Nováčci
„ Vždyť jsem ti to povídal…ale ty jsi mi nevěřil.“ Pravil mužský hlas ze stínu stromu.
Minako vypískla leknutím. Vůbec si jeho přítomnosti nevšimla. I když použila tolik své čakry. Nori jí sjel ale přísným pohledem.
„ Nech ji být. Lekla se, jelikož nestačila zaregistrovat můj příchod.“ Pravila osoba u stromu.
Minako se teď uklonila víc, než když vítala Noriho. Ale ozval se hlas.
„ To nemusíš Minako, jsem jedním z vás.“ Pravil mile.
Hodina Hudební výchovy
Nečekali dlouho a učitelka se zjevila ve dveřích.
,,Tak pojďte.“ Prohlásila a vyrazila ze třídy. Došli o patro níž, do učebny Hudební výchovy. Byla tam interaktivní tabule s projektorem, což se moc líbilo Peinovi. Hned začal jezdit po tabuli prstem a otevíral tím různé složky až nakonec vlezl do internetu. To už ho poslala učitelka sednout.
Tobi se přihlásí.
,,Ano, co chceš Tobi?“
,,Co budeme-“ Tobimu do řeči skočil Kakuzu.
,,Promiňte že nemám domácí úkol!“ vykřikl.
,,Hm. Co si chtěl Tobi?“
Byla pozdní zimní noc. Ve větru vyselo napětí a očekávání. Po celé Konoze se ozývaly radostné a opilecké výkřiky. Celá vesnice,i když bylo za dvacet minut dvanáct,žila v duchu oslav z nového roku. Místní putyky praskaly ve švech a na ulicích to nevypadalo o moc líp. Na konci rozjásané vesnice byla téměř opuštěná čtvrť. Jenom v jednom domě jasně poblikávala žárovka u vchodu, jako by byla v posledním tažení. Po domě se rozléhal dětský pláč.
Pro připomenutí:
Sakura veděla, že i kdyby se ho zeptala, stejně by to nepochopila a tak raději šla mlčky vedle něj.
Postavy:Sabaku no Gaara, Aimi Ai Akemi, Sabaku no Ai Akemi, Temari, Kankuro, Kazekage
Počet kapitol: 1
Dokončeno: ANO
Nelekejte se toho pls, je to moje první povídka!!!
Je to o tom, že Gaara nebyl zachráněn Narutem, ale neznámou kunoichi, která ho měla zabít, ale nezabila. Jakpak se to asi vyvíjelo, když byli oba vyhnanci? A Když se pak chtěli zabydlet v Suně?
Čtěte!
________________________________________
"Konečně se tě zbavíme, ty písečná bestie!"zařval jeden ninja z davu a okamžitě ho rozdrtil písek.
Další den Shikamaru strávil s Narutem na Sakuřinu žádost. Náplní dne byl především trénink. I přes to, že se snažil, nemohl se skutečně soustředit, stále mu v mysli kolovaly myšlenky typu: ‚Měl jsem tam být.‘ ‚Nikdy se to nemuselo stát.‘ ‚Proč jsem byl tak nepozorný.‘ Ale především myšlenka: ‚Musím jí to nějak vynahradit, ale jak?‘ Touto myšlenkou se zaobíral ještě ve chvíli, kdy se po něm ohnal Naruto.
Tak lidi dlouho slibovaná 9 tak si jí užijte 
„Naruto, tvůj trénink je skoro u konce, zbývá jedna poslední věc.“ Kyuubi se na chvíli odmlčela, prohlédla si mladíka před sebou. Byla ve své menší verzi, přesto mu koukala zpříma do oči.
„ Prosím dejte mi ho.“ Pravil dál Ashi a snažil se o klidný hlas, jenže mu to nešlo.
„ Dám, ale musíte nám dát informace ohledně těch chlápků, kteří zde byli.“ Pravil dál Kakashi vyrovnanějším hlasem než Ashi.
„ Já na to nemám oprávnění.“ Přiznal Ashi jako by se přiznal k nějakému zločinu a zkonil hlavu.
„ A kdo ho tedy má?“ zeptal se Kakashi tvrdým hlasem.
Tak lidi tady máte další kapitolku z názvem "Za vším hledej Hyuugu" brzy poznáte proč takže hezký čtení a těšim se na komentáře 
A omlouvám se že tenhel díl vyšel tak strašně pozdě ještě jednou gomen
Mladíka ráno vzbudilo velmi otravné světlo. Po úporném boji se sebou samým se donutil zvednout a jít se podívat na hodiny.
Pohled na ně ho z části potěšil a z části překvapil. ‚To už je deset? Jak to, že mě nikdo neotravuje?‘
Po zběžném (a velmi chaotickém) projití přízemí, při kterém asi třikrát minul lístek se vzkazem, se vydal nahoru.
K mladíkově zděšení našel svůj pokoj prázdný a uklizený.
Po dalším chaotickém pobíhání po domě se konečně uklidnil a zamyslel. Nejprve kam zmizeli rodiče.
FERRI GAIDEN - ČÁST I.
Jako vždy, tak i dnes bylo počasí v Listové vesnici nádherné. V Akademii byli noví studenti. Šestý Hokage měl různá papírování a Team Kakashi se všelijak poflakoval po vesnici. Uzumaki Sakura byla právě na obědě v Ichiraku Ramen. Haku Tritol se procházel po vesnici a přemýšlel o nové technice a Uchiha Ferri seděl na stromě u svého domu a pozoroval nebe. Zkrátka vše bylo tak, jak má být.
Vianoce. Čas radosti a lásky. Rodina by mala byť spolu a všade by malo prevládať šťastie. Lenže šťastie nedokáže byť bez smútku. Preto všade, kde je šťastie, je aj smútok. Nijako to neovplyvníme, musíme sa s tým zmieriť. Život by vtedy nebol taký zábavný. Nikdy nie je podľa naších predstáv, no to nám nebráni mať ho rád. Preto vždy, keď nás prepadne smútok, nemali by sme sa mu poddať, ale prekonať ho a ísť za šťastím, lebo šťastie je v každom z nás. Treba ho len objaviť.
Jednou, když se Mikubi ráno vzbudil, nevěřil svým očím. Všude byla krev, na stěnách, na zemi ale i na stropě!
,,Co to ksakru?!" řekl. Zvedl se z postele a snažil se najít botky. Když je konečně našel, vyšel ze dveří na kterých byl lístek, a na něm ukrutně naškrábaným písmem stálo: "Jestly eště jednou vesmež s mí hospodi vlašku saké dam ty na hubu!!!"
Mikubi si to přečetl a stál tam jak dřevo. Asi po hodině zatřepal hlavou a lístek zahodil. Šel se stavit pro Gaaru.
Zazvonil a povídá: ,,Zdarec, jdeš ven?"
Pro připomenutí:
,,Naruto", její hlas zněl jako ozvěna.
,,Jak?", to bylo jediné, co jsem dokázal vyslovit.
,,Je to technika"
,,Jaká?"
,,Na to musíš přijít sám.", úsměv na její tváři se nezměnil.
,,Proč jsme tady?", rozhlédl jsem se kolem.
,,Musím ti tady něco říct. Něco, co se stane, když se voda změní ve víno. Když se z léta stane zima. Ale to je na dlouhé povídání, sedni si, je tu příjemně." pobídla mě.
Sedl jsem si a ona mi začala vyprávět.*
Nemôžem tomu uveriť!! Pôjdem na ran...na tréning s Narutom! Ale...ale čo ak niečo pokazím?
Čo ak sa potknem, čo ak urobím niečo hlúpe alebo tak? No dosť Hinata, prestaň sa zbytočne stresovať!! Ukľudňovala sa Hinta pred ich domom. Zvládneš to!
V tom čase išiel Naruto domov, chcel sa ešte trochu upraviť...teda nemal v pláne stráviť štyri hodiny pred zrkadlom, avšak sprcha by nebola od veci...
,,Ahoj Naruto...vyzeráš celkom šťastne... čo sa deje...?“
Sasuke pojď nám pomoct!“křikla Mizore na Sasukeho ale ten se ani nehnul. Němně zíral na Itachiho. Byl rád ,že se jeho bratr vrátil ale nemohl mu odpustit to ,že tak zbaběle utekl z vesnice. Sasuke se podíval na Mizore.
Vzpomínal si na ni.
,,Mizore-chan,“hlesl.
,,Sasuke dělej jinak Naruto umře!“křikla Mizore. Sasuke si teprve teď všiml ,že Itachi nese Naruta. Rychle k němu přiběhl vzal Naruta a v tu chvíli zmizel.
,,To byla...“
,,Ano Hiraishin no jutsu,“souhlasil Itachi.
,,To jste ho naučil vy?“zeptal se Itachi když si všiml Yondaimho.
„Naruto-senseiiii!!“
Ježiši to už mě zase našli?To je dnes už počtvrté. Musím zdrhnout! Prolítlo blonďákovi hlavou.
„Naruto-sensei, počkejte na nás. Naučte nás nějakou novou technikuuuu.“
„Kage Bunshin no Jutsu,“ zařval Naruto a v tu ránu se okolo něj objevila desítka klonů. Každý zaběhl do jiné ulice, zdrhajíc před vnukem Třetího Hokage a jeho bandou.
Děj se odehrává 6 let po aktuální Shippuuden. Narutovi a ostatní je okolo 22 let. Naruto odešel k Organizaci CHIKA ( v překladu : moudrost ). Jeho přátelé zastávají jiné důležité funkce v Konoze a jinde.
„ Co chcete?“ zeptal se Kakashi za horou papírů.
„ Chceme začít pátrat po Narutovi, sensei“ odpověděl Sasuke tvrdě.
Kakashi pohlédl na partu dospělých lidí. Stáli tam skoro všichni. Jeho dlouholetí přátelé. Musel se nad tím smutně usmát.
„ To jste už zkoušeli tolikrát, že jsem to přestal počítat.“ Pověděl smutným hlasem.
Byla černá noc, černá zimní noc. Dívka s havraními vlasy seděla ve sněhu. Na vlasy jí padaly sněhové vločky. Měla na sobě pouze noční košili. I když seděla ve sněhové pokrývce, tak jí zima nebyla. Měla v sobě obrovský smutek. Čekala na něj... Dal jí slib, že přivede svého přítele zpět a zvládne to za pět let... Právě ten den nastal a on se nevracel. Čekala tu celý den, ale on nepřišel. Byla už půlnoc a on se nevracel. Dívka se tedy zvedla a pomalými kroky vyšla vstříc lesu.
[left]NEBESKÉ OČI 001
Bol vlhký jarný deň. Dievča práve vstávalo z postele. No nechcelo sa jej. Malo hlavu ako v ohni. Myslela si, že to bude len tým škaredým počasim, no mýlila sa. Od hlavy po päty bola celkom spotená, ale aj tak ju triasla zimnica. Zle sa jej dýchalo a z nose jej tieklo ako z odkvapu.
„Mami!“ Zakričala, teda skôr sa pokúsila zakričať na mamu. Mama hneď pribehla a uvidela, že je zle. Momoko, ako sa dievča volalo, vyzeralo choro. Hneď ju zobralo ku lekárke ona a nie jej otec ako zvyčajne, lebo bol na misii..
