Obecné
Vím že tohle se moc lidem nebude líbit, ale slibuje že v dalším díle se zkusím polepšit ale prosím vás napiště mi do komentářů jaké to byloa co mám vylepšit .....děkuju moc
Aiko = Hin + Naru
Neia= TenTen + Neji
Yuuko= Tem + Shiki
Katsumi=Kiba + Ino
Yoshiaki=Sasuke + Kin
Jomei= Sakura + Kankurou
„Dneska pojedeme do zoo“ řekl nadšeně Naruto
„Ale tati ! Já jsem domluvená s Neiou!“řekla jeho dcera Aiko
„Aiko! Už jsem řekl jedeme do zoo!“odpověděl jí
Kapitola 2.
Nečekané potíže …
Hnala se poli,loukami až vstoupila do lesa. Hodiny ubíhaly nespočetnou rychlostí a tak se pomalu schylovalo k večeru.
Yasui prudce zabrzdila. /Někdo je přede mnou …?/ podivila se a teď už opatrně, se vydala dopředu. Čím více se blížila, tím víc cítila chakru těch lidí. Připadala jí povědomá. Spatřila kouř z ohně. Co nejtišeji tedy postoupila a odhrnula větvičku keře. Na mýtině byli ti ninjové, co jim překazili misi. Blonďatý chlapec se usmíval na dívku s růžovými vlasy chytající rudou barvu vzteky. Stříbrovlasý muž je pozoroval.
[i][font=Century Gothic]Když tady tak klečím, u tvého hrobu ptám se sám sebe…
~~~
Byla to věc osudu?
Něčeho, co vše nadefinovalo předem. Mohl jsem tuto událost změnit? Nebo bych jen mrhal svým časem a stejně bych tě ztratil…
~~~
Znamenají tedy naše volby něco?
Nebo jsme jen pouhými diváky sledující scénu našeho života. Šachové figurky, se kterými pohybuje ruka osudu…
~~~
Možná… jen prožíváme předepsaný scénář. Mlčky přihlížíme, co dělá naše tělo či naše duše…
~~~
[size=16][font=Monotype Corsiva]
~~~
Can i sin...?
Už dlouho… příliš dlouho… Nedokázala jsem to v sobě potlačit. Jen jednou a přeci. Nemohu se zbavit toho pomyšlení. Nejde to.
Upozornění - pokud chcete něco pěkného a smysluplného ke čtení, dál ani nečtěte...
Ale už to musí zvládnout!
Malému, asi desetiletému chlapci se úsilím nakrabatily tvářičky. Přivřel oči a nahromadil chakru. Teď… teď… musí to vyjít!
No tak…
Tak dlouho už trénuje…
„Bunshin no Jutsu!“ zakřičel.
Teď!
Dychtivě se podíval vedle sebe. Ale…
Zase to nevyšlo!
Zklamaně se zamračil.
Tohle nemá cenu! Už celé měsíce se snaží… a k čemu? Samý neúspěch!
„Shizune!“ zavolala už snad posté ke dveřím Pátá Hokage. Zatraceně, co se to s ní poslední dobou děje, pomyslela si. Nikdy nebyla tak roztržitá a zapomnětlivá. „Tak sakra, Shizune! To si mám snad pro tebe dojít sama osobně nebo co je?!“
„Promiňte, Tsunade-sama, už jdu!“ Tmavovlasá asistentka vzápětí vešla do místnosti. V náručí nesla neskutečnou horu papírů k podpisu a musela se moc snažit, aby jí nevypadly na zem a nepomíchaly se.
Provinění
„Hinato,“ někdo na ni zavolal.
„Hinatooo,“ nikoho neviděla.
Hlas jí však byl povědomý. Jakoby ho slyšela neustále. Pobíhala po temné chodbě mezi rozmlácenými stropy a stěnami. Vše se otřásalo a z dálky bylo jen slyšet její jméno. Jakoby se neustále vzdalovalo. Natahovala ruku a…
„Hinato, probuď se, je to důležité,“zavřeštěl někdo.
Taaak... na téhle FF pracuju společně se San Inuzuka, která píše o tom, co se děje v Konoze. 
Střídáme se po kapitolách... žádný mix nebude!!! 
Takovej Sanin šílenej nápad a já chudák jsem se jí musela přizpůsobit!!! 
To ale říká ona, já se přizpůsobuju ráda a jako chudák si nepřipadám, když pomáhám rozvíjet tak super nápad. Mno tak přeju příjemný čtení!!! ;)
Provinění
Daleko od Konohy si to tři ninjové namířili přímo k sídlu nepřátel. Vstříc nebezpečí, neúprosné krajině a… nudě?
„To je otrava,“postěžuje si Shikamaru a doskočí na další větev.
„Co bys čekal?“nehodlá mlčet Sakura a doskočí na místo, kde předtím stál jejich znovuzvolený velitel mise.
„Sakuro-chan, možná bychom měli zastavit, už nemůžu, dattebayo.“
7. kapitola: Zpět do práce
Suki se ráno probudila okolo osmé hodiny, ale necítila se ani trošku odpočatá... Když jukla na hodiny zakvílela a zabořila hlavu do polštáře. Když usoudila, že jí hrozí udušení, nadzvedla se a posadila se na postel. Promnula si oči, ale nebyla schopná vstát. Chvíli jen tak seděla shrbená s rukama založenýma v klíně a koukala do blba.
Vítr. Vítr, který je tak typický pro konce léta- nehřeje už, avšak nás ani nenutí se tepleji obléknout, přináší nám zprávu, že se již brzy přiblíží podzim. Uprostřed lávky, na místě, na které už většina obyvatel z vesnice zapoměla stojí dívka. Očima bloumá kdesi v modré obloze a sleduje mraky, jenž líně plují nebem. Stojí bosá, tváře ji lehce chladí tento vítr, hraje si s jejími vlasy a šeptá jí, že se blíží podzim.
Provinění
Prudce se otočil v naději, že ji uvidí. Byla to ovšem jen zdravotní sestra, která mu nesla oběd a rychle zase zavřela. Jídla se ani nedotkl. Neměl chuť ani hlad. Ani kdyby měl, nenajedl by se. Jen čekal a doufal v její náklonnost po tom, co se stalo. Mohla by mu být alespoň vděčná za záchranu. Mohla by se alespoň jednou stavit.
Provinění
6. kapitola: Nemilé přivítání
Ťuk Ťuk! Někdo zaklepal na dveře pracovny, zrovna když Suki dovyprávěla svůj příběh a Tsunade se na chvíli odmlčela, aby si vše promyslela.
„Shizune, vyžeň je, teď tady nikoho nechci!“ sykla Hokage-sama.
„Hai!“ Shizune se chystala uposlechnout rozkaz, ale než to stihla, jakási oranžovočerná šmouha vykopla dveře.
„Hej! Bábi Tsunade, tak jsme tady kvůli t-“
„Naruto kdo tě sem sakra pustil?!“ rozčilovala se Pátá.
Naruto zrovna psal nějaký dokument, když mu někdo zaklepal na dveře.
Zvedl hlavu a podíval se na příchozího.
„Ahoj Naruto!“ objevil se ve dveřích zářivý úsměv.
„Ahoj Nami!!“ zazubil se na ní Naruto.
„Tady ti nesu ty výpisy, co jsi chtěl.“ Řekla Nami a položila mu nějaké dokumenty ve žlutých deskách na stůl.
„Děkuji. Ty jsi nějaká rychlá!“ usmál se na ní Naruto.
Nami se pousmála.
„Takže, tým Taie už dostal těžší misi?“ podívala se na něj Nami.
Povídka je pokračováním povídky 愛
Hidan prováděl jakési jutsu, před ním leželo devět mrtvých těl.Udělal snad patnáct znamení ruky.
"Jashine, daruj těmto mrtvým život." pronesl obřadně a poklepal na každé tělo.
"Už jsou to tři roky..." zavzpomínal nahlas,
"...tři roky, co vás ta Neko zabila. A teprve teď můžete zase znovu žít."
Sklopil zrak.
"Tři roky?" zrzavý muž s piercingy se zvedl a otřepal ze sebe špínu.
"Hidane, trvalo ti to nějak dlouho, nemyslíš..?" zeptal se a pohlédl na nesmrtelného.
Provinění
S úsměvem pohléd k nebi...
Smutně se zahleděla do země...
Volně vydechl a lehl si do měkké trávy.
Těžce vzdychla a přitáhla si kolena co nejvíce k tělu.
V očích mu vesele zajiskřilo.
Z pod zavřených víček steklo pár slz.
"Konečně tě zase uvidím!!" usmál se.
"Kéž by ses už nevrátil!" vzdychla.
"Tolik se na tebe těším!" pokračoval.
"Nechci tě už nikdy vidět!" špitla.
"Přijde mi to jako chvilka co jsem odešel!"
"Už to bude několik let co jsem tě neviděla... "
[font=Book antiqua]
Provinění
„Ano Sakuro! Dneska se ti hodně daří“ zakřičel trenér
„Děkuji ale pořád nezvládnu trojitý axel tak jak si představuju“ řekla posmutněle Sakura
„Ale no tak, dneska už máš volno, a nesnaž se to zkoušet beze mě! Víš co se může stát“ řekl důrazně trenér
„Ano slibuji trenére“odpověděla Sakura
„Sasuke? Si tady? Dneska musím ještě na led. Trenér mě požádal abych to ještě zkusila“
„Dobře ale Sakuro…. Doufám že mi nelžeš a nejdeš zkoušet sama!“
„Sasuke lhala jsem ti snad někdy?
