Naruto, Hinata a jejich krutá a krvežíznivá bitva 01

A je tady nová spoluautorská povídka
Autorkami jsme já a ta Gaara. Roli v ní mají jen dvě postavy:
Haya - Narut'ák
Ta Gaara - Hinata
Když jsme ji vymýšlely, tak jsme se nasmáli hlavně u těch nadávek, takže je to trošku sprostější, ale proto to nese takový název
Doufám, že ji bude někdo číst :)

Procházel jsem vesnicí směrem k Ichiraku ramen. Měl jsem na něj strašnou chut' a staříka jsem už dlouho neviděl.
Po úmorně horké cestě jsem se konečně dostal k Ichiraku a vlezl dovnitř.
Ježiši políte mě vývarem z kuřecích nožiček!! Chtělo se mi vykřiknout, protože přímo na mém oblíbeném místě seděla ta protivná fialově zářící Hinata a cpala se mým oblíbeným jídlem.
Musel jsem to překousnout a sedl jsem si na opačný konec restaurace. Pořád jsem po ní házel zlostné pohledy, ale nijak si mě nevšímala.
"Dobrý den, staříku," prohodil jsem naštvaně.
"Ahoj Naruto," usmál se jak to měl ve zvyku.
"Dneska tě zklamu, ale náš poslední ramen snědla Hinata," oznámil stařík.
Zatmělo se mi před očima. Viděl jsem hvězdičky, na hlavě mi vyrostly rohy a na jedné noze kopyto. Začal jsem kulhat po Ichiraku a mečet jako kopnutá koza.
"Cože?" vyjekl jsem a zíral na prázdnou mísu ramenu.
*

"Arigattou," řekla jsem, ohlédla jsem se na něj, udělala jeden ze svých senzačních úšklebů a odešla jsem.
"Stůj!" vypadlo z něj najednou, poznala jsem na něm, že je naštvaný a tak jsem se radši zdejchla. Pozorovala jsem ho, vyběhl za mnou, ale už mě neviděl, a tak šel normálním tempem neznámo kam.
Pozorovala jsem Naruta jak jde plný zloby a vzteku ulicí ,kde jsem se mu vypařila. Když v tom jsem uviděla jak se střetl se dvěma mladšími chlapci a jednou dívkou. Jsou to Konohamaru a jeho tým. Copak tam asi chystají? Pomyslela jsem si.
Dostala jsem se trošku blíž k nim, abych slyšela co si říkají:"Hele Naruto, naučíš nás dneska zase nějaký jutsu? Třeba takovýhle sexy no jutsu?" Zavládl velký smích.
"Teď nemám čas Konohamaru," odsekl Naruto vztekle. Smích náhle utichl a nikdo nevěděl co se děje, všichni jen koukali jak odcházel pryč a dokonce i já jsem z toho byla poněkud zaražená.
Vypadal trochu zklamaný z toho jak na ně vrčel, ale něco se mu mezitím honilo hlavou. Mohla jsem to být i já? Ptala jsem se sama sebe.
Pak jsem už toho špehování nechala a normálně jsem se zjevila přímo před ním.
"Hinato!" zakřičel z ničeho nic. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat, tak jsem se k němu otočila, oba jsme na sebe zírali a nevydali jsme ze sebe ani hlásku.
*

Ona mi s prominutím sežere poslední kousek mého tolik milovaného ramenu a všechno, co z ní vyleze je 'Arigattou', které ještě nepatřilo mě? To přehnala.
Zíral jsem jí prudce do očí a zatínal pěsti. Ona poměrně klidně stála a pozorovala mě.
"Ted' mi to vrátíš," řekl jsem zlostně a pak až jsem si uvědomil, jak blbě to znělo.
Ještě aby se na mě vrhla ten humus, který byl před pěti minutama můj vysněný oběd.
"Teda, zaplatíš," tohle znělo ještě hůř. Radši jsem už nic neříkal a rozběhl se směrem k ní.
Se zat'atou pěstí jsem mířil přímo na její obličej. Měl jsem ji nadosah a už jsem napřahoval ruku. Vymrštil jsem se a chystal jsem jí zasadit ránu za mě i za ramen. Jenže ta ohyzdná a nevinně vypadající fialová pojídačka ramenu se uhnula. A já skončil s pěstí vraženou skrz strom a celým odřeným obličejem. Snažil jsem se vyhrabat a když se mi to konečně povedlo, podíval jsem se na ni.
Smála se mi. Ona se mi smála.
"Ty-" divně tvářící se velké břicho plné mého ramenu!! Chtěl jsem zařvat, ale ovládl jsem se.
Svíral jsem si zraněnou ruku ve druhé. Šíleně mě pálil obličej.
"Proč si to udělala?" zeptal jsem se poměrně v klidu a nastražil uši.
*

"Udělala? Udělala co? Já jsem tady na nikoho neútočila a nenadávala jak malej frantík!" odvětila jsem na to velmi přísně a naštvaně.
"Ty smrdutá ponožko. Myslíš si kdoví jakej nejsi šéfik, ale přitom si jen malý uřvaný mimino, který nic neumí, jen řvát a útočit na holku. Styď se! Však počkej já ti ještě ukážu kdo je tady opravdový king!" vykřikla jsem.
Zíral na mě jak s otevřenou pastí na myši a já jsem neváhala a vytáhla jsem shurikeny, využila jsem jeho nehybnosti a hodila je po něm. On se jim, ale vyhnul a začal se příšerně a hlasitě smát, až málem vybuchl z mísy. To, ale neměl dělat, protože jsem měla ještě pár shurikenů.
Naštvaná a tentokrát i víc soustředěná jsem po něm mrštila 6 shurikenů, které ho připíchly za jeho oblečení na strom, který stál přímo za ním.
"No, kdo je tady teď ubožák Naruto? Přesně jsi to ty ani to nemusíš říkat," začala jsem se mu posmívat. Neznám lepšího pocitu než, když Naruto je tak bezmocnej červíček a nemůže nic dělat, prostě úplnej budižkničemu.(můj vítězný smích) haaaaa hahaa aahaaa.

by Haya & Ta Gaara