis na to jako nemohl vzpomenout před půl hodinou?" dodá, tentokrát lehce podrážděně.
Naruto to ovšem již nijak nekomentuje, bere to jako souhlas, a tak vytáhne telefon a vytočí číslo.
Sakuře zazvoní mobil v době, kdy už nějakou dobu spí, jelikož má volno. Po instinktu najde mobil a vezme hovor. "Prosím?" Zeptá se unaveně a ospale
Ta chvilka, než Sakura ten telefon zvedla, pro něj byla skoro nekonečná. Právě proto si znatelně oddechne, když uslyší její hlas. "Ahoj Sakuro-chan," pozdraví svou kamarádku a na chvilku se odmlčí. Uhne přitom pohledem ke svému ležícímu kamarádovi, přemýšleje, jak jí to podat. "Omlouvám se, že tě budím," dodá poté hned zkraje. "Nevolal bych ti, ale kdyby to nebylo... ehm... důležité," vymáčkne se. "Jde o to, že bych potřeboval tvoji pomoc. Tak trochu se totiž stala menší nehoda a no... Myslíš, že by sis sebou mohla vzít nějakou tu vaši doktorskou lékárničku a přijet ke mně domů? Vím, že je hrozně pozdě, ale tak nějak jsi moje poslední naděje," vydechne, ne proto, aby ji sem nahnal, ale protože je to pravda. Pokud Sakura nepřijede, tak nejspíš bude muset pacienta do nemocnice dopravit sám, což se rozhodně neobejde bez menší potyčky a do toho se mu přirozeně zrovna dvakrát nechce, což je pochopitelné. "Slibuju, že by tě to nezdrželo dlouho," dodá potom ještě, aby ji alespoň trochu zkusil přesvědčit, že přijet by pro ni nebylo tak hrozné. Už teď si ale říká, že možná hned jednu chystá už jen za to, že ji vzbudil takhle pozdě večer kvůli něčemu takovému.
"A co je tak duležité v jednu hodinu v noci? To tě zase porazilo auto nebo co? Nebo sis pořezal ruku a nejde ti zastavit krvacení?" Zeptá se ho unaveně..
"No ono tak ani nejde o mě jako o někoho jiného," přizná blonďák a poškrábe se na zátylku. "Jde o jednoho mého známého, kamaráda. Kdybych ti měl vykládat, co se stalo a hlavně, jak se to stalo, tak by to bylo poněkud na dlouho, Sakuro-chan," vysvětluje. "Prostě bych jen potřeboval, aby si mi pomohla ho dát trochu do kupy, sám na to všechno nestačím a to ty si tu ten profesionál," dodá potom Naruto ve snaze své kamarádce trochu zalichotit, aby si u ní malinko šplhnul a zvýšil tak jejich šance na to, že i v tuhle hodinu přijede. Na druhou stranu to, co říká je pravda. Není tajemstvím, že Sakura je v tom, co dělá jedna z nejlepších. Právě proto jej taky napadla. Je mu totiž jasné, že jeho zraněný kamarád by měl jinak plnou hubu keců. Ostatně se docela diví, že ještě teď nezačal nic namítat. To jen svědčí o tom, že to nebude jen tak. "Vím, že bych ho měl spíš vzít do nemocnice, ale... bohužel to jaksi nejde a bylo by to zbytečně na dlouho. Sama víš, jak to chodí a že je někdy mnohem lepší trochu... no udělat menší výjimku," odmlčí se načež se zhluboka nadechne. "Mohla by si tedy prosím přijít?" Zeptá se jí opět s nadějí v hlase. Ví, že jestli odmítne, tak to věci jen zkomplikuje, ale je připraven prakticky na každou variantu, která by mohla nastat.
Povzdechne si do mobilu. "No fajn proboha ty toho naděláš.. Do deseti minut tam budu a ne že mě budeš štvát nebo letíš oknem

Oddechne si. Ulevilo se mu, že ji nakonec skutečně přesvědčil, i když její výhružka jej zrovna moc nepotěšila, na druhou stranu ovšem ani nepřekvapila. "Arigato Sakura-chan, máš to u mě," řekne načež hovor típne, aby Sakuru nerozptyloval při řízení. Schová potom mobil do kapsy a pohledem sklouzne na zem. "Bude tady do deseti minut," oznámí mu s lehkým úsměvem na rtech.
Odpovědí mu je jen tiché zamručení, které nezní zrovna dvakrát nadšeně. "Jen doufám, že to není jedna z těch...." poznamená. Schválně větu nechává nedokončenou, protože si je jistý, že jeho kamarád pochopí, jak to myslí.
Naruto jej ovšem navzdory tomu sleduje poněkud nechápavě, než se mu v hlavě rozsvítí imaginární žárovka. "No... uznávám, že je poněkud... no... pro ránu nejde daleko," vydechne a trochu nervózně si dá jednu ruku za hlavu. "Ale je to profesionálka, nemyslím si, že by se tady na tebe nalepila..." dodá potom rychle.
"Hmmm to doufám," odpoví stroze černovlásek, který se následně dlaněmi zapře o ručník, na kterém leží a začne se opatrně zvedat. Neobejde se to bez pevného stisknutí čelisti a následně i trpkého výrazu ve tváři, který jen značí, že rány na zádech jsou dosti bolestivé. "Blázníš?" vyjekne Naruto a chytne jej za paži, aby jej zadržel. Na místo toho, aby se mu ovšem podařilo jej zastavit, tak to černolásek využije ve svůj prospěch a zlehka se zvedne na kolena. Až potom si hřbetem ruky otře pot z čela. "Klid, děláš jakobych se chystal dělat něco jiného," ušklíbne se nad jeho reakcí. Blonďák nad touhle poznámkou uraženě nafoukne tváře a jen nad tím zavrtí hlavou. "však počkej, on ti ten úšklebek zmizí"

Sakura se rychle obleče, pak hodí na sebe bundu a vezme klíče od auta. Nastartuje a rychle to sjede za Narutem, kde vystoupí a zazvoní a čeká. Když jí otevře, tak z ní vyleze. "Tak kde je ten debil, co dělá cipoviny..." povzdechne si.
Po otevření dveří pustí blonďák Sakuru do předsíně, aby tam nestála venku a taky aby si mohli v klidu a tichosti promluvit. Zavře tedy za ní dveře a chvilku na ni zůstane nechápavě hledět. Čekal, že mu nepoděkuje, že ji probudil, ale to, že bude až takhle nepříjemná vážně nečekal. Nahlas ovšem nic neříká, protože nemá nejmenší zájem, aby se proletěl a ještě měl na hlavě bouli. Nakonec v práci musí taky trochu vypadat a nechat se zmlátit od dívky rozhodně není jeho styl.
"Díky, že si přišla, vím, že je to akce narychlo, ale už jsem z něho zoufalý," vydechne. Ve tváři je mu znát starost o blízkého a taky bezmoc. "Sám jsem s ním nemohl hnout, do nemocnice bych ho prostě po dobrém nedostal a než abych se s ním hádal, tak jsem si řekl, že bych ti mohl zavolat," dodá pomalu, trochu váhavě, čekajíc jestli i za tohle nedostane ránu. Nakonec asi to nebyl úplně nejchytřejší nápad, ale bohužel jediný, který měl.
"Jde o to, že mu z ran nemůžu vytáhnout úlomky skla. Z pár se mi to povedlo, ale ten zbytek nejde a bojím se, že kdybych do toho začal až příliš vrtat a třeba to skutečně vytáhnul, tak by to začalo krvácet ještě víc a mohl bych mu tím spíš nějak ublížit. Zvládnu ledaco, ale tohle si na triko prostě nevezmu," vydechne, aby jí vysvětlit důvod, proč ji tady vlastně tak nutně potřeboval. Nakonec... ví, že si to zaslouží vědět. "A prosím... ber ho s rezervou," dodá potom, načež ji zavede do obýváku.
"Prostě debil..." A v tom vejde do obýváku. Jak ale uvidí černovlasého kluka, tak trochu znervózní. Opatrně přejde k němu a dřepne si. "Ahoj, proč sakra sedíš, máš ležet. Dívej se, jak to teče..." A podívá se na Naruta. "Musíme nejdříve to triko dat dolů.. Ale vidím to na nemocnici.. potřebuje i infuzi, je tu moc krve."

Černovlasý muž automaticky natočí hlavu za hlasem, který se jakoby zprvu zatřásl nervozitou. Jasně to z ní vycítil, ale nijak to nekomentoval. Jeho temné onyxové oči se na chvilku zastavily ve tváři dívky s růžovými vlasy, které jí lemují tvář. Sám cítí, jak mu teplá tekutina stéká dolů po zádech a vsakuje se mu do černého trička, které má na sobě oblečené. Vycítí na sobě zároveň i Narutův pohled.
"Nejdu do nemocnice," odpoví jim po chvíli neutrálním tónem s nic neříkajícím pohledem ve tváři. Nebýt těch zranění a vší té krve, tak by se dalo jen ztěžka určit, že by mohl snad mít nějakou bolest. "Stačí, když to vyndáš a zašiješ, nic víc nepotřebuju," dodá klidně. Naruto je chvilku jen mlčky pozoruje, nemohl si nevšimnout, že Sakuru pohled na něj malinko rozhodil, ale sám se nad tím jenom usměje, protože žádnou poznámku si dovolit nemůže jestli by nechtěl, aby to dopadlo špatně. Má ovšem takový pocit, že tentokrát se dostali poměrně na mrtvý bod, protože o tomhle se snažil Sasukeho přesvědčit již delší dobu.
"Mám tady, co by si mohla potřebovat... " nadhodí potom, protože ví, že se to bude hodit, obzvlášť pokud mu to bude Sakura vyndávat.
"To je mi teď fuk, to triko dolů, neslyšeli jste vy jste kreténi fakt..." A vezme nůžky, jelikož jí to nebaví a jednoduše to rozstříhá. "Zkus si stěžovat a jednu ti vpálím..." A vytáhne si potřebné věci... "Nezajímá mě to jak to vytáhnu pojede se tam a bez keců nebo ti takovou ve valím že se tam dostaneš ani nebudeš vědět jak..
Nijak nenamítá, protože tak nebo tak by to tričko musel nakonec vyhodit. Nakonec prát ho od vší té krve... na to by neměl nervy. Nechá si tedy látku sklouznou až k ramenům, kde si je jednoduše stáhne z rukou, aby mu zbytečně nezavazely a odloží je před sebe. Na moment zvedne pohled, kterým šlehne po Narutovi. Tomu stačí jeden jediný pohled, aby mu bylo jasné, že jeho do nemocnice dostanou jenom nohama napřed. Povzdechne si a na chvilku odejde do koupelny, kde vytáhne nějaké další ručníky a jeden z nich namočí, aby s ním Sakura po případě mohla utírat krev a lépe na to viděla. S plnou náručí se poté vrátí za nimi a klekne si vedle ní.
"Potřebuješ s něčím pomoct?" zeptá se jí potom, nějak se mu tam nechce jen tak sedět, i když sledovat svého kamaráda v tomhle stavu taky není zrovna úplně nejpříjemnější. Právě proto by byl nejradši, kdyby to měl sešité a byl by zase v pohodě. Moc dobře ví, že ho jen ta něco nedostane na kolena, obrazně řečeno, ale i tak si říká, že by si občas něco mohl odpustit. "Snažil jsem se toho vytáhnout, co nejvíc," poznamená a kývne ke stolku, na kterém jsou položené krvavé úlomky skla, které ještě před několika minutami tkvěly v ranách černovláska. "Nevím kolik jich tam ještě zůstalo, ale moc ne," dodá potom s pokrčením ramen.
"To vidím no, můžeš tak utírat tu krev, jak to budu vytahovat...A ty nedělej debilní ksichty nebo ti jednu hned vrazím a bude klid a odvezu tě tam hned..." A začne postupně vytahovat odtud, kde to nejvíc krvácí... Pak jde na další a další. Když to asi za půl hodiny má povytahované, koukne opět na Naruta. "Dobrý, teď mi tu dones tu největší sklenku s vodou co máš a hned!!" Nemá už na to nervy... Přitom začne opatrně rány šít.

Doslova cítí, jak mu jehla v pravidelných intervalech probodává kůži v oblasti rány, což mu způsobuje ještě mnohem větší bolest. Nevydá ze sebe sice ani hlásku, ale z jeho napjatého výrazu a celkově napjatého postoje je patrné, že se takhle držet ho stojí velké vypětí sil. Nakonec se rukama zlehka zapře o stůl před sebou, aby se mu lépe držela rovnováha. Svírá jej ovšem tak pevně až mu začnou bělat klouby. Nemyslel si, že od profesionála to může být ještě horší než když se mu v tom vrtal Naruto, ale očividně se zmýlil. Ne že by snad nebyl rád za pomoc, ale některé komentáře jej doslova otravují. Nikdy se mu na dívkách nelíbila drsná mluvila, když své známé, a nebo i neznámé titulují hanlivými výrazy. Sám je sice používá, ale u mužů mu to vždycky přišlo jako něco naprosto jiného. Na jednu stranu je to sice věc každého, ale na první pohled by to do ní skutečně neřekl. Klame tělem, takříkajíc.
"Ja... jasně," odkýve to Naruto, když se vzpamatuje a rozejde se do kuchyně, kde vezme půl litrovou sklenici, napustí do ní vodu a vrátí se s tím za Sakurou, aby jí ji podal. "Co s tím chceš dělat?" zajímá se potom, neví jestli to má k pití, a nebo tím chce jenom vyčistit rány, aby na to mnohem lépe viděla. On sám se spíš snaží držet pohled na ní než na Sasukem.
"Dík ale dej to jemu ať se napije musíme aby se mu obnovila krev jelikož úplně zblednul... Jak se jmenuješ?" Zeptá se ho.. "Napij se, takhle se ti uleví a nebudeš muset na infuzi."

"No... on takhle nějak vypadá pořád... trochu," připustí Naruto. On sám byl vždycky mnohem opálenější, zatímco jeho kamarád si vždycky držel světlejší barvu pleti, která ovšem vytváří dokonalý kontrast s jeho havraními vlasy a onyxovýma očima, které teď nepřítomně upírá před sebe skoro jakoby byl myšlenkama někde úplně mimo sebe. Naruto k němu tedy postrčí pohár vody, ale když se mu během minuty nedostane žádné reakce, tak se na chvilku zamračí. "Hej... vnímáš mě?" promluví na něj trochu zvýšeným hlasem. Jindy by do něj alespoň drknul, ale teď se bojí se ho i jen dotknout... nejen kvůli tomu, že by mu mohl ublížit, ale taky se docela bojí, aby nejdřív nezasáhly Sasukeho reflexy a on tak neschytal ránu pěstí. Až po chvilce se na něj upřou dva temné onyxy, které doplňuje zdvižené obočí v tázavém gestu.
"Hm?" Broukne. Nahlas neříká, že vůbec nevnímal to, co ti dva říkali, a tak jakékoliv otázky či jiné konstatování přeslechl.
"Napij se, udělá se ti trochu líp," zopakuje mu Naruto, co mu před chvilkou řekla Sakura. Černovlásek mu věnuje trochu nedůvěřivý pohled, kterým proskenuje skleničku s čirou tekutinou, ale nakonec pomalu přikývne a opatrně si od něj skleničku převezme. Zdá se mu až nějak podezřele těžká, i když jiné vysvětlení než ztráta krve, ani nemá. Trošku si tedy odpije, ale jen sotva jeden hlt, načež sklenku odloží na stůl před sebou a sedne si trochu bokem v domnění, že Sakura svou práci již dokončila. "Zkusím najít něco... silnějšího," navrhne potom Naruto a zmizí v kuchyni, přičemž tam ty dva nechá samotné.
"Ptala jsem se tě na jméno?" Zopakuje mu to a přejde k němu. "Ještě jsem to nedošila ,zbývá ještě jedna, jen jsem chtěla, ať se napiješ, abys nemusel do nemocnice.. Tak řekni, jak se jmenuješ, no tak. Jestli jsem byla nepříjemná, tak se omlouvám, ale nesnáším, když mě někdo takhle budí, když jdu ráno do práce.."
Chvilku ji mlčky pozoruje, jak přejde k němu blíž. Nehne se přitom ani o centimetr. Ví, že by měl už jen domů, ale na druhou stranu zase takový šílenec není, aby se ihned zvedl a šel.
"Na tom nesejde," odpoví jí s lehkým pokrčením ramen, aby si nepotrhal stehy, kterými mu Sakura sešila rány. Nakonec na nějaké jednání v rukavičkách stejně není zvyklý, a tak mu to vlastně ani nepřišlo. "Je mi jasné, že doktoři si vždycky budou ty nemocnice prosazovat jako nejlepší a nejbezpečnější místo, ale tak nebo tak bych tam nešel," poznamená. Nemá nejmenší chuť se o tomhle s ní dohadovat a na jednu stranu i říká, že snad ani nebude muset, když už se trochu zklidnila. "Chápu, že tohle nejspíš nepřišlo úplně vhod..." odmlčí se. Ani on z tohohle není tak úplně nadšený, uměl by si představit, že dnešní večer tráví i mnohem lépe, ale bohužel ne vždycky všechno vyjde tak, jak bychom si přáli. To už si uvědomil dávno. "Pokud už chceš jít, tak prosím," dodá poté, schválně přejde taky na tykání, když už tak předtím učinila ona. Ne že by mu na tom snad nějak záleželo. Ani by nepředpokládal, že se s ní ještě někdy uvidí. "Nenutím tě tady zůstat," poznamená bezbarvým hlasem. Nejde poznat, co si o tom všem myslí ani z jeho výrazu a ani z jeho tónu.
"Proto jsem chtěla, aby ses napil... tím nemusíš na infuzi.. No já jsem Sakura..." podá mu ruku.. Můžu ti dát na sebe číslo, kdyby se ti něco podobného stalo, ať nevolá zbytečně to dřevo, jelikož může být pozdě příště."
První poznámku nechá bez komentáře, nechce se opakovat s tím, že by tam stejně nešel ani kdyby to s ním bylo skutečně špatné. Na moment sjede pohledem na její ruku, než k ní natáhne i tu svoji a jemně ji za ni vezme. Musí uznat, že to jméno se k ní dokonale hodí. Rozhodně ji dokonale vystihuje už jen díky jejímu vzhledu a hlavně jejím růžovým vlasům.
"Sasuke," odpoví jí na oplátku než její ruku zase pustí. Nad její nabídkou chvilku mlčky uvažuje. "Nevypadala si zrovna nadšeně, že tě sem Naruto vytáhl," poznamená. Právě díky tomuhle si říká, jestli tak náhodou mu tohle Sakura nenavrhuje ze zcela jiného důvodu, který má společný i s dalšími dívkami, které se s ním dostaly do styku. Ani jej to už nepřekvapuje... vlastně je pravda, že na jednu stranu se toho dá dost dobře využít. "Řekni mi, Sakuro," šeptne a trochu se k ní nahne a zároveň ztiší hlas. "Pročpak bys chtěla mít zrovna s něčím takovým něco společného... hm?" zeptá se jí. Pozorně přitom sleduje její reakci. Už se mu několikrát stalo, že když se trochu přiblížil k dívce, tak mu doslova padla do náruče. O svém vlivu na ně si je jasně vědomý a navzdory tomu, že to často působí spíše potíže, je to občas poměrně zábavné sledovat jejich reakce, které jsou prakticky všechny stejné... přesto ovšem i svým způsobem specifické. Zůstane takhle u ní ještě chviličku, přičemž jí hledí přímo do očí. Skoro mu přijde jakoby mu snad nebyla schopná odpovědět... vlastně mu přijde, že teď on není jediný, kdo je tu bledý. Nakonec se od ní ovšem přeci jen odtáhne, aby tam sebou nesekla.
"Tak a proč ne, navíc mě nebaví poslední dobou poslouchat řeči od Naruta, že jsem skvělá doktorka a podobné kecy... A myslím, že když si o pomoc řekneš sám ,tak to bude rychlejší než přes třetí osobu, nemyslíš?" Řekne úplně klidná bez jakýchkoliv problému
"Možná má k tomu to říkat," pokrčí rameny, "na rovinu... občas je důležité si určité lidi předcházet a lichotky zaberou vždycky," řekne na rovinu jakoby to byla nějaká samozřejmost. Nakonec řekl by, že právě díky tomu je i Sakura tady. Kdyby jí totiž Naruto řekl něco nelichotivého, tak by jistě takhle pozdě nejela sem, aby mu nějak pomohla. Navíc má takový nepříjemný pocit, že si tohle všechno vyložila poněkud jinak, než jak to ve skutečnosti je. Na druhou stranu se nikdy nebránil, když mu holka dávala své číslo... buďto se neozval vůbec, a nebo nějaké ty schůzky absolvoval, které ovšem většinou končily úplně stejně.

Než ovšem stihne ještě něco říct, tak uslyší kroky, které k nim směřují a to se konečně v obýváku objeví Naruto s nějakou flaškou v ruce.
"Musel jsem pro to až dolů," vysvětlí omluvně, aby předešel nějakým poznámkám. "Předpokládám, že ty si asi nedáš, Sakuro-chan, když řídíš, že?" podívá se na ni Naruto, když tu láhev postaví na stůl. Na první pohled sice vypadá jako obyčejná voda, ale je jasné, že to určitě nebude už z toho, jak Naruto zmiňoval, že dojde pro něco ostřejšího. "Dobrý?" koukne potom na Sasukeho, který se jen ušklíbne.
"Nikdy mi nebylo líp," odpoví mu s dávkou ironie v hlase.
Podívá se na láhev a otevře jí. Přičuchne si. "Tak to prr, Naruto, opovaž se mu to dát vždyť málem vykrvácel, mimo čaje a čisté vody teď nic jiného pít nebude, je ti to jasný!! Jestli nechceš, ať skončí v nemocnici"
"Jejda, Sakuro, nešil," zamumlá Naruto. Možná, že je Sakura profesionálka, ale tohle není úplně poprvé, co by se Sasukem něco takového zapíjeli navíc když se na něj tak dívá, tak si říká, že by mu to možná mohlo pomoct, alespoň z malé části.
"Není třeba, Naruto, musím mít čistou hlavu," vysvětlí černovlásek a trochu se nakloní k němu. Jednu ruku mu položí na rameno a zapře se o něho. Začne se přitom pomalu zvedat na nohy, které má od toho sezení celé ztuhlé, a tak chvilku trvá než si zvykne na nich zase stát. Opatrně se přitom napřímí, spíš jen zkusmo, aby věděl, co všechno si s těmi stehy může dovolit. Říká si ovšem, že menší procházka a řízení by mu ublížit nemohli... nakonec neměl tak úplně v plánu tady Naruta otravovat celou noc.
"Hrabe ti? Můžeš mi říct, o co se tu snažíš?" vyjede na něj ihned Naruto s nechápavým výrazem ve tváři a taktéž se zvedne, aby ho popřípadě mohl zastavit. "Měl by si s tím odpočívat."
"Hm," odpoví mu na to Sasuke a udělá několik kroků k pohovce, kde si vezme svoji koženou bundu, kterou tam má položenou, aby se mu na ni nedostalo ještě víc krve. "Vážím si toho, ale zvládnu to," prohodí nakonec. Není ten typ, co by jen tak klidně ležel v posteli a kurýroval se.
Sakura je pobaveně sleduje. "Ale nechte toho, hádáte se jak manžele... víš co, počkej ještě hodinu a pak s tím můžeš normálně řídit v autě, ale opatrně, žádné rychlé jízdy... jinak tady to máš, můžeš kdykoliv když se něco semele..."
Naruto Sakuru zpraží pohledem a jenom nad tím zavrtí hlavou. Spíš čekal, že to ona ho za to zbuzeruje. Jenom ovšem vyvalí oči, když zjistí, že mu podává papírek se svým číslem. Tázavě se přitom podívá na Sasukeho, který si jen s úšklebkem ten papírek vezme a schová si ho do kapsy, aby jej náhodou nevytratil nebo něco podobného.
"Nepotřebuju čekat, je mi fajn," odvětí jí na to, načež se pomalu rozejde ke dveřím. Necítí se sice úplně fit, ale je zvyklý fungovat i takhle, a tak to už prakticky bere jako samozřejmost. Nikdy nebyl zvyklý na nějakou velkou péči, což se dost odráží na jeho doměřeném chování a hlavně poměrně riskantním způsobu života, který nejspíš jen tak někdo nepochopí. Naruto nad jeho odchodem jenom zavrtí hlavou. Po všech těch letech by už na to měl být zvyklý, ale přesto všechno tomu tak není a má o svého kamaráda poměrně strach.
"Hlavně prosímtě zkus alespoň do rána ležet... ono by tě taky nezabilo, kdyby si tu zůstal," zamumlá.
Na to se Sasuke ještě zastaví, ale zůstane k němu otočený zády. "Nezabilo," odpoví mu. Jen si na sebe už potom zlehka hodí bundu, přičemž trochu zkřiví tvář, protože rány jsou stále ještě čerstvé a v další chvilce už jen otevře dveře a vyjde ven z domu.
Naruto jej ještě vyprovodí pohledem než koukne ke své kamarádce. "Takže nakonec nelituješ, že si přijela, ne?" nadhodí, když vidí výraz v její tváři.
"Pche, dala jsem mu to z lékařského hlediska, nic víc... Ale měl tu ještě aspoň hodinu být, ztratil dost krve."