Obecné

Celý život jsem tě hledal,
všude chodil, všude běhal.
Byla jsi světlo světla rozzářené v mojí duši,
teď však tuhle krásu něco ruší.
Ztratil jsem ze svých očí,
květinu, jejíž květy právě pučí.
Konec klidu, konec svitu v duši,
začíná tmavá noc, nic ji nevyruší.
Hledám tě dál a hledat nepřestanu,
do všech koutů světa,
dokud tě nedostanu,
pro tu trochu světla...

***

Slunce nad obzorem ve své zlatavé kráse,
já upínám pohled k němu jako ke své spáse,
Ke svému vykoupení z pozemských strastí,

„Tak to by Bylo. Střepy máme všechny a od Konohy nás dělí jen jeden den,“ zajásal Kiba.
„Jo. Jeden den není moc a já už bych chtěl mít tuhle misi z krku,“ zahuhlal potichu Sasuke a podíval se na Gaaru. Šel s nimi do Konohy. Zajímali ho všechny novinky a potřeboval vědět k čemu střepy jsou a proč je potřebují.
Neji zpozorněl. Někdo je sleduje! Rychle se otočil, ale nikoho nespatřil.
„Co je?“ zeptal se Nejiho Naruto.
Neji pokrčil rameny a šel dál.

Když se dohodli, postavili se a vykřikli :
„Jdeme na to!!!“
/Co mají za luben?/ pomyslel si schovaný Kakashi. Odkryl si ochrannou čelenku Konohy z oka a tím tak odkryl již aktivovaný Sharingan …………………………………………. .

9.Trénik je tu!;Setkání starých přátel

"Ty jsi OPRAVDU u Akatsuki?" valí nevěřícně oči.
"Jo, a přišli jsme si pro Kyuubiho." řeknu tvrdým hlasem a chystám se po něm hodit kunai...

Nemá proti mě šanci.
Je to ubožák. Bojujeme ani ne pět minut a už je skoro odrovnanej.
Proč jenom...?
"Proč neútočíš? Proč se nebráníš? Proč nepoužiješ liščí sílu...?" ptám se ho.
"Jsi moje kamarádka, Neko."
"Já...?"
"Ikdyž si to nepamatuješ, vím o tobě víc než momentálně ty sama. Byli jsme sousedi. Byli jsme přátelé. Proto ti neublížím."

Miharu pootevřel oči a rozhlédl se.
„Áááá!!!!“ zaječel najednou a prudce se posadil.
„Neřvi!! Jsi v bezpečí!!“ řekl Tai, který si promnul od Miharova zařváni levé ucho.
„Kde to sem??? Kde jsou ti týpci??? Co se stalo???“ kulil vyděšeně oči Miharu a kmital pohledem mezi Katarou, Daisakem a Taiem, kteří klečeli kolem něj.
„Jsi v lese nedaleko vaší vesnice, týpci jsou K.O., a jinak se nestalo nic moc zajímavýho…“ řekl jen tak Tai a počítal při tom na prstech jmenovaný počet událostí.
Miharu ho nechápavě sledoval.

´´´ Přestaň … ten strom za to nemůže. Navíc na sebe upoutáš pozornost ´´´ ozvalo se a vedle ní se zjevil Pao. Nano přestala a udýchaně se svezla na zem. Panter přišel až k dívce.
„Máš pravdu … strom za to nemůže … můžu za to já. Všechno jsem si zavinila sama …
Ach Pao ….“ Zašeptala utrápeně a objala svého nejlepšího přítele ………………………….

8.Další mise ; Sasukemu na stopě!

No tenhle díl je spíš o mě .... doufám, že to nevadí ale tak nějak mě nenapadlo jak jinak to tam začlenit!! =)

"Budeme se na vám těšit!"křikl za námi stařík, když jsme vyšli z Ichiraki ramen. Katsumi si povzdechla a zmučeně se podívala na svoji peněženku, ve které se nenacházelo v podstatě nic. Poté svůj pohled přetočila na mě a vražedně mě probodla.
"No co no! Trestá se zdravá chuť k jídlu?!"zeptala jsem se ji nevině. Miya se zahihňala.

4. kapitola: Rozhodnutí

„Tsunade, dlužíte nám pár odpovědí!“ bez okolků do kanceláře vtrhli zaráz Shika a Manabu a za nimi cupitali ostatní.
„Ale, co tak brzo zpátky?“ podivila se a mile se usmála. Uvnitř však byla znepokojená...
„Sakra vy jste to věděla, že ano?! Víte, že je Suki živá a že tam byla i ona?!!!!“ Tsunade se zamračila.
„Potkali jsme ji...“ prohlásil klidně Kakashi a se vší vážností odložil svoji milovanou knížku.
„Ach tak...“ vzdychla Tsunade a zadívala se do prázdna.

Koichi zívla, protáhla se a nerudně se podívala ke dveřím, na které někdo soustavně klepal.
„Už jdu…!“ křikla a hodila si přes košili župan. Cesta ke dveřím jí připadala strašně dlouhá, mezitím se mohla uzívat.
„Ahoj, Koichi…“ Za dveřmi stál Toboe, v tváři červený jak rajčátko s rudou růží v ruce.
„Ah, to jsi ty… Potřebuješ něco?“ broukla studeně černovláska.
„Uch… no… eee…“ Uchiha junior nevěděl kam s očima. „No víš… nechtělabysisjítprohlídnoutkonohu?“

Minule: Minato a Kyuubi

Poté se díval, jak všichni mizejí v korunách stromů ….
/Máš dobré srdce děvče … tvůj OSUD bude ještě zajímavý tak, jako tvá budoucnost …/ pomyslel si Fujiwara a zavřel dveře……………………………….

7. Boj sourozenců !!!

„Takže mise splněna?“ otázala se Hinata.
„I s bonusem …“ usmál se Kiba a pohlédl na meč, co měla připnutý kolem boků Nano.
„Myslíte, že byl dobrý nápad si ten meč vzít? Šel po něm Orochimaru,“ zeptala se pochybovačně Sakura.

Takže to, jak jsem ho našla… Za to mohl Naruto..? NARUTO?! To ne… Naruto, ne!
Snažila se tvářit klidně, ale v nitru ji všechno trhalo na kusy a bolestí křičelo.
"Podívej se na to…"
"Já vím," utnul její řeč v zárodku Naruto. "Proč ho nenechám?" ušklíbl se. "Sakuro, ten… člověk," zavrčel s odporem, "zabil Jiraiyu! Může za smrt spousty lidí, třeba za smrt Sasukeho!"
"Nemohl za smrt Sasukeho!" zvýšila Sakura hlas. "Uvažuj, Naruto! Bez něj bychom nikdy Madaru neporazili! Bez něj bys nebyl "největší hrdina naší doby"! Bez něj…

Je těžké usnout, když myslíte na miliony věcí. Je těžké usnout, když o něčem přemýšlíte … Ale nejhorší na tom je, že vy víte, že musíte nemyslet. Víte to moc dobře.

A je tady pokračování naší společné povídky
Doufám, že se vám to bude líbit a trochu zaujme.

Mlátil jsem sebou, škubal se a křičel, jenže to nebylo nic platné. Ty zatracený shurikeny byly zapýchlé moc hluboko.
„Sundej mě!“ vykřikl jsem na tu fialovou očumovatelku a dál se vrtěl.
Jenom se na mě s pohrdavým úsměvem dívala.
„Jen se snaž,“ prohodila mým směrem ta pojídačka mého tolik vysněného oběda. Ani mě nenechala, abych se pomstil.

3. kapitola: Proč? Aspoň pár odpovědí...

Sakra, měla jsem si vymyslet i jiné příjmení... říkala si Suki, schovávající se za stromem opodál. Lepila se zády ke stromu a aniž by se tam podívala, poslouchala co si povídají. Srdce jí splašeně tikalo jak hodinky a cítila ho až v krku. Nohy se jí třásly a nemohla logicky uvažovat.
To byl on... to byl on... Shika... opakovala si.

„A jak vypadala?“ zeptal se jen tak Kakashi.
„Byla to kočka!“ zhodnotil ji Naruto a už poněkolikáté za den dostal od Sakury přes pusu.

[b]Takže... jsem tu s mojí povídkou... je to něco extra, jak jsem slibovala... pracovala jsem na tom skoro měsíc... jelikož jsem měla slabé chvilky... původně tam měly být všechny žánry, ale pak jsem vynechala bojový, horor a poezii, protože bojový... to už tam trochu bylo, horor by se tam nehodil a poezii skládat neumím takže asi tak pak jsem sešla i z písniček jako doprovod, ptže by to trvalo věčnost než bych našla nějaké správné, které by se k tomu hodily, ale fotky tu jsou... z těch jsem nesešla...

"Dobře, Hidane..." odpovím a usměju se na něj.
Vstanu z postele a společně vyjdeme ven z doupěte.
"Věřím ti..."
"To jsem rád, Neko..."
Jeho úšklebek už nevidím...

Druhého dne za úsvitu dorazíme před bránu Konohy.
Už chci vstoupit do vesnice, ale Hidan mě popadne za ruku a vtáhne do křoví.
"Na," řekne a podá mi černý plášť s rudými obláčky, "obleč si to."
"No dobře, když myslíš..."
Plášť mi padne jako ulitý! Takže...jsem nakonec přeci jenom členka Akatsuki?!
Změří si mě kritickým pohledem.

A je tady nová spoluautorská povídka
Autorkami jsme já a ta Gaara. Roli v ní mají jen dvě postavy:
Haya - Narut'ák
Ta Gaara - Hinata
Když jsme ji vymýšlely, tak jsme se nasmáli hlavně u těch nadávek, takže je to trošku sprostější, ale proto to nese takový název
Doufám, že ji bude někdo číst :)

Procházel jsem vesnicí směrem k Ichiraku ramen. Měl jsem na něj strašnou chut' a staříka jsem už dlouho neviděl.
Po úmorně horké cestě jsem se konečně dostal k Ichiraku a vlezl dovnitř.

Vrátil se zpátky a ustlal si na gaučíku v největší místnosti.
Bylo teprve šest večer, ale usnul jako špalek podivně rychle...
...a vedle v místnosti spala sváča, kterou nemohl sníst...

Sagi se probudila. Potichu vyšla z místnosti a prošla "obývákem".
U malého gaučíku se zastavila.
Tak tahle Kytička mě zachránila...?
Usmála se. Když spal, nevypadal vůbec tak strašidelně, jak jí včera připadal.
Teď se jí zdál... roztomilý.
Na chvíli, na tu kratičkou bláznivou vteřinku ji napadlo, že by ho zkusila políbit.

Hiro sáhl za záda pro svou katanu, ale Nami ho zadržela.
„Tohle je jeho souboj…“ řekla a upřeně sledovala Jadena.

Jaden stál nehybně v bojovém postoji s dvěmi jeho dýkami a sledoval Sasukeho.
Nami s Hirem stáli za Jadenem a trochu ustaraně se na něj dívali, ale věřili v něj, proto se ani nehnuli a obrátili svou pozornost na Kabuta a výhružně se na něj zamračili, aby se do toho nemíchal.
Kabuto se jen pobaveně pousmál a v klidu se opřel o zeď u dřevěných dveří, vedle kterých stál.