Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … II. | 7. |

Poté se díval, jak všichni mizejí v korunách stromů ….
/Máš dobré srdce děvče … tvůj OSUD bude ještě zajímavý tak, jako tvá budoucnost …/ pomyslel si Fujiwara a zavřel dveře……………………………….

7. Boj sourozenců !!!

„Takže mise splněna?“ otázala se Hinata.
„I s bonusem …“ usmál se Kiba a pohlédl na meč, co měla připnutý kolem boků Nano.
„Myslíte, že byl dobrý nápad si ten meč vzít? Šel po něm Orochimaru,“ zeptala se pochybovačně Sakura.
„Teď je rozhodně v lepším bezpečí, než předtím,“ hodil po ní Nartuo úsměv.
„Katana ano, ale její nositel ne,“ narážela Sakura na Nano „… jak víme, že to ten slizoun nezkusí znova?“
„Nevíme…“ ozvala se Narutova sestra poprvé od té doby, co vyrazili. Poté hovor ustal a každý se věnoval své činnosti.

***

„Sasuke zesílil, ale ne moc …“prohodil muž s kulatými brýlemi směrem ke křeslu schovanému ve tmě.
„Být tebou Kabuto, dal bych si pozor na jazzyk …“ řekla postava v křesle. Za ní se otevřeli oči v nichž plál Sharingan a propaloval Kabuta klečícího před nimi.
„Klep,klep!!!“ z rozhovoru je vyrušilo klepání na dveře.
„Dáálee..“ zasyčel Orochimaru. Dovnitř vešel dosti poraněný ninja ze Zvučné. Došel až ke třem postavám na druhém konci dlouhé místnosti a uklonil se.
„Lorde Orochimaru …“ začal muž. Přerušila ho postava v křesle.
„Ronaine, nevídím, dže by si měl to, pro co jsem vásss posslal…“
„Pane … jak … jak bych to řekl…“ zakokral se poraněný.
„Byli … měl posili z Konohy,“ v jeho hlase byl jasný strach. Při slovech Konoha se Sasukemu zablesklo v očích.
„Bylo vásss 6 … to jste byli tak slabí ?“ zavrčel Orochimaru.
„Lorde …prosím…“ zaskučel ninja a začal couvat.
„Zklamali jste mě … Sssasssukee….“ Olízl si rty a zavolal jméno mladíka, co stál za křeslem. Než se poraněný ninja nadál, měl v sobě zaseklou katanu tmavovlasého mladíka.
„Prosíím …“ naposledy vydechl Ronain a padl mrtvý k zemi. Uchiha vytáhl zaseklý meč, otřel krev a zastrčil ho zpátky do pochvy (pouzdro na katanu).
„To je nemilá zzáležitosst … narušilo to mé plány…“ prohodil Orochimaru a podíval se na Kabuta.
„Kdy bude trénink?“ ozval se náhle Sasuke a vůbec mu nevadilo, že mu skočil do řeči.
„Počkej na mě v místnosti. Za chvíli dorazím, jen co si tu něco vyřídím,“ přejel svým kluským hadím jazykem. Tmavovlasý mladík nic neřekl, prošel kolem nich a zmizel ve dveřích.
„Tak zase Konoha …“ zamyslelo se stvoření v křesle a postavilo se.
„Začínají mi dost lézt na nervy…“ praštil do opěradla „ … za pár dní se přemýstíme. Pomalu připravuj věci,“ pohlédl na kluka s brýlemi. Ten si urovnal brýle a přikývl na souhlas.

***

Za necelé dva dny dorazil Tým Kakashi a Kurenai zpátky do Konohy. Senseiové podali hlášení a ostatní se rozprchli.
„Skočíme si na oběd k Ichiraku Ramen ne?“ optal se Kiby Naruto a zároveň pohlédl i na Nano.
„Můžeme …“ prohodil kluk se psem. Nano zaváhala.
/Myslel jsem, že takhle bude reagovat! Pomyslel si Naruto.
Nakonec Nano souhlasně přikývla.
„Až do další mise klid …“ prohodil mezi sousty Kiba.
„Ani náhodou!!! Já musím trénovat!“ zakřenil se Naruto.
„Budeš trénovat se mnou Nano?“ pohlédl na dívku dojídající svůj ramen.
„Uvidím. Teď hlavně potřebuji trénovat sama no … ale chvíle pro tebe se určitě najde bráško,“ mrkla na něj.
Blonďatému chlapci se na tváři zjevil úsměv.
„No nic … mám toho hodně na práci, takže mizim,“ položila peníze na stůl a pohledem se ještě zasekla u Kiby. Poté zmizela.
„Tak co se děje?“ nahodil ihned Naruto. Kluk s kočičíma očima na něj nechápavě pohlédl.
„Nedělej, že nic nevíš. Něco se stalo mezi vámi dvěma. Jsem její bratr a zároveň tvůj přátel. Zajímá mě, co s vámi je …“ zaptal se dost starostlivým tónem až ho Kiba nepoznával.
„Zeptej se spíš jí …“ odpověděl mu.
„Ale mě to zajímá od tebe. Ona je strašně tvrdohlavá,“ usmál se na něj blonďatý chlapec.
Nastala chvíle ticha. Po té chvilce nakonec otevřel pusu hnědovlasý kluk.
„Změnila se…nechce mi říct proč. Nevím proč je tak chladná a uzavřela se do sebe…“ smutně zklopil zrak.
„Záleží ti na ní viď?“ zvědavě se ho Naruto zeptal.
„Jo … vždyť je to moje…“zadrhnul se „ … kámoška.“
/Ale ale Kibo …/ usmál se Naruto.
„Zkusím si s Nano ještě promluvit, ale pochybuju, že se dozvím víc než ty …“ naposledy se na něj podíval a pak se rozešli.

***

Seděla kousek od řeky na jejím oblíbeném místě a prohlížela si svou novou zbraň. Meč jí naprosto uchvátil … měl v sobě něco, co jí k němu táhlo.
Postavila se.
Uchopila ho do pravé ruky a pevně stiskla rukojeť. Jakoby katana dívku nějakým způsobem nabíjela. Chakra jí přímo křičela v těle.
Zatočila zápěstím tak, aby se měč protočil podél loketní kosti. Od jeho ostří se odrážely sluneční paprsky. Nedaleko zašustila koruna stromu. Někdo se blížil.
/Má ho chvíli a už s nim takhle manipuluje … jakoby ta pověst byla přece jen o ní …/ pomyslel si Naruto a tiše se přiblížil ze zadu.
Nano se okamžitě otořila a katanu zastavila těsně bratrovi před obličejem. Ten sotva dýchal a nasucho polknul.
/Tak teď jsem si málem ukápl…/ řekl si v duchu a stál jako by byl přimražený k zemi.
„Promiň … to si ty,“ složila zbraň podél těla.
„Sakra … buď trochu opatrnější … málem si mě rozpůlila!“ pravil ještě trochu vyděšený Naruto.
„No jo … ale plížit se někomu za záda … to se nedělá,“ zablýsklo se jí v očích.
„No jo no … napadlo mě, že bych tě překvapil,“ usmál se a dal ruku za hlavu.
„Hm….“ Zabrala se zpátky do meče, Chvilku jí pozoroval, jak dívka manipuluje s katanou a poté se ozval.
„Toho ninju ze Zvuční si zlikvidovala jednou rukou … nové techniky?“
„Tak nějak. Trénovali jsme s Jiraiyou podstatu chakry ….“ Provedla výpad.
„Máš větrnou podstatu jako já,“ prohodlil Naruto.
Nano se na moment zastavila a poté pokračovala.
„Nechceš si dát trénink???“ zvědavě se na ní podíval s jiskřičkou v očích.
„Ne. Alespoň ne teď.“
„Nano…“ žadonil Naruto.
„Ne,“ řekla s tónem nepřipouštějící námity.Blonďatý chlapec se zvedl ze země, kde před chvílí seděl.
„Ach jo…. Povíš mi alespoň, co se stalo mezi tebou a Kibou?“ založil si ruce na prsa a zdůraznil chlapcovo jméno.
Dívka se zasekla a ztuhla. Bylo ticho.
„Nic,“ řekla neutrálně otočená zády k bratrovi.
„Něco se stát muselo. Přece poznám rozdíl mezitím, jak jste se chovali dřív a jak nyní. Při zpáteční cestě jste se vyhýbali jeden druhému!“ Nano se nehnula. Natož, aby něco řekla.
„Haloo!!! Tak mluv se mnou!“ uase nic. / Sakra holka přece …/ popošel kousek k dívce.
„Co bylo, bylo …“ ozvala se chladně.
„Proč si tak chladná? Kiba o tebe měl starost a né jen on a ty si ho s prominutím poslala do pr*ele…“ zakrotil Naruto hlavou.
„Nepleť se do věcom do kterých ti nic není!“ otočila se k němu. V očích jí vzplál plamínek.
„Je mi do toho hodně! Jsem tvůj brácha! Na to nezapomínej!“ to bylo snad poprvé, co Nano viděla tohohle usměvavého chlapce se rozčilovat. Nepoznávala jeho ustaraný obličej.
„Nano …“ povzdechl si „ … tím, že se uzavřeš do sebe, minulost nezměníš …“ najednou mu to všechno došlo. Vzpomněl si na ní a na Rogena.
/Nemůže na něj zapomenout …/ díval se dívce upřeně do očí. Viděl smutek a žal.
„Ničemu nerozumíš!!!“ chtěla odejít, ale blonďatý mladík dívce zatarasil cestu.
„Neodejdeš odtud, dokud to nevyřešíme!“ řekl rozhodně.
/COŽE???! Já jsem tu starší!!/ pomyslela si Nano.

„Neříkej mi … co mám dělat!“ zavrčela mu do obličeje.
„Já ti prostě neuhnu! Tohle musíme vyřešit! Nemůžu se dívat, jak se uvnitř sebe zžíráš!“ máchl rukama a rozpřáhl je.
„Tak se nedívej! Ustup ptosím!“ rozčíleně vykřikla.
„Ne,“ řekl na rozdíl od ní s klidem Naruto. Tohle jí vytočilo ještě víc. Tahle debata se jí nelíbila.
„Když to nejde po dobrém …“ vytáhla rychlostí blesku kunai.
„…tak to půjde po zlém!“ dokončil větu Naruto. Dívčin kunai se zasekl o jeho.
„Měla by si jít dál! Nedívat se jen na minulost …“ zašeptal.
„Co ty o tom sakra víš!!!“ odrazila se a saltam vzad od něj odskočila.
„Tolik jako ty … Myslela sis, že zmizí z tvojí hlavy? Milovala si ho. Nevymažeš ho jen tak!“ zvýšil hlas.
„Ticho!!!!“ zakečela a vrhla se na něj.
„Ne nebudu! Proč odháníš ty, kdo ti chtějí pomoct?! Chudák Kiba! Všichni o tebe mají strach! Co si myslíš? Že to zvládneš sama? Není to trochu sobecký?!“ vykrýval její útoky, ale málem ho strefila. Chtěla pryč, ale Naruto jí nepustil ani vedle sebe.
„BuĎ TICHO!!“ zakřičela, když od něj odskočila.
„TY VÍŠ, ŽE JE TO PRAVDA!!! ŽE TO SAMA NEZVLÁDEŠ PŘEJÍT!!!Od toho tu máš nás! Přátele a rodinu …“ zamračil se Naruto. Další slova už mu nedovolila, jelikož ho zásobovala útoky.

***

Kiba zaslechl nedaleko řinkot zbraní. Akamaru zaštěkal.
„Naruto a Nano?“ podivil se a utíkal směrem k nim.
Naskytl se mu pohled na bojující dvojici sourozenců. Ovšem jako přátelský boj to zrovna nevypadalo.
Naruto se ohnal kunaiem.
Nano se odrazila od země včas a doskočila o pár metrů dál. Z těžka oddychovala s rozzuřeným pohledem v očích.
„Rogen je mrtvý a to nezměníš!!! Nemůžeš za to Nano!!!“ vykřikl blonďatý chlapec.
Dívka ztuhla. Před obličejem se jí objevil záblesk Rogenovi bezvládného těla ležící uprostřed bojiště. Jemně se jí rozklepali ruce. Kunai jí vypadl z ruky. Takovou reakci Naruto nečekal.
/Asi jsem to přepískl …/ uklidil zbraň a nehybně stál s pohledem upřený na sestru. Kiba se akorát objevil vedle něj.
Nano zklopila zral k zemi. Zvedla jednu rozklepanou ruku v nějakém znamení a zvedla pohled. Měla kamenný výraz a po tváři se jí skutálela slza. Zavál vítr, listí se zvedlo a spolu s ním zmizela Nano ve větrném víru.
„Sakra!!!“ nakopl Naruto vztekle kámen, co ležel před ním.
„Asi tuším, co se stalo …“ brouknul Kiba a spolu Narutem si vyměnili smutné pohledy.

***

Objevila se o kousek dál v lese. Padla na kolena a ztěžka dýchala.
Vzplála chakrou a postavila se na nohy.
Máchla rukou a poslala tok chakry na protější strom. Na něm zůstaly hluboké škrábance.
Takhle pokračovala dál, dokud se strom nezačal podivně kymácet.
/Do háje!!!Sakra!/ nadávala si v duchu. Nenáviděla se … za to, jak se chovala kvůli „němu“.
Rogenovi …
Kdyby si dávala větší pozor … kdyby byla silnější … kdyby ho nemilovala … po tváři jí ztekly slzy. Tohle všechno se jí honilo hlavou. Celou dobu to držela pod pokličkou, ale hrnec dneska přetekl. Ta bolest se teď ukrutně drala na povrch. Myslela, že při tréninku na něj zapomene … skoro se jí to podařilo. Chtěla tím potlačit bolest. Jenže jakmile se vrátila… vrátili se s dívkou i její vzpomínky. Ten tlak už prostě nevydržela ….

´´´ Přestaň … ten strom za to nemůže. Navíc na sebe upoutáš pozornost ´´´ ozvalo se a vedle ní se zjevil Pao. Nano přestala a udýchaně se svezla na zem. Panter přišel až k dívce.
„Máš pravdu … strom za to nemůže … můžu za to já. Všechno jsem si zavinila sama …
Ach Pao ….“ Zašeptala utrápeně a objala svého nejlepšího přítele …………………………. .