Nováčci

Jednoho dne Akatsuki neměli co dělat. Tak se sešli u stolu kde seděli a mlčeli.
„Yay! Tobi má nápad! Tobi je chytrý kluk.“
„A co tě zas napadlo???“ odvětil Deidara.
„Tobi to zapomněl“
„Tobi, radši drž hubu.“
„Ale Tobiho něco napadlo!“
„Tak to řekni“
„Ale vždyť Tobi říkal že to zapomněl...“
Deidara už radši mlčel, protože by mohl zas zbourat Akatsuki skrýš... Minule dostal od šéfa takový výprask, že si to musel zapsat do deníčku... Pak ale něco napadlo Kakuza.
„ Já mám nápad!“ rozzářil se najednou.

Další minuty uběhli, ale situace se nijak nezlepšila, ba naopak. Atmosféra v místnosti zhoustla. Sasuke si tuhle chvíli naprosto užíval tohle se však vůbec nedalo říct o těch ostatních, kteří byli závislý na jeho rozhodnutí.

Když se Gaara probral, uviděl nad sebou tři udivené tváře týmu Asuma. Zamrkal. Viděl totiž snad tu nejkrásnější dívčí tvář a ona se navíc usmívala, usmívala se na něj! Chouji pomohl Gaarovi na nohy.
„Měl bys víc jíst, jsi jako věchejtek… vůbec se nedivým, že jsi se nám složil k nohám…“ Pronesl vševědoucně Chouji, čímž si vysloužil Gaarův nasupený pohled.
Gaara se posadil za stůl, přitom ale nespouštěl oči z blondýnky. “Tak tohle je Yamanaka Ino... Od zkoušek se docela změnila…“

Sedím na zemi v pokoji, který mi přidělili. No…přidělili. Vybral mi ho Sasuke a komentoval to tím, že nechce, abych byla hned vedle, ale ani moc daleko, kdybych se pokoušela o útěk nebo tak, aby mě měl čas zastavit. Tudíž mě bez větších cavyků prostě hodil do pokoje ob jeden od toho jeho. Také proběhlo mé první setkání s,jazykemsemůžušťárativnose´ týpkem. Oh bože…takovej zjev…Napřed za ním šel Sasuke sám a něco mu vykládal.

Shikamaru nejistě vstoupil do Tsunadiny kanceláře. V duchu už po několikáté přehrávajíc to jednoduché vše říkající sdělení o tom, že Temari zmizela a on zklamal její důvěru.
Dveře se za ním tiše zaklaply a mladík odhodlaně zvedl hlavu se slovy připravenými na rtech. Pohled mu padl na dívku stojící před Hokage. V myšlenkách mu problesklo hned několik chmurných a naštvaných myšlenek.

Stále ta samá noc. Většina obyvatel Skryté Listové už dávno odpočívala na lůžkách, avšak ne každý tak činil. Minimálně jedno blonďaté děvče nespalo. Stálo u okna své ložnice, pozorovalo hvězdy, ale stále ostražitě sledovalo i zbytek vesnice. Vypadalo to, jako by snad na někoho čekala. Nebo na něco?

Jiraiyův tým došel před bránu sněžné vesnice. Zastavili se před hradbou z dřevěných kůlů. Babka konečně sesedla z Jiraiyových zad, což Jiraiya kvitoval s povděkem. Paní nebyla zrovna jako peříčko. Minato byl stále uražený, že ho srovnávali s žábou.

„Sasuke měl jsi někdy nějakou holku?‘‘ změnil téma Naruto. V koupelně nastalo z nenadání ticho.
„Proč tě to teď zajímá?‘‘ vrátilo se mu jako odpověď. Naruto jen pokrčil rameny a překulil se na bok.
„Já nevím, když teď ležím v tvé posteli, tak mě to jen tak napadlo,‘‘ odpověděl a čekal napjatě na odpověď, Sasuke si oddychl.

„Dneska to musí klapnout, víš, že je stále poblíž,‘‘ řekla, než zavřela dveře. Naruto se jen slabě pousmál a vydal se stejnou cestou, jakou sem přišel. Ještě před školou na něj čekal Sasuke. Snažil se vypadat co nejnormálněji, i když hlavou mu mířilo tolik otázek. Naruto mu pro změnu žádnou pozornost nevěnoval, obešel ho a vplul do školy.

Anjel pána

"No táák mali by sme už odísť" Zavelil Neji zničenému dievčaťu, ktoré trénovalo ako sa najviac dalo. Takto to pokračovalo už nejaký mesiac, možno aj dva. Prestal to počítať keď sa Hinata začala ničiť...Hinata stála doráňaná pred stromom potiahnutým terčom a hádzala kunaye. Všetky takmer do stredu. Strom už vyzeral ako podlhovastý ježko, ale ona nie a nie prestať. Takto to pokračovalo už dva mesiace v kuse, každý deň po škole v lese. Väčšinou sama. Niekedy prišla aj Ino, ale to nemohla mat zriadené rande zo Saiom alebo podobne.

Píp...píp...píp...píp.........

Tříletá holčička se procházela se svými rodiči po parku...Všichni byli velice šťastni...
,,Mami koukni, to jsou nádherné květiny" řekla dívka se zařícíma očima ukazujíc někam stranou
,,To jsou, nepůjdeš nějaké natrhat?"
,,Můžu?"
,,Samozřejmě" usmála se žena na svou dceru
Dívka odběhla stranou a začala trhat rozkvetlé květiny rostoucí kousek od cesty...Za branami vesnice rostly krásné květiny, protože ve vesnici byli jen květiny, které se vypěstovaly...

Hodina Dějepisu

CRRRRRRR!
Hodina dějepisu započala!
Do třídy přichází učitelka.
,,Kohopak si dnes vyzkoušíme??“ říkala si. ,,Hlavně ne mě!“ modlil se Hidan.
,,Takže, Hidane!“ zařve učitelka. Hidánek popadne sešit a žákovskou a zamíří k tabuli.
,,Tak začni.“
,,Eeeeee……V čele státu stál kníže z rodu Přemyslovců……Všichni poddaní byli jeho obyvate…..teda Všichni obyvatelé byli jeho poddanými a….“ zamyslel se Hidan.
,,No a dál?“
,,Já……“ zamyslel se Hidan.

V pokoji byla ještě tma, když se blondýnka probudila. Pomalu se posadila, protáhla a nakonec podívala na hodiny. Čas, který na nich stál, ji vůbec nepotěšil. Bylo jen dvacet tři minut po páté. Temari si zase lehla s prosbou ať aspoň na hodinku nebo dvě usne.
Jelikož už asi dvacet čtyři hodin nic nejedla a po pěti minutách se stalo kručení v žaludku nesnesitelné, přinutila se znovu zvednout z postele.
Po upravení pomačkaného oblečení, spravení culíčků a posledním zívnutí se odebrala po schodech dolů.

před sedmnácti lety, kdesi v Zemi Ohně

„Mami, mami, co se děje?!“ křičela malá dívenka se zoufalstvím v hlase. Starší chlapec, který klečel vedle ní, jen strnule zíral na postavu, která se v záchvatech křečí svíjela po podlaze.
„Mami…“ Černovlasému chlapci se udělalo špatně. Tohle už jednou zažil.

[color=grey]
„Neboj se, maminka bude v pořádku.“ uklidňoval ho strýc.
„Ale vždyť mamince bylo tak zle!“ křičel rozrušeně.

Tento príbeh sa odohráva približne osem rokov po Sasukeho odchode z Konohy.
Naruto trénoval Jiraiyom asi tri roky, potom sa vrátil do Konohy a po splnení skúšok sa hneď pridal k Anbu. Jeho priatelia o tom ani len netušili , dokonca nevedeli, že sa vôbec vrátil do Konohy. Stále si myslia, že trénuje niekde s Jiraiyom.

..Opět stejný čas, opět jiné místo Konohy..
Dívka se pomalu blížila starým parkem až k polorozbořenému altánu. Větřík ji cuchal růžové vlasy. Obezřetně se koukala okolo sebe, ale nikdo jiný tu nebyl. Nikdo? Vážně? Těsně před ní přistál červenovlasý chlapec s tykví na zádech.
"Sakuro, tak přece jsi přišla." Jeho hlas se rozléhal starým parkem.
"Ano, ale.. mám strach."
"Strach? Z čeho?"
"Z toho, že dělám nějakou moc špatnou věc," hlesla Sakura
"Špatnou věc? Copak láska je něco špatného?"

„Madam, něco jsem našel, ale nejsem si jistý, co s tím.“ pošeptal madam Mizure, aby ho Minato neslyšel.
„Proč šeptáš, Mizure?“ otázal se Minato, který se jakoby odnikud zhmotnil hned vedle něj. Mizureho šance na to, že by Minato neviděl co našel, se naprosto rozpadly.
„Mizure mi chtěl něco ukázat, Minato.“ Upozornila ho babka jemně. „Tak na co čekáš, Mizure, ukaž nám to…“ Dotíral Minato.

Kamenné steny chrámu si šepkali o prítomnosti istej osoby. Osoba oblečená v čiernom rúchu s kapucňou tu trávila väčšinu času každého dňa a každý deň skončila s poranením. Kľačala pred sochou, ktorá stvárňovala akéhosi muža s prepichnutou hruďou a krvou potrieštenými rukami, oblečeného v rúchu. Človek pred ňou v dlaniach držal prívesok so zvláštnym symbolom – obrátený trojuholník v kruhu. Prosebne hľadel na kamennú tvár, ktorá vyzerala nahnevane.

[center][i]Jashin-sama, Pán môj,
hľa, tu pred Tebou na zemi
kľačí sluha Tvoj,