Hokageho Syn: Origins 001 - Někde se začít musí

Byl příjemný den v Konoze. Tým 7 měl zrovna namířeno na jedno z mnoha cvičišť.
„Zajímalo by mě, co Kakashi-sensei zase chce. Musíme trénovat na zkoušky a on si zrovna teď na něco vzpomene?“ Rozčiloval se malý blonďák v oranžové teplákovce.
„Určitě to musí být něco důležitého. Hlavně se uklidni, Naruto.“ Ujišťovala ho růžovláska. Vedle kráčející černovlásek byl jako vždy z kamene. Bylo zrovna období druhého kola Chuuninských zkoušek, kdy se k vesnici blížily delegace z okolí.
Cvičiště zelo prázdnotou, jako vždycky. Teda, až na pár dřevěných kůlů v zemi a cvičných panáků.
„Jako vždycky, není tady! To je snad naschvál!“ Rozčiloval se Naruto dál a z trucu sedl na zem.
„Tak to budeme opět čekat dlouho.“ Uznala Sakura a taky si sedla. Jediný Sasuke, který si chtěl zachovat tvář tvrďáka, zůstal stát. Čekali asi hodinu, Naruto v polospánku, než se zvedl vítr.
„Vás tři že Kakashi nechal projít? Tomu se mi nechce věřit, dyť jste o mně ani nevěděli.“ Ozvalo se jim z jednoho kůlu. Celý tým 7 se otočil za zdrojem, stál tam blonďatý mladík, ne o moc starší než oni sami, oděn v šedé mikině s kapucí a tradičních modrých kalhotech, dost často viděné u Jouninů.
„A ty jseš jako kdo?“ Zeptal se Naruto, dost podrážděně. Mladík seskočil ze sloupu a otočil se k týmu čelem.
„Já jsem váš suplující za Kakashiho.“
Tým 7 se usadil kolem svého nového učitele, který se opíral o sloup, na kterém před chvilkou stál.
„Suplující za Kakashiho?“ Zeptal se Sasuke, konečně za celou dobu promluvil.
„Jo. Pro případ, že se zase probere v nemocnici, nebo bude mít jinačí zakázku.“ Odpověděl mladík a všichni členové týmu 7 si jej důkladně prohlédli. Měl kratší blond vlasy, pár pramenů mu zakrývalo symbol na čelence. Mikinu měl rozepnutou po hrudník, zpod ní vykukoval kousek zeleného trička, rukávy mikiny měl vyhrnuté k loktům. Nohavice měl srolované po kolena.
„Tohle a Jounin? Vždyť je mu sotva 16.“ Pochybovala Sakura v mysli.
„Takže si znovu budete muset projít touhle formální kravinou. No nešklebte se na mě tak, taky mě to netěší.“ Mladík zněl, jako kdyby s tím nechtěl mít nic společného.
„Tuž, jmenuju se Namikaze Tanma. Jo, jsem Jounin a jo, je mi 16. To je překvápko, co? No, ocením dobrou společnost, mám rád svůj klid, přírodu, hudbu, procházky….. Vyloženě nesnáším lidi, kteří jenom zneužívaj svojí síly, situace, titulu a podobných h*****n proti druhým. A co se týče snů….no, tak daleko jsem ještě nedošel, abych pravdu řekl.“ Představil se jejich nový sensei.
Celý tým 7 na něj hleděl jako na svatý obrázek. Jenže Tanma znovu promluvil.
„Tuž, tolik ku mně. Včil je řada na vás. A začne, začne, začne…“ Tanma projížděl pohledem po učních. Naruto se hlásil jako divý. Konec konců, když je někdo Jounin, dosti vysoký rank a je jenom o 4 roky starší než vy, to o něčem vypovídá.
„Tak dobře, začne tady Pomeranč, když se tak hezky hlásí.“ Uznal Tanma rezignovaně a nezaujatě, načež se Naruto zakabonil a Sakura zasmála.
„Já jsem Uzumaki Naruto. Ze všeho nejvíc mám rád ramen. Nesnáším ty minuty, než se voda na ramen uvaří.“ Spustil Naruto nadšeně, Tanma měl v obličeji všeříkající výraz.
„Oh, bože….jestli ještě jednou řekne Ramen, tak přísahám, že mu z jazyku jednu velkou roládu udělám.“ Pomyslel si Tanma s kapkou u spánku.
„A můj sen je stát se uznávaným Hokagem ze všech.“ Zakončil Naruto s ještě větším nadšením. Tanma jenom nadzvedl jedno obočí.
„Hokage, hmm? No, míříš pěkně vysoko. To budeš muset ujít dlouhou cestu.“ Uznal Tanma s mírným pokrčením ramen, než upřel pohled na Sakuru.
Sakura na sobě ucítila Tanmův pohled.
„Teď ty, růžovko.“ Vyzval Tanma Sakuru. Hodlal jí její výsměch oplatit. Sakura už se chtěla hádat, ale Tanmův nekompromisní výraz ji přesvědčil.
„Jmenuju se Haruno Sakura. Mám ráda….. Mým snem je….“ Při každé odmlce její oči vyhledávaly Sasukeho a červeň ve tváři nešla přehlednout.
„Tak něco, co nesneseš?“ Zeptal se Tanma s nezaujatým výrazem. Odpověď přišla rychle.
„Naruta!“ Naruto vypadal, že se z depresí skácí.
„Ach jo, další ztracený případ. Tady bude fůra práce.“ Uznal Tanma v duchu a povzdechl si.
Zbýval poslední.
„Hej, Emaři! Zakonči to.“ Houknul Tanma na Sasukeho, který si důležitě odfrkl.
„Uchiha Sasuke. Jen málo věcí mám rád a ještě víc jich nesnáším. A mám jenom jednu ambici. A to zabít jistého muže.“ Promluvil Sasuke, chladně a nepřítomně jako vždycky. Sakura málem omdlela.
„Pane jo, to je sympaťák, teda. Bože, bože…. Cos mi to zase dal?“ Bědoval Tanma v duchu, navenek ale zavládl jeho cynismus.
„No, to bylo teda nádherné, poučné, včil víme, kdo je kdo. No, ale abych vám mohl s něčím pomoct, musím vidět, v čem jste dobří a v čem ne.“ Prohlásil Tanma s ironickým úsměvem na rtech, čímž na sebe znovu upoutal pozornost.
„Váš úkol bude mi vzít tenhle svitek. Nic převratnýho tam není, je úplně prázdnej jako moje hlava po ránu. Jde mi jenom o to, abyste ho nějak sebrali. Pokud možno, jako tým.“ Tým 7 nebyl možná nadšený, ale pochopili, že s jejich novým senseiem bude sranda.
Tanma se ukrýval ve větvích. Nikoho ze svých studentů neviděl. Nevěděl, jestli jdou spolu, nebo sólo. Očima vyhledal malý potůček, docela mu vyschlo v krku. S úmyslem se napít seskočil z větví, smysly napjaté k prasknutí.
„Chyba, chyba. Máme vás tam, kde vás potřebujeme.“ Ozval se Naruto, sotva Tanma dopadl na zem. Zpoza stromu vylezl Sasuke.
„Hezky čelně, jo? Nu což, aspoň to bude rychleji za náma.“ Uznal Tanma, než se na něj vrhlo asi tucet Narutů, následované ohnivou koulí.
„Tak jo. Odvedení pozornosti a útok. Klasika.“ Uznal Tanma a začal jednat. Klony vyřídil rychle a před ohněm uskočil. Jenže Naruto šel znovu do ofenzívy, sám. Jenže pár chvatů a válel se na zemi omráčený. Tanma byl moc rychlý. Po něm následoval Sasuke, který byl o trochu rychlejší než Naruto. Jenže i na Sharingan byl Tanma moc rychlý. Sasuke se taky válel na zemi. Pak se kdo ví odkud vyřítila Sakura s kunaiem v ruce. Měla v úmyslu ho zatlačit na jedno místo, kde nachystala past. Jenže ani ta nevyšla, Tanma přešel do ofenzívy. Jenže protiútok zhatil Naruto, který strhl Tanmovu pozornost hozeným kunaiem. Ten Tanma odrazil svým, hozený kunai se nepřímo zabodl Sasukemu těsně vedle hlavy.
„Baka Naruto! Pokazil jsi to!“ Nadcházející šarvátku Tanma neslyšel, protože se na něj vyřítil Sasuke a šel po něm.
„Hej, budíček!“ Ozvalo se na paloučku. Tým 7 pomalu otevřel oči, všichni tři seděli u kůlů, každý u jednoho. Tanma stál nad nimi, ruce založené na hrudi a nevěřícně kroutil hlavou.
„A to už máte za sebou pár misí, dokonce i jedno Céčko. A setkám se tady s tímhle. No to mi neříkejte ani ze srandy!“ Káral Tanma. Celý tým, dokonce i Sasuke, se cítil ponížen.
„Naruto, jsi děsně nepředvídatelný. Bohužel, i pro svý spojence. Jseš strašně zbrklej, zpomal trochu.“ Naruto při těch slovech sklonil hlavu ještě níž.
„Sakuro, tvoje inteligence nemá konkurenci. Ale bohužel, nemáš nic extra v rukávu a jedinej, komu skládáš komplimenty za dobře odvedenou práci, je Sasuke. Po Narutovi jenom pyskuješ. Uvědom si, že jestli se vyšplháš výš, dostaneš se do akce s cizími lidmi a Sasuke nebude poblíž, aby ti kryl p***l.“ Pokračoval Tanma a obzvlášť zdůraznil slovo „Jestli“.
„A Uchiha klan se taky moc nepředvedl, co? Nemůžeš bejt na všechno sám. I já jsem kolikrát rád, že mám za ř**í tým, kterej mě kryje. A to mě stařík posílá na mise sólo.“ Zakončil Tanma, Sasuke se nad těmi slovy jen zašklebil.
„Panejo! To musíte být fakt dobrej, když vás děda Hokage posílá na míse samotnýho!“ Vypískl Naruto nadšeně, Tanma jenom sklopil pohled.
„Kdybys jenom věděl…“ Začal Tanma, čímž si získal pozornost svých studentů.
„Hádám, že aspoň víte o řazení misí podle obtížnosti.“
„Jasně! D, C, B, A a S.“ Odpověděla Sakura za všechny.
„Tak aspoň nejste tak marní. Věc je v tom, že většinu mých misí tvoří eSka.“ Pokračoval Tanma, nespouštěl tým z očí. Ti na něj hleděli jak tele na nové vrata.
„Technicky vzato, jsem TokuJo. Tokubetsu Jonin, mojí specialitou je infiltrace, zjištění informací, zabíjení, eskorta a tak dále a tak dále. Prostě veškerej bordel, do kterýho se nikomu nechce.“ Pokračoval Tanma nezaujatě. Naruto se Sakurou si vyměnili pohledy, Sasuke se jen lehce zamračil.
„Klidně si vyžádejte moje spisy u staříka, nic na tom není.“ Zakončil Tanma opět svým nezaujatým tónem. Jenže jistá zvědavost nechtěla opustit růžovku.
„Když teda sám, co se stalo s vašim týmem?“ Tahle otázka Tanmou trhla. Okamžitě obrátil.
„Je pryč….už navždy.“ Jeho hlas byl chladnější než severák.
„Tak fajn, děcka. Teraz padejte domů, trochu popřemýšlet nad tím, co jste se tu dozvěděli. Máte o čem, to vám teda povím.“ Jenže hned na to Tanma znovu otočil, do toho živějšího.
Tanma ještě nějakou chvíli sledoval vzdalující se studenty, dolehlo k němu jejich mírné štěbetání, musel se nad tím lehce pousmát.
„Tak co si o nich myslíš?“ Ozval se za ním klidný, skoro až ospalý hlas.
„Moc se jim nevěnuješ, co? Totální propadák, pokud se mě ptáš.“ Odpověděl blonďák s hořkým úsměvem.
„Mají před sebou ještě dlouhou cestu. Dej jim čas.“ Uznal Kakashi a lovil knížku po kapsách.
„A tys je včil zapsal na Chuuninský. Nevlezlo ti to p***o už na mozek? Neříkám, tvý neortodoxní metody celkem fungují, ale ještě nejsou připravení.“ Pochyboval Tanma o rozhodnutí svého nadřízeného. Šedovlasý se jen pousmál pod maskou.
„Jen je nepodceňuj.“
Měsíc utekl jako voda. Druhé kolo zkoušek už probíhalo, Jenže do toho proběhla i invaze z Písečné a Zvučné. Zrovna při souboji mezi Sasukem a písečným Gaarou. Tanma se na tribunách probojoval ke Kakashimu s Gaiem.
„Jaká je situace?“ Zeptal se Tanma pohotově, když se poslední maskovaný ninja skácel k zemi.
„Tanmo! Konečně jsi tady! Jsi v pořádku?“ Zeptal se Kakashi při pohledu na mladého ninju. Blonďákovu tvář hyzdil šrám, který začínal kousek pod nosem na pravé straně, táhl se přes oba rty a končil až na bradě.
„Na to se vybodni. Jaká je situace?“ Trval Tanma na svém, nehledě na zranění.
„Vyslal jsem Naruta, Sakuru a Shikamara s Pakkunem, aby našli Sasukeho. Ten se vydal za tím zrzkem.“ Rychle uvedl Kakashi do děje. Tanma, jelikož byl svědkem jejich zápasů, kývl na souhlas.
„Jo, ti si poradí. Jak to vypadá tady?“
„Myslím, že všechny útočníky jsme odrazili.“ Odpověděl Gai, načež Tanma taky přikývl.
„Teď bude jistější vyrazit do ulic a chránit civilisty.“ Doplnil Kakashi pohotově.
„Fajn…Ale co je, do psí mateři, tohle?!“ Tanma ukázal na podivnou fialovou bariéru na nedaleké střeše.
„Upřímně, nevím. Ale už se tam slézají ANBU, tak snad budou vědět, co s tím.“ Odpověděl Kakashi, kdy pohlédl tam, kde Tanma ukázal.
„Musíme vyrazit do ulic! Síla mládí vpřed!“