Hádej kdo jsi 3

Tahle povídka je o Tobě. Tak tedy hádej kdo jsi...

Život je tak krásný a pomíjivý a umět ho žít je pravé požehnání. A tobě se toho požehnání dostalo, tím jsi si naprosto jistý. Nikdy jsi neudělal něco, čeho bys mohl později litovat a vždy jsi se řídil svými zásadami. Na každém kroku jsi viděl, jak je bytí kruté a krátké, když se vydáš špatným směrem a proto jsi nikdy neuhnul ani o kousek ze své cesty života. A díky tomu jsi byl vždy naprosto šťastný.

Občas tě napadala myšlenka, jestli někde na světě může existovat člověk stejně tak šťastný. Ale moc tomu nevěříš. Ledaže by se vydal po stejné cestě Nirvány jako ty. Ano, to by bylo možné. Přece nemohou být všichni lidé tak hloupí, aby ani jeden z nich nenašel pravý smysl života. Ale ty jsi ho našel.

Ty jsi výjimečný.

Ty jsi vyvolený.

Ty jsi dokonalý.

Ano, jsi prostě nepředstavitelně úžasný, to musí uznat úplně každý. Neexistuje člověk, který by o tom mohl snad pochybovat. Tak jak se ti to mohlo stát? Právě tobě? Jak si mohl někdo dovolit spáchat na tobě tak odporný hřích?

Neuvěřitelné!

Neodpustitelné!

Nechutné!

V duchu si opovržlivě odfrkneš a dusíš se vzteky. Ještě nikdy jsi nezažil takovou potupu a už rozhodně ani nezažiješ, tohle už bys nikdy nepřipustil! Ne, jakmile se z toho dostaneš, tak se pomstíš. Ano, pomsta! Jak lahodně ti to slovo zní. A tvá pomsta bude to nejkrutější, co tento svět kdy spatřil. Necháš toho bezvýznamného červa plazit se před tebou a prosit o smilování a až uzná tvou velikost a nadřazenost, tak ho zabiješ. Pomalou a velice bolestivou smrtí. Představa tvého dokonalého plánu tě naprosto ovládla.

Začínáš být netrpělivý.

Začínáš být vzteklý.

Začínáš být vzrušený.

Už aby ses z toho dostal ven. Nemáš obavy, že by to trvalo dlouho, máš se přece na koho spolehnout, ale už ti to tu začíná lézt na nervy. Jak dlouho už tu asi trčíš? Dvě minuty? Tři? Pět? Tak dlouho?! Vzpomněl sis, jak ses do toho vlastně dostal. Ano, uznáváš, že na tebe nešel zrovna špatně. Možná se jím necháš trochu inspirovat, přece jen jeho postupy byly poněkud brutální. Ale tvých kvalit samozřejmě nedosahuje. To tedy ani náhodou! Pořád tě ale udivuje jeho troufalost. Jak jenom mohl, zmetek jeden?

Tak a teď už máš toho akorát tak dost. Deset minut zakopaný v týhle díře je pro tebe maximum.
Pokusíš se o řev: „Kakuzu, kde, ***, vězíš?! Hejbni tou svou sešitou *** a dostaň mě, ***, odsud. ***! ***!! ***!!!“

…

O několik týdnů později:
„Jashine-sama???“