manga_preview
Samurai 8 25

Na kočku a na myš

Co Zabuza pamatoval, byl hřbitov Skryté Mlžné vždycky ponuré místo a nezáleželo ani na tom, kolik zákazníků mu sám hodil do chřtánu. Ať už Černá jáma určená poraženým nepřátelům nebo zbytek pahorku pro mlžné obyvatele, vichr tu stále stejně nemilosrdně bičoval líce a s krutou radostí oslepoval popraškem slané vody. Navíc se tu špatně kopalo. Nebýt Byakurenova iritujícího aktivního přístupu k životu ve zdravém těle zdravý duch, Rada starších by poslechla mladého Hoozukiho, hřbitov povolila na Planinách a nikdo by se nemusel trmácet do kopce. Hoozuki sice Zabuzu štvali svým falešným optimismem, musel však připustit, že někdy neměli tak špatné nápady.
„Copak to nevidím, ty snad truchlíš? A já myslel, že kromě nekonečného cynismu Démon z Mlžné ve svém srdci nechová žádné city, natož ke zrádcům.“ Hoshigaki Kisame se šklebil od ucha k uchu.
Zabuzovi se jeho ksicht leklé ryby protivil. „A já zase myslel, že na senilitu máš ještě času dost, ale ta mrcha si asi nevybírá.“
Kisameho smích zněl ve větru jak štěkání psa.
„Musel jsem se na vlastní oči přesvědčit, že je skutečně mrtvý.“ Hlína na Fugukiho hrobě ještě nestihla slehnout a Zabuza nepočítal, že se tak brzy stane. S Fugukiho monstrózním tělem měl místní hrobník potíže. „Slyšel jsem, že jsi dostál jeho jménu a vykuchal ho jak rybu.“
„Velká ryba se kuchá snadno,“ odpověděl žoviálně Kisame a popošel blíž k hromadě zeminy. V ničem nepřipomínala klasický honosný hrob člena Sedmi šermířských pánů, protože pro zrádce vlasti se honosný hrob nehodil, jak rozhodně ve svém projevu pronesl Čtvrtý. Yagurův kec o udržování principů Mlžné by se ztratil mezi stovkou podobných keců, na něž si už všichni zvykli, nebýt pár podivných vět o zradách a lžích, které se k Yagurovi nehodily a Zabuzu vyburcovaly z obvyklé letargie. Ryba smrdí od hlavy, říkala baa-chan, a tady něco silně zavánělo a tentokrát to nebyl mrtvý Fuguki.
„Přišel sis prohlédnout svůj triumf? Proslov nestačil?“ popíchl Kisameho.
Modrá huba se znovu roztáhla v úsměvu. „Závidíš Samehadu?“
„Nefandi si. Preferuju elegantnější porcování oběti než drásající řezničinu, po níž zbyde jenom chuchvalec cucků,“ poznamenal Zabuza nevzrušeně. „Jedno seknutí a dost. Čistá práce.“
„Takže mě máš za buranského řezníka,“ pobavilo Kisameho.
„Říkej si tomu, jak chceš. Jestli se chceš bát o Samehadu, hledej někde jinde.“
Kisame narážku ignoroval. „Řekl bych, že je očividné, kdo z nás dvou je buranský řezník. Prořezat se stovkou děcek chce pořádně silný žaludek. Nebo vyšinutou mysl?“
Zabuza zavrčel. Dosud civěl na vzdutý hrob a prostou kamennou desku se jménem, které hrobník záměrně nebo nevědomky vytesal špatně, a dařilo se mu muže ignorovat.
„Co myslíš, co z toho to bylo?“ zasyčel, div nezapíchl Kisamemu nos do obličeje. Žraločí muž vždycky páchl rybinou, ale poslední čas z něho cítil ještě jiný pach; zatuchlinu tmavých jeskyň ukrytých pod Mlžnou, síť vlhkých katakomb, o kterých vedení mlčelo a lidé se báli mluvit. I tady u tisíců hrobů mrtvých, kde vítr rval slova od úst a měnil je na nesmyslné nic, ten pach cítil. „Nebo stojíš o názornou ukázku? Protože ještě dneska pamatuju, jakto - bavilo,“ rozesmál se.
„Skončil bys jako krvavý chuchvalec cucků.“ Často stačilo, aby se Kisame tvářil naprosto stoicky a jeho pichlavé oči s ostrými rysy tváře dokonaly své.
Na Zabuzu to nikdy neplatilo. „Spíš by Mlžná ochutnala mistrně nakrájené žraločí sashimi.“
Ve slaných sprškách vody Kisameho maska podivně zvoskovatěla. Nakonec se muž ušklíbl.
„Teď, když jsme si vyměnili zdvořilosti, už ze sebe konečně vyklop, proč jsi mě vyhledal, nebo odcházím,“ odvrátil se Zabuza. „To víš, Démon jako já má nabitý program. Musím před večeří ještě rozsekat pár studentíků, abych nevyšel ze cviku, a ty mě od této bohulibé činnosti sprostě zdržuješ.“
„Třeba jen toužím zapadnout do party,“ opáčil Kisame.
Zabuza mu to nežral. Sedmička znamenala členství v elitní zabijácké jednotce, ne v šicím kroužku Yagurovy máti. Znali se dostatečně z misí a tréninků, nezvali se na odpolední dýchánky s čajem a sušenkami.
„Třeba to má co dělat s tvým novým odérem ve stylu jeskynního muže,“ vrátil mu.
Cítil, jak Kisame ztuhl a viděl, jeho ruka samovolně škubla směrem ke zbrani, než muž reflex potlačil. „Takže sis všiml.“
Zabuza kývl. „Možná si všiml i Fuguki, ač sám zaváněl na sto honů.“ Neměl Fugukiho nijak zvlášť v oblibě, nesnášel jeho chvástání a trapné výmluvy omlouvající jeho obžerství, ale stejně jako nafouklá ryba fugu měl i on světlé stránky. Kupříkladu překvapivý fakt, že se ve vší tajnosti postavil proti vedení Mlžné. Už jen proto se přišel podívat na hřbitov, aby zjistil, zda Fugukiho pohřbili nebo jen hodili do Černé jámy mezi další ubožáky.
Kisame nebezpečně přivřel oči. „Byl to zrádce,“ změnil hlas. „Hlásal, jak se musí informace chránit i za cenu vraždy vlastních spolubojovníků, zatímco sám podváděl Mlžnou a vyzrazoval tajemství nepříteli za pár všivých ryou. Nenasytný lakomec vykrmující jen svoje vlastní panděro. Myslíš, že by se Listová dokázala tolik přiblížit, kdyby jí nepomohl? Zrádci jen to, co mu náleží, shnilá ryba kazí vodu.“
„A Samehada se nosí tak pěkně, že.“
„Možná by se mi na záda vešel i Kubikiri.“
„Možná mně Samehada.“ Zabuza se rozesmál. „Nevkládej mi do úst, co jsem neřekl.“
Kisame přešlápl a pohledem přejel nejbližší náhrobky. Vesměs se jednalo o řadové shinobi, nešťastné oběti misí. Jak uboze žili, tak uboze byli i pohřbeni, pod kvílejícím větrem s nebem plným ocelově šedých mraků. Zabuza sem chodil jen sporadicky, ale pokaždé ho napadlo, že by radši vyběhl proti nepřátelské armádě a nechal se rozdupat, než skončit na tomhle patetickém místě.
„Takže souhlasíš s tím, co se tomu zrádci stalo?“ ozval se Kisame. „Sám Čtvrtý to schválil.“
„Zrádci se musí vymýtit, s tím souhlasím,“ zamručel Zabuza. „A když ne zrádci, tak se najde někdo jiný, však v Mlžný nikdy není nouze o krev.“
Kisamemu se zableskly oči. „Tebe zabíjení baví.“
„To ti došlo brzo. Není nic sladšího, než když se ostří zaboří do masa,“ vycenil krvelačně zuby.
Kisame na moment zaváhal a na moment shlédl na Fugukiho hrob. „Možná bych pro tebe něco měl. Něco, kde by ses mohl bohatě realizovat.“
Zabuza tiše hvízdl. „Copak, zakládáš libový klub elitňáků? Něco jako třeba EET, Extra ekl trotlové? Nestačí ti zkrachovalá Sedmička?“
Kisame jeho humor nesdílel. „Co si myslíš o Čtvrtém?“
A tehdy došel humor i Zabuzovi. „Je to Mizukage, vůdce vesnice. Co bych si o něm myslel.“ Tahle otázka byla poslední roky čím dál nebezpečnější. Naučili se neodpovídat přímo, protože o špatně načasované trable jako smrtelné chyby na misích a nečekaná zmizení nikdo nestál.
„Věříš mu? Jsi mu loajální?“
Krvavá Mlžná přestávala pod přítokem krve stačit s kyslíkem. Vlastně už Zabuzovi došlo, proč ho Kisame oslovil zrovna tady, na místě, kde zrádcům nepřejí ani vlastní jméno a vítr nenechává mrtvé spát.
„A ty jsi co, šéf tajných nebo mistr propagandy? Pokud si pamatuju, po odmaturování jsem složil slib Mlžné a nikdy jsem proti němu nešel. Nasměrovali mě a měli, co chtěli. Nebo od mého vyšinutého mozku čekáš něco hlubšího?“ Zabuza nesnášel slovíčkaření a kličky, ale nebyl idiot.
Kisame si to chvíli přebíral v hlavě a nakonec se jako vždy nepříjemně zašklebil. Vítr mu vyškubl slova z úst takovým způsobem, že Zabuza zprvu nevěděl, zda dobře rozuměl.
„Elitní jsou, ale trotlové ne. A skvěle by to odpovídalo tvému zápalu o nasměrování. Co bys řekl na Akatsuki? Nemáš zájem?“

~~~

Haku olejoval zbraně, když Zabuza vstoupil do místnosti a jako obvykle odložil svůj Kubikiri do kouta, než se odešel opláchnout. V jindy jistých pohybech svého pána Haku už dva měsíce cítil neklid a napětí, ale kromě spojitosti s Hoshigaki Kisamem, kterého občas na Zabuzův rozkaz tajně pozoroval, netušil nic bližšího. Nepravidelné porady s Démoními bratry mu očividně také nepřinášely klid.
A klid mu nepřinesla ani večeře. „Dnes měli na trhu slevu,“ prohlásil Haku pyšně, když Zabuzovi servíroval grilovaného žraloka.
Nejprve to vypadalo, že Zabuzovi došel dech, poté se strašlivě rozesmál. „Výborně, Haku, ty nikdy nezklameš,“ vyrážel ze sebe. „A vlastně máš pravdu.“ Zvedl plátek grilovaného masa a podržel ho proti světlu. „Víš, proč mi říkají Démon z Mlžné?“ zeptal se tiše.
Haku zamrkal. „Protože jste zabil stovku maturantů,“ odpověděl poslušně.
„Přesně tak, Haku, přesně tak. A víš, co mi jako malému opakovala babička?“ Haku odmítavě zavrtěl hlavou, ale Zabuza ho nevnímal. Když chceš věci změnit, musíš udělat něco, čeho si lidé všimnou, Zabu-chan, opakovala baa-chan poslednímu členu své rodiny, než vzala sekeru a zmasakrovala souseda, protože vedení dlouhodobě ignorovalo stížnosti na jeho nelegální obchod s nebezpečným kořením, které nabízel dětem v širém okolí včetně jejího malého vnoučka. Sirotek už svoji babičku nikdy neviděl, ale nevysvětlitelných případů úmrtí výrazně ubylo.
Zkouška byla totéž. Roky a roky nesnesitelně ubrečených dětí, příbuzných a otravný strach z každého konce roku, dokud nevzal otcovu zaprášenou katanu a neprovedl řádný řez. Stovku obětí ani ten pablb Yagura nevydýchal a pokud chtěl dát zadkem leštit křeslo Kage, musel ze svých požadavků ustoupit.
A nyní, nyní se výzva objevila znovu. Kisameho nabídka Zabuzu zaujala, ale dumal nad ní úplně jinak, než Kisame zamýšlel. Nestál o svázání Akatsuki, v jedné elitní skupině už byl a podle jeho mínění se nejednalo o žádnou slávu. Natož Kisamemu skutečně nelhal. Někteří by ji považovali za zvrácenou, ale Zabuza, pokud se o tom dalo tak mluvit, ke své rodné vesnici choval lásku. A věrnost skutečně slíbil, ale jí, ne Mizukagemu.
„Zabuzo-san?“
Kisameho nabídka ho znepokojila a spojila skutečnosti, které dosud neměl ověřené. Haku a další mu pomohli vytvořit skutečný obrázek, který Fuguki zřejmě znal a snažil se z něho Mlžnou vymanit i za cenu zrady nepříteli a pár sladkých ryou navíc.
„Mlžná zase bude svobodná, Haku,“ slíbil Zabuza svému učedníkovi. Oblíbil si krvežíznivá vítězství Mlžné, ale ta se obešla i bez Yagury a jeho mrzkého loutkovodiče. „Tak svobodná, jak jen s naším vedením v čele může být. Jen jim to musíme nechat bouchnout pod zadkem,“ zakousl se do šťavnatého žraločího plátku. Jen musíme otřást samotnými základy.

Poznámky: 

Byakuren byl První Mizukage, mladý Hoozuki = Druhý Mizukage, hřmotný Suikazan Fuguki a Démoní bratři. Hřbitov vymyšlen.
Ač se pak změnil, Zabuza je v jádru magor (ale nepřišel mi jako tyran) a Fuguki podle mě není svatoušek, co chránil vesnici, ale proč ne. Věci neodpovídají. Po aktualizacích postav spojených s Vlnkovou už šílím a zaujal mě Zabuza, jeho nevydařený pokus o převrat (pokusil se zabít Mizukageho)... a už to nešlo z hlavy, tak čistě pro oddech, odpovídá dokonce tématu výzvy Slova do větru.

4.8
Průměr: 4.8 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Pá, 2020-04-10 20:06 | Ninja už: 3803 dní, Příspěvků: 5258 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Tokubetsu jounin

Na rozdiel od Alalky ma to počiatočné vzájomné prekáranie dosť iritovalo - že sa im to chcelo. Kisame2 Ale cintorín si vymyslela parádny, pozadie celého premyslené a Haku je ako vždy zlatíčko. Motto Zabuzovej babky má niečo do seba.

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, St, 2020-04-08 02:04 | Ninja už: 4471 dní, Příspěvků: 2125 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Metař Gaarova písku

Přečteno jedním dechem, to bylo napsané opravdu rychle, evidentně ti to opravdu nedalo. Laughing out loud Atmosféra hřbitova se mi líbí a Zabuzovo šílenství je prostě... super, jinak to nazvat neumím. Jsem ráda, že jsi sepsala i něco na odreagování, u té zaprášené encyklopedie je to potřeba. Smiling

Obrázek uživatele Alalka
Vložil Alalka, Út, 2020-04-07 22:30 | Ninja už: 4492 dní, Příspěvků: 1005 | Autor je: Prostý občan

To jejich hašteření mě bavilo číst, taková rivalita oživí nejeden příběh Smiling Naprosto souhlasím s Lutherem, ten hřbitov jsi popsala fakt luxusně, taky se mi hrozně líbilo slovo bezútěšný, sice bych asi úplně nedokázala vysvětlit jeho význam, ale ve větě chápu, co tím chtěl autor říct (to se mi stává v anglických textech). A ten konec vyzněl jaksi tajemně, zajímalo by mě, co má Zabuza za lubem Laughing out loud
Teď si to, prosím, nevykládej špatně, vůbec to nemyslím jako výtku, jen takový postřeh. Zdá se mi to, nebo poslední dobou píšeš tak nějak jednodušeji a odlehčeněji? U některých tvých starších děl jsem kolikrát měla pocit, že mi v nich něco uniká. Možná je to pouze lehčími tématy... Každopádně, abych se k něčemu dobrala, mám ráda všechny styly tvýho psaní!

Obrázek uživatele Uchiha Luther
Vložil Uchiha Luther, Út, 2020-04-07 00:32 | Ninja už: 4414 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Prostý občan

Moc pěkné! Zajímavé postavy, a obzvlášť Kisame je napsaný hodně věrohodně. A líbí se mi celý ten tón příběhu, takový bezútěšně strohý, asi jako ta Mlžná v té době, nebo ten stejně bezútěšný hřbitov. Zkrátka téma a atmosféra se k sobě hodí, a to by měl správný příběh mít.

Taky se mi líbí tvoje kreativita v používání jazyka, některé ty obraty jsou geniální ("v šicím kroužku Yagurovy máti" Jump! ). Mimochodem zajímavá věta o tom, jak Zabuza přemýšlí, že by radši vyběhl proti nepřátelské armádě a nechal se rozdupat než být pohřben na tak patetickém místě - zajímalo by mě, jestli je to úmyslná skrytá narážka na jeho reálnou smrt? Ať už jo nebo ne, je to dobré Kisame3

Vůbec by mi nevadilo přečíst si nějakou související povídku (třeba volně navazující). Téma Zabuzy a jakou roli přesně sehrál v celé téhle lapálii je pořád hodně nedořešené, takže potlesk i za tvoje rozhodnutí se toho zhostit Kakashi YES