Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 028: Splním misi sám!

„Pro nás dva?“ podivila se Reina a Itachi kýval hlavou.
„Jo jak pro nás dva? Vždyť je Reina těhotná! Nebude plnit žádnou misi. Ta tvoje minulá lehká mise jí málem stála život.
„Nenechali jste mě to doříct. Je to mise pro vás dva, protože tu nikdo jiný není. A tak si Itachi můžeš vybrat jestli půjdeš s Reinou nebo sám?“
„Půjdu sám.“ Kývl hlavou.
„Dobře. Můžeš jít Reino. A Itachi ty se posaď.“ Kývl na volnou židli. Reina vyšla z místnosti a namířila si to rovnou do pokoje. Lehla si na postel a zavřela oči. Byl večer. Nikdo kromě Konan nebyl doma a jí se chtělo spát. Po chvilce se jí to i povedlo.

Ráno se probudila moc brzo, ale jelikož se jí chtělo ještě spát a nepovedlo se jí usnout. Rozhodla se psát. Vytáhla své popsané i čisté papíry a začala psát. Zbývalo jí posledních sedm kapitol do konce. Přemýšlela, jak by měla pokračovat. Nenapadalo jí nic a proto se rozhodla si celou knížku přečíst znovu. Přečetla si i svou úvodní řeč.
„Chtěla bych vás uvítat u četby mé nové knihy. Kniha pojednává o dívce, která nemá zrovna idylické dětství a to se projevuje na její povaze. Byla týrána vlastními rodiči…“ četla dál a dál dokud nedočetla celou knihu a nezačala psát pokračování. Dopsala poslední řádek a papíry uložila pod postel zrovna v tu chvíly někdo zaklepal na dveře.
„Můžeš dál Konan.“ Odvětila. Dovnitř vešla udivená Konan.
„Jak víš, že jsem to já?“ podivila se.
„Nikdo jiný tady není.“ Usmála se.
„Vážně?“ zeptala se.
„Vážně..Jak to, že to nevíš?“ zeptala se jí udiveně Reina.
„Já spala..“ pokrčila rameny.
„Celý den?“ ptala se dál.
„Celý den.“ Kývla hlavou.
„Nejsi nemocná?“ zeptala se jí Reina starostlivě.
„Ne..jen jsem několik dní nespala.“ Pokrčila rameny
„Aha…“ kývla hlavou. „A co potřebuješ?“
„Nechceš zajít do města?“ navrhla Konan..
„Ale jo klidně..“ usmála se. „Nechám vydat svou novou knihu.“
„Už jsi ji dopsala?“ podivila se Konan.
„No před chvilkou.“ Pokrčila rameny.
„Dáš mi jí přečíst?“ zeptala se.
„Potom ano?“ Konan kývla hlavou. „Dobře..tak jdeme?“ Konan se usmála a obě vyrazili k městu.

U firmy, která tiskla knihy se stavily hned po jídle.
„Slečna Nibori?“ usmála se prodavačka.
„Ano Arisu, jsem to já.“ Kývla Reina hlavou
„Copak nám za knihu nesete tentokrát? Ohnivá láska se prodává moc dobře slečno. Stejně jako Vír nenávisti.“ Konan se na Reinu udiveně dívala.
„To jsi všechno vydala ty?“ otázku směrovala Reině, ale odpověděla jí dívka.
„To nejsou všechny knížky které Reina-sama vydala..jejich asi osm..“ zamyslela se dívka.
„Budeme muset jít. Tady máš tu knížku.“ Reina vytáhla z tašky objemný svazek papírů…
„Dala jsem si na ní hodně práce a proto budu ráda, když se nebude nic mazat ano?“ Dívka poslušně kývla hlavou.
„Tak zase příště Reina-sama.“ Usmála se a zamávala jí.

„Neřekla jsi mi, že jsi vydala tolik knih.“ Usmála se na ní Konan.
„Vážně ne?“ podivila se. Konan záporně zavrtěla hlavou. „Tak promiň..“ usmála se.
„Nic se nestalo..“ usmála se Konan. „Kam půjdeme teď?“ zeptala se.
„Mě je to jedno..“ pokrčila rameny. „Třeba do nějakého obchodu.“
„Jasně.“ Kývla hlavou Konan a táhla Reinu k nejbližšímu obchodu. Reina se zmateně rozhlížela po obchodě.
„Co sakra děláme v obchodě se svatebními šaty?“ zeptala se Reina Konan.
„No..uhm..říkala jsi, že ti je to jedno..“ zamumlala. „Tak jsem tě vytáhla sem.“
„No dobře..Když už jsme tady podívám se po šatech.“ Pokývala hlavou Reina. Konan si oddechla a šla si taky prohlédnout šaty.
„Dívej Re, tyhle šaty by se k tobě hodily.“ Zavolala si jí Konan. Reina se k ní připloužila a zkoumavě si prohlížela šaty.
„Ujdou..“ pokývala hlavou.
„Jen ujdou?“ podivila se Konan. „Lepší už nenajdeš..“
„Konan, ale stejně..Budeme se brát až po narození dvojčat..“ usmála se. „Je času dost.“
„Dobře..ale stejně by se ti hodily.“ Usmála se Konan.
„Pojď jdeme jinam..“ kývla hlavou Reina a už byla pryč z obchodu.

Prošli celé město než se zastavili před velkým kadeřnictvím.
„Jdeme?“ kývla Reina ke kadeřnictví. Konan souhlasně kývla hlavou.
„Potřebuji už zkrátit.“ Kývla hlavou. Obě tedy vešli dovnitř, hned k nim přišla dívka.
„Vítejte v našem kadeřnictví..Budete si přát?“ přivítala je slušně.
„Rády bychom se nechali ostříhat.“ Promluvila za obě Reina. Dívka se usmála a přivedla je ke dvou židlím.
„Posaďte se. Hned někdo přijde.“ Usmála se a odešla pryč. Po chvilce přišli další dvě dívky. Jedna zamířila k Reině a druhá ke Konan.
„Jak krátké je chcete mít?“ zeptala se jí a usmála se.
„Asi po ramena..“ zamyslela se. Kadeřnice kývla hlavou a usmála se.

Po hodině práce byli obě ostříhané. Reina za obě zaplatili a vydali se zpátky do úkrytu. Dneska se měli všichni vracet.
„Mě by zajímalo, co na to ostatní řeknou.“ Zašklebila se Konan a prohlížela si své krátké vlasy. „Náhodou ti to sluší.“ Usmála se Reina. „Vypadáš lépe než předtím.“ Mrkla na Konan-
„Ty taky.“ Usmála se Konan. „Ne, že by ti dlouhé neslušeli, ale takhle vypadáš jinak.“
„Já tě chápu…“ usmála se.
„Itachi se má vracet až zítra, že?“ zeptala se Konan s úsměvem. Reina kývla hlavou.
„Mě by zajímalo proč Pein poslal jen Itachiho, vždyť je v týmu s Kisamem.“ Poznamenala.
„Kisame šel za nějakým špehem..“ pokývala Konan hlavou.
„Aha..“ odvětila Reina. „Ale stejně..je to nebezpečné ho poslat samotného.“ Zamumlala.
„Máš o něj strach, že?“ usmála se Konan. Reina kývla hlavou.
„Mám strach o všechny, ale o něj asi nejvíc…“ pousmála se. „Vím, že se o sebe dovede postarat, ale přesto mám o něj strach.“ Zamumlala. „Myslíš si, že jsem hloupá?“
„Proč bys měla?“ podivila se. „Nejsi hloupá jen starostlivá a to je rozdíl.“ Usmála se Konan.
„Děkuji..“ špitla.. „Jsi výborná kamarádka Konan.“ Usmála se.
„Neříkej nebo se budu červenat.“ Mrkla na ní.
„To klidně můžeš.“ Usmála se Reina. „Tak a jdeme do jámy lvové.“ Zasmála se Reina. Otevřela dveře a vstoupila dovnitř.
„Kdo jste?“ zeptal se Hidan se smíchem.
„Moc vtipné Hidane.“ Usmála se Reina.
„Viď?“ mrkl na ní.
„Jasně.“ Kývla hlavou. „Vidím.“ Zasmála se.
„No vidíš.“ Kývl hlavou.
„Vždyť říkám, že vidím.“ Zašklebila se.
„Neříkám, že nevidíš, ale že vidíš.“ Zasmál se. Reina se nadechla, že mu nějak peprně odpoví, ale pohled, který po nich Konan házela jí utišil.
„Konečně je tu klid.“ Oddechla si Konan.