Nováčci

Ferri a Waity byli na cestě směrem k Zemi Zvuku, kde měl Ororchimaru úkryt a Sasori a Deidara mířili k Mlžné vesnici. Ferriho a Waityho cesta vedla nedaleko Listové vesnice, takže bylo možné, že si jich zvědi z Listové všimnou.
„Waity, proč jsi opustil vesnici?“ zeptal se najednou Ferri.

Ahojte...viem, že som sa dlho neozvala, ale to viete múza sa nie a nie nakopnúť, ale teraz to už pôjde a tu máte pokračovanie Akatsuki a telefón 5.

„Dobrý deň, pri telefóne je TELEFON s.r.o., hovoríme s pánom Peinom?“

„Áno, dobrý deň. Ak niečo predávate, nemám záujem, dovide...“

„Nie, nie, počkajte, nič nepredávame. Už ste si náš výrobok kúpili.“

„Tak to určite nie ja. To Konan. Viete, ona je taký blázon do nakupovania, že keď jej dáte do ruky katalóg, vyrabuje celý obchod.“

Narutovi a Sakuře bude za pár měsíců 17 let. Do té doby se Sasuke nevrátil zpět a zatím ho nikdo nenašel. Tak začíná náš příběh jak se odvážná dvojce z týmu 7 vydávají hledat Sasukeho.

[b]„Sasuke!“ Křičí Naruto na celý les.
„Sasuke,prosím!“ Volá Sakura. Přes celý les se ozývá volání jednoho jména.
„Sasuke!“ Křičí opět Naruto, „Kde jsi!?“
„Naruto..zastavme se prosím“ Zavolá Sakura na Naruta.
„Dobrý nápad“ Usoudí Naruto a zastaví se na nejbližším místě.

Michia se seznámil s Narutem a Yunem před pěti lety, kdy je dali dohromady aby vytvořili tým. Michio byl velice klidné povahy a spíše si vše nejdříve promyslel a potom jednal svými činy.

Dívám se na oblohu posetou mraky nejrůznejších tvarů. V ruce držím malou knížku. Knížku s názvem Emoce.
Občas nevím, jak se mám cítit. Mám se smát, když mi někdo před očima umírá nebo mám cítit smutek?
Je to sporné. Necítím totiž nic. Vůbec nic.
Ležím si tak na louce s malou knížkou v ruce. Otočím hlavu a uvidím ženskou postavu. Jsi to ty, ta, která mi pomáhá s city.
Tvůj obrys je víc a víc zřetelnější.

Prudce jsem se posadila, tenhle sen, byl mnohem živější než ty předtím. Sáhla jsem si na tvář. Stékala mi po ní slza, stejně jako mé dceři. Byla už tma, nejspíš jsem musela prospat celý den.
Na nic jsem nechtěla čekat, tiše jsem opustila pokoj, ze zdola byli ještě slyšet hlasy. Nejspíš to jednání ještě pokračovalo. Ale mě bylo jedno, co chtějí udělat, já chtěla zachránit dcera. Tiše jsem vyplížila z domu, musela jsem si oddychnout, tentokrát se mi povedlo nic neshodit.

Kapitola 3

Vítr zafičel a proklouzl pod již starými dveřmi. Roznesl se po pokoji až ke skříni, kde Naruto uložil vždy své věci těsně předtím než šel spát. Když se vítr nebo spíše vánek dostal až k oknu, spojil se s okolním vzduchem a pomohl rozevřít okno, které bylo jen přivřeno, když si Naruto myslel že ho zavřel. Okno se rozevřelo a rozneslo dovnitř novou vůni, vůni podzimu. Byl podzim, jak už se zdálo být podle počasí, avšak kalendářně tomu tak nebylo.

Byla válka a díky ní vznikali ve všech zemích ninjí vesnice, které měli za úkol chránit jejich zem stejně tak jako spousta jiných vesnic vznikla jedna malá vesnice , která nesla název Amegakure no sato.Byla to tajemná vesnice a o tom co se děje v ní věděli jen občané vesnice.Tuto vesnici vedl velký válečník Hanzo Salamandr, nikdo ho nikdy nepřemohl , až jednoho dne se vesnicí rozšířila zpráva.

Jednoho rána byl tým 8 opět na misi.
Tým 8 se skládal z tří chuuninů: Kazun Karizari - sedmnáct let, ovládá vodu a blesk; Kizar Oribumi - šestnáct let, specialista na taijutsu a Kira Sarima - šestnáct let, využívá sluneční energii na ohnivou podstatu.
Měli doprovodit velvyslance feudálního pána. Cesta proběhla bez větší problémů, jenom je jednou napadli potulní ninjové.
Kizar se zašklebil, použil "Výstřel 100 kunaií" a nepřátelé byli vážně zraněni a uprchli. Jak utíkali, Kizar se smál: „Jenom si utíkejte zbabělci.“

Konoha-to bola samá zeleň, vtáky štebotali vždy, keď som vyšla von, a hlavne, mala som tam priateľov. Naruto, Sakura, Ino, Sai, Shikamaru, Kiba a Akamaru, Neji, Tenten, Hinata či Lee. Tí všetci mi budú nesmierne chýbať. Mala som, v podstate mám ich veľmi rada. Nikdy na nich nezabudnem, na srandu ktorú som s nimi každý deň zažívala, a spoločné misie. Kedykoľvek mi pomohli, ale teraz už nemôžu.
Naruto mi sľúbil, že ma príde navštíviť. Aspoň na chvíľu budem šťastná, a budem mať pri sebe niekoho kto mi rozumie.

Příběh je o čtrnáctiletém chlapci jménem Hikaru, žije spokojeně v jedné vesnici v zemi Ohně, ale jeho život se změní jednoho dne, který bude osudový pro jeho život.
---

Hikaru večeří s jeho matkou a otcem.Najednou uslyší jak ostatní lidé křičí, vyběhnou ven a zjistí, že na vesnici někdo útočí.
„Co se děje otče?‘‘ Říká vystrašeně Hikaru.
V tom se objeví výbuch a tlaková vlna odhodí Hikara až do lesa, kde upadne, sedře si do krve nohu a upadne do bezvědomí. Když se probudí, noha ho hodně pálí, že sotva může stát.

V Konohe nastal další bojový poplach. Naruto vedel, že tento deň nastane a vedel, čo sa bude diať. Vzal si svoj Sage plášť, zvitok a vyšiel von z jednej budovy kráčajúc ku bráne.

Brána a časť konohy horela čiernym plameňom Amaterasu. Uprostred toho všetkého stál obrovský démon vytvorený pomocou Mangekyu Sharinganu. Susano! Uprostred stál Sasuke a díval sa na Naruta.
Nikto ho nedokázal zastaviť. Naruto začal kráčať smerom ku nemu.

Comeback

„ Třeba to bude takhle lepší…!“ pravil Kakashi ale každý slyšel zklamání v jeho obvykle znuděném hlase. Ani Kakashi nechtěl zůstávat na tomhle místě, kde je Naruto tak viditelně urazil a zneuctil každého. I Sasukeho, kterého Naruto považoval skoro jako vlastního bratra. Kakashi se zavřel do své kanceláře a tam podepisoval papíry, které odkládal.

„Půjdu už spát,‘‘ řekla Hinata, když končil film. Sasuke ji nevěnoval žádnou pozornost, jen se stále díval z okna. Film, který si pouštěla byla nějaká dojemná romantika. Pro něj nic moc, tak si musel najít jinou zábavu.
Hinata zhasla televizi, prázdnou misko položila na stůl a vydala se do řše snů. Jakmile se zvedla, Sasuke ji byl v patách.
„Počkat,‘‘ hbitě se otočila a přiložila mu ruku na hruď, aby ho zastavila.

KAPITOLA 2-NEPŘÍJEMNÝ SEN? NE, KOCOVINA!

Ráno se Sakura probrala na jí neznámém místě.
„Proboha kde to sakra jsem?“ zděsila se mladá kunoichi.
„Lásko?“ zasípal Sasuke který absolutně nevěděl, co se děje. To ale už jeho žena stála ve dveřích a na tváři měla výraz bohyně pomsty .

Shikamaru s úsměvem opouštěl Temařin pokoj, když od vchodových dveří zaslechl ťukání.
Mladík seběhl energicky schody za doprovodu kárání od mámy typu Nedupej po těch schodech tak a vyrazil otevřít.
Za dveřmi stál nějaký chlapec, nemohlo mu být víc než šest let.
Shikamaru se na něj podíval kritickým pohledem, než řekl: „Ano??“
Chlapec slušně odpověděl: „Dobrý den je tady pan…“ Po očku se podíval na lístek a pokoušel se správně přečíst jméno. „…pan Naba, ne Nara….hmmmmmmmm....Nara….“

Pre Sakuru sa ráno začalo ako každé iné. Vstala, obliekla sa, dala si menšie raňajky a kávu na prebratie. Potom odiša do nemocnice.
Tam navštívila svojich pacientov, vybavila zopár ďalších, vypila ďalšiu kávu a potom sa znova venovala pacientom.
A to len preto, aby nemusela myslieť na neho. A práca v nemocnici ju nútila myslieť na dôležitejšie veci.
Havne v dnešných časoch...
Síce vojna už skončila, ale následky zostávali naďalej. V dedinách sú zničené domy a nemocnice preplnené zranenými...

Stmívá se…
Blíží se to…
Nejnebezpečnější období dne… Alespoň pro tebe.

[center][i]On behalf of her love