Děti noci 03-Vstříc novému dobrodružství?

Ve třídě zatím panoval klid, bez Naruta si nikdo netroufl pronést jedinou poznámku, k nudného výkladu učitelky. Dokonce i Sasuke zklamal, jelikož i když to na první pohled nevypadalo, on byl ten, kdo v uražení učitelů vedl. Dnes ho však opustili všechny nápady a proto jen položil hlavy na lavici a přes hlavu si přehodil kapuci od mikiny. Učitelka okamžitě zbystřila, že jeden ze studentů nevnímá výklad a rázným krokem se vydala za ním. Několik spolužáku se ho snažilo nenápadně probudit, ale učitelka byla mnohem rychlejší. Přistoupila k lavici a doufala pěstí. Sasuke pozvedl hlavu a podepřel si ji dlaní.
„No…?‘‘ řekl znuděně. Tvář učitelky se ještě víc nafoukla než předtím. Sasuke se potěšeně usmál. Třeba se dneska povede ji rozčílit k nepříčetnosti.
„Co no..? Víš vůbec, že tu celou dobu něco vykládám?‘‘ řekla přísně nahnula se tak, aby viděla jeho zápis v sešitě. Jeho sešit zel prázdnotou, tedy až na pár čmáranic, které dělal v předešlé hodině.
„To si ze mě děláš legraci, kde máš zápisy, tebe to snad vůbec nezajímá!‘‘ začala znovu pištět. Sasukemu se tvář protáhla potěšením. Tentokrát to zvládne i bez Naruto.
„Néé…, vůbec,‘‘ pronesl klidně a ještě se protáhla. Učitelka se nafoukla jako ropucha a odkráčela zpět k tabuli. Celá třída napjatě čekala co se bude dál dít. Jakmile však došla ke stolu zhluboka se nadechla a až zoufala pohlédla na Sasuke.
„Vůbec tě nechápu, o s tebe bude, když tě nic nezajímá,‘‘ oddychla si. Sasuke se vítězně usmál,už konečně došla ke svým přesvědčovacím metodám, které jaksi už neměli účinek.
Sasuke jen samolibě pokrčil ramena a čekal. Mezitím však někdo zaklepal na dveře. Celá třída zpozorněla a když vešel do třídy ředil spolu s policisty, všichni se rázem postavili a začali si něco šuškat. Tedy až na Sasuke, který se jen usmíval.
„Posaďte se,‘‘ poručil ředitel přísným hlasem a prohlédl si celou třídu. Toho koho hledal nenašel.

Sakura se začal bránit, ale ve tmě neměla moc šancí, jen se snažila vyprostit z jeho sevření. Ale nemělo to žádný účinek. Naruto se potěšeně smál, většina holek to po dvou minutách vzdala, ale tahle se bránila dost dlouho. Stejně neměla šanci. Pomalu ji začali ubývat síly a tohohle právě využil blonďák a zajel ji rukou pod tričko a až úplně nahoru.
„Tak na to zapomeň,‘‘ křikl a kopla nohou do nebolestivějšího místa. Naruto ihned vydělal ruce z její trička a skryl si udeřené místo. Sakura se vítězně usmála a otevřela dveře od skříně. Už byla skoro pryč, když ji Naruto zachytil za pas. Tentokrát ji nestáhl zpět, jen oba dva spadli na zem.
„To ti vrátím ty malá couro,‘‘ zakřičel a chystal se ji udeřit, jenomže ona byla rychle, ohnala se po něm rukou. Škrábla ho přes tvář, čímž si zajistila útěk. Vyběhla z ředitelny a zamířila zpět do třídy. Naruto se postavil a rozběhl se za ní. Tohle ho bavila, tohle potvůrka měla hodně odvahy. Zastihl ji mna schodišti a tam ji přitiskl ke zdi.
„Bavil ses,‘‘ usmála, když ji dal ruce za hlavu. Stejně jako i Narutro se radostně usmál a znovu ji volnou rukou přejel přes pas. Sakura sebou cukla a pokusila ho znovu kopnou. Tentokrát ji ovšem ihned zachytil.
„Ne ne…znovu si tě nenechám utéct,‘‘ usmál se pohladil ji tváři. Cukla hlavou ale zachytil ji za bradu. Vtom se ozvali kroky, někdo přicházel a proto ji Naruto ihned pustil a ustoupil o několik kroků zpět. Z rohu vykoukla tmavovlasá dívenka a oba si zvědavě prohlédla.
„Pardon, nechtěla jsem rušit, jen hledám ředitelnu,‘‘ omluvila se a rychle je oba obešla. Obou dvou hlavou probleskla stejná myšlenka. Musí to být ta nová studentka, o které už učitelka mluvila.
„Počkej, on tak teď není, šel do naší třídy,‘‘ zavolala na ni Sakura vyběhla pár schodů k ní. Dívka se otočila a sešla pár kroků k nim. Nebyla si jistá zda mluví pravdu, nebo jde jen o pouhý žert. Co ji však zbývalo.
Oba dva n ni působili poněkud zvláštním dojmem. Nedokázala v téhle chvíli stoprocentně určit, co spolu mají. Ovšem ni c ji do toho nebylo. Raději pomalým krokem kráčela do její nové třídy, pokud teda mluvili pravdu. Když se však ocitly před dveřmi, na kterým byla cedulka z označením, úlevně si oddychla. Třeba to nebude tak zlé jak původně předpovídala. I přes marné přemlouvání svých rodičů, který se museli společně s ní odstěhovat do jiného města za lepší prací. Tolik probrečených nocí, co si vytrpěla, ovšem nedosáhla svého. Nakonec musela opustit své přátelé a vstříc novému dobrodružství jak prohlásila její matka. S napětím stále očekávala jaké první dobrodružství ji čeká za těmi dveřmi.
Když se konečně otevřeli ty dveře vedoucí ji zřejmě do nového světa, hned její pozornost upoutali dva vysocí muži v policejních uniformách. Nejspíš to opravdu bude přeci jenom nějaké to dobrodružství, ale v trošku jiném smyslu. Jak policisté i plná třída nových tváří, se přestala věnovat policistům a svou zrak upřela na rozklepanou tmavovlasou dívenku.
Učitelka, které už nafouklé ropuší tváře zmizela se ujala slova, aby třídě smazala ty udivené pohledy.
„Málem bych zapomněla! Tohle je vaše nová spolužačka, o které jsem vám už říkala.‘‘ Dívka se nejistě usmála a prozkoumala celou tu sérii nových tváři. Nejspíš to nebude jak na její předešlé škole.
„Posaď se támhle,‘‘ šťouchla do ní učitelka a pohledem u kázala na místo vedle dívky, s kterou se setkala na schodišti. Některé udivilo proč právě tam, vždyť to místo už někomu patří. Jediné, kdo to jako jediný věděl byli snad jen tři studenti, kteří se k této zprávě dostali čistě náhodou.
Sakuři na tvář objevil zděšený výraz, tak nakonec to byla pravda, slyšela dobře, ovšem jak se k téhle zprávě mohl dostat i on. On přece nemohl slyšet, co si říkali, když celou dobu pozoroval její výstřih. Kdo ví, třeba uměl vykonávat dvě činnosti zaráz, i když to bylo naprosto nepochopitelné, když sotva dokázal do sešitu přepsat zápis z tabule, ovšem nebylo to tím, že snad neuměl psát. Nu, zázraky se dějí.