Obecné

Dva různé světy… dva různí lidé. Jedno pouto. Jeden ho chce zoufale udržet a druhý přetrhnout…
Prostě krátká jednorázovka na téma Naruto a Sasuke…
Btw – Normální písmo Sasuke, kurzíva Naruto. xDD

[font=Times New Roman]Ležels tam… poražen. Zkoušel jsi mě zastavit, ale já přesto odešel… Byl jsem silnější než ty… Už jsou to tři roky, jestlipak si vzpomínáš? Možná, že jsi už přestal hledat, co nemůžeš najít…

[i]Nikdy se nevzdám!
Slova naivního dítěte? Ne, slova přítele..

Z křoví se vyřítil velký bílý pes. No jasně! Akamaru! napadlo mě hned. Akamaru se odrazil, skočil a povalil mě na zem. Předníma tlapama mi stál na prsou a musím říct že nevážil zrovna nejmíň. A taky mi funěl do obličeje. Sakra, Kibo, kde seš, odveď si ho než mi rozdrtí hrudník! V tu chvíli se ozvalo: "Akamaru! Kdepak jsi?"
"Haf!" odpověděl Akamaru.
Musíš mi štěkat do ucha? Málem jsem ohluchla!

[i]Můj příběh? Zajímá vůbec někoho? Možná bych ho měl napsat … To bych rozhodně měl. Aby se mladší generace poučily, a nejenom ty. Ale jedna věc mě zajímá; co s touhle knížkou bude, až ji nikdo nebude číst? S knížkou, do který vložím svůj vlastní život? Knížkou, kterou tady zanechám … Nevíte? Neví to někdo?
Já vím. Nic. Bude ležet zaprášená a sama. Od takovýho slavnýho autora, jako jsem já … Nikoho můj vlastní život nebude zajímat. Zajímají je jenom příběhy. Smyšlený příběhy …

No na tuhle povídku mě tak nějak inspiroval jeden film. Není to podle něj. Jen to propojení mám z tama. Snad se bude povídka líbit. :)

„Uvidíš, že se brzo uzdravíš. Pak spolu zajdeme na Ramen a navštívit tvého bratra,“ mrkl blond’atý veselý chlapec plný optimismu na svou přítelkyni.
Ano na svou přítelkyni. Tolik si to přála být s ním. Splnilo se jí to. Byla jeho. Žili spolu.

Alias Vždy a navždy… ale mě ten český název zní tak nějak divně xD Hmm… nešťastná třináctá jednorázovka… no, je fakt že jedna z mých nej to není…xD Psala jsem ji hned po SP u Jak pozvat a konečného upravování TSS, k smrti unavená tak se nedivte :D

[font=Times New Roman]„Mami! Mami! Tak pojď!“
Malý světlovlasý chlapec se smíchem popadl svou matku za ruku a nadšeně ji táhl pryč.
„Táta už určitě čeká!“ vykřikl.

[i]„Miluješ mě?“
„Ale Sakura-chan… jak se můžeš takhle ptát?“

EDIT 15. 11. 2010
Lidi, nekažte si vkus, nečtěte to xD
Zvrhlý poustevník spolu se zavrhlým psycho-emoušem dorazili k mstitelově bytu. Jirie neurvale vtrhnul dovnitř (jako beranidlo opět použil Sasanovu lebku… ten zanedbatelný zbytek jeho mozkových buněk volá SOS! ) a jemně s ním prásknul o zem.

„Tak povídej Gaaro!“ vyzval ho Sasuke netrpělivě a podíval se na něj. Gaara si povzdechl.
„No je to asi takhle. Když jsme já a Naruto vydali hledat do komplexu Rin, Naruto požádal Kyuubiho o pomoc. Ten však chtěl něco za něco.“ vysvětlil Gaara.
„Dál?“ zeptala se pro změnu Temari.

Spousta lidí Sasukeho nenávidí… ani já ho nemiluji, ale… důvod, proč ho prostě nedokážu přímo nenávidět, jsem se pokusila nějak použít v povídce…

[font=Times New roman]„Pošetilý maličký bratře, jestli si přeješ mě zabít, nenávidět mě, zhnusit si mě a přežít nehezkým způsobem, tak běž, běž a přilni k životu…“
„Ne… už... ne!“
„A pak, jednou, až budeš mít oči jako mám já,“

„Řekl bych! Žes mě fakt vyděsil, bráško!“ pousmál se Kankurou, co vyšel z davu a přišel ke Gaarovy s Narutem.
„Kdo si vy dva myslíte, že jste??? Tohle je Kazekage!! Takže ukažte trochu úcty!!“ napomenula je z hecu Temari a odstrčila Naruta.
„Jak se cítíš, Gaaro?“
Gaara se pokusil vstát, ale ještě to nešlo.
„Zatím se nepřepínej!“ řekla Temari.
„Gaara-sama je tak klidný, cool, silný, sexy, elitní a-!!“ začala jmenovat zasněně ta dívka.

„Děláš si z nás srandu, Uzumaki?!“ křikl posměšně Pein. Naruto ho dokonale ignoroval.

Tak, vaše komenty u Nikdy se nezměň mě inspirovaly k... k... něčemu řekněme neobvyklejšímu. NaruHina? NaruSaku? KibaHina? Nebo snad SasuHina či GaaHina? Samá voda, drazí čtenáři... xDD
Btw -věnováno všem, kteří mě k této FF inspirovali...

[font=Times New Roman]Říkají mu nebezpečný…
Kluzký, lstivý a neporazitelný…

Mladý ninja vyrazil temnou chodbou. Temnou, jako jeho duše…

,,Jejda to byl trénink." Povzdychne si Risa a svěsí hlavu.Všechny jsme dneska mimořádně trénovaly spolu, abychom zlepšili týmovou práci.Všechny se unaveně šouráme. Nezávidím to Miye, která má mít trénink s Tsunade, ale možná jí ho přesune na zítřek. A když už je o ní řeč. .
,,Už jsme v té Konoze? Netrénovaly jsme zase tak daleko, ne?"
Zeptala se a unaveně si oddychla. Udiveně na ni povytáhnu obočí. Miya si otře pot z čela, stoupne si a dala ruce v bok
,,Jo, jsme v Konoze." Podotknu nechápavě. Risa se ušklíbne a zakroutí nad tímhle hlavou.

Přemýšlet nad tím, co by bylo kdyby … Je to zbytečné? Je to zbytečně zajímavé, to možná … Ale nikdy se to nedá přesně odhadnout. Dá se vidět jenom to plné místečko, kdysi vyprázdněných komůrek v srdcích rozličných osob… Naplněné štěstím. Štěstím pocházejícím z představ, jak to asi mohlo být.

"Všechno nejlepší k narozeninám!" popřála mi mamka a pak i taťka.
Konečně je mi 15!
"Dárky už jsi dostala, takže tady máš ještě kytičku a můžeš si jít vyzkoušet ten počítač."
"Super! Díky tati, díky mami," řekla jsem celá rozzářená a šla si sednout k novému počítači.
Ani ne za pět minut se ozvalo: "Caro! Pojď sem!"
"Už jdu!" zavolala jsem v odpověď a vyběhla z pokoje. "Ano?"
"Víš, musíme ti s tatínkem něco říct," začala mamka.

Tentokrát je tu 11 díl od Miyi... Doufám, že se bude líbit!

Probíhal normální trénink s Kakashim.. No koukala jsem se na něj. Víte, jak mu to sluší. A najednou mě něco studí na rukách. Kouknu se a… mám je mokré. Dokonce i nohy mi chladnou a začalo foukat. Mám dokonce i pocit, že foukalo jenom kolem mě. Začala mi být zima.

[size=11][b]nettiex + NaruHina = konec světa. To jsem četla kdysi v jednom komentáři…
Takže radím zalézt do nějakého protiatomového krytu, protože… no, lámala jsem si hlavu, jestli napsat nějakou NaruHina povídku… ačkoliv ten pár nenávidím, z hlediska psaní je to zajímavé… zkusit popsat její lásku, tak čistou a nezištnou…

Tai proletěl bránou a Katara s Daisakem mu byli v patách.
„Počkej!!! Co když to jsou nepřátele?? Co pak chceš dělat?? Sejmout je??!!“ řekl mu rozčíleně Daisaku, když ho s Katarou dohnali.
„Jasně že ne!! Ale nemůžu tu jen tak stát!!“ odvětil zadýchaně Tai a pokračoval po cestě z Konohy až k místu, odkud slyšeli tu explozi.
Za chvíli odbočili z cesty do lesa a hnali se mezi stromy stále kupředu.
Ohlíželi se a snažili se být co nejvíc potichu.
Po chvilce sebou Tai najednou trhl a rychle se zastavil a přimáčkl zády ke stromu vedle něj.

Další pokračování příběhu „Hodina Matematiky“ a „Hodina Přírodopisu“.Tentokrát se to jmenuje „Hodina Angličtiny“.Přeji příjemnou zábavu

Díl 3. - Hodina Angličtiny

„Co máme teďka?“ řvala přes celou třídu Temari.
„Ájinu.“,odpověděl opět řevem Shikamaru.
„A koho máme?“ zmírnila tentokrát Temari.
„Myslím,že Ibikiho.“ ,odpověděl také jemně Shikamaru.
„Jéžiši,to si zase užijem…“ fňukal Kankuro.
„Hele,kdo si půjde zahrát vybiku na hřiště?“ vyzýval Lee.

No tak jsem napsala něco dost jiného, než jsem zvyklá. Obvykle nikoho nevraždím nebo tak. Byl to ale nápad a já jsem ho prostě musela napsat. A navíc tahle povídka nemá otevřený konec, což je u mě dost divný. Ale snad se bude i tak líbit :)

Krev. Tma. Krev. Tma. Krev. Na jeho těle. Na obličeji. Na krku. Na břiše. Všude po zemi. Na ní. Na jejím obličeji. Jejích rukou. Všude. Klepala se zimou. Klečela vedle jeho bezvládného těla a její slzy rozmazávaly krev, co měla na obličeji. Její krvavé slzy skapávaly na zem vedle jeho obličeje.

No a je tu další díl S+A! Teda tentokrát tam neni tolik romantiky, ale spíš "rádoby" humor. No nic, tak přeju hezký čtení!

Shikamaru zaplatil za ramen a ruku v ruce vyšel s Anko na ulici. Anko se podívala na své hodinky a podivila se.
„To už je tolik?“ Shiki se zamračil.
„Už musím domů,“ řekl prostě a naklonil se k Anko. Oba dva si dali krásný, dlouhý polibek a pak se rozloučili. Shikamaru se vydal pomalým tempem ke svému bytu. Došel až ke dveřím, když v tom uslyšel: „Shikamaru!“ Ten hlas poznal hned, ani se nemusel otáčet.