Nováčci
Ráno už Suigetsu v izbe nebol. Rýchlo som sa prezliekla a zamierila do kuchyne. Miki šla so mnou. Na raňajky som si spravila ramen. Dnes som mala v pláne pozrieť si telku.
V celom sídle bolo ticho. S Miki sme sa vyvalili na gauč a pozerali Zettai Kareshi. Postupom času poprichádzali aj ostatní členovia a pridali sa k nám. Miki sa to strašne páčilo, ale Pein chcel pozerať niečo iné. Na moje prekvapenie sa však na Mikinu stranu pridal Deidara. Všimla som si, že mu nejde o film, ale nemohol odtrhnúť pohľad od Miki. Tej teraz stekali po lícach slzy.
v Konoze se otevřela brána.
Vyběhl z ní Naruto, Sakura a Neji,
Lee, Shikamaru a Chouji.
dupajíce při tom, jak spašení sloni.
U jabloně čekala Temary,
svím vějířem odhánějíc komáry.
praštila Nejiho do čela.
Neji s boulí na hlavě,
zeptal se jí zvědavě.
"Jé, promiň já nechtěla."
Koukla na něj Temary,
už neodhánějíc komáry.
[center]Shikamaru si mezi tím,
4.Souboj
„Jste připraveni?“zeptal se.
„Ano,“ odpověděli všichni zborově.
„Dobře. Tak začněte.“
Chvilku na sebe jenom koukali a pak Mikaro udělal pár pečetí něco řekl a před ním se objevil klon. Pravý Mikaro zatím odešel k jedinému stromu v okolí. Sedl si, opřel se o něj a vytáhl si knížku.(nebyly to ty Jirayovi prasárny)
„To myslíš vážně?“zeptal se Naruto.
„Budete rádi, když mu spůsobíte škrábanec,“ odpověděl aniž by vzhlédnul od knížky.
V tom klon rychle udělal pečetě a vykřikl:
Shikamaru se probudil ještě předtím než mu zazvonil budík… Hned začal svoje obvyklé litanie…
„To je otrava, proč jsem si ten budík nařizoval, když se stejně vzbudím před tím, než zazvoní!“
Líně se protáhl, jednou nohou si odkopal peřinu, ale zůstal ležet… díval se z okna na mraky… Nevěděl, jak dlouho tam tak ležel, ale nevyplatilo se mu to…
„Shikamaru, co tam děláš… to si neumíš ani natáhnou budíka, okamžitě vstávej…“ Bušila na dveře jeho pokoje jeho matka… Shikamara napadla jediná věc…
Jak jsem slíbila je tu delší díl.
Další den se Naruto učil jak se starat o malé dítě. Hinata se hodně nasmála při Narutových pokusech o vyměnění plínky. Po třech hodinách už to Naruto ovládal levou zadní.
,,Zajímalo by mě jak tohle zvládá Shikamaru a k tomu má za zády Temari.'' Smál se Naruto.
Ke cvičišti jsem přišla přesně, ale Tsunade měla pravdu, opravdu nebylo kam spěchat, Kakashi tam ještě nebyl. Blízko vchodu stáli tři asi patnáctiletí ninjové, dva kluci a dívka. Nebylo těžké v té dívce poznat Tsunadinu žákyni, měla stejně nepřístupný a mírně výhružný výraz. Zajímalo by mě, jestli ji tak poznamenala Tsunadina výchova nebo to má odmalička. Oba chlapci od ní stáli dál, každý z jiné strany. Neřekla bych, že v tomto týmu panují idylické vztahy.
Cesta do školy
Moje první parodie na Naruta 
Tak snad se Vám to bude líbit. Doufám!
Začalo to jednoho krásného podzimního rána, bylo zrovna pondělí. Hidan mířil pomalu do školy, protože měl ještě dost času. Podíval se na hodinky. Za půl hodiny otvírají školu. Tak co provedu dneska? Pomyslel si a šel dál.
Na rozcestí se potkal s Itachim, jak jde s maminkou za ručičku. ,,Ahoooj!“ zaječí Hidan a rozběhne se za Itachim.
,,Zdar.“
12. Ověření
„Naki, můžeš na chvilku?“ začal Naruto.
„Dobře. Omluvte nás,“ kývl na radu.
„Tak co potřebuješ?“ zeptal se.
„Mám takové tušení, že jsi mi něco zatajil,“ řekl Naruto.
„A proč bych něco takového dělal?“
„To nevím, ale mohla to být zkouška,“ usmál se „a navíc cítím, že se blíží nějaká pohroma.“
„Máš pravdu, zatajil sem ti jednu věc a čekal jsem na tuto chvíli, než ti jí řeknu.“
„O co jde?“ zajímal se Naruto.
Smrť Naruta?
„Zničiť a zabiť, toho by Naruto nikdy nebol schopný!“ povedal Sasuke.
Zavládlo ticho. Len Jiraiya niečo hľadal v batohu. Vytiahol zvitok od Naruta, chvíľu niečo čítal len v duchu.
Ráno som sa zobudila s pocitom zadosťučinenia, takže hneď po raňajkách som – nezmyselne skoro- vyrazila na tréning. Cestu som už našťastie zvládla bez problémov a pred budovu som dorazila ako prvá. Sadla som si na blízky múrik a čakala. Ani som si nevšimla ako, a snívala som s otvorenými očami.
Sakura sa už pomaly zobúdzala. Po chvíli otvorila oči, ale hneď ich zavrela - do očí jej svietilo Slnko.
Sedela na zemi, opretá o nejakú kamennú stenu a mala zviazané ruky.
Vedľa nej sedel Sasuke, ktorý už bol hore.
"Kde to sme?" spýtala sa ho.
"Pri chráme," odpovedal stručne.
Sakura sa ho už na nič nestihla spýtať, lebo k nim podišli strážci chrámu.
"No konečne ste sa prebrali. Skoro sme sa unudili k smrti čakaním," povedal jeden z nich.
"Škoda že len skoro," povedala sklamane Sakura.
S mocným poofnutím se zde objevil velký ohnivě zbarvený tygr.
„Uáááááá!!“ mocně zařval.
Stejně jako se před chvílí semkli Konohané, i tři nepřátelé utvořili skupinku.
„Na co si to zase hraješ?!“ zařval Kuroi.
„Zdravím tě, Akai.“ Promluvil mohutný tygr lidským hlasem. „Zase někdo dělá problémy?“
„Jo, Kuroi a spol.“ řekla Aki a i s bolavým ramenem se lehce vyhoupla kočkovité šelmě na překrásný hřbet. Kakashi a Naruto jen nevěřícně koukali.
Planinou se ozýval křik. Svižné kroky dělaly do bláta díru. Zvířata utíkala, vyplašení ptáci odlétali. To může znamenat jen jediné - zrovna, když si Hidan a Kuzunu udělali před domem pohodlí, přihrnul se k nim Tobi.
„Já toho Deidaru zabiju!“ Zařval Hidan.
„Ale Tobi bude hodný kluk, nic vám neudělá.“ Bránil se Tobi.
„Drž už ku**a klapačku ty jeden de**le zas**nej !!“ Sáhl Hidan po své kose.
„Sempai je pryč a tak se o mě máte starat vy! Navíc už jsem právoplatný
Akatsuki.“
Neviem, ako si vy predstavujete moju dedinu, ale mne názov ukrytá vo vodopáde príde rozhodne ako neprávny pojem. Skôr skrytá za vodopádom, to je výstižnejšie vzhľadom na to, že jediný vchod do nej vedie cez vodopád a je obklopená takmer nezdolateľnými horami. V tejto neveľkej rokline sa nachádza nie len naša dedina, no aj celkom rozsiahli les. Pohoria okolo jej dali akýsi podlhovastý tvar a vchod do nej sa nachádza na jej južnom konci, čo je vlastne aj hlavný vstup do dediny.
Obydlia nášho klanu sú asi 5 míľ od najsevernejšieho výklenku Takigakure.
Ráno probudila všechny vůně snídaně, tady až na Kushinu která tu snídani připravila. Jiraiya se trochu čertil.
„Ty si hlídala celou noc? To ať se už nikdy nestane.“ Zaječel na Minata.
„Ona mě vyhodila.“ Snažil se bránit Minato. Kushina nezůstala pozadu.
Uf, to je dnes zase teplo, pomyslela si Kachiri keď prechádzala Konohou. Dnes mala v pláne len prvú úvodnú prehliadku dediny, ale pri takomto počasí nezvládne ani tú. Vybrala sa jedinou skratkou, ktorú tu už poznala k svojmu novému malému odľahlému domčeku.
Mesačné svetlo pohltilo Konohu do tmy.
Všade okolo svietili lampy. Nikde nikoho nebolo okrem
strážnych ninjov, ktorý mali svoje hliadky.
Kotetsu: „Dnes je pomerne chladno, ale aspoň je pokojná noc."
Ve třídě zatím panoval klid, bez Naruta si nikdo netroufl pronést jedinou poznámku, k nudného výkladu učitelky. Dokonce i Sasuke zklamal, jelikož i když to na první pohled nevypadalo, on byl ten, kdo v uražení učitelů vedl. Dnes ho však opustili všechny nápady a proto jen položil hlavy na lavici a přes hlavu si přehodil kapuci od mikiny. Učitelka okamžitě zbystřila, že jeden ze studentů nevnímá výklad a rázným krokem se vydala za ním. Několik spolužáku se ho snažilo nenápadně probudit, ale učitelka byla mnohem rychlejší.
Opuštěné Orochimarovo sídlo. Tedy – bylo opuštěné. Temnota se linula přes chodbu jako stín. Jediné, co se dalo spatřit ,byly ty oči… Svítily ve tmě jako předzvěst smrti. Měli světle hnědou barvu a uvnitř zářila tečka naznačující panenky. V tom se stalo něco horšího. Hlas znějící jak křik tisíce umučených lidí protínající tmu.
„Můžeš jít.“
„Ano pane.“
.
.
.
.
Tahle povídka je o Tobě. Tak tedy hádej kdo jsi...
Život je tak krásný a pomíjivý a umět ho žít je pravé požehnání. A tobě se toho požehnání dostalo, tím jsi si naprosto jistý. Nikdy jsi neudělal něco, čeho bys mohl později litovat a vždy jsi se řídil svými zásadami. Na každém kroku jsi viděl, jak je bytí kruté a krátké, když se vydáš špatným směrem a proto jsi nikdy neuhnul ani o kousek ze své cesty života. A díky tomu jsi byl vždy naprosto šťastný.
