Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … II. | 8. |

´´´ Přestaň … ten strom za to nemůže. Navíc na sebe upoutáš pozornost ´´´ ozvalo se a vedle ní se zjevil Pao. Nano přestala a udýchaně se svezla na zem. Panter přišel až k dívce.
„Máš pravdu … strom za to nemůže … můžu za to já. Všechno jsem si zavinila sama …
Ach Pao ….“ Zašeptala utrápeně a objala svého nejlepšího přítele ………………………….

8.Další mise ; Sasukemu na stopě!

Další dva-tři dny nebyla viděna. Kkashi jí na chvíli zahlédl, ale byl jediný. Celé ty dny totiž trénovala se svou novou katanou a šlo jí to dobře. Jakoby se s tím mečem narodila. Navíc se všem chtěla vyhnout. Trénink jí vždy dokázal uklidnit a přivést na jiné myšlenky. Potřebovala si to srovnat v hlavě.
/Ale omouvat se mu nebudu … jednala jsem podle citů …/ na to, aby přiznala svou chybu byla až moc tvrdohlavá a slepá.
Šla po cestě z lesa směrem do středu vesnice. Vzala to kolem akademie až se dostala k budově Hokage. Prošla kolem ní a zamířila domů.
„Nano!!!“ zavolal na dívku někdo a tak se otočila. Běžela k dívce Sakura s Narutem.
„To je dobře, že jsme tě chytli!“ řekl udýchaně blonďatý chlapec.
„Měli jsme strach, že tě nenajdeme, když jsme tě za poslední tři dny neviděli. Kde si proboha byla? Ale to je teď vedlejší. Máme se dostavit k Páté. Zřejmě budeme mít zase misi,“ usmála se na ní Sakura. Nano přikývla a společně se vydali do pracovny. Zaťukali a vešli dovnitř.
/Sakra! Zase Kibův tým? Mám to na něj štěstí …/ ani se na hnědovlasého chlapce s Akamarem nepodívala. Nemohla… cítila se trochu provinila.Za to Kiba jí upřeně pozoroval.
„Zase společná mise?“ předběhl Naruto Tsunade.
„Tentokrát ne … teda ne úplně,“ odpověděla mu.
„Tak proč jsou tady?“ znova se otázal. Vzápětí mu přistála sakuřina pěst na tváři.
„Když mš necháš, tak to dořeknu,“ spojila Tsunade prsty a na všechny se dlouze zadívala. Poté se nadechla a začala vysvětlovat.
„Nemáte stejnou, ale podobnou misi. Chvíli půjdete spolu a potom se rozdělíte. Dostali jsme zprávu, že ten zvučný ninja, co vás napadl při poslední misi a uprchl, zkočil v Zemi Trávy. Naši špehové zjistili, že se potulují další Orochimarovi lidi v malých vesničkách před hranicemi Země Trávy.Týme Kurenai,“ podívala se na skupinku v levo : „Pro tuto misi jste tým 1. Vaším úkolem bude – vystopovat je, sledovat je dokud nebudou blízko Kakashiho Týmu.“ Poté se podívala na skupinku v pravo.
„Pro tuto misi jste tým 2. Budete čekat na znamení a informace od týmu 1. Pak se za nepřáteli vydáte. Měli by vás přivést až k Orochimarovi. Tím pádem i k Sasukemu Uchihovi. Váš úkol dobře znáte. Přiveďte ho zpět.“
„Kdy vyrážíme?“ otázala se Nano.
„Co nejdřív. Sbalte se a vyražte,“ s těmito slovy, podala papíry s podrobnějšími instrukcemi vedoucím týmu a všichni se rozešli.
Pobrali to nejnutnější a sešli se u hlavní brány vesnice.
„Jste tu všini?“ ozvala se Kurenai skupinky stojící před ní.
„Ještě chybí Naruto,“ povzdechla si Sakura. Najednou se k nim přiřítil blonďatý chlapec.
„Omlouvám se Kakashi-sensei,“ prohodil a omluvně se usmál.
„Dobrá … vyrážíme!“ zavelel stříbrovlasý muž a vydali se na cestu.
Slunce pražilo o sto šest a jedinou útěchou byli chladné stíny. Jemný vánek si hrál s Naninými vlasy. To upoutalo pozornost hnědovlasého chlapce. Pohledem sledoval dívčiny vlasy třpytící se v sluneční záři.
/Nenapadlo mě, že v tom bude ještě ten kluk … Nevím, jak bych se choval v její situaci. Asi bych jí měl víc chápat a dát jí prostor se vzpamatovat …/ smutně si povzdechl a odvrátil od ní svůj zrak. Cesta byla klidná a bez žádných komplikací. Nano šla tentokrát jako poslední, taže měla přehled o všech před ní. Zjistila, že se na ní Kiba podíval jen jednou. Jindy cítila jeho pohled každou chvíli. Vyhýbali se jeden druhému, ale teď zmizel i oční kontakt. Pomalu začínala cítit, že jí to chybí. V jednu chvíli si dokoce připadala prázdná … nepotřebná.
/Zavařila jsem si to sama!/ byla naštvaná sama na sebe.
Dopoledne a odpoledne uteklo rychle a schylovalo se k páté hodině. Prošli zatáčkou a ocitli se na křižovat se. Jedna cesta vedla šikmo doleva, druhá šikmo doprava a jednou právě teď přišli. Zastavili se.

„Napijte se, vydechně te si a pak se rozdělíme. My půjdeme na pravo a Kakashiho tým na levo,“ usmála se na všechny Kurenai.
„To znamená, že by ti Orochimarovi lidi nemuseli být zas taj daleko…“
„Hmmm a Orochimaru taky ne…“ bavila se Sakura s Narutem nedaleko od Nano.
Dívka se dlouze podívala na Kibu drbajícího za Akamarovýma ušima.
/Mám, nemám, mám?/ povídala si v duchu pro sebe.
„Tak … budeme pomalu vyrážet“ přehodila si Kurenai batoh přes záda stejně tak, jako ostatní. Kiba se chystal vykročit za zbytkem, ale někdo ho chytl za ruku. Ucítil známou vůni a otočil se. Pohlédl 17leté dívce do očí. Nano se vpíjela do jeho.
/Teď nebo nikdy …/ chvíli váhala …
„Buďte všichni opatrní,“ řekla nakonec i když to nebylo přesně to, co chtěla. Srdce myslelo Kibu s Akamarem. Hnědovlasý mladík se jí zanořil hloub do očí.
„Vy taky …“ prohodil. Nano mu pomalu pustila ruku.
„Brzy se uvidíme …“ ještě se usmál na dívku a poté zmizel spolu s ostatními. Úsměv mu zůstal na tváři.
„Má o mě starost Akamaru …“ zašeptal radostně směrem k psovi.
/Že bych měl přeci nějakou naději …???/

„No … my půjdeme taky,“ ozval se Kakashi ke svému týmu. Ti se po něm ohlédli.
„A kam vlastně půjdeme?“ zeptala se Sakura.
„Kousek směrem na severozápad. Tam se utáboříme a počkáme, dokud se nám tým 1 neozve,“ usmál se na dívku.
Naruto s Nano si přehodili věci přes záda a společně vyrazili po cestě v levo.

***

„Dneska budmu mít hlídku jí, tak se prospěte,“ oznámil jim Kakashi. Souhlasně přikývli a zalezli do stanu.
„Dobrou!“ „Dobrou noc …“ „Brou…“ /Dobrou Kibo…/ Naně se ihned zavřeli únavou oči.

***

„Zítra se vydáme do vesnice poblíž, kde by měli být údajně ti,co hledáme. Teď už se prospěte. Budete potřebovat sílu,“ popřála Kurenai dobrou noc svému týmu a taktéž si vzala hlídku. Kiba zavřel oči a ponořil se do říše snů.
/Sladké sny Nano…/

Kupodivu Nano neměla žádný sen nebo si ho alespoň nepamatovala.
Vzbudila se jako 2.-po Kakashim. Potichu vyšla ze stanu, aby nevzbudila Sakuru s Narutem.
„Dobré ráno,“ prohodila směrem k jejich senseiovi, který seděl u ohně.
„Dobrý,“ odvětil jí. Nano si promnula oči a posadila se k němu.
„Dáš si něco k jídlu?“ usmál se na dívku Kakashi.
„Ne díky. Ještě je na mě brzo … ale pití bych si dala,“natáhla se po flašce s vodou a napila se.
„Jak dlouho jim to tak může trvat?“ optala se ho.
„To netuším … Ovšem dostal jsem zprávu, že jsou ve vesnici, kde se nepřátelé nacházejí.“
„Alespoň, že tak,“ ohřívala si hrnek s čajem.
„Abyste se nenudili, mezitím budete mít spolešný trénink,“ oznámil jounin akorát, když vylezli ze stanu zbylí členové týmu 7.
„Cože?“ zívla Sakura.
„Super!!!“vykři na rozdíl o ní Naruto nadšeně. Jako jediný …
„Rolničky?“ pozvedla obočí Nano. Kakashi se pouze usmál.
/To bude zábava …/ poznamenala si v duchu ironicky.

***

„Zastavte,“ řekla Kurenai před nějakým obchodem se starožitnostmi.
„Víte, co máte dělat?“ optala se jich. Ostatní přikývli a každý se vydal na jinou stranu.
Ještě než do vesnice vešli, sundali si čelenky se znakem konohy a každýmu Kurenai rozdělila instrukce.
Procházeli obchody, restaurace, ptali se lidí na ulici, ale nikde ani stopa. Den utekl celkem rychle a oni nezjistili naprosto nic.
„Nikdo je prý neviděl,“ spustil Kiba večír,když seděli u soukromého stolu v nějakém hotelu ve vesnici.
„U mě raky nic podezřelého,“ řekl Shino. Tmavovlasá žena se podívala na poslední členku týmu. Hinata zakroutila hlavou. Kurenai se na chvíli zamyslela.
„No…“ promluvila po chvíli : „ … zítra prohlédneme zbytek vesnici. Pak se uvidí, co dál. Doufejme, že je najdeme.“
Poté se pustili do večeře, která ležela a voněla celou dobu před nimi na stole.

***

„To byla dřina,“ svalil se Naruto do trávy vedle ohně.
„Alespoň, že jsme za neúspěch nedostali žádný trest,“ prohodila Sakura a vzala si jednu opečenou rybu.
„Škoda. Málem jsme to měli,“ souhlasila Nano. Naruto mezitím chňapl po té druhé rybě.
„Ještě se neozvali?“ změnila téma Nano a pohlédla na Kakashiho.
„Ne,“ řekl muž.
„Xó (Sakra) „ Co tam proboha dělali celý den?““ rozčiloval se Naruto.
„Naruto! Třeba prostě nemají štěstí a nemohou je najít, ale určitě se snaží, co to jen jde. Takže buď zticha a dřepni si zpátky na zadek! Chtěla bych vidět tebe!!!“ seřvala ho Sakura.
„Nebojte, zítra se určitě ozvou,“ uklidňovala je Nano i když sama měla obavy.
/Jsou dobří a je to stopařský tým … to zvládnou …/ uklidňovala sama sebe a pustila se do jídla. Ještě si rozdělili hlídku.

„Cože??? To už je ráno?!“ zývla ospale Nano.
„Vstávaaat!!!!“ strčil jim tentokrát Kakashi hlavu do stanu a pořádně nahlas zaječel. Naruto, který doteď chrápal, málem vyletěl z kůže.
„Kakashi-sensei! To jste nemusel!“ přikrýval si uši rukama.
„Co se děje?“ rozlepila oči rozespalá Sakura.
„No…“ /Chvilka napětí …/ pomyslel si Kakashi : „ … trénink! Tak šup ze stanu!“
Neochotně se všichni tři vyhrabalo ze stanu.
„Úkol je stejný jako včera: Seberte mi rolničky každý sám jednu,“ zmizel Kakashi.
„Skvělí!“ řekla ironicky Sakura. Naruto chrápal ve stoje vedle ní, dokud mu na tvář nepřílítla její pěst se slovy : „ vstávej ty idiote!!!“
„Nechte toho!!!!Bolí mě hlava z toho jak se pořád hádáte!!“ zaječela nervně Nano na hádající se dvojici. Ta se po dívce otočila.
„Tak hele! Čím dřív dostaneme ty blbý rolničky, tím dřív to zkončí. Pracujme jako tým a rolničky dostaneme. Představte si, že je to nepřítel s cenným artefaktem, který musíme získat, abychom zachránili životy svých přátel. Jasný?“ začala kreslit prste plán boje do měkké hlány a další dva jí pomáhali.

Když se dohodli, postavili se a vykřikli :
„Jdeme na to!!!“
/Co mají za luben?/ pomyslel si schovaný Kakashi. Odkryl si ochrannou čelenku Konohy z oka a tím tak odkryl již aktivovaný Sharingan …………………………………………. .