Zpět domů 3. kap.

3. kapitola: Proč? Aspoň pár odpovědí...

Sakra, měla jsem si vymyslet i jiné příjmení... říkala si Suki, schovávající se za stromem opodál. Lepila se zády ke stromu a aniž by se tam podívala, poslouchala co si povídají. Srdce jí splašeně tikalo jak hodinky a cítila ho až v krku. Nohy se jí třásly a nemohla logicky uvažovat.
To byl on... to byl on... Shika... opakovala si.

„A jak vypadala?“ zeptal se jen tak Kakashi.
„Byla to kočka!“ zhodnotil ji Naruto a už poněkolikáté za den dostal od Sakury přes pusu.
„Středně vysoká, tmavý vlasy po ramena, zelený oči, a dost ubohej ohoz...“ viděla to po svém Sakura.
„Co?“ byl překvapený Shika.
„Vždyť to řikám, ne?“ Sakura byla naštvaná, že už i Shika začíná být natvrdlý a za trest praštila Naruta.
„Saaakuro-chan! Proč furt já?“ Naruto už toho byl psychicky na dně.
„Tasiko...“ opakoval Shika.

Sakra, sakra... musím zmizet! Musím! Ale nemůžu se hnout! No tak! Pryč! pryč! Suki se konečně přinutila k pohybu. Ale k dost neohrabanému. Dospěla jen k tomu, že hlasitě slítla ze stromu.

„Heh? Co to bylo?“ čtyři hlavy se otočily za zvukem. První se probral Naruto a rozběhnul se k tomu místu.

Ale ne! Suki bylo do pláče. Musí se odtamtud dostat, dřív než ji poznají! Musí dokončit svoji misi! Nesmí zklamat! Ale... chce vůbec tu misi dokončit? Nikdy na to nemyslela, ale... jaké by to bylo vrátit se? Co kdyby se vrátila do starých kolejí? Ale bylo by to vůbec jako dřív? Ne... Shika už si určitě našel holku a ona by jenom všechno zamotala... Všichni její blízcí už se smířili s tím, že umřela, jediný kdo znal pravdu, byla Hokage a její asistentka pravděpodobně... Ne, musí zmizet... nemůže být sobecká a chtít se vrátit. U Orochimara bude prospěšná celé vesnici! Musí zmizet!

„Hej! To je ona!“ zařval Naruto a chytil Suki za paži. Snažila se mu vysmeknout, ale už slyšela jak se blíží další kroky. Byla zoufalá a propadala panice. Je tam Kakashi, ten ji určitě pozná! A co teprv Shika! Ne!
„Hele! Pusť mě!“ osopila se na Naruta a vyškubla se mu. Jsem volná! A teď honem pryč! zaradovala se a chystala se utéct, když...
„Suki!“ uslyšela za sebou. Ztuhla. Ten hlas... ji paralyzoval. Nemohla se pohnout, nemohla dýchat. Shika...
Ale vzpamatovala se a vzpomněla si na to, co si před chvílí sama řekla. Nemůže se vrátit.
„Ehm, mýlíte se... Jsem Nami...“ řekla pozměněným hlasem, aniž by se otočila.
„Ne... ty...“ zakoktal Shika, naprosto vyvedený z míry.
„Omyl!“ řekla Suki a přeskočila na vzdálený strom. Musela zmizet, jinak by se asi neovládla. Skákala ze stromu na strom a byla úplně otupělá. Nemohla si pomoct a naposledy se otočila. Podívala se na místo, odkud utekla a spatřila ho. Sledoval ji a poznal ji. Sakra... řekla si a utíkala co nejrychleji pryč. Nevnímala tepající bolest v kotníku, ani slzy smáčející její tvář. Utíkala a bylo jí jedno kam...
„Suki!!!!“ uslyšela za sebou výkřik. Ne! Ne! NE! Suki utíkala a utíkala. Nevrátí se... v hloubi duše doufala, že jednou ano, ale teď už znala pravdu. Už se nikdy nebude moct vrátit... už nikdy...

Shika si byl jistý, že to byla ona. Viděl ji, poznal ji. Byla to ona. Ohlédla se a byla to ona. Ale... jak to bylo možné? Přece měla být mrtvá... Jak je to možné...? A proč před ním utekla? Proč se nevrátila? Proč? Proč? Proč?
Nic nechápal.
„Shiko, co se to děje?“ zeptala se opatrně Sakura. „Ty ji znáš?“
„Blbost, přece na ni volal Suki, ale ona se jmenuje Nami. Asi jsi si ji s někým spletl, ne?“ posmíval se Naruto.
„Byla to ona...“ mumlal si.
„Byla to ona...“ řekl Kakashi. Sakura a Naruto se na něj překvapeně podívali. „Tasiko Suki...“
„Cože?“ nechápali.
„Měli jsme ji za mrtvou...“ vysvětlil Kakashi.
„Nic nechápu...“ zkonstatoval Naruto a založil si ruce na prsou.
„Je to tak...“ Kakashi se dal do vysvětlování, jak Suki byla ANBU a pak údajně umřela. Co měla ale společného s Shikou nezmínil.

Sasuke uběhl nějakou tu míli, když ho přepadli pochybnosti. Asi ji tam neměl jen tak nechávat. Orouš by mu dal, kdyby se jí něco stalo... Byla to jeho oblíbenkyně. Rozhodl se vrátit. Sice s nechutí, ale co měl dělat.
Vrátil se na místo, kde ji nechal, ale zarazil se. Něco bylo špatně. Schoval se v křoví a nakoukl na plac. Oči se mu rozšířily překvapením. Suki nikde neviděl, ale byli tam jiní. Naruto, Sakura, Kakashi, dokonce Shikamaru.
„Suki!!!“ slyšel ho křičet. On ji zná? On ji viděl? Nechala se nachytat? Ale jak to že ji zná... A navíc ho něco znepokojovalo na tom, jak ji volal. V jeho hlase bylo slyšet znít... tolik pocitů... Něco se mu nelíbilo.
Navíc tam byl Naruto... Naruto...
Ale to teď muselo jít stranou. Vydal se za Suki. Nesměl dopustit, aby ji ztratil z očí.

Sakra, ještě ten mě tady chyběl... Suki si uvědomila, že ji Sasuke pronásleduje. Už se vzpamatovala a osušila oči. Když jí došel dech, musela zastavit. Opřela se o strom a zhluboka oddychovala. Sasuke přiskočil na stejnou větev.
„Co to mělo znamenat?“ vyhrkl ihned.
„Ni-nic...“ řekla.
„No jasně... ty znáš Shikamara?“ Suki sebou trhla.
„Koho?“ zeptala se naoko bez zájmu.
„Nedělej ze mě pitomce...“ prosil ji.
„To ani nemusím...“ utahovala si něj.
„Tak co, znáš?“
„Ne...“
„Stejně ti nevěřím...“
„Nápodobně...“ Jé, ten je tak otravnej...
„Jdeme... musíme jít...“ rozkázal. Suki se podívala na svůj kotník a zaklela. Pak se vydala za Sasukem a bolest úplně ignorovala.
Co teď? Co teď? Suki si nevěděla rady...

Naruto, Sakura, Shika a Kakashi se zasekli. Co teď? Kam teď? Jak pokračovat?
„Nejrozumnější by bylo vrátit se a o všem informovat Hokage. Ta sem potom vyšle ANBU.“ Rozhodl Kakashi a ostatní přikývli.
„To nebude potřeba... už jsme tu...“ vedle nich se objevila skupinka mladých lidí v maskách.
„Ale, co tak rychle?“ podivil se Kakshi.
„Ale tuhle misi nepřebíráte, já chci pokračovat!“ najednou se ozval Shika. Překvapeně se po něm ohlédli.
„Ty?“ podivil se jeden z ANBU. Shika se podivil.
„Známe se snad?“ pak se podíval na jeho masku a došlo mu to. „No jasně... Už vím... Manabu...“
Kluk v masce přikývl.
„Máš nový tým?“ zeptal se Shika.
„Ty taky jak vidím...“ opáčil Manabu.
„Jo... ale jen dočasně...“
„Eh... vy se znáte?“ zapojila se do rozhovoru Sakura.
„Jo, byli jsme spolu v týmu...“ odpověděl jí Shika.
„Ještě společně s...“ nedořekl to Manabu. Byla chvíle ticha.
„Ona žije,“ vyhrkl najednou Shika. Manabu sebou trhnul.
„To není moc vtipný...“ nevěřil mu.
„Myslíte Tasiko Suki?“ řekl jakoby nic Naruto, stále s rukama za hlavou.
„Co? Jak...?“
„Vždyť to říkám...“ prohodil Shika.
„Ale to...“ (taková výřečnost...)
„Hej Manabu, co je? O kom se to pořád bavíte?“ ptal se jeden z ostatních ANBU.
„O mé sestře...“ pronesl bez dechu.

Manabu, jeho sestra Suki a Shika byli spolu v týmu u ANBU. Byli moc dobří, jedna z nejlepších skupin, pak se ale něco stalo... Suki při jedné misi umřela. Viděli ji padat ze skály, ale nemohli nic dělat. Spadla do hlubokého jezera, ale její tělo se nenašlo. Pak se jejich tým rozpadl a Shika se vrátil zpět do vesnice, kdežto Manabu byl přiřazen k novému týmu.
Jenže jak je možné, že zůstala na živu? A spousta dalších otázek zůstala nezodpovězených. Všichni chtěli znát pravdu a tušili, že ji najdou u Hokage.

„Tsunade, dlužíte nám pár odpovědí!“ bez okolků do kanceláře vtrhli zaráz Shika a Manabu a za nimi cupitali ostatní.