Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 022: Jména jsou dána! Děti jako dárek na Vánoce!

Reina ležela na posteli a dívala se do stropu. Přemýšlela o všem, o minulosti, přítomnosti i o budoucnosti. Musela se pousmát. Sedla si na postel, rozhlédla se kolem. Vylezla z postele a došla do kuchyně. Sedla na linku a začala jíst jogurt. Dojedla a vyšla ven. Sebou si vzala papíry a deku. Došla na své oblíbené místo, rozložila deku a posadila se na ní. Rozložila si papíry vedle sebe a začala je třídit na popsané a čisté. Když třídění dokončila bylo popsaných dvakrát více než čistých.

„Právo na lásku..“Začala číst na prvním papíru. Přečetla všechny popsané a až teď do ruky vzala nepopsaný list papíru.
„Jak pokračovat?“ ptala se sama sebe. „Všechny knihy mají většinou šťastný konec, jenže život ne. Aspoň teda ten můj.“ Mumlala si pro sebe.
„Pokračuj jak ti to říká srdce.“ Ozvalo se za ní.
„Srdce mi říká něco úplně jiného než rozum.“ Mírně se pousmála.
„To je potom těžké, musíš vybrat sama.“ Přisedl si k ní.
„Vždyť to já vím, ale je to složité.“ Zavrtěla hlavou.
„Složitých je spousta věcí, ale vždy můžeš najít řešení.“ Pousmál se.
„Ano? A jaké například? Ne promiň..“ zavrtěla hlavou. „Nechci se s tebou začít hádat.“
„Já s tebou taky ne Re.“ Objal jí kolem ramen.
„Kde jsou ostatní.“ Natočila k němu obličej.
„V menší vesnici kousek odsud.“ Informoval jí.
„Co tam dělají?“ podivila se.
„Nakupují.“ Zašklebil se.
„Všichni a sami od sebe nebo s donucením?“ zeptala se.
„Všichni tedy kromě nás, Tobiho a Zetsua, ti jsou na misi.“odpověděl jí. Usmála se a schoulila se mu do náručí.
„Miluji tě..“ zašeptala.
„Já tebe taky zlatíčko.“ Usmál se políbil jí na tvář.
„Doufám, že děti budou po tobě…“ usmála se.
„Proč?“ zeptal se jednoduše..
„Mám divný pocit jako by se něco mělo stát..“ špitla.
„Neboj budu tě bránit..a nic se ti nestane.“ Usmál se na ní.
„Já to myslím vážně…něco se stane..“ posadila se. „Vždycky jsem vycítila, že se něco stane, ale nikdy nevím co..Jen to, jak to bude hrozné.“
„Já vím, že si neděláš legraci Re. My to zvládneme, o to se neboj.“ Chlácholil jí.
„Nevím…Itachi tomuhle ani my nedokážeme zabránit.“ Zamumlala sotva slyšitelně.
„Netrap se tím. Mysli na děti..“ usmál se a pohladil jí po vystouplém bříšku.
„Děti..naše malé děti..“ usmála se. „Už za pár měsíců.. už za čtyři měsíce budeme rodiče..“
„No vidíš, hned přijdeš na jiné myšlenky.“ Usmál se. „Pojď půjdeme dovnitř. Začíná být zima.“ Vytáhl jí na nohy, složil deku, Reina vzala papíry a vyrazili do úkrytu. Sedla si na gauč a Itachi vedle ní. Schoulila se mu do náručí a po chvíli usnula.

„Itachi kam jsi zmizel? Nechal jsi nás tam trpět.“ Zahulákal ode dveří Hidan. Itachi se na něj otočil s vražedným výrazem ve tváři.
„Ticho. Ona spí.“ Sykl na ně. Hidan protočil oči v sloup a odešel do kuchyně. Reina se neklidně zavrtěla na gauči a otevřela oči.
„Co se děje?“ zamumlala.
„Nic..to byl jen Hidan.“ Usmál se. Reina kývla hlavou a zase zavřela oči.
„Jashin, kdo snědl všechen jogurt?“ rozčiloval se Deidara, který přišel chvíli po Hidanovi.
„To já.“ Ozvala se Reina a posadila se. „Vadí?“
„N-ne vůbec.“ Zakroutil hlavou a vzal si salát z ledničky.
„To je dobře.“ Odvětila a znovu si lehla.
„Nazdar!“ ozvalo se ode dveří několik rozjařených hlasů. Reina si protřela spánky, zvedla se a odešla do svého pokoje.
„Co jí je?“ zašklebil se Pein.
„Je unavená..Probudili jste jí.“ Informoval ho Itachi.
„Aha..“ kývl hlavou.
„A co jste teda koupili?“ zeptal se.
„No oblečení pro děti, nějaké věci a pro Reinu pár drobností. A kam jsi zmizel?“ podíval se na něj Pein.
„Chtěl jsem s ní být o samotě.“ Usmál se.
„Aha..“ odvětil Pein a zmizel v kanceláři.
„Umí on něco jiného než aha?“ podíval se Itachi po Konan. Ta jen pokrčila rameny.
„Jdu se podívat na Reinu jak jí je..“ usmála se Konan a vydala se do jejího pokoje.

Zaklepala na dveře a čekala dokud se neozve tiché dále.
„Ahoj Re.“ Usmála se na ní.
„Ahoj Konan.“ Kývla na ní dívka.
„Jak se máš?“ zeptala se jí Konan.
„No ujde to..až na to, že mi pořád není dobře.“ Pokrčila rameny.
„Pořád píšeš?“ podívala se na hromadu papíru před ní.
„Jo už dokončuji knížku.“ Usmála se.
„Kolikátá je to tvoje kniha?“ posadila se k ní Konan.
„No uhm..třetí asi..“ usmála se. „Proč?“
„No jen tak.“ Pokrčila rameny. „Dáš mi je přečíst, že?“
„Jako první.“ Kývla hlavou. „Ale nevím jak to dopadne…..“ kousla se do rtu.
„Jak jako dopadne?“ podivila se Konan.
„No jak skončí ta knížka..ale asi špatně..“ zamračila se.
„Tak já půjdu..Než se jim tam něco stane.“ Usmála se Konan a zmizela v chodbě.
Reina schovala všechny papíry pod postel a lehla si. Usínala s pocitem štěstí..Aspoň protentokrát.

Konan vešla do kuchyně a co uviděla se jí ani trochu nelíbilo.
„No to si děláte legraci!“ zaječela. V kuchyni neskutečný nepořádek. Všichni od těsta, tedy skoro všichni až Peina, který byl ve své kanceláři.
„Neděláme.“ Odvětil Sasori a snažil se očistit svůj plášť od těsta.
„Děláte tady jen bordel!“ neudržela se.
„Sedni si Konan a uklidni se.“ Přisunul k ní Itachi židli.
„Čí to byl nápad?“ zeptala se už celkem klidně.
„Šéfa..“ prásknul Deidara. Konan na něj udiveně hleděla.
„Jeho?“ podivila se.
„Ne asi..Myslíš, že kecá?“ podíval se na ní Sasori.
„Jen se mi to nezdálo.“ Pokrčila rameny. „ A cože to bude?“
„Měl to být dort..ale nemůžeme se dohodnout jaký.“ Informoval jí Itachi.
„Podej mi..“ začala jim Konan rozdávat příkazy. Všem z toho šla hlava kolem, ale dělali to co říkala. Nechtěli ji něčím urazit, aby po nich nezačala házet kousky těsta jako jednou když jí naštvali.

Všichni seděli u stolu. Hidan se s podivným výrazem ve tváři vrtal v talíři.
„Co se děje Hidane?“ uhodila na něj Konan.
„Uhm co to má být?“ odvážil se zeptat.
„Co má být co? To je jídlo Hidane.“ Zavrčela na něj.
„Jídlo? Jsi si tím jistá?“ zeptal se.
„Neprovokuj Hidane!“ podívala se na něj Konan naštvaně.
„Neprovokuju jen říkám svůj názor.“ Pokrčil rameny. „Tohle nejím.“
„Tak nejez viď? Mě už je to jedno!“ zaječela na něj Konan a hodila po něm talířem..
Hidan to schytal tenkrát do obličeje. A Reině z toho bylo špatně.

„Jděte někdo pro Reinu!“ rozkázala jim asi po dvou hodinách práce.
„Já jdu!“ nabídl se Kisame a odplachtil k ní do pokoje. Otevřel dveře a přešel k posteli.
„Reino vstávej a pojď se mnou.“ Reina neochotně otevřela oči a následovala Kisameho do kuchyně. Vešla dovnitř a když uviděl dort na stole podivila se.
„Co to má být?“ zeptala se.
„No dort.“ Pokrčil Itachi rameny.
„A na co dort?“ ptala se dál.
„No ještě jsme neoslavili tvoje těhotenství!“ vykřikl Hidan. Reina se bolestně chytla za hlavu.
„Nešlo by to potišeji Hidane?“ sykla na něj.
„Co proti mně všichni máte?“ podivil se.
„Tvoji hlasitost a vulgaritu.“ Opáčila Konan.
„Pokud si to dobře pamatuji už jsme slavili..“ podívala se po nich.
„No a? Chceme to oslavit ještě jednou, protože potom už nebudeme moct. Budou tady malé děti..No a víš jak to dopadá když se Hidan opije.“ Pokrčil rameny Pein.
„Proč pořád já?“ urazil se Hidan.
„Protože jsi nejlepší příklad.“ Poplácal ho po zádech Kakuzu.
„Haha.“ Zašklebil se Hidan.
„Tak rozkrojíme ten dort?“ podíval se po ostatních Deidara.
„Klidně.“ Pokrčila rameny Reina. Deidara se ujal krájení. Každému dal kousek a největší nechal sobě.
„Jestli dobře počítám, tak se mají narodit na Vánoce, že?“ podívala se Konan na Reinu.
„Jo..někdy v Prosinci.“ Kývla hlavou. „Něco mezi pátým až desátým.“
„To už je za chvíly.“ Vyděsil se Pein.
„Ale ty se nemáš čeho bát. To mě zastihne agonie na porodním sále.“ Podívala se mu do očí Reina.
„Agonie?“ podíval se na ní Itachi.
„Ty myslíš, že to nebolí?“ podívala se na něj Reina.
„No uhm..nad tím jsem nepřemýšlel.“ Pokrčil rameny.
„No vidíš..“ protočila oči v sloup. „Měl bys…“
„Tak se nezlob.“ Chlácholil jí.
„Kdo se zlobí?“ zeptala se ho. „Jen prostě…ale nic neřešte to.“ Mávla nad tím rukou.
„A co jména?“ změnila téma Konan.
„Určitě jste o tom už přemýšleli že?“ přidal se k ní Pein.
„No ano přemýšleli..ale ještě jsme nic nevybrali..“ pokrčili svorně rameny.
„Ale na to máte nejvyšší čas!“ usmála se na ně Konan.
„No my něco vybereme neboj Konan..Ale klidně můžete říct své názory.“ Kývla hlavou Reina.
„Co třeba Katsumi? Zkráceně Katsu.“ Navrhl Deidara.
„To je to slovo co říkáš když chceš něco nechat vybouchnout, že?“ podíval se na něj Sasori.
„No a? Mě se to jméno líbí.“ Pokrčil rameny. „Tak řekni svůj názor hm?“ podíval se Sasorimu do očí.
„Mě se líbí Akako.“ Usmál se Sasori.
„To znamená červené dítě ne? Ty máš ve svém jméně též červenou barvu, že? Akasuna je červený písek.“
„No a?“ podíval se na ní Sasori. „Jen říkám svůj názor.“
„Mě se líbí Kin..To znamená zlatá.“ Podíval se na ostatní Kisame.
„Zatím probíráme jména jen pro děvčata co?“ usmála se Reina.
„No a? Vždyť je to jedno.“ Kývla hlavou Konan. „Mě se líbí jméno Kaede.“
„Javorový list? To je zajímavý překlad jména a to jméno je taky hezké.“ Řekla Reina.
„Natsumi je také hezké jméno.“ Přidal se Pein.
„Ne už nebudu řešit význam.“ Kývla hlavou Reina a objala Itachiho kolem pasu.
„Bude to Ren, to znamená Lotus a lotus je krásný květ.“ Usmál se Kakuzu i když přes masku to nebylo moc vidět.
„Teď jsem na řadě já! Bude to Sachi.“ Zašklebil se Hidan.
„A teď vy!“ podíval se Pein po Reině a Itachim.
„No my přemýšleli o jménech pro děvče Tamiko nebo Saya a ještě Taya.“ Odpověděla za oba Reina.
„A teď pro chlapečky!“ usmál se Deidara. „Mě se líbí Kane.“
„Mě se líbí Hotaka.“ Odvětil Sasori.
„Mě se líbí Rai.“ Přidal se Kisame.
„Proboha co to je za jména?“ podívala se po nich Reina.
„Co ti na nich vadí?“ podivil se Pein.
„No ten význam..“ začervenala se Reina.
„Neříkala jsi, že už nebudeš zjišťovat význam?“ podíval se na ní tvrdě Pein.
„Promiňte už jsem ticho.“ Zatvářila se andělsky Reina.
„No mě se líbí Akiro.“ Pokývala hlavou Konan.
„Mě se líbí Hikaru.“ Usmál se Pein.
„Mě je to jedno..budou holčičky.“ Kývl Kakuzu hlavou.
„Jo a já s ním souhlasím.“ Kývl hlavou Hidan.
„Tak a já jdu spát..Příště budeme mluvit ráno..“ rozloučila se Reina a šla spát.