3. Kniha: 8 Díl - Had...

Miharu pootevřel oči a rozhlédl se.
„Áááá!!!!“ zaječel najednou a prudce se posadil.
„Neřvi!! Jsi v bezpečí!!“ řekl Tai, který si promnul od Miharova zařváni levé ucho.
„Kde to sem??? Kde jsou ti týpci??? Co se stalo???“ kulil vyděšeně oči Miharu a kmital pohledem mezi Katarou, Daisakem a Taiem, kteří klečeli kolem něj.
„Jsi v lese nedaleko vaší vesnice, týpci jsou K.O., a jinak se nestalo nic moc zajímavýho…“ řekl jen tak Tai a počítal při tom na prstech jmenovaný počet událostí.
Miharu ho nechápavě sledoval.
„Ale stane se…!“ ozvalo se za nimi.
Čtveřice obrátila pozornost na Jadena, který k nim zrovna přicházel, po prozkoumání paměti toho velitele, poražené skupiny.
Měl v obličeji vážný a ustaraný výraz.
„Co se stalo, sensei??!!“ zeptala se zaskočeně a nejistě Katara.
„Zdá se, že když si Naruto dělal legraci ze zadávání těžších misí, nenapadlo ho, že tohle jedna bude…“ zamračil se Jaden a trojice ztuhla.

„Jak to myslíte…??!“ zeptal se Daisaku.
„…Ten had není pravý…“ řekl Jaden.
„Cože???!!! Ale já ho viděl na vlastní oči!!! Musí bejt pravej!!!“ vyhrkl rozčíleně Miharu.
„A když by ten had nebyl pravej, tak proč říkáte, že to je jedna z těch těžších misí??“ podivil se Tai.
„A navíc před tím jste řekl, že Miharu opravdu něco viděl, tak co to bylo, když ne ten had??“ dodala zmateně Katara.
Jaden je chvilku sledoval.
„Nebyl to had…ale Démon.“ Řekl nakonec Jaden.

Čtveřice zkameněla.
Tuhle odpověď opravdu nečekali.
„Osmiocasý…. Ten na sebe bere podobu hada, ale není to had.“ Dodal Jaden.
„Co-cože??!!!“ dostala ze sebe Katara s upřeným a zděšeným pohledem.
„Vy-vy si děláte srandu!! Jeden z Bijuu??!!!“ řekl stejně Tai.
„Jo.“ Kývl jen tak Jaden.
„Pak se musíme rychle vrátit do vesnice a varovat je!!!“ vykřikl Daisaku.
„To právě udělat nemůžeme…. Všiml jsem si, že je na tom zdejším ,,starostovi“ něco divného. A ti týpci v těch černých hábitech patřili k nějakému kultu, který Osmiocasého uctívá. Pohřešovaní lidé mu byly předhozeni jako oběti. A Nobu je jejich vůdce. Proto tvrdil, že nemáme brát Mihara vážně, proto se nám snažil namluvit, že vlastně o nic nejde a že je to jenom rozhodnutí rady starších. Alespoň máme jistotu, že v tom nejede celá vesnice. Ale vracet se tam, je příliš nebezpečné. “ Řekl Jaden.
„To-to je hrozný!!“ rozklepala se Katara.
„Tímhle se všechno mění…. Vezměte Mihara a vraťte se do Listové. Informujte Naruta. Já tu musím něco zařídit.“ Řekl Jaden a otočil se k nim zády, k odchodu.
„Počkej!! To teda ne!!! Já nikam nejdu!!!“ zavolal za ním rozčíleně Tai.
„Myslíš si, že když mam konečně tátu, že tě tu necham proti pomatencum z nějakého kultu a ještě Ocasýmu démonu samotného??!! Já jdu s tebou!!!“ řekl odhodlaně a protestně Tai a narovnal se.
„Na to zapomeň!!! Nemáš ponětí, jak je to nebezpečný!!!“ řekl přísně Jaden.
„Tai má pravdu!!! My vás v tom nenecháme!!! Tohle je naše první velká mise, a my jí taky splníme!!!“ přidal se k Taiovi Daisaku.
Katara seděla na zemi a upřeně ty dva sledovala třesoucíma se očima.
…Kluci…! Přemýšlela, ale zamračila se a postavila se vedle nich.
„Jo!! Sice se dost bojim, ale samotný vás tu nenechám!!!“ řekla odhodlaně, i když se jí trošku třásl hlas.
Jaden je sledoval a tvářil se trochu zaskočeně.
Nakonec zavřel oči a pousmál se.
„…A takovýhle šílence mě dali do týmu…“ řekl rezignovaně a trojice se bojovně zazubila.
„…Ale já s vámi nemusím jít, že ne???“ pípl nesměle Miharu.

„Takže…Tady je plán!“ řekl Jaden, když si sedli do kruhu na trávu v lese.
„Nejdřív musíme vypátrat ten kult a zjistit o nich co nejvíc informací…to nás dovede až k Osmiocasému.“ Řekl Jaden a podíval se postupně na upřené pohledy jeho studentů.
Miharu seděl o kus dál a tvářil se otřeseně a zmateně.
„Vstup do jejich kultu je kus za lesem.“ Dodal Jaden.
„Já s Taiem a Daisakem se tam vydáme…a ty Kataro se vrátíš s Miharem do Listové.“ Řekl Jaden a připravil se na dívčin protest.
„Ale-!!“ chtěla začít Katara, ale Jaden jí přerušil.
„Mihara tu nechat nemůžeme a někdo ho tam dovést musí. Prosím tě Kataro!“ řekl Jaden a naklonil hlavu ke straně.
Katara si povzdechla, ale v duchu se jí hodně ulevilo.
„Dobře…“
„Výborně! Takže buď opatrná!! Jdeme na věc!!“ řekl Jaden a čtveřice se postavila.
Katara se vydala k Miharovi, ale ještě se jednou zastavila a ohlédla.
„Kluci… Vraťte se mi!“ řekla prosebně a starostlivě.
Daisaku s Taiem se trochu zarazili.
„Neboj!! Mě nějakej blbej had nemůže ani škrábnout!!“ zazubil se na ni Tai a vztyčil palec.
Daisaku se jenom usmál a spolu s Jadenem a Taiem se rozeběhli k východu z lesa.
Katara se za nimi dívala, dokud jí nezmizeli z očí.
Prosím…!!! Vraťte se…!! Proběhlo jí hlavou.
Pak si dodala odvahu a otočila se na Mihara.
„Pojď Miharu!! Jdeme do bezpečí!!“

Jaden s Taiem a Daisakem mezitím dorazili ke zmíněnému vchodu.
Byl to takový vystouplý hrbol ze země, něco jako nějaká mez, a v ní byly ocelové dveře.
Před vchodem stáli dvě postavy v černých hábitech.
„Myslel jsem, že to nebude nikdo hlídat, ale co. Taii, ty se pomocí Henge no Jutsu přeměň na Mihara a ty Daisaku stejným způsobem na toho hromotluka, co jsi sejmul Juukenem.“ Rozdělil úkoly Jaden a udělal pečeť soustředění.
„Kaze Bunshin no Jutsu!!“ řekl Jaden a vedle něj se zjevili 3 jeho klony.

„Nějak jim to trvá!! Měli by sebou hejbnout, jinak bude Nobu naštvanej!!“ zabručel jeden ze strážných.
Druhý jenom souhlasně kývl, ale hned na to se z lesa před nimi vynořila skupinka 5 postav, zahalených v černých pláštích, kde jeden z nich nesl na rameni nějakého kluka.
„Jsme tu! Můžeme vyrazit.“ Řekl vůdce skupiny. Strážní kývli a ten první vytáhl z kapsy šedivý divně tvarovaný klíč.
Zasunul ho do zámku, uprostřed dveří a otočil.
Dveře zaskřípaly, opadla z nich menší vrstva prachu a poté se těžkopádně otevřeli.
Strážní vykročili do temné chodby, která se před nimi otevřela, první.
Skupina s chlapcem je následovala.
Nejdřív šli po tmě, ale po pár metrech se podél stěny rozhořeli pochodně, chvíli na to, co se za nimi zavřeli ty dveře.
Když teď bylo vidět, zjistili, že chodba je dost dlouhá.
Jaden, v podobě toho vůdce, přemýšlel co dál a snažil se zachytit každý detail.
Otočil se nenápadně přes rameno a podíval se po Daisakovi, který v podobě toho většího muže nesl Taie, v podobě Mihara, na rameni.
Oba to hráli výborně a nebylo na nich nic poznat, takže se Jaden otočil opět do předu.
Snad to proběhne dobře…!! Zamyslel se.

„Příště neseš ty mě!! Seš hrozně těžkej!!“ šeptl Daisaku Taiovi.
„Buď zticha!! A já nejsem těžkej!!“ zaprotestoval Tai. Dál už byly oba zticha.

Na konec se jim v dáli zjevil východ z chodby a v něm byl slyšet šum.
Jaden zbystřel a soustředil se. Vycítil před nimi obrovský sál, téměř celý plný lidmi v hábitech.
Tohle bude asi vážně zajímavý…!! Zamračil se.
Došli až ke konci chodby a vstoupili do sálu.
Lidé si přestali povídat a upřeli své pohledy na ně.
Ten sál byl vážně obrovský…dalo by se v něm pořádat finální kolo chuuninských zkoušek hned 10krát najednou.
Takže teď jsme nejspíš v té hoře, co jsme míjeli při příchodu do vesnice na levé straně. Zamyslel se Jaden.
Před nimi stál uprostřed sálu na nějakém pódiu muž v černém hábitu, stejně jako ostatní.
Sál byl osvětlen pochodněmi, stejně jako chodba, a na druhém konci, než přišli, byl obrovský temný otvor.
Před ním byl v zemi zabodnutý kůl s okovy.
Strážní se od nich po chvilce odpojili a zmizeli v davu.
Jaden s Taiem a Daisakem pokračovali k pódiu.
Došli k němu a zastavili se.
„Konečně…!! Konečně budeme mít toho otravného malého všudybyla z krku!!“ usmál se pod kapucou muž na pódiu.
„Přivažte ho ke kůlu, pán za chvíli dorazí.“ Ukázal muž prstem na kůl před otvorem.
Daisaku nejdřív hodil nenápadně nejistý pohled po Jadenovi, Jaden stejně nenápadně kývl, a tak Daisaku teda odvedl Taie ke kůlu a přivázal ho k němu.
„Co to děláš, ty parchante??!!“ sykl Tai, ale nepřestal dělat, že je v mdlobách.
„Zavři klapačku a spolupracuj!! Sensei má nejspíš nějakej plán!!“ řekl tiše Daisaku a vydal se zpět k pódiu.
Spolu s Jadenem a trojicí jeho přeměněných klonů se zařadili do první řady před pódiem.
Daisaku se podíval na Jadena a pak na Taie u kůlu. Byl trochu nejistý.

„Mocný bože smrti a moci!!! Opět jsme se zde shromáždili, abychom ti prokázali naší oddanost a obdiv k tobě!! Jako vždy zde máš připravenou oběť!! Ten kluk co narušoval naše utajení!! Nyní je tvůj!!!“ zvedl ruce k otvoru v sálu ten muž na pódiu a teatrálně zvolal.
Daisaku sebou trhl a ztuhl.
Ta-ta chakra…!!!! Tak temná a zlověstná!!!! Vyděsil se nad tím co ucítil se blížit z tunelu.
Jaden se zamračil.
Z tunelu se ozvalo vrčivé hlasité zasyčení, ze kterého tuhla krev v žilách.
V davu se začal ozývat vzrušený šum.
Tai přestal dělat omdleného a vytřeštěně se zadíval do tunelu.
Z tunelu se vyhnal proud temné fialové chakry a rozeběhl se po sálu.
Lidé v hábitech po ní rozjařeně natahovali ruce.
Taiovi se rozšířili zorničky.
„Ta-tati…!!!“ řekl přidušeně.
Z tunelu se vynořilo něco obrovského a strašlivého.
Daisaku otevřel pusu zděšením a zvedl hlavu.
Z tunelu se rozhlíželo osm hlav…osm hnědých hadích hlav Yamaty no Orochi!!

Chakra, která z ní vyzařovala, se vpíjela do lidí v sále a ti jí s jakým si nadšením přijímaly.
Velitel kultu, co stál na pódiu ukázal na Taie.
„Tady je tvá oběť!!“ pronesl, zatím co se kolem něj točila fialová chakra.
Hadí hlavy se otočili na Taie.
Tai se při pohledu do těch temných hadích očí roztřásl hrůzou. Něco tak strašného ještě neviděl! Zračila se v nich temnota, smrt a chlad.
„Výborně…!“ pronesla jedna hlava démonickým hlasem.
Otevřela obrovské čelisti a v nich se objevili dva špičáky, ostré jako kosa Smrtky.
Hlava se vrhla na Taie.
Tai jenom ztuhle zíral na rychle se přibližují tlamu.
Had se prudce zakousl…
Ale do prázdna.
Zvedl překvapeně hlavu a hlasitě zavrčel.
„Kdo se opovážil…????!!!!!!“ vykřikly rozzuřeně všechny hlavy a jedna z nich prudce narazila do země s několika lidmi v pláštích.
Ty smetla vlna chakry, nebo byly rozdrceni.
Vůdce kultu zděšeně sledoval hada, až jeho pozornost skončila na muži s tím chlapcem v náruči.
Muž rozzuřeně vycenil zuby a strhl si kapucu z hlavy.
„Vy jste prostě nemohl zůstat v tý vaší Konoze a mávnout nad touhle záležitostí dlaní, co??!!!“ zařval rozzuřeně Nobu.

Tai pootevřel oči a zjistil, že není mrtvý.
Před ním se objevila tvář jeho otce.
„Neboj, všechno je v pořádku.“ Pousmál se na Taie Jaden a postavil ho na zem.
Tai se v obláčku bílého kouře proměnil opět na sebe.
„Snažte se držet odsud co nejdál, kluci!!“ řekl Taiovi a Daisakovi, který k nim zrovna přiběhl, opět v jeho normální podobě, Jaden.
V sále zavládl nekontrolovatelný zmatek. Lidé se začali tlačit u vchodu do chodby, aby unikli před hněvem svého pána, kterého tak uctívali.
„Tohle už je na mě…!!“ řekl Jaden a otočil se k hadovi, který na něj upíral všechny pohledy svých osmi hlav, které se vlnili ve vzduchu….