Nováčci
14. Bitva začíná
Po chvíli se Gamakichi objevil znova a pronesl.
„Je mi líto Naruto, Fukusaku-sama má ve vesnici nějakou práci a nemůže tě cvičit.“
„Rozumím,“ posmutněl Naruto a chystal se odejít, když to už Gamakichi nevydržel a začal se tam řehtat na celé kolo.
„Děje se něco Gamakichi?“ nechápal Naruto.
„Jo, nechal ses nachytat, dneska je 1. dubna a je Apríl!!! Udělal sem si z tebe bžundu. Chichi.“
„Co to znaméná?“
Bylo krásné letní odpoledne, po hrbolaté cestě pochodovala pětice mužů, dva z nich nesli nosítka, na kterých byla velká truhla.
„To je tíha, už abychom tam byli,“ stěžoval si mladík, který nesl nosítka vepředu.
„Isamu, kdybys nebyl tak mizernej v kartách, mohls dělat doprovod jako já,“ popichoval ho velitel skupiny.
„Podívej se na Kentu,“ pokračoval a ukázal při tom na hromotluka, který si vesele vykračoval před nimi, „vždyť ten ani neví, jakou mají jednotlivý karty hodnotu.“
"Nerozumiem, ako môžeš písať v ženskej osobe, keď sa do ženy ani nevyznáš," povedala Tsunade po odložení stránky jedného z Jiraiyových príbehov. Ten len pokrčil ramenami. Rozhodol sa dať jej to prečítať, pretože táto knižka bola iná ako všetky ostatné. Bola z časti aj o nej, len keby sa dokázala natoľko otvoriť, aby to pochopila.
„O čem se tam baví?“ otázal se Hidan Kissameho, který už jakou dobu odposlouchával rozhovor.
„Nevím nejde tomu vůbec roz...,“ nedokončil větu, páč zděšeně uskočil, když se ony dveře otevřely.
„Představuji vám novou členu Nadih,“ řekl slavnostním hlasem zrzek. Všichni překvapeně hleděli ale nakonec se představili. Dívka šťastně hleděla na svoji novou rodinu.
„Takže počkat musíme přebudovat pokoje. Kissame je z Itachim, Kakuzu s Hidanem, Sasori a Deidara, Tobi a Zetsu, hmm sakra nikde není místo,“zaškaredil se Pein.
V místnosti nastalo dlouhé ticho.
Já už vím,‘‘ narušil tohle ticho Sasuke.
„Ty se mi jen zdáš a já mám teď výčitky svědomí, takže si teď půjdu lehnout a až se probudím, ty tu nebudeš, protože ty seš mrtvej,‘‘ řekl až hystericky a schoval se pod peřinu. Zhasnul lampičku a odmítal věnovat pozornost své společnosti. Proč taky, vždyť se mu to je zdá.
Sasuke udiveně nadzvedl obočí a vydal se do své třídy. To, co se právě chystal jeho kamarád udělat, mu bylo celkem jedno. Ale jeho zvědavost byla mnohem větší; proto se plíživým krokem vydal po blonďákových stopách. Docela jej udivilo, že se vracel zpátky domů, ale těsně před ulicí, ve které bydleli, zabočil doleva. To už Sasuke dávno tušil, kam jeho cesta povede.
Byla poměrně teplá noc, přestože obloha byla jasná, měsíc se blížil do úplňku, ideální podmínky k nočnímu tělocviku.
„Óóóóóó, cítím se jako mladík, Kakashiho v dalším souboji roznesu na kopytech!“ ozvalo se z elipsoidu, který vymezovalo rychle se pohybující švihadlo.
„Námitka!“
Co jsem komu udělala?
„Hmm.. Zámítá se!“ vykřikla Tsunade rozhořčeně. „A upozorňuju tě, ještě
jedno takové nesmyslné vyrušení a celou tuhle záležitost ukončím, ať se ti to líbí nebo ne.“
Stejně jsem to nikdy neměla povolit.
Temari se naposledy spokojeně nadechla, než vykročila k bráně.
U brány ji zastavila stráž se slovy: „Jméno a důvod návštěvy!“
Temi jen protočila panenky a odpověděla: „Jsem Temari z Písečné a jsem zde na rozkaz Kazekageho-sama. Hokage mě očekává.“
Strážní se na sebe podívali a po chvíli jí jeden z nich kývl, aby ho následovala.
Temari v jeho doprovodu přišla až před budovu Hokage, kde ji nechal o samotě a vrátil se ke svým povinnostem. Po chvíli čekání se jí ujala Shizune se slovy: „Jste tu brzy Temari-san“
V Konoze je krásný slunečný den. Začínají zkoušky chuuninů a Naruto je kupodivu připraven se chuuninem stát. Když Naruto vešel do místnosti, kde má probíhat první zkouška všichni na něj udiveně hleděli.
,,Je to snad zkoušející, nebo jeden z hlídačů?''Šeptali si všichni rookie.Toto místo neslo mnoho Narutových vzpomínek. Naruto vzpomínal na Sasukeho. Na to jak ho nedokázal zastavit a přivézt zpět do Konohy.
,,Naruto!''
Yosh! Nakonec jsem se rozhodla napsat pokračování povídky Měsíc s dítětem. Berte tento díl prosím s rezervou musela jsem to nějak rozjet.
Začala nová etapa života Naruta a Hinaty. Měli teď spolu žít a vychovávat dítě. Nevěděli jen jednu věc, kde budou bydlet.
,,Bábi to je dost velký problém. Můj byt je moc malý pro nás tři a ještě jsme ani nemluvili s otcem Hinaty.'' Tsunade, při oslovení''bábi'' cukla okem i když už si na to za ta léta zvykla.
Nezvaný host nebo hosti ?...aneb boje začínají
Skáču ze střechy na střechu, ale zastavím se, když vidím nedaleko prázdnou louku.
„Měla bych trénovat, tak lehký to nebude, jest-li budu bojovat s Jouninem.“ řeknu a běžím k té louce. Když tam doběhnu zjistím, že je opuštěná.
Na den, kdy jsem ji poprvé uviděl nikdy nezapomenu. Byl deštivý podzimní den, stejně šedivý jako nebe nad mou hlavou. Pořád jsem musel myslet na ten den, kdy jsem znovu uviděl svého bratra. Jeho slova: „Seš slabej. Proč seš slabej?
Když už pomalu přestávala vnímat čas, začaly ji obklopovat celkem nepodstatné myšlenky. Nutila se přemýšlet o tom, jestli je normální, aby ve svých posledních minutách pociťovala touhu změnit svůj život.
Až teď si začala pořádně uvědomovat, že celý svůj život vlastně nežila, neměla přátele, rodinu a už vůbec ne smysl žití. Heslo, podle kterého se řídila bylo zcela jednoduché „zabij nebo budeš zabit“. Momentálně platilo to druhé. Nějak se jí to vymklo z rukou.
[color=black]"Takhle mě děsit," rozevřela vějíř a celkem nebezpečně s ním okolo sebe začala máchat.
"Ty jsi ale taky pěkně děsivá," poznamenal jakoby nic, teď už dokonale stínem odkrytý a jen tak ledabyle o zeď opřený, Shikamaru.
Už svítalo, ale nikdo v Nobuově hospodě nespal, naopak všichni prohledávali hospodu, aby našli nějakou užitečnou věc pro Kushinu. Prolezli už celou hospodu a věci, co se jim zdály, soustředili do Kushinina pokoje, aby z nich vybrali co je nejlepší, protože ani při nejlepší vůli nemohli odnést vše. Na Kushinině posteli bylo několik kaligrafických svitků, tušových kreseb, překrásných kamenů na roztírání tuše a dokonce i několik hedvábných kimon.
Druhý den už byl tým 7 připraven vyrazit. Kakashi ještě zopakoval některé věci a rozdal všem vysílačky. Jakmile byli připraveni tak vyrazili.
Sasuke s Narutem právě prohlédávali jížní část když ořed nimi les vybuchl. Sasuke ještě uhnout stihl ale Naruto zareagoval pozdě. Zvedl se kouř prachu a Sasuke nic neviděl. Když prach ustál tak Sasuke se rozhlížel do všech stran ale nemohl svého přítele najít.
,,Naruto slyšíš mně?"zakřičel do vysílačky ale žádná odezva.
,,Co se stalo Sasuke?"zeptal se Kakashi skrz vysílačku.
Nastalo noc. Tmavovlasý mladík nemohl usnout, stále se převracel z jednoho boku na druhý. Takhle tomu už bylo po několik dlouhých dní, co ho přepadaly noční můry. Někdy dokonce mluvil ze spaní. Dneska to bylo ovšem horší.
„Ku*va! Proč ten trajf zase nejede?“ rozčiloval se Hidan.
Zmena Hinati.
Sedeli tam, až kým slnko nevyšlo.
„Naruto, môžme ísť trénovať?“
„Nechceš si oddýchnuť?“
„Chem čo najrýchlejšie zosilnieť.“
Naruto sa uhryzol do ruky poskladal pečate: „Ketsueki Bunshin (Krvavý klon).“
„Čo to je?“
„Klon, ktorý sa bude starať o zvyšok týmu, kým budeme trénovať.“
„Nebudeme trénovať u nás?“
„Pôjdeme mimo Konohu, na pár týždňov. “
„A čo veci?“
„Cestou sa zastavíme v obchode a kúpime všetko potrebné.“
