Nováčci

Část druhá:

Zmrtvýchvstání.

Vzbudil se ještě před východem slunce. Tedy, alespoň podle jeho úsudku by touto dobou nemělo být slunce ještě na obloze. Rozhlédl se kolem a zjistil, že stařec leží a pochrupuje pod starou flanelovou dekou. Kakashi se rozhodl prozkoumat okolí. Něco mu tady totiž nesedělo.
Vydal se na západ k úbočí skal, na které šplhali minulou noc a rozhlédl se po krajině.
To co uviděl ho znepokojilo. Žádná tma, strach, všudypřítomný smrad mršin.
Nic.

Naruto sám kráčal po prázdnych uliciach Konohy. Rozmýšlal nad všeličím, keď zrazu začul zneďaleka smiech...
Pozrel tým smerom a zbadal Sakuru a Sasukeho sedieť na lavičke pod stromom. Sasuke držal Sakuru okolo ramien a ona sa smiala. Prečo sa zrazu cítil tak sám? Oni dvaja boli spolu, zatial čo on...
Potichu odišiel z ich blízkosti a potuloval sa ďalej, až nakoniec usúdil, že je čas ísť domov.

Slavnost, ještě nebyla zahájena, ale na náměstí již hrála hudba a lidé kolovali kolem stánku s občerstvením, dokonce na parketu tančilo několik odvážlivců. Kushina hledala určitou osobu a zanedlouho ji našla. Madam Hacumijo seděla u stolu spolu se zavalitým mužem který byl vůdce vesnice… rozhodla se že si s ní promluví ještě před zahájením slavnosti. Zamířila přímo k ní. Mistrně se propletla mezi lidmi kteří se pohybovali jako vrtohlavé ovce a stanula u svého cíle.

*[i]Bílé dveře. Ty, které jsem se tolikrát snažil otevřít a nikdy mi to nešlo. Vždy, když jsem se o to pokusil probudil jsem se, ale pokaždé se octnu na tomto místě. Byla to dlouhá chodba bez konce. Nikde není ani lampa ani svícen a přesto je tu světlo. Nikde není žádný člověk ani dítě a přesto slyším hlasy. A je tu jen jedna cesta ven, přes TY dveře.
Dlouho jsem stál na místě. Přemýšlel jsem, jestli má cenu pokusit se je otevřít.
,,Nemám co stratit" rozhodl jsem se a sáhl po klice.

14. kapitola - Konec špatný; Všechno dobrý?!

„Šéfe.." skočil mu do řeči Kisame.. „takže to chcete udělat?"
„Pro dobro organizace..." odpověděl mu Itachi, Pein jenom přikývl.
„Chce se toho někdo dobrovolně ujmout hned teď?" pohlédl na ně šéfíček.
Nikdo se nehlásil dobrovolně, ale Pein se k tomu taky zrovna neměl.
„Vyslechneme je ještě naposled?" řekl najednou Tobi. Tenhle tah od něj nikdo nečekal.
„Dáme jim den. Ale.. přísně je budeme hlídat." uzavřel debatu po velkém rozhodování Pein.

[center]Po tomto děsu,

Slunce pomalu vysvitlo, první se probudil Naruto, musel se ihned ujistit zda je Itachi v pořádku, ale nemusel jelikož jak otevřel oči zahlédl jeho klidnou tvař. Ulevila se mu, ale když se otočil na druhou stranu, kde měla spát Sakura zprudka se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Rozhodl se ji raději najít, nevěděli ani kde jsou, kdo ví co tu na ně mohlo číhat.
Vydal se lesíkem až došel na rozlehlou paseku, kde ji našel. Ležela v mokré trávě a pozorovala modrou oblohu. Potichu si lehl vedle ni, nechtěl ji rušit, ale ona stejně pořád hleděla na oblohu.

[center]Rozmýšľa, že zájde k nemu,
je celkom mimo ako emu. xD

„Tak jo lidi, Ztište se prosím. Chtěla bych vás přivítat na plese, který poctí náš mír mezi Listovou a Písečnou. Prosím bavte se dobře na KONOŽSKÉM PLESE!“ Po tomto prohlášení se ozval bujarý jásot. Lee se s Gaiem pustili do muziky a na parketu se roztančilo hodně párů.
„Gai-sensei vidíte, jak všichni tancují? Nemají tu správnou sílu mládí.“ Postěžoval si žáček svému učiteli po hodině zahájení utrápeným hlasem.

„Co to děláš!‘‘ zakřičel na něj výhružně, až se tomu nedalo věřit. Sasuke byl na rozdíl od něj klidnější. Tentokrát zněj šel opravdu strach. Naruto tím vůbec nebyl vyvedený z míry, ba naopak jízlivě se usmál a opral se o zeď. Hinata se od něj hodlala vzdálit, ale Naruto ji zachytil za vlasy a přitáhl si ji k sobě.
„Neboj rozdělím se s tebou,‘‘ usmál se přejel ji přes pas. Nemohl už se dočkat, skoro se klepal nedočkavostí. Tuhle radost mu překazil Sasuke.

Seznámení

„Keci!“ vykřikla Chaoi. „Shikamaru byl otcův nejlepší přítel a Shikamaru, jeho syn můj nejlepší přítel. Jak je to možné!? Teď chci slyšet PRAVDU!“ poslední slovo vyhrkla, až jí hlas přeskočil o půl tónu výš.
Mladík se na ní odevzdaně podíval a nepatrně pokrčil rameny.
„Skutečně se tak jmenuju, proč mi nevěříš?“ zeptal se s ledovým klidem.
„Protože ty nevypadáš jako ten, do kterého jsem se zamilovala.“ Poslední slovo zašeptala tak potichu, že chlapec musel napnout uši, aby to slyšel.

Událost se odehrává jedenáct let po Aktuálním dění v anime. Naruto ani Killer-bee už nejsou Jinchuuriki a Ocasí démoní běhají po světě.
- Madarovi se nepodařilo uskutečnit svůj plán, utekl a teď žije ve vyhnanství.

Kapitola první :
Část první:

Bohové.

„Ne nezestárl jsi, jen jsi…,‘‘ nedořekla jsem, jelikož jsem dobře věděla co bude následovat. Ale Naruto se dál usmíval, a já musela taky. Nejspíš nám tuhle chvíli nemohlo nic zkazit ani ty léta, co se na nás podepsali. Znovu jsme k němu přitiskla, musela jsem si užít ten pocit.
„Jakože jsi tu?‘‘ zajímala jsem se hned, co jsme se od něj odtrhla a musím uznat, že to byla docela dlouhá doba. Ještě chvíli a už by mě od něj nikdo nedostal.

Skupina shinobi stála ještě pořád na tom samém místě. Narutovy otřepané fráze je zřejmě bavily déle než se předpokládalo.
"To je ale otrava. Jsi nudnej Naruto. Vymysli si už konečně něco novýho." Zívl Shikamaru.
"Ale já chci být Hokage, dattebayo!!"
"Jo, ukaž mi člověka, který by tohle slyšel míň než desetkrát. Přijď za mnou, až budeš mít nějakou novou hlášku. Jdu domů. Čau." Loudal se pryč kluk s culíkem.
"Já budu Hokage!! Slyšíš? Dattebayo!" Řval za ním blonďák.

Máme tu ďalšiu časť poviedky Milujem či nenávidím?......Dlho som sem nič nepridala, takže neviem či si to ešte niekto pamätá alebo to vobec bude čítať, ale dúfam, že áno. A ak si to niekto prečíta prosím nech zanechá OBJEKTÍVNY komentár!

Tsunade práve popisovala nejaké papiere ..... Lepšie povedané, už od večera ich triedila do úhľadných kôpok, nakoľko čítať a podpisovať sa je ich nechcelo a tým pádom nemala čo robiť.

Chcela by som napísať nejaký úvod do deja, no ale sama neviem, ako vlastne opísať to, čo sa tam deje viac ako pár slovami(ani tie by neboli lichotivé-urusai!) Tak... tu to máte, nejaký ten.. "úvod"

Dedina ukrytá v Tráve... Noc pred sviatkom Nového roku... Noc pred karnevalom a nikto nebol von. Obvykle sa takto preháňali po uliciach ľudia, ktorí ešte niečo dokupovali. Teraz tomu bolo inak.

Vykukla z okna a znova sa stiahla. Išli po nich, neúnavne. Po dedine skoro stále behali ninjovia, nedalo sa hovoriť o pravidelnosti. Boli nimi posadnutí.

Začali sa k nám približovať a ja som tušila, že sa okolo nás nechystajú len tak prejsť. Kakashi ma odrazu zdrapil za ruku a otočil o 180° a akoby ,,náhodou´´ sme sa rozhodli zmeniť smer. Kráčali sme po ulici pozorne počúvajúc stále sa blížiace kroky za nami. Za pár minút za pred nami začali tvoriť tiene štyroch obrovských ninjov.

Suzu podávala zvitky postavám pred sebou. Muž s hnedými očami a s vlasmi po plecia spolu so ženou, ktorá bola o niečo nižšia s dlhými svetlými vlasmi na koncoch zvlnených a s modrými očami, zobrali zvitky a starostlivo ich uložili vo svojich vakoch.
„Ďakujem, nemalo by to byť ťažké. Všetci sú v Konohe, len bude možno ťažšie nájsť Sasukeho.“
„Neboj!“ uškrnulo sa dievča , „Ja a Nori to zvládneme. Spoľahni sa.“ Nori súhlasne prikývol.
„Ďakujem, Shira, Nori.“ Usmiala sa Suzu.

***