Naruto Icha Icha special 22

U Ino
Kankurou si prohlížel Ino, když vešla Hinata. „Tady jsou deky,“ ozvala se ode dveří.
„Dobře.“ Kankurou jednu vzal, rozložil ji a lehce přikryl Ino. Hinata ho důkladně pozorovala. Moc ho neznala a nebyla si tedy jistá, co od něj může očekávat. Jen o něm slyšela, že je sukničkář!
Ani jeden z nich nevěděli co říct, tak mlčeli. „Hm… Kde je Naruto-kun?“ prolomila ticho Hinata.
„Nevím, asi u Saie,“ odpověděl Kankurou.
„Když jsme tam donesli s Kibou deky, neviděli jsme ho.“
„Neboj, on se neztratí!“ Hinata se pokusila o úsměv a vydala se ho hledat.

Najednou uslyšela zvuk tekoucí vody, který vycházel z koupelny. Vydala se tím směrem, ale před dveřmi zaváhala. 'Že by Naruto-kun?' pomyslela si. Zaklepala na dveře a čekala. Žádná odpověď se neozvala, a tak otevřela dveře a vešla dovnitř. To co uviděla ji tak vyděsilo, že tak tak zastavila spontánní výkřik. „Naruto-kun!“ vydechla a zrudla i za ušima. Spatřila nahého blonďáka stojícího ve vaně, zrovna když si se zavřenýma očima prohrábl vlasy, aby se z nich lépe smyla pěna a při tom si zpíval: „You're my friend áá ano hi no yume...“ Viděla svalnaté paže, které ji před chvílí držely pevně v náručí a jeho vypracovanou hruď. Pěna mu stékala po těle a zahalovala jen rozkrok.
Najednou otevřel oči a vylekaně zaječel: „Hi-Hinato?!“
„O-omlouvám se,“ vyhrkla modrovláska a otočila hlavu. Naruto se ihned ponořil do vany, přičemž vystříkla voda v podobě mini tsunami. Jelikož se nacházeli ve vcelku malé koupelně, byla dívka v mžiku celá mokrá.
„Jej, nechtěl jsem tě postříkat,“ zamumlal Naruto schovaný za okrajem vany. Hinata zůstala stát s otevřenou pusou. Tohle rozhodně nečekala.
„Nemohla bys mi podat ručník?“ Poprosil Uzumaki, když viděl, že Hinata pořád strnule stojí na místě.
„A-ano,“ probrala se, došla k hromádce ručníků naproti vaně a pak se s ručníkem v ruce vydala k Narutovi sedícímu ve vaně. Zastavila se v dostatečném odstupu tak, aby si ho mohl převzít. Neustále se pohledem vyhýbala Narutově postavě.

Vtom se ve dveřích ukázal Kankurou. Ten nevěřícně vytřeštil oči. Udělal si zajímavý závěr, a pak jen podotkl: „Nechtěl jsem vyrušovat,“ a odešel, přičemž za sebou zavřel dveře a pak se tiše rozesmál. Nedokázal si představit, že někdo jako Naruto má holku. Natož Hinatu, která vypadá tak plaše.
„Achjo, s takovou si na záchod musím zajít ven,“ povzdechl si a vyšel z domu. Zamířil k nejbližším keřům, kde vykonal potřebu a vrátil se do „Saiova“ pokoje, kde se již sešli téměř všichni.
„Kankurou, mohl bys najít Naruta a Hinatu a pak se s nimi vrátit sem?“ řekl Shikamaru.
„Nemyslím, že je to nutné. Teď jsou v koupelně a za chvíli přijdou určitě sami.“
„Co tam proboha spolu dělají?“ zamručel Shikamaru a hned na to se ve dveřích objevila Hinata. Nikomu neušlo, že má částečně mokré vlasy a taktéž postrádali mikinu, kterou ze sebe obvykle nesundávala. Neuběhly ani dvě minuty a přišel i Naruto, sušíc si vlasy.
Kankurou se na ostatní podíval pohledem „No neříkal jsem to?“ a usadil se na zemi s překříženýma nohama.
„Co se děje-ttebayo?“ ptal se blonďák, protože je všichni přítomní se zájmem pozorovali. „Ne, nic,“ ucukli okamžitě pohledem a ten nejchytřejší si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.

„Když už tu jsme všichni, mohli bychom se domluvit co dál. Zaprvé – spaní. U Ino je jen jedna postel navíc, takže by tam mohla spát třeba Hanabi. Problém je, že kdyby se něco stalo, tak ji Hanabi, která je bez čakry, neuchrání, tudíž je vhodné, aby tam byl ještě někdo. Pokud nikdo nic nenamítá, spal bych tam na zemi ve spacáku já. Tady jsou čtyři postele, takže by se tu mohl uložit zbytek.
Zadruhé – hlídky. Ty budou po dvou ve dvouhodinových intervalech. Rozdělil jsem nás následovně: Začne Kankurou s Hanabi, pak já se Shinem a nakonec Naruto s Hinatou.“
„A co já?“ zeptal se Kiba ublíženě.
„Sám tu hlídkovat nemůžeš,“ namítl Shikamaru.
„Já mu pomůžu,“ ozval se Sai nečekaně.
„Jsi si jistý?“ pozvedl vedoucí týmů obočí.
„Jo. Kdyby se něco stalo, můžu použít ninjutsu, Kiba by zase zvládl taijutsu,“ vysvětlil.
„Tak fajn, aspoň se můžeme lépe vyspat,“ souhlasil nakonec Shikamaru. „Nějaké dotazy?“ zeptal se ještě. Nikdo nic neříkal, tak se zvedl z postele, na které seděl a vydal se pryč.
„Kdyby něco, jsem v koupelně,“ řekl, než zmizel za rohem. Kankurou se jen pousmál, ale nic neřekl.
„Měli bychom jít na hlídku,“ ozvala se Hanabi a vyšla z pokoje.
„Dobře se vyspěte,“ řekl Kankurou, mrkl na Naruta s Hinatou a následoval Hanabi. Modrovláska mírně zrůžověla, když si vzpomněla, jak přišel do koupelny v oné prekérní situaci a jakým tónem promluvil.
„On si snad myslí, že mezi náma něco je, ttebayo?!“ řekl nahlas blonďák Hinatiny myšlenky a natáhl se na první postel, kterou uviděl. Ostatní udělali totéž a zanedlouho se domem ozývalo pouze chrápání.