Ty podvazky ti seknou, kámo 01

Kapitola I - Punčošky

Všechno to začalo jednoho krásného podzimního rána v aule. Když se nad tím ale Neji zamyslel, došel k závěru, že celou tu patálii předcházela řada varovných znamení. (Moc tomu nevěřte; on Neji byl v tomto ohledu jako stará cikánka.) V první řadě: při snídani Gaara nedopil svoje kafe – což bylo obzvláště divné, zvlášť pro někoho, kdo znal Gaarovu kofeinovou obsesi. V řadě druhé: málem ho cestou do obchodu srazil Jirayův mercedes. A v řadě další: ta prodavačka si ho zase spletla s holkou.
Ten den prostě začal špatně a nemohl ani jinak než špatně skončit.
Zrovna šel s Gaarou do školy - cesta od intru do hlavní budovy vedla hezkým parčíkem a klikatila se mezi tisy a lískami podél zdi- když se nad nimi ozval pištivý, přiškrcený hlas: „Pomoc!“
„Sasuke?“ Oba chlapci vzhlédli. Opravdu, Uchiha balancoval na zídce a vypadal, že nemá daleko k omdlení. „Sasuke-kuuun!“ Bojové vřeštění fanynek náhle dodalo mladíkovi odvahy. Sebral veškerou svou sílu a seskočil dolů z metrové zídky. Neesteticky se svalil Gaarovi k nohám. Sykl bolestí. Gaara udiveně povytáhl světlé obočí. Uchiha okamžitě vstal a začal se zběsile oprašovat.
„Pořád utíkáš, Uchiho?“ ušklíbl se Gaara potměšile. „Měl ses jim postavit jako chlap. Víš, jak to myslím.“
„Obávám se, že přesně tohle chtějí,“ uculil se Neji. Sasuke jim oběma věnoval vražedný pohled.
„Pitomci,“ zabručel nakonec.
Konečně dorazili na hodinu. Kankuro-sensei se samozřejmě ještě nedostavil. Aula hučela nervozitou; nikdo ze studentů herectví netušil, proč si je sem nechali svolat. Hašteřící se Sasori-sensei a Kiba za katedrou jim příliš jistoty nedodávali, protože si pak nemohli vysvětlit, s kým a kde se sakra Kankuro zase zdržel. Sasukeho napadlo, že třeba Shikamaru bude vědět víc. Vzal proto podřimujícího chlapce za rameno a pořádně jím zatřásl. Nara pomalu rozlepil víčka.
„He?“ udělal, když se ho Sasuke zeptal, jestli netuší, co se děje.
„Něco nám prej chtěj‘ voznámit, nebo co. A nevotravuj, spim,“ zabručel Shikamaru, než se znovu svalil na lavici. Sasuke zprávu předal dál.
„Bratr se zmiňoval o nějaké závěrečné hře,“ zamyslel se Gaara. „Nejspíš nám budou chtít rozdat role.“
„To se mi nějak nezdá,“ pochyboval Neji. Chtěl pokračovat, ale to se dveře auly otevřely a dovnitř nakráčel ředitel akademie doprovázený Kankurem. Studenti se okamžitě postavili do pozoru. Kiba vyplázl jazyk na Kankura a drcnul loktem do Sasoriho, aby vypadnul z profesorského křesla.
„Nedělejte kruci binec,“ zabručel Kankuro a postavil se před studenty. Ředitel, Sarutobi Hiruzen, se posadil na uvolněnou židli a kývl, ať začne. Kankuro si odkašlal.
„Dobré ráno, studenti. Sešli jsme se zde, abychom…“
„Začátek jak na pohřbu,“ zahučel Naruto, za což byl okamžitě odměněn pohlavkem od souseda.
„…Pokud má pan Uzumaki nějaké výhrady k mému proslovu, může se sebrat a jít za dveře. Škoda jenom, že bychom ho už nepustili zpátky.“ Kankuro počkal, dokud se aula neutišila, než navázal, kde skončil. „Sešli jsme se zde, abychom se společně domluvili na hře, kterou bude ukončeno vaše studium na škole. S panem ředitelem jsme se dohodli, že nejlepší hrou pro váš ročník bude Tisíc květů sakury. Klasické drama.“
Ozvalo se několikero zaúpění.
„Ano, uznávám, že je to příběh poněkud sladkobolný a komplikovaný,“ usmál se Kankuro. „Ale umožňuje vám předvést celou škálu vašich hereckých dovedností. Ano, budete muset taky zpívat, Naruto. Na nastudování a přípravu své role máte celý zimní semestr. Hrajeme na konci června. Uvědomte si, že výsledek představení se odrazí na vašem výstupním hodnocení. A to se nezmiňuji o možných angažmá. A teď abych rozdal role… Máš dotaz, Saii?“
„Ano,“ přikývl bledý chlapec a postavil se, aby ho ostatní slyšeli. „V Tisíc květů sakury se objevuje několik ženských rolí včetně hlavní. Jenomže tady máme všichni penisy, takže…“
Kankuro-sensei se uculil. Ve studentech vyklíčilo podezření, že se ocitli v pěkné kaši. Jejich domněnky se záhy potvrdily. „Pánové, jste přece herci. Nedejbůh, aby byly penisy překážkou vašemu hraní. Vezměte na vědomí, že stovky generací herců před vámi se vtělovalo do osob opačného pohlaví, protože ženy nesměly na jeviště. Vzpomeňte si na antické divadlo či alžbětinské drama, nó, kabuki a stovky dalších. Když to zvládli oni, zvládnete to i vy. Berte to jako výzvu.“
„Vám se to snadno řekne,“ namítl student Zaku, „ale nikdo tady kromě Deidary nevypadá jako ženská!“
„Hej!“ ohradil se Deidara a přestal si pilovat nehty.
Kankuro se pousmál, jeho ostře řezané rysy jakoby zněžněly. Pomalými kroky přistoupil k Zakuovi. Pohyboval se ladně; zdálo se, že z něj veškerá jeho mužskost vytratila a nahradilo je nepopiratelné ženství. „Kdopak ti namluvil, že vzhled je to jediné, čím se žena liší od muže, hm?“ pronesl sametovým altem zralé dámy, z něhož šla mladíkům husí kůže. Kankuro se rozhlédl po studentech a pohledem je vyzýval k protestu, ale nikdo se neozval. Profesor se zašklebil a iluze rázem odpadla. Byl to znovu Kankuro. „Vidíte? Tohle je herectví. Vžít se do jiné osoby natolik dokonale, až se tou osobou stanete, a přimět ostatní, aby vám uvěřili. Vzhled je vedlejší. Nějaké další otázky? Ne? Skvělé. Zpátky k rolím. Začneme od hlavní. Nějaký kandidát na roli princezny Ayumi?“
„Deidara-hime!“ ozvalo se ze zadních řad. Přidalo se k němu několik dalších studentů. Blondýn v přední řadě zrudl jako rajče. O pár okamžiků později aulou hučelo skandování Deidara! Deidara! Jmenovaný už to déle nevydržel. Vymrštil se ze sedadla a otočil se ke svým spolužákům. Jeho dlouhé vlasy půvabně zavlály.
„Už mám toho dost!“ zařval. Ztichli. „Přestaňte si ze mě dělat pořád srandu! Kolikrát vám mám opakovat, že nejsem ženská?! Mám vám snad ukázat svýho ptáka? Jsem chlap!“ Poslední prohlášení se bohužel minulo účinkem, neboť mu hlas už tak namáhaný jekotem vyskočil do fistule. Studenti propukli v hurónský smích. Deidara zbledl.
„Vlezte mi na záda!“ zaječel a vyřítil se ven z auly.
„Doufám, že jste spokojení,“ řekl suše Kankuro, když se studenti zklidnili. „Hlavně ty, Sasuke.“
Uchiha ztuhl. „Ale pane…“
„Neodmlouvej, neměl jsi provokovat. Budeš hrát prostitutku Satsuko.“
Když zlomyslný chechot konečně utichl, Kankuro pokračoval: „Pořád nám zbývá rozhodnout, kdo bude hrát princeznu a kdo její zlou sestru. Nějaké návrhy?“
Nikdo ani neceknul. Jen některé pohledy se stočily k dlouhým Nejiho vlasům. Hyuuga se znepokojeně zavrtěl na židli. Gaara,který seděl vedle něj, se také stáhl do sebe, když si náhle uvědomil, že jeho hubená, drobná figura může vyvolávat v ostatních nevhodné nápady. K jejich smůle si toho Kankuro všiml.
„Gaaro? Neji? Postavte se.“
Neochotně poslechli. Víc a víc studentů k nim otáčelo hlavy. Po několika minutách pečlivé prohlídky všichni seznali, že oba jsou velice vhodnými kandidáty. Gaara se nadechoval k protestu, ale bratrův potměšilý úšklebek ho zbavil odvahy.
„Myslím, že je rozhodnuto. Neji bude princezna a Gaara si zahraje zlou sestru. Vy tři se po hodině stavíte v kanceláři ředitele.
A teď přejdeme k pánským rolím….“
* * *
Ředitel Sarutobi si potěšeně hověl ve svém křesle a bystrým pohledem měřil tři studenty před sebou. Mladý pan Uchiha předstíral, že se tu ocitl omylem. Hiashiho synovec se pro změnu tvářil, jako kdyby spolknul citrón. Gaara nasupeně zíral na usmívajícího se Kankura. Atmosféra v kanceláři houstla. Jak se těmhle třem, pomyslel si Sarutobi, podaří vtělit se do něžného pohlaví, netuším. Když se zadíval na Sasukeho široká ramena a Nejiho vytáhlou postavu, pochyboval ještě víc. Gaarův vražedný výraz také nepůsobil příliš nadějně.
„Ale pánové,“ snažil se je utěšit. „Nesmíte to vnímat jako potupu. Budete muset nosit sukně. No a co? Skoti nosí kilty jako národní kroj a neberou si k nim ani spodky!“
Kankuro vypadal zaujatě. „Skutečně? Žádné spodní prádlo? To zní… zajímavě.“
„Ne, nezní!“ okřikl ho výhružným tónem Sasori, ale šeptem vzápětí dodal: „I když kvůli tobě…“
Sarutobi dělal, že je neslyšel. „Napadá vás nějaký způsob, jak se pořádně připravit na vaše role?“
„Ne,“ odsekl kousavě Sasuke. „Hraju prostitutku, pane řediteli. Jak se mám asi podle vás připravit na roli? Mám jít šlapat u dálnice?“
„Od věci to není,“ zamyslel se ředitel, „ale nemusíme zacházet do krajností.“
„Prostitutka? To je dobrý nápad…“
„Dohajzlu, Kankuro, kolikrát ti mám říkat, že mě z těch zatracených kramfleků bolí nohy?“
„Tak řeknu Kibovi…“
„Čtyřicítky! A ať tě ani nenapadne kupovat dvaceticentimetrový podpatky jako minule!“
„Ticho tam!“ okřikl je Sarutobi. „Jste v práci!“
„Omlouváme se, pane,“ napřímil se Sasori. Ředitel na ně chvíli hleděl zpod přísně staženého obočí, než se obrátil zpět ke chlapcům.
„Máte nějaký nápad aspoň vy? Neji? Ne? A ty, Gaaro?“ Oba zavrtěli hlavou. Sarutobi se zamyšleně poškrábal na bradě a díval se přitom z okna na krásný parčík před školou. Někde už podobný viděl. Náhle mu svitlo. „Měl bych návrh. Nebude se vám líbit, ale nic jiného vám nejspíš nezbývá.“
„Předem upozorňuju, že do žádného bordelu pracovat nepůjdu!“ zvolal Sasuke.
„Klid, Sasuke. Tohle jsem na mysli neměl. Vzpomněl jsem si na jednu svou známou. Slyšel jste už někdo o Tsunade Senju?“
„Myslíte tu doktorku, jak sekla s prací a založila dívčí internát?“ ozval se Kankuro.
„Přesně tak,“ usmál se Sarutobi. Trojici mladíků polilo neblahé tušení. „Napadlo mě, co kdybych Tsunade zavolal a zeptal se jí, jestli nemá ve škole ještě volná místa. Vysvětlil bych jí vaši situaci. Ona by určitě ráda souhlasila. Měli byste pak dostatek času a možností-“
„To nám chcete říct,“ skočil mu Neji do řeči, „že máme celý zimní semestr strávit v nějakém internátu s pubertálními kobylami, aniž by nás kdokoliv nezasvěcený odhalil?“
„Tvůj bystrý úsudek mě nikdy nepřestane překvapovat,“ řekl ředitel. „Okolnosti vás přimějí skrývat svou mužskou stránku. Obzvláště,“ zde se Sarutobi neubránil uchechtnutí, „pan Uchiha bude muset utajit svou identitu.“
Byl by pokračoval dál, ale vyrušilo ho rázné zaklepání na dveře. „Dále,“ vyzval návštěvníka Sarutobi. Místnost se zdála rázem o něco menší, když dovnitř vstoupil jakýsi bělovlasý hromotluk s bradavicí na nose. Sasori se instinktivně přitiskl ke Kankurovi a samou hrůzou nespouštěl z neznámého oči.
„Hiruzene! Ty dědku!“ zaburácel chlap.
„Taky tě rád vidím, Jiraiyo.“
„Ono to mluví?!“
„Sklapni, Sasori.“
„Pánové, dovolte, abych vám představil mého bývalého studenta, Jiraiyu. Spíš ho ale budete znát pod pseudonymem Gama sennin.“
„Vy jste ten spisovatel?“ zpozorněl Sasori. Vzápětí zrudl, když ze sebe soukal, že jeho romány mu byly vždy velkou inspirací. Ostatní se horečně snažili vyhnat z hlavy znepokojivé obrazy.
„Ehm,“ přerušil trapné ticho Sarutobi. „Jiraiya se nabídl, že bude sponzorovat vaše představení.“
„Jo,“ přikývl chlápek a posadil se na okraj starožitného psacího stolu. Sarutobiho prosebný pohled ignoroval. „Tisíc květů sakury. Už jsem to hodně dlouho neviděl. Tak mě napadá, která kočka hraje princeznu?“
Chvíli to vypadalo, že se Kankuro udusí kašlem.
„Já,“ odpověděl Neji nenadšeně.
„To je dobrej vtip, mladej,“ zasmál se Jiraiya. „Ne, vážně! Ayumi má být půvabná a graciézní! Miss Universe by se před ní třásla! Kde máte tu holku?“
„Pan Hyuuga nevtipkoval,“ vysvětlil ředitel. „Skutečně dostal tu roli.“
„Děláte si srandu.“
„Kéž by,“ zamumlal Neji.
„Ty si stěžuj,“ bručel Sasuke.
Kankuro se raději pustil do vysvětlování. Jiraiya naslouchal s narůstajícím zájmem a nadšením. Poté, co Kankuro osvětlil důvod, proč tu mladíci postávali, svěřil se Sarutobi se svým nápadem zatáhnout do příprav Tsunade.
„Cože?!“ vyjekl Jiraiya.
„Pitomost, že?“ neodpustil si Sasuke.
„Vždyť je to naprosto geniální!“
„Geniální?“ vydechl Uchiha. „Geniální?! Vždyť tam budou samé holky! Jestli přijdou na to, kdo jsem, roztrhají mě zaživa!“
„Mladej, s tebou určitě něco není v pořádku,“ zamračil se Jiraiya. „Máte příležitost strávit půl roku v dívčím internátě mezi nažhavenýma, mladýma holkama, co měsíce neviděly chlapa – a vy si ještě stěžujete?“
„Víš, Jiraiyo, krása plánu spočívá v tom, že ty dívky nesmí zjistit, že se jedná o mládence,“ poznamenal Sarutobi.
„V tom nevidím problém,“ uculil se Jiraiya. Rozhostilo se ticho.
„E-ehm,“ odkašlal si Sarutobi a vytrhl tak ostatní ze zajetí erotických představ. „Beru to tak, že je rozhodnuto. Volám Tsunade.“
„Počkejte, pane řediteli!“ zarazil ho Gaara. „Jak si můžete myslet, že nás neodhalí?! Nevypadáme jako holky, nechováme se jako holky a nejsme holky!“
„Na tom něco je,“ zahučel Sasuke.
„Co není, může být,“ prohlásil Jiraiya. „Přece nemůže být tak těžký převlíknout se za ženskou.“
„Punčocháče a podpatky nikdy nic nezkazí,“ přispěl svou troškou do mlýna Sasori. Ostatní se po něm zděšeně ohlédli. „A taky paruka a make-up… Hej! Nekoukejte tak na mě! Snažím se jen pomoct!“
„Jistě,“ zachrčel Sarutobi. Obrátil tázavý pohled ke chlapcům.
„Má to ale háček,“ zvolal vítězoslavně Neji. „Jsme na mizině! Nemáme na převleky.“
„Já to klidně zasponzoruju,“ nabídl se Jiraiya. „Mám ale podmínku.“
„Jakou?“ zeptala se trojice unisono v naději, že se bude jednat o něco nesplnitelného.
„Budete muset být sexy. Žhavý. Nádherný. Jasný? Až tu skončíme, půjdeme nakupovat. Zítra ráno vás v těch oblečkách chci vidět.“
Sarutobi byl sám zvědavý, jak si s převlekem poradí takový Sasuke. A co teprve s uniformami… Pohledem zabloudil k mladíkovým lýtkům. Řvala testosteronem. Pokusil se představit si Sasukeho v námořnickém stejnokroji.
Vždycky se můžou vymluvit na hormonální problémy, ne?
„Chtěl bych vás jenom upozornit,“ ozval se Kankuro, „že pokud budete svou přípravu bojkotovat, tak nejenže zkazíte celé vystoupení, ale také proletíte u závěrečné zkoušky. Je ve vašem zájmu snažit se a uspět. Vyjádřil jsem se jasně?“
Sarutobi musel uznat, že Kankuro své vyděračské schopnosti stačil za pouhé tři roky učení na jeho škole vypilovat až k virtuositě. Byla to teprve tato pohrůžka, která donutila studenty přistoupit bez dalšího odmlouvání na podmínky. V duchu si poznamenal, že za to musí Kankurovi zvýšit plat.
Netrvalo dlouho a Jiraiya odešel do města spolu se studenty. Prý nakupovat. Sarutobi raději nehádal, jaké modely bude jeho studentům vnucovat. Už viděl tu záplavu krajkových podvazků, hedvábných punčocháčů a korzetů…
Tohle bude zajímavé.
* * *
„Můj vlastní bratr!“ běsnil toho večera Gaara, když se konečně vrátili z města. „Můj vlastní bratr mě byl ochoten prodat tomu zatracenému úchylovi!“
„Vím přesně, jak se cítíš,“ povzdechl si Neji a natáhl si na nohu růžovou punčošku.
„Bohužel,“ zavrčel Sasuke, který se právě snažil donutit hřebenem své vlasy, aby poslechly zákony gravitace. Zatím neúspěšně.
Gaara se naposledy zadíval s odporem na paruku, kterou držel. Měla stejný odstín jako jeho vlasy a dlouhé kučeravé lokny se vlnily v bohatých kaskádách. Zkusmo si ji nasadil na hlavu. Postavil se před zrcadlo a vyplázl na sebe jazyk. Zamyslel se. Natáhl se pro mašličky, kterých Jiraiya nakoupil spousty, a udělal si dva culíky po stranách hlavy.
Nevypadalo to tak hrozně.
Potom si lehce nanesl růž na tváře a skousnul rty, až mu zčervenaly. Chvíli se zamyšleně prohlížel, než posbíral několik svršků a vycpávek a zmizel ve své ložnici.
„Budeme muset nosit roláky,“ poznamenal Neji a poklepal si na Adamovo jablko. Sasuke se zašklebil. Odhodil hřeben do kouta a vytáhl z jedné nákupní tašky podprsenku. Držel ji štítivě prsty co nejdál od sebe.
„Béčka?“
„Hn.“
Neji se chvíli prodíral nakoupenými tretkami, než našel gelové vycpávky příslušné velikosti. Podal je Sasukemu, který zápolil se zapínáním podprsenky. Kdyby mu Neji nepomohl, nejspíš by si vykloubil rameno.
„Ehm ehm,“ ozval se za nimi sladce zabarvený mezzosoprán. Oba mladíci se ohlédli. Vzápětí vyjekli, když si uvědomili, kdo to stojí před nimi. Když se konečně vzpamatovali z šoku, neodpustil si Sasuke poznámku: „Ty si něco kompenzuješ, že jo?“
„Nebuď tak… ošklivý. Viděla jsem tvůj výraz, Sa-su-ke-kun!“ usmála se lascivně zrzka. Velice. Vyvinutá. Zrzka. „Vím, že se ti líbím,“ zašvitořila.
„Nech toho, Gaaro,“ zasténal. „Mluvíš jako nějaká moje pošahaná fanynka.“
„To bolelo,“ ohradil se Gaara tentokrát vlastním hlasem. Posadil se na pohovku vedle Nejiho a zpoza dlouhých řas pozoroval Sasukeho, jak si natahuje neprůhledné, černé punčocháče.
„Jestli ti můžu něco poradit, tak si pod ně dej stehenní vycpávky, jinak budeš vypadat jako kulturistka.“
Poslechl ho. Přeci jenom, Gaara si se svou proměnou poradil dobře. Polkl. Víc než dobře. Zatímco si vázal ke stehnům polštářky, po očku sledoval Nejiho, jak si splétá vlasy do copu a jak mu Gaara vybírá halenku.
„Nesnáším kytičky!“
„Buď chlap a oblíkni si to!“
* * *
Nadcházející ráno panovala v ředitelně poněkud napjatá atmosféra. Sarutobi těkal pohledem mezi dveřmi a svými společníky – Uchiha by je určitě nazval Komisí Pro Potírání Lidské Důstojnosti, ale Sasukeho námitky už dávno neplatily. Čtveřice pánů čekala na mládence, kteří se měli dostavit do ředitelny v převleku, aby bylo posouzeno, zda je jejich kamufláž dostatečná.
„Kde jsou? Měli tu být už před čtvrthodinou.“
„Ženskejm vždycky trvá dlouho, než se oblíknou,“ uchechtl se Jiraiya. Kankuro obrátil oči v sloup. Sasori zívl. Přešel ke stolku, kde byla postavená konvice s šálky, a nalil si kávu. Spokojeně přivoněl k nápoji.
Ozvalo se zaklepání.
„To budou oni,“ řekl Jiraiya. Nemýlil se.
Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila statná dívka elegantního vzhledu. Měla na sobě hezký manšestrový kabátek stažený v pase a černou sukni zvonového střihu sahající těsně pod kolena. Krásu jejích lýtek zdůrazňovaly vysoké boty. Jako uhel černé vlasy jí spadaly podél oduševnělé tváře. Vystouplých lícních kostí se nenápadně dotkla růž a oči měla zvýrazněné světlými stíny. Sarutobi sklouzl pohledem k jejím trochu kostnatým rukám pianistky. Líbila se mu.
„Spokojený?“ zavrčela.
„Překonal jsi naše očekávání, Sasuke.“
„Hmpf,“ udělal Uchiha nasupeně a posadil se do křesla. Mezitím se dveře otevřely podruhé.
Tato dívka byla ztělesněním mladické krásy a nevinnosti. Dlouhé tmavé vlasy si zapletla do dvou copů, které jí dodávaly na vzhledu Heidi, děvčátka z hor. Dívčinu svěžest podtrhovaly pastelové tóny jejího oblečení. I ona si oblékla sukni, řasenou a fialové barvy. Štíhlost její postavy zdůrazňovala košilka zdobená květinovým vzorkem. Její oděv však nebyl ničím ve srovnání s plachým ruměncem na jejích tvářích a se rtíky barvou připomínající zralé broskve.
Sasori si vzpomněl, že je neslušné civět na někoho s otevřenými ústy.
„Sarutobi-sensei,“ uklonila se – či spíš – vysekla pukrle. Vzápětí Neji přešel do obvyklého módu. Jeho něžný výraz ztvrdl, ruměnec a roztomilost opadla.
„Ani nevíte, jak jsem na vás hrdý,“ ozval se Kankuro.
„Jo? To jste ještě neviděl svého bráchu,“ zahučel Sasuke z křesla.
„Co je s Gaarou?“
Sasuke nestačil odpovědět, protože do místnosti vešlo TO. První, čeho si na TOM člověk musel všimnout, bylo dmoucí se poprsí, díky čemuž vypadala jako předloha pro hlavní hrdinku z nějakého hentai, a ohromná hříva rudých vlasů kroutících se do drobných prstýnků, kterou zdobily pestré mašličky. Vrcholem excentričnosti byly její černorudé qi lolita šaty ozdobené kraječkami a kanýrky. Kolárek upnutý až ke krku agresivnost jejích ňader jenom umocňoval. Hezké nohy v síťovaných punčocháčích minisukně zakrývala sotva do půli stehen. Na vysokých podpatcích šněrovaných bot, které byly jak vystřižené z fetišistického katalogu, se pohybovala neuvěřitelně mrštně. Roztomile zatřásla hlavou a zavlnila smyslnými, rubínovými rty. „Ohayooo!“ zahalasila dívka zvesela a na nic nečekajíc, hopsla Sarutobimu na stůl.
Sasori se opařil kávou. Kankurovi zaskočilo. Jiraiya hyperventiloval. Sarutobiho pokoušel infarkt.
„Tohle…“ zachrčel.
„Anó?“ protáhla dívka lascivně. Popadla ho za kravatu a přitáhla si ho blíž. „Copak, pane řediteli? Líbím se vám?“
„Měl jsem za to,“ vzpamatoval se Kankuro, „že prostitutku hraje Sasuke.“
„Ts, nebuď tak protivný, niisan,“ ohradila se kreatura a seskočila ze stolu. Sarutobi si oddechl. Jiraiya využil příležitosti a popadl ji kolem pasu.
„Niiiiisááán!“ zavřeštěla. „Pusť mě, ty hnusáku! Povídám, pusť mě!“ A bušila do Jirayiy pěstičkami. Když se k tomu Jiraiya neměl, promluvil Gaara vlastním hlasem: „To, na co saháte, je půl kila silikonového gelu, pane.“ Poznámka zapůsobila. Jiraiya se okamžitě stáhl a ještě notnou chvíli si utíral ruce o kalhoty.
„Ehm, myslím,“ odkašlal si Sarutobi, „že můžeme s klidem prohlásit chlapce za… hm… způsobilé.“ Zadíval se na Gaaru. „Více než způsobilé.“
Gaara opovržlivě poodhrnul ret. Ten výraz byl tak… gaarovský, že absolutně nepasoval k jeho vzhledu rozpustilé školačky. „Být vámi, po představení emigruju někam hodně daleko a změním si identitu.“
„Člověk by řekl, že si svou roli užíváš,“ chlácholil ho Kankuro.
„Dobrá, to stačí,“ utnul rodící se sourozeneckou hádku Sarutobi. „Volám Tsunade. Vy si zatím rozmyslete, pod jakými jmény budete vystupovat. Nejlepší bude, když si necháte své příjmení a jako křestní budete používat jména vašich rolí. Bude to pro vás rozhodně méně matoucí.“
„Já si svoje příjmení nechávat nebudu,“ řekl Sasuke. „Už to vidím, jak se na mě ty megery sesypou a budou se vyptávat, jestli náhodou nejsem příbuzný se sebou.“
„Ano, ty jsi ta nešťastná výjimka.“
„Ale pane,“ ozval se Neji, „Hyuugové jsou přece hlavou největší juukenské školy bojových umění. Jsme známí po celém Japonsku!“
„Ty si opravdu myslíš, že průměrné pubertální děvče slyšelo někdy o jedné jediné juukenské škole? Pochybuji,“ uzavřel záležitost Sarutobi. Zvedl sluchátko. Vytočil číslo. Chvíli bylo ticho. „Haló? Ano, to jsem já, Sarutobi. Volám ti ohledně té záležitosti s přípravou. Cože? Ano, chlapci jsou perfektně připravení. Nebudeš věřit vlastním očím, až je uvidíš. Dokonale zapadnou. Ano. Ano. Vyřídím jim to. Na slyšenou.“ Položil sluchátko a zadíval se na mladíky. „Zítra ráno odjíždíte. Jděte si sbalit věci.“
Postavili se. Neji už bral za kliku, když Sarutobi dodal: „A nezapomeňte na učebnice.“
* * *
Ten večer byl na dlouhou dobu poslední, kdy mohli být ve vlastní kůži. Kdy nemuseli předstírat, že se jim líbí roztomilé věci a že zbožňují boty na vysokých podpatcích. Byl to poslední večer, který netrávili voskovou depilací nohou (zde musím poznamenat, že se Neji rozplakal bolestí. Gaara a Sasuke si z něj vzali poučení a předtím, než přiložili voskové pásky na své nohy, vypili několik sklenek vodky. Anestezie zabrala.) a nanášením pílinku (nebo jak se ten sajrajt jmenoval) na obličej.
Byl to poslední den jejich mužnosti, a proto ho strávili kde jinde než v zapadlé knajpě čtvrté cenové kategorie.
Hospoda nevoněla. Páchla. Vlastně se tu vůbec nedalo mluvit o vzduchu. Byla to jakási směsice metanu a sirovodíku a jen díky pootevřené větračce v rohu se tu štamgasti neudusili. Neji s obavami hleděl na žhnoucí konec barmanovy cigarety a každou vteřinou očekával ohromující explozi. Pak se zadíval na umaštěný půllitr před sebou. S jistou dávkou představivosti jeho obsah vzdáleně připomínal pivo.
„Zatracené divadlo,“ ulevil si Gaara a přičichl ke sklenici. Nenapil se. Sasuke prohlásil to samé, s tím rozdílem, že použil drsnějšího výrazu, a také přičichl ke sklenici. Zaškaredil se. Neji se dotkl ucha sklenice. Gaarovo světlé obočí vystřelilo vzhůru. „Ty na to saháš?!“ vyjekl. Neji sebral veškerou svou odvahu, uchopil půllitr a zvedl ho k ústům. Sasuke a Gaara na něj zírali s výrazy němé hrůzy a nezměrného obdivu.
„Na muže,“ pronesl Neji a napil se.
Když o pár minut později přišel k sobě, bylo „pivo“ pryč a namísto tří ohavně zapáchajících půllitrů tu stály tři lahve s nápisy v neznámém jazyce. Jediné, co dovedl přečíst, byl název „Pislner Urquel.“
„Pozornost podniku. Ještě nikdy se jim nestalo, že by s někým jejich… pivo takhle šlehlo,“ vysvětlil Sasuke.
Otevřeli lahváče. Chvíli opojeně popíjeli své plzně, než se rozhovořili. Plácali o fotbale, o kickboxu, o judu a o hardcore pornu. Mluvili schválně tak sprostě, až z toho trnulo i otrlým štamgastům, když je náhodou zaslechli. Vidina šesti měsíců plných estrogenu je nutila chovat se aspoň dnes večer jako macha. Nebylo to však součástí jejich osobností, proto brzy sklouzli z výšin vulgárního jazyka do oblasti víceméně spisovné a slušné. Ztichli.
„Vždycky mě zajímalo,“ ozval se po chvíli Gaara, „proč tě vlastně holky tak pronásledují, Sasuke. Zas takový krasavec nejsi.“
„Za všechno může to pitomé dorama,“ vzdychl Sasuke. „Do svých šestnácti let jsem hrál v jednom dementním seriálu, který televize odvysílala všude. Můj bratr tam taky hrál. Stal se z toho hit.“
„O čem to bylo?“ zeptal se Neji.
„Děsně slabomyslná fantasmagorická kravina,“ řekl Sasuke. „Stokrát ohraná zápletka a ninjové k tomu. Já a můj bratr jsme byli synové hlavy jistého klanu do té doby, než mu ruplo v hlavě a pozabíjel celou rodinu kromě mě. Moje postava přísahala pomstu a byla ochotná kvůli tomu udělat cokoliv.“
„To je hodně blbé,“ uznal Gaara.
„Ale to není všechno,“ pokračoval Sasuke znechuceně. „Uzumaki tam hrál idiota posedlého démonem. Nějaké zvíře to bylo. Fretka nebo hyena. Mělo to zuby a připomínalo to psa. Prostě nějaká šelma s devíti ocasy. No a jeho role spočívala v tom, že mě pronásledoval přes celý kontinent a snažil se mě přesvědčit, že pomsta je špatná a podobné moralistické žvásty. Do toho řval, že se cítí jako můj bratr, hlavně když jsem se ho pokoušel umlátit cihlou. Samozřejmě se muselo ukázat, že on je Vyvolený a já jsem jeho Antagonista.“
„Děláš si srandu, že jo,“ zachrčel Neji. „Tohle se nemohlo proslavit.“
„Proslavilo. Plakáty s mým obličejem byly v každém dívčím časopise. Musel jsem vystupovat v reklamách. A Itachi, sotva jsem ho v seriálu zabil, ukončil veškerý styk s médii a nechal mě napospas novinářům.“
„Není divu, že se s ním nestýkáš,“ přikývl soucitně Gaara.
„A co mě naštvalo nejvíc,“ rozohnil se Sasuke, „tak to, že se vykašlal na rodinnou tradici, seknul s hraním a šel studovat ekonomii. Uchiha a ekonom! Celá rodina máme dyskalkulii a on si jde na ekonomku!“ Upil z lahve. „Už to bude pár let. Buď ho z tý školy vylili, nebo si pořídil kalkulačku a dostal titul.“
Neji hledal hodiny. Skrz cigaretový kouř nebylo vidět dál než na metr. Po chvíli šilhání zjistil, že dávno minula půlnoc.
„Měli bychom jít,“ řekl. „Vstáváme brzo.“
„Jo.“
„Já to zaplatím,“ vstal Sasuke.
O chvíli později vyšli z hospody. Zítra bude dlouhý den, pomyslel si Gaara, když se naposledy ohlédl směrem k upoceným vousatým chlápkům. Náhle zatoužil po strništi.