Válka Prastarých 02

Část druhá:

Zmrtvýchvstání.

Vzbudil se ještě před východem slunce. Tedy, alespoň podle jeho úsudku by touto dobou nemělo být slunce ještě na obloze. Rozhlédl se kolem a zjistil, že stařec leží a pochrupuje pod starou flanelovou dekou. Kakashi se rozhodl prozkoumat okolí. Něco mu tady totiž nesedělo.
Vydal se na západ k úbočí skal, na které šplhali minulou noc a rozhlédl se po krajině.
To co uviděl ho znepokojilo. Žádná tma, strach, všudypřítomný smrad mršin.
Nic.
Kolem Kakashiho létali ptáci jako by se tady nikdy žádná bitva neodehrávala. Byl slyšet potok a lesy byly zelené jako čerstvě vyrostlá tráva.
„Co to …“ pomyslil si. „To není možné!“ Otočil se zpět aby zjistil co se děje, ale ve když to udělal, viděl opět jen tmu a mrtvé stromy. V tu chvíli mu to došlo a rozběhl se směrem k místu kde tábořili.
„Akirou! … musíme se vrátit! Viděl jsem lagunu !“
„Vracet se? Příliš zbrkle měníš svá stanoviska! Jdeme dál.“ Odvětil Akirou ve chvíli co zavřel svůj již zbalený batoh a vydal se na cestu.
„To přece nejde! Vždyť-„
„Máme svůj cíl!“ Okřiknul jej a šel dál.
Nevnímal ani, že Kakashi utíka zpět na západ. Rozešli se.
V tu chvíli mu to ale bylo jedno. Běžel rovnou ke středisku rozkvětu krajiny. Když tam doběhl, sundal si batoh a skočil do vody. Cítil jak se mu tělo trhá na kusy a každý milimetr jeho kůže se rozpadá. Začal se topit a snažil se vynořit na hladinu, ale soci ho táhlo hlouběji a hlouběji. Najednou ale pocítil úlevu a bolest ustupovala. Dokonce se snažil i otevřít oči a když se rozhlédl kolem, uviděl to. Byl v Myōbokuzanu.
Ani se nemusel nikoho ptát. Přiskákal k němu Gamakichi a řekl, že jej zavede přímo k Fukusakovi. Ve chvíli co procházeli kolem kamenných žabích soch, vzpomněl si Kakashi na Naruta. Ten člověk toho tolik udělal pro vesnici a pro zemi Ohně. V době čtvrté války se země nemusela ničeho obávat právě díky němu. Naopak. Čtvrtá válka trvala pouze několik dní, nikdo nechtěl jít proti Konohagakure a proto raději uzavřeli alianci. A ve chvíli kdy Naruto zemřel, mír se ještě posílil. Byla to bitva jako žádná jiná. Nyní už klan Namikaze je jediný, který dokáže pomocí Kekkei Genkai přivolat mrtvého při posledním boji. Spolu s Minatem zachránili celou zemi. Když zaůtočil Kyuubi jako pomstu pro to, co mu lidé udělali, tihle dva se mu postavili a dokázali zemi ubránit před zlem démona.
„Kakashi?“ zaznělo zpoza dveří za kterými náhle stál. Pomalu otevřel dveře a uviděl malou-a přece tak velkou žábu. Fukusaku na sobě měl plášť věštce a opíral se o dřevěnou dubovou hůl.
„Tak přece jen, čekal jsem na tebe…“ zaznělo jakoby odevšad z místnosti. Jako by s ním mluvila spíše místnost než starý žabák.
„Určitě víš proč jsem tady, proč jsem využil laguny a o mém poslání. Potřebuji radu, nevím jak dál.“řekl potichu Kakashi. Svíce na okně v tu chvíli zhasly a místnost osvětlovaly dvě poslední, které byly umístěné na římse u krbu, takže stín žabáka narostl do velikosti člověka.
„Akirou je dobrý člověk, ale je nespolehlivý. Začíná být senilní a to by vás mohlo ohrozit i když o sebe se postarat umí, s ostatními si rady neví. Pomůžu ti snad jen tím, že ti poskytnu schopného stopaře který ti bude schopen pomoci i s tím co tě čeká na konci tvé cesty …“
Ve chvíli co to dořekl, svíce zhasly a Fukusaku zmizel. Kakashi vyšel ven a pod nečekaným návalem beznaděje klesnul na kolena.