Nováčci

Myšlienky.

Stret s Akatsuki

Jeden klon a zvyšok išiel s Hinatou do nemocnice. Pravý Naruto sa šiel porozprávať zo svojimi študentami. Ostatné klony začali kresliť trigram. Keď klony dokončili trigram, tak jeden sa vyparil. Neji sa vrátil s nemocnice a išiel sa pozrieť, čo tam Akki robil celý deň.

„Ahoj.“ pozdravil Neji.
„Ako jej je?“
„Už sa prebrala a Tsunade ju vyšetrila. Vraj je teraz v pohode.“
„To je dobre. Neviem koľko budem mimo. Postaraj sa mi o tým.“
„Kam chceš isť?“

Na zem dopadali ťažké kvpaky dažďa a celú ju zmáčali. Dážď znemožňoval ľuďom bezpečný prechod po tráve, ale nikto sa tým nezaoberal. Ľuďom bolo jedno, že prší, skôr si pomysleli, že obloha súcití spolu s nimi... Že taktiež oplakáva stratu milovaného človeka. Človeka, ktorý síce nebol vždy na strane dobra, ale i tak sa našli tí, čo ho obdivovali, súcitili s ním, ba aj milovali.

„Jak já vždycky říkám, není nad sběr informací.“ zasmála se osoba na stromě.

Jiraya seskočil ze stromu a rozhodl se jít zas na jiný sběr informací, jelikož jeho starý úkryt byl málem prozrazen, když tím směrem, kde se skrýval, byl hozen šutr. Zachránil ho jakýsi černý havran sedící vedle něj, který při dopadu kamene vyletěl pryč.

Dívky se při pomalu přicházejícím večeru postupně rozcházely. Nakonec tam zbyla jen Saia s TenTen.
„Já už asi taky pomalu půjdu.“ řekla TenTen a šla se převlíknout.

Po návratu domů Temari padla na postel a začala číst. Po hodině, provozování jedné z nejnudnějších činností v životě, se přinutila zvednout a sbalit. ‚Tak co budu potřebovat?‘ Pomyslela si znuděně.
Tahle otázka moc práce nedala, odpověď byla snadná: oblečení, hygienu, nepostradatelný vějíř a knížku na dlouhé večery. Během hodiny byla zabalená, připravená a už jen vyrazit. Až na skutečnost, že tento týden má domluvený víc než jeden program.

,,Kde to jsem?" řekla jsem rozhlížející se po okolí.
Stála jsem na louce, na které kvetly krásné květiny, které jsem nikdy v životě neviděla a nad hlavou mi svítilo slunce na jasně modré obloze.
,,Kde bys řekla?" ozvalo se za mnou.
Hlas patřil ženě. Mohlo jí být takových třicet let, vlasy tmavě modré barvy měla dlouhé až na zem, oči světle zelené, opálenou pleť a na tváři krásný úsměv. Byla jen o pár centimetrů vyšší než já. Na sobě měla nádherné bílé šaty se světle růžovými květy.

Dievčina vyľakane vyskočila na konár, ktorý bol hneď nad ňou.
„Ha! Nezbadal ma! Ešteže...“ pomyslela si s úľavou a opäť upriamila pohľad na mladého muža, ktorý osamote trénoval. Mierne sa naklonila a s obdivom pozorovala, ako použil techniku ohňa.
„Kiežby som toto dokázala,“ zašepkala si pre seba. „Radšej by som už mala ísť, inak ma tu naozaj prichytí,“ pomyslela si a potichu zoskočila z konára, Naposledy sa obzrela a odkráčala preč.
...Kebyže sa však ešte raz obzrie, všimla by si, ako na ňu ten mladý muž so záujmom pozerá.

Cŕn!
Otravný budík. Zase musí zvoniť! Neznášam, ak ma niekto berie z mojich snov! – prebehlo mi hnevlivo hlavou zatiaľ čo som sa prevalila na druhý bok.
Budík! – myšlienka konečne dobehla aj k môjmu vedomiu.

Okamžite som vyskočila z postele a začala na seba hádzať svoje typické oblečenie, kombinácia čierneho a červeného kusu látky.
Meškám, sakra! Ešte nikdy som nepotrebovala budík k tomu, aby som sa zobudila. Zväčša to bol len signál, že mám vyraziť z domu.

...objevil Kakashi.
"Shizune, kde je Tsunade? Nutně s ní potřebuji mluvit"
Shizune se v křesle jako kočka líně protáhla a pak jedovatě pronesla "Tak co Kakashi, užil jste si to včera s Anko?"
"Na takovéhle hlouposti teď není čas, nutně musím mluvit s Tsunade, kde je?" opakoval už netrpělivě Kakashi.
"Tsunadeee" zařvala její podřízená směrem ke koupelně.

Zdravím, tohle je moje první ff tak mějte prosím slitování . Nedivte se, že jsou Akatsuki tak trochu moc hodní a milý, ale chtěla jsem je udělat jako citlivé osoby, ne jako krvežíznivé potvory, i když se přece jen čas od času tak ukážou že . Pein tu bude obzvlášť velmi měkký a hodně bude dávat najevo city před svojí bandou, ale jeho milovaná Konan odešla a on se s tím nedokáže smířit, takže hodně často bude plakat Jo i chlapi občas pláčou ) No tak snad se bude líbit
ŤUKY ŤUKY ŤUK ŤUK ŤUK

„Nechat se zachraňovat od ženské …“ vzdychl Shikamaru a otočil se.
Temari, Gaara, Kankurou a za nimi asi třicet ninjů z Písečné.
„Ty s těma kecama o ženských nepřestaneš,“ pustila se do něho Temari.
„Jak to, že jste tady?“ chtěl vědět Shikamaru, „Dostal jsem zprávu, že Písečná už není naším spojencem.“

Déšť rudých mraků, PART 4

„Víš už, kde je?“
„Jo.“
„Co tu děláš?!!“

Ten v kapuci zvyšoval hlas. Mieko běhal mráz po zádech. Byla unavená. Celý den jen soustředila svou chakru, aby mohla pomocí vzduchu naleznout nějaké členy Akatsuki.

„Musím jít spát.“
„Není čas!“
„Nech ji být.“ Pronesl nově příchozí modrooký muž. Vlasy mu padaly do tváře, úsměv mu však nezakryly.
„Jsi na ni moc měkký.“

Původní obrázek here

Hitomi se skláněla nad Itachiho mrtvým tělem. Bylo řádně zmasakrované. Zčásti je to kvůli tomu boji Tayuya vs. Kano, zčásti také proto, že leželo dlouho v zemi a tiše se rozkládalo. Hitomi se při té myšlence otřásla.

„Takhle nemůžeme Itachiho oživit.“ Špitl Kano.
„Já vím. To by nás zabil.“ Zasmála se.
„Chceš to udělat teď nebo až si odpočineš?“

Došli k malé hospodě, byla to ta o které Kushina mluvila…. Jiraiya opatrně otevřel dveře a vykročil, bohužel vkročil přímo do pasti, Jiraiya se tak moc soustředil na zbraně ninjů že přehlédl nastražená pytlácká železa… jeho nenápadnost byla ta tam, začal křičet jako pominutý a z nohy mu crčela krev když ji vytáhl…

„Už nikdy nikomu neublížíš! Ani lidem v Konoze ani svému klanu!“ Aki si dodala odvahu a s posledními silami vrazila obrovskou řvoucí kouli proti Kuroi.
Útok absolutně zrušil ohnivý kámen a ještě mu zbylo dost chakry na napadení Kuroie samotného.
Sotva se k tomu Aki odhodlala, koule zablikala a ona vyplivla krev.
„Akai, tvoje vlasy!“ Naruto upozornil na výrazné hnědnutí Akainy hřívy.
„Já vím.“ Špitla Aki a s posledních sil vrhla kouli na tělo protivníka.
„Áááá…“ zařval zasažený a klesnul na kolena.

Krásny slnečný deň prebudil obyvateľov Konohy. Nie všetci ale spali. V hlavnej budove Konohy sa už pracovalo. Kancelár mal pracovňu o dve miestnosti ďalej, čo Tsunade moc nepotešilo. O chvíľu vyšiel kancelár zo svojej pracovne a zamieril za Tsunade. Zaklopal pár krát, ale nikto sa neozval. Pootvoril dvere, aby sa presvedčil. Pracovňa bola prázdna. Kancelár zatvoril dvere a vybral sa na obchôdzku okolo Konohy.

Druhý den, brzy ráno...

U hlavní brány byla jako první Hinata. Není divu, nemohla ani dospat. Jít s Narutem na misi, to by se dalo ještě zvládnout, ale na misi jen ve dvou? Sice si kolikrát představovala takové chvíle, kdy jsou spolu o samotě, ale nikdy jí nenapadlo, že se to může vyplnit.
V hlavě jí pochodovaly myšlenky jedna za druhou. Jak s Narutem mluvit, když při každém rozhovoru s ním omdlévala? Nebo spíše o čem mluvit? Jak můžu dát své city najevo?

„Tak jdeme na to,‘‘ usmál se Naruto a proběhl houfem huňatých oveček až se v nich ztratil. Pak pohlédl na jednu zvlášť huňatou a ukázal na ni prstem.

„Vypadáš jako tvůj otec.“ V tom se všichni zarazili.
„Mě připadá teda jako čtvrtý Hokage Minato Namikaze.“ Odporoval Lee. A v tu chvíli to všem došlo. Naruto sebou sekl a chudák Hinata ho musela oživovat a všichni senseiové Kakashiho ho vraždili pohledy.
„A je to venku.“ Oddychnul si Kakashi a zase se začetl do knížky. Když se konečně podařilo Naruta přivést k životu pomocí jedné Sakuřiny menší rány, vydali se na ples.

Na pomníku všech Hokage se odehrává neskutečný boj. Hromada mrtvých těl obklopuje dvě postavy, které zde bojují na život a na smrt. Nejde zde o nějakou malichernost, ale o budoucnost celého světa shinobi.

Rychlá otočka a švihnutí katanou a marný pokus o úhyb. Katana, posílená o větrné ostří, vždy najde svůj cíl. Postava, které byla rána určena je v pokleku. Pramínky krve jí stékají dlaní svírající hlubokou ránu.