Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát VI

Ráno probudila všechny vůně snídaně, tady až na Kushinu která tu snídani připravila. Jiraiya se trochu čertil.
„Ty si hlídala celou noc? To ať se už nikdy nestane.“ Zaječel na Minata.
„Ona mě vyhodila.“ Snažil se bránit Minato. Kushina nezůstala pozadu.
„Nepotřebuji na hlídce střídat Jiraiyo-san.“ Ten na to nic neřekl jen si pro sebe řekl, tak už jsou v normálu. Pojedli v tichosti. Ta Kushina, ale umí vařit. Pomyslela si babka. Ona do toho přidala i bylinky… zvláštní děvče… nemá specializaci, velice zvláštní, není podle něj nejhorší, to znamená, že všechno zvládá na úrovni chunina… to jsem ještě neviděla. Kushina sbalila misky a byla připravena opustit tábor. Jiraiya si odkašlal, aby na sebe upozornil.
„Dnes půjdeme přes území vodopádové… možná bychom si měli sundat označení a vypadat jako rodina na dovolené. Kushino, odvolej toho lva, teď s námi jít nemůže…“ Kushina vypadala, že se zadusí smíchem. Její oči ale byli ledové. Věděla, že území vodopádové, přes které půjdou, je země víru. Ale Karmeya odvolala.
„Jak by jste to asi chtěl udělat Jiraiyo-san, vypadáme jako ninjové a do rodiny máme daleko, navíc mě tam…“ Chtěla říci každý zná, ale uvědomění, že už nežije, nikdo, kdo by ji poznal, ji zasáhlo.
„No už nic,.“ Dořekla.
„Myslel jsem na to, Henge by nezabralo na žádného ninju, kterého bychom potkali, vodopádovci to vždycky nějak poznaj… Sundáte si chrániče a označení vesnice, všechny.“ Ještě že kluci nenosí chudinské vesty a vůbec řádný oblečení… pomyslel si Jiraiya…Dodal když si všiml že Kushina má i čelenku země vírů. Neochotně ho poslechli.
„Schovejte si to i s ninja vybavením do batohu, teď rozdělím role.“
Jako by režíroval film. Pomyslel si vztekle Mizure.
„Jsem váš otec a putuji se svými dvěma syny do země Sněhu.“
Kushina si mírně odkašlala. Jiraiya ji ale nevěoval pozornost.
„Spolu s námi putuje i snoubenka mého syna se svou babičkou. Cestujeme pro svatební šaty.“ Kushina i babka už se lámaly smíchy. Pak jí ale došlo že ta snoubenka bude ona.
„Jistě Jiraiyo-san, ta podoba mezi vašimi syny je vzkutku impozantní! Hahaha… pro svatební šaty až do země sněhu? No to mě podržte… na to vám neskočí žádný hlupák, a poslední připomínka: čí že mám hrát snoubenku?“
Při té otázce jí v očích nebezpečně nablízko…Ten plán je šílený, ale aspoň částečně by vyjít mohl.
„Dobře, byla si v zemi ohně za babičkou, zamilovala jsi se a chceš nám představit své rodiče.“ To už znělo líp… „Jinak budeš Minatova snoubenka.“ Kushina si už chtěla odplivnout. Minato byl nadšen.
„Proč zrovna Minatova?“ Zeptala se Kushina. Měla hrát zamilovanou husu a ještě do něj… ani za nic…
„Protože tomu uvěří každý, jen co se na něj podívá.“ Prskl Jiraiya.
„A jen co s ním promluví tak mu bude jasné že je to lež, když mám hrát něčí snoubenku tak buď Mizureho nebo Vaši a vás tak trochu diskvalifikuje věk.“ Teď ho urazila. Babka se zasmála.
„Podle mě by si měla vybrat snoubence sama, Jiraiyo-san, jinak Vám musíme změnit jméno to vaše zná každý.“ Na jejím hlase bylo znát že se dobře baví… Kushinu trápila ale ještě jedna věc každý průměrný ninja si přece všimne že vypadáme jako ninjové… tohle nemůže vyjít říkala si…
„Dobře tak Mizureho, já jsem od teď Mijiadry a ty Kushino na tebe tu bude odměna.“
„Jsem Kushina, jméno měnit nebudu.“ Řekla velice jasně. Všem bylo jasné že se o to mohou klidně chvíli hádat, ale výsledek je předem daný. Vyrazili, po asi dvou hodinách naprostého klidu a veselé konverzaci o poslední hře Kubuki narazili na dva ninji z vodopádové. Kushina se mermomocí snažila udržet klid protože k uskutečnění svého cíle musela dojít do samého srdce země vodních vírů. Věděla že by měli převahu ale nestálo to za to, navíc by listová neschvalovala zabíjení cizích ninjů bez válečného stavu.
„Stát, co tu chcete?“ Slova se ujal Jiraiya.
„Já jsem Mijaydra.“ Začal Jiraiya. „tohle jsou mí synové, Minato a Mizure, Mizureho snoubenka Kushina se svou babičkou.“. Mizure chytil Kushinu kolem pasu. K jejímu překvapení ji to nebylo zdaleka tak nepříjemné jak čekala, naopak jí to pomohlo udržet vnitřní klid…
„Jak to že jsi nejsou ti kluci vůbec podobní?“ Začal ten druhý vodopáďák. Jiraiya spiklenecky ztišil hlas.
„To víte každý má jinou matku.“ Oba ninjové se uculili. Pohled jim padl na Kushinu. Něco jim na ni nesedělo, nemohli ale přijít na to co, jako by ji už někde viděli. Kushina si je pamatovala dobře, to oni zabili jejího kamaráda než se k němu dostala. Krev se jí pěnila touhou jim způsobit trvalou ujmu na zdraví. Mizure jí povzbudivě stiskl ruku…
„Tvůj syn má štěstí že si takovou našel… pokračujte.“ Skoro jí bylo líto že je nemůže zabít. Mizure ji chlácholivě poplácal po zádech, rozuměl jejím pocitům. Minato se na to díval trochu zasmušile, věděl že Mizure jen hraje divadlo a Kushina taky, ale nelíbilo se mu to. Malý hlodající hlásek v jeho hlavě mu našeptával slova. “Vybrala si Mizureho když mohla mít tebe za falešného snoubence, ta holka je cvok, kašli na ni. Vybrala si jeho protože jsem ji naštval když nevím čím. Před třemy lety? To ta holka má sloní paměť nebo co? Uvažuj Minato sama už určitě neví co to bylo, jen chce bejt zajímavá. Mizure u ní nemá šanci a pokud jo tak je ta holka slepá a hloupá. Neměl bych schazovat svého přítele.“ Neustále dokola. Rozbolela ho z toho hlava a začal být mrzutý. Kushinin jiskřivý smích od ucha k uchu byl tak sladký, ale bodal ho ostnem žárlivosti do srdce, ten smích nebyl určen jemu. Co je na ni tak zvláštního krom toho že mi nechce ptal se sám sebe.
„Stát…Proč jste tady?“ další hlídka… Jiraiya zase začal vysvětlovat…
Já jsem Mijaydra a tohle jsou mí synové, Minato a Mizure, Mizureho snoubenka Kushina se svou babičkou.“ Strážci ale nebyli tak přihloupí jako ti předchozí…
„To vyprávěj ovčí babičce… řekni mi pravdu nebo za sebe neručím… Vypadáte jako ninjové…“ Jiraiya jemně kývl hlavou…
„Normálně ano, ale misi teď nemáme, vždyť vidíte nemáme zbraně… Tadyhle Kushina byla u nás v Konoze na misi a zamilovala se do mýho syna a Teď jedeme za její rodinou…“ Tohle musí prokouknout říkala si Kushina a měla pravdu…
„Lžete, ta babka je doktorka ze sněžné a nemá vnučku! Navíc ta holka nevypadá že je ze sněžné a někde jsem ji už viděl…“ Řekl jeden…
„Vydejte nám tu babku a můžete si jít po svých, nechceme aby se tý krasotince něco stalo že ne?“ Zeptal se úlisně druhý…
„Navíc nemáte žádné zbraně…“ Připomněl první… Nevšiml si že Minato zatím vyndal svou výbavu ani toho že Kushina celou cestu svírala v dlani svitek… nechtěla jít nechráněná…svitek byl tak malý že nebyl vidět…(zmenšovací justu) když ten první sáhl po babce… tak první zareagovala Kushina… Bryskně vyvolala katanu a stoupla si před babičku…
„Mizure odveď madam pryč… Přísahám madam že vás ochráním za jakoukoli cennu…“ Jiraiya věděl , že nejsou sami, ti dva vodopádovci měli po houštích hodně kamarádů, byli připraveni na tuhý boj… Po Kushinině prohlášení mu došlo, že ona o nich také ví… Cítil jejich chakry, byli to silní protivníci… Minatovi se v rukou zformovaly rasengany; i on věděl, že ti dva nejsou hloupí a přivedli si posily…
„Ale, ale ko´tátko by se chtělo prát? Zahoď ten klacek než si ublížíš děvče proti nám nemáte šanci…“ Kushinu dopálilo spíš to oslovení než naparování…Minata spíš naopak…
„Vy nemůžete porazit budoucího hokageho! Nikdy neporazíte Namikaze Minata!“ zakřičel…Kushina na ně upřela ledové oči…
„Opravdu jste velice stateční že je Vás…. patnáct na čtyři… opravdu ani ten nejzbabělejší genin by to neudělal.“ Mluvila pohrdavě… vodopádovce naštvala k nepříčetnosti…
„Ty jedna oprsklá žábo!“ Minato nechtěl zůstat pozadu…
„Tak moment, přes žáby jsem tu já, pánové!“ druhý ninja se na rozdíl od prvního zklidnil hned jak zjistil že ta holka ví o záloze… hned mu došlo, kdo to je…
„Já vím kdo jsi děvče!“ Řekl normálním hlasem, ale byla v něm tvrdá výhružka… Kushina udělala ale něco co neočekával…Usmála se a řekla mu tichým hlasem o teplotě kapalného helia…
„Takže víš, že nemáte šanci!“
Muž zbledl… Kushina zaregistrovala že se blíží další… viděla že to zjistil i Jiraiya… Minato na druhou stra nu měl mluvění dost…
„Tak budeme bojovat nebo si uděláme čajový dýchánek s pokecem?“
Za Minatem se ozvalo tiché brebentění babky…“radši ten dýchánek hochu, radši ten dýchánek…“ Mizure už stál také připravený k boji, výbavu si vyndal zatímco si oni povídali… Minato ji vyndal taky, jediný, kdo neměl možnost si ji vyndat, byla Kushina… aspoň že měla ten geniální nápad s tou katanou vesvitku řekl si Jiraiya… první vodopádovec se už vzpamatoval…
„Tak začneme, Kushino, nejen že dostaneme babku, ale i budoucího strážce… to bude mít moje žena radost; za odměnu, co je na tebe vypsaná, si koupím nový dům…“ Kushina se ušklíbla…
„Tlachy…“ Boj začal, vodopádoví nijové okamžitě použili stejnou techniku… Předtím si nikdo z Konožského týmu nevšiml, že stojí u vody… Teď to pro ně bylo nemilé překvapení…
„Suiton: Hahonryuu“( Živel Voda: Totální Peřeje) Jelikož toto justu vyvolali společně, tak mělo dvojnásobnou sílu… Kushina se trochu lekla…
„Jiraiyo-san… vy používáte oheň? Není čas ho použít?“
„Oheň je slabší než voda, potřebujeme zemi…“
„Umocním ho pomocí větru… ale rychle, Jiraiyo-san!“ Nebyl to však Jiraiya, kdo vyslal ohnivé justu, ale Minato…
„Katon: Karyuu-Endan“ (Živel oheň : Dračí ohnivá střela)
Kushina okamžitě zareagovala…
„Fuuton: Kamikadze“ (Živel vítr: Božský vítr)… společně utvořili techniku, která zničila vodní peřeje… Usmála se na něj… a on na ni… Ale boj nebyl u konce…
„Teď jsem na řadě já!“ Zakřičela Kushina… „Fuuton: Reppushou “ (Živel vítr: Vzdušný vír) Poslala to na zálohu vodopádovců… Mizure nezůstal pozadu…
„Hana Shuriken“ (Květinový schuriken)… Jiraiya vyslal oheň…
„Katon: Housenka no Jutsu“ (Živel oheň: Technika ohnivých koulí) a jako poslední se přidal Minato…
„Katon: Karyuu-Endan“ (Živel oheň : Dračí ohnivá střela)
Tím vyčerpali čakru… ne úplně, ale hodně a věděli to všichni… zmenšili přesilu na dva na jednoho. I vodopádovci poznali, že teď půjde o boj na blízko, ale stále si věřili, protože na rozdíl od Jiraiyova týmu věděli, že příjdou další posily…