Nováčci

Dosť. Nehýbte so mnou. Chcem tu umrieť. Kričal v duchu. Ale jemné ženské ruky ho aj tak zdvihli. Naozaj boli tak jemné? Chcem umrieť. „Pomôžem ti.“ Doľahlo k nemu z diaľky.

Bolela ho hlava a v okolí bola tma. Nočná tma. Dýchal. Ako to, že dýcham. Bolelo to. Ako ma môže niečo bolieť? Cítil vôňu jedla. Ako to, že žijem? Pokúsil sa pohnúť, ale zisti, že nemôže. Nie bez toho, aby zhodil hlavu človeka, ktorý zaspal pri ňom, ako sa o neho staral. Pohľad mu skĺzol na tú hlavu.

"Zavolejte mi sem Leiko!" nařídila Tsunade, když si znovu pročítala zprávu od Anbu jednotek. "Hned!" zakřičela, když se Izuma nepohnul.
"Ano." rychle vyběhl z Tsunadiiny pracovny. Zaklepal na dveře jejího bytu, ale nikdo neotevřel. Běžel za velitelem Anbu. Doufal, že ji tam najde.
Leiko a její velitel seděli u stolu a diskutovali nad mapou skrytých vesnic. Izuma vběhl do jeho pracovny bez zaklepání. "Slečno Leiko…" zhluboka se nadechl. Leiko zvedla hlavu. "Pátá vás volá. Je to naléhavé."

Prudko som otvorila oči a znepokojene som hľadela pred seba. Za oknom začalo svitať, mohlo byť asi päť hodín ráno. Svitalo tu skôr ako v Konohe. Ležala som v posteli, celé telo ma bolelo, po čele mi stekal studený pot a lepil mi vlasy na tvár. Bola som udýchaná akoby som prebehla míľovú trať. Zrazu som vyskočila z postele a vybehla z izby. Rozrazila som dvere na otcovej izbe a zahľadela sa na jeho posteľ. Tvrdo spal rozvalený na posteli, celý strapatý. Ani sa nepohol, keď som s hlasným buchnutím rozrazila dvere až narazili do steny a nahlas zaprotestovali.

A národ oboril sa na národ
s úmyslom vraždy, s besom skaziteľa.
Kres spráskal pušiek, zahrmely delá:
zem stene, piští vzduch, rvú vlny vôd,

kde bleskom kmitla hrozná Astarot.
A jak v žne postať zbožia líha zrelá
pod kosou, radom váľajú sa telá;
v cveng šabieľ špľachce čŕstvej krvi brod…

Tak vo víchrici totej ukrutenstva,
nímž ani tiger dravšie nezúri,
zapadá nie svlek: výkvet človečenstva,
života radosť smrtnej do chmúry,
v prach purpur všeľudského dôstojenstva,
v sutiny jasný palác kultúry!…

2. Přívěšek hozený do trávy obalené večerní rosou

Vběhnu do lesa u Listové vesnice, mého domova, a nezastavím se do doby, než můj obličej opět neozáří sluneční svit. Doběla jsem na mýtinu, kde trávím většinu svého bezcenného života. Padnu na kolena jako v posledních dnech často a kdybych neměla slzné kanálky už vyschlé, brečela bych nepřetržitě. Což ale ostatně dělám něco přes měsíc. Z mé rodné čtvrti mě vyhodili a já teď přežívám na samém okraji Konohy v chatrči.

Sedím v studené kobce daleko pod zemským povrchem. I když mi zablokovali chakru, pořád mám ještě ruce zatěžkány okovy. Tolik povyku kvůli jedné bezvýznamné a slabé holky. Ano, celá vesnice mě nenávidí. Vlastně celý svět mě nenávidí. Není to sranda? Před dvěma lety o mě nikdo ani pohledem nezavadil. Dneska se chystají na popravu jednoho z nejnebezpečnějších a nejkrvelačnějších zločinců historie

Ulevilo se mi, jakmile se mi za ním objevil Itachi. Málem jsem se rozplakala radostí. Madara povolil stisk a já sesypala na zem. Těžce jsem si oddychla, jen setinky mě dělily od mého konce. Jen chvilka. Stejně jako já i Sakura ztěžka dýchala. Doplazila se ke mě a objala mě kolem ramen. Radostně jsem se usmála, ustoupila jsem společně s ní do bezpečné vzdálenosti.

[center]Kakashi vždy pozdě přichází,
určitě vždy celou vesnici prochází.

Hustý déšť se snesl na už rozbahněnou půdy. Chůze po ní byla naprosto znemožněná, ale i tak se postava v plášti snažila co nejrychleji dostat k okraji útesu. Na místo posledního souboje. Na místo, kde to začalo. Když se přiblížil k útes, zahlédla na jejím okraji toho, na kterého čekal. Sebral veškerou odvahu a vystoupil z hustého křoví. Ten stojící ihned zaznamenal jeho pozornost s úsměvem na tváři se otočil.

KYUUBI MU VYCHÁDZAL Z CHRBTA.
"Čo to", zaziapal Deidara, "šéfe on to neprežije, Kyuubi mu vychádza z tela.
"Ku-va", povedal Pein a v hlase mu bolo cítiť obavy.
"Musíš to zastaviť, Kisame odbachni toho s hustým obočím a príd nám pomôcť, rýchlo", zaziapal Pein.
"Dobre", povedal Kisame a začal Leeho v tom hustom blate (blato zostalo po Kisameho tsunami vlne). Lee tam však nebol. Vtedy dostal Kisame ostrý úder do hlavy a rozbilo mu ju. To ho Lee kopol.

„ Někdy se to stává. Jenže teď jsme rozehráli velikou bitvu. A musíme jí dokončit. Jinak MINA vyhraje..a to nechceme,“ poznamenal Michio rozumně.
Naruto na něj stočil zrak s trochou nejistoty.
„ Máš pravdu příteli. Bitva teprve začala.“ Pravil vyrovnaným hlasem Naruto.
Yuni sledoval vše z temného rohu pokoje a musel se trochu usmát. Netušil jak dlouho jim potrvá přesvědčit Naruta že udělal správnou věc. Ale jak se zdálo Naruto se z toho dostal skoro neb jejich pomoci.

Naruto sedel som v spálni Hokage na jednej zo stoličiek a s naklonenou hlavou sa pozeral do okna a premýšľal. Prečo to muselo takto skončiť. Ja žijem a Sasuke je mŕtvy. Prečo je život taký nespravodlivý, prečo musia dobrý ľudia odísť.
"Sasuke!"
Povedal som potichu a po líci my stiekla slza. Nemal som síl viac bojovať.

Plášť Hokage spolu aj s klobúkom ležali na stole. Naruto nadalej premýšľal. Ľudia stáli vonku a čakali na nového Hokageho, ktorého si všetci obľúbili a ani vo sne ich nenapadlo, že sa jeho slová:

Ráno som sa zobudila úplne odpočinutá a svieža. Slnko mi svietilo na postel a to bol dôvod, prečo som sa zobudila. Vstala som z postele a prešla som do kúpelne. Obliekla som si svoje nové ANBU oblečenie, zobrala masku s tvárou mačky a zbehla dolu. Otec už sedel pri stole a zamyslene hľadel pred seba. Sadla som si a chvíľu som čakala, kým mi bude venovať pozornosť.
Keď som tam sedela už dobrých päť minút a on si stále nevšimol, že som tam, som si nahlas odkašlala. Hneď na to zareagoval a otočil hlavu ku mne.

,Ano, už jdou.“ řekla, pustila mě a postavila se přede mě. Křoví zašustilo a na naší louku přicházely další dvě osoby. Nevěděl jsem kdo to je, ale podle Hinatina i Maiyina bojového postoje jsem věděl, že ty dvě osoby nepřišly, aby nám pomohly.
Na okraji louky zapraskala větvička. Jen jedna, jediná. Rozhrnuly se větve a na louku vešla Karin a hned za ní Ino. Karin zalapala po dechu hned co mě uviděla.
,,Takže se to stalo..." zašeptala. Ino si mě podmračeně prohlížela.
,,Co budeme teď dělat? " zeptala se Hinata.

Toto je jedna z mých povídek, jednorázovka na pár SasuSaku. Napsala jsem ji dávno, ještě před tím, než se zjistila pravda o klanu Uchiha takže se pls nedivte, co za kraviny tam je napsané Doufám že se bude líbit ...

Flashback

Chladný večer.Úplněk ovládá oblohu a hvězdy jen odrážejí jeho krásu.

Mladá kunoichi stojí u lavičky na pokraji zhroucení.
"Sasuke-kun já tě miluji,neodcházej nebo mě vezmi s sebou.Udělám cokoliv abys byl šťastný.Prosím…..prosím." řekla Sakura a slzy ji stékaly po hebké tváři.

Jednou v Deštné vesnici na adrese 1630/C mají své tajné doupě Akatsuki...

"TOBI!" zvolal naštvaně Deidara,"kde je můj výbušný jíl?".
"Já...já nevím Deidara-senpai".
"Tobi víš co hodlám udělat pokud mi ho do deseti vteřin nedáš?".
"Myslím že vím Deidara-senpai".
Tobiho myšlenka: Tobi je hodný kluk Deidara-senpai mu neublíží.
"Deset vteřin uplnyulo"... "
"Nééé Deidara-senpai to bolíííí..... "
Najednou se tam ocitl Sasori s komentářem "no jo, zase v sobě..." a raději odešel.

„Kde je Hidan?“ spýtal sa Deidara keď vošiel do kuchyne.
„Myslím že šiel za Peinom,“ povedal Kakuzu, „kôli tej hre“.
„Aha už viem,“ odvetil Deidara, „a čo budeme dnes robiť?“.
„Neviem nejaké nápady?“ spýtala sa Konan.
„Zahrajme si futbal!“ povedal natešene Kisame.
„Dobrý nápad,“ pritakávali ostatní.
„Tak idem zavolať Hidana,“ povedal Kakuzu, „hádam už skončili“.
Vyšiel po schodoch hore do Peinovej izby a keď uvidel Hidana sedieť na posteli a civieť do notebooku s neprítomným pohladom, nitky mu povolili a rozpadol sa.

Naruto pomaly otvoril oči. Bol v akejsi miestnosti kde bol strašný neporiadok. Ležal na rohoži pri dverách. Hlavu mu išlo roztrhnúť. Poobzeral sa po izbe, videl Sasukeho ktorý je rozvalený na stole a Hinatu ktorá ležala na gauči. Pozrel okolo seba. Dlážka na ktorej spal bola celá ovracaná. Ako som sa sem dostal? pomyslel si. Prišlo mu zle. Utekal rovno do kúpelne kde však vo vani ležali v chúlostivej polohe Neji a TenTen. Zamieril teda ku kuchynskému drezu.
„Sasuke“ ozval sa Sakurin zlomený hlas z vedlajšej izby.

Hinata polekaně nadskočila a co nejrychleji seběhla ke schodišti. Její rodiče si právě sundávali kabáty a potěšeně se usmívali. Bylo přeci příjemné být znovu doma. Hinata se kousla do rtu. Podle plánu se měli vrátit až za dva dny.
„Jak si se měla?‘‘ optala se matka a jemně ji objala. Hinata se snažila zachovat klidnou a usměvavou tvář. Modlila se jen, aby Sasuke zůstal nadále v koupelně. Mohl by z toho být hodně velký problém.

Kazun Karizari díl 3-Turnaj část 2

Začalo vycházet slunce a tým 8 se probouzel. Když vstaly, nejdříve se převlékly. Potom Kazun,Kira a Kizar sešli ze svých pokojů a šli se nasnídat. V hostinci U Zelené Sedmy byly ubytování všichni účastníci turnaje. Někteří soutěžící už snídaly a někteří ještě spaly.Kazun si dal výživnou tyčinku, Kira si dala zeleninu a Kizar jedl ramen. Až všichni tři dojedli, šli provést ranní hygienu. Až byli všichni tři hotoví, šly na turnaj.

Na turnaji