Netradiční láska

Hinata se vracela z tréninku na cvičišti. Horký letní den pomalu končil a slunce zapadalo za vrcholky stromů nad Konohou, ptáci se usadili na jejich větvích a zpívali svou přenádhernou píseň.
Uvědomila si jeho přítomnost až po nějaké době, vlastně si ho vůbec nevšimla. Jeho tmavá silueta se ztrácela v západu slunce.
„S-Sasuke?“ optala se mladého muže. Jmenovaný byl ležérně opřený o zeď a měl ruce v kapsách.
„Posílá mě Tsunade, máme neodkladnou misi,“ pravil stručně.
„Jen my dva?“ zajímala se Hinata a doufala, že s nimi půjde i Naruto. Neznatelně kývl.
„A Naruto-kun?“
Uchiha svým zavrtěním hlavou uhasil poslední plamínek naděje. Mlčky se otočil na patě a kráčel k Tsunade. Vydala se za ním. Kráčeli tichou ulicí, sem tam někoho potkali, nějaké vesničany, které znali od vidění. To ticho bylo tíživé i na stydlivou Hinatu.
„J-jak se dnes máš, Sasuke-kun?“ optala se ho.
„Jsi vždycky tak hrozně otravná?“ odbyl ji pyšný Uchiha.
„O-omlouvám se…“ pípla a radši mlčela. Kráčel svižným tempem a mladá dívka mu sotva stačila. Brzy dorazili k sídlu Hokageho. Stráže na Sasukeho kývly, asi něco o jejich misi věděly.
„Shizune-san,“ usmála se Hinata na pomocnici Páté.
„Tsunade-sama vás již očekává,“ oplatila jí úsměv Shizune. Sasuke byl tichý jako vždy, jen teď byl zahloubaný víc než obvykle. Tsunadina pomocnice je zavedla do kanceláře. Pátá se přehrabovala v lejstrech na stole, až nakonec našla to, co hledala- desky s podrobnostmi.
„Jedná se o průzkumnou misi,“ začala Tsunade, když jim Shizune rozdávala desky s informacemi.
„Vybrala jsem vás dva, protože jste pro tuto misi třídy S ideální, a navíc Neji je mimo vesnici a řeší závažné problémy…“ Hokage si odkašlala. „To, co potřebujete vědět, je v deskách.“ Hinata a Sasuke si vytáhli papíry s popisem mise a bingo knihu se členy Akatsuki.
„Ano, vaším úkolem je špehovat Akatsuki a doplnit chybějící informace do bingo knihy,“ řekla Tsunade. „Jak už jsem řekla, zbytek se dozvíte v deskách.“
„P-počkejte, Hokage-sama,“ pozastavila ji nesmělá Hyuuga, „Sasuke-kun říkal, že tahle mise je neodkladná…“
„Ano, potřebuji, abyste vyrazili ještě před rozbřeskem,“ odpověděla jí a tím považovala zadání úkolu za ukončené.
Hinata se Sasukem odcházeli do svých domovů.
„D-dobrou noc, Sasuke-kun,“ rozloučila se s ním nesměle. On ale neodpověděl, jen kývl a odcházel do sídla klanu Uchiha.
Ona odcházela do toho svého. Lehla si na postel a přemýšlela o něm. Pak usnula.

„Hinato,“ pozdravil kývnutím.
„Sasuke-kun,“ začervenala se Hyuuga. Slunce se ani nestačilo vykutálet na obzor a oba už vyráželi k domnělému úkrytu Akatsuki.
Hinata se už po několikáté nadechla, aby něco řekla, jenže si pokaždé vzpomněla na včerejší úsečnou odpověď.
„Na co se chceš zeptat?“ nahrál jí Sasuke. Dlouhou dobu se rozmýšlela.
„To jsi vždycky tak… Tichý?“ zeptala se.
„To jsi vždycky tak otravná?“ začal se smát jinak naprosto lhostejný Uchiha. Takhle ho neznala. Nikdy ho neviděla se smát. Cítila, jak se jí hrne krev do tváří a začala se stydět.
Slunce se pomalu ztrácelo za obzorem.
Sasuke se zastavil, protože dorazili na místo.
„S pozorováním začneme až ráno,“ pravil a svlékl si košili. Hinata vynalezla nový odstín rudi a začala se koukat jinam než na Sasukeho vypracované tělo. Vlastně si ani nevšimla, že nedaleko teče vodopád. Pak jí to ale nedalo a musela se pokochat tím „vodopádem.“ Němě pozorovala Sasukeho svalnaté tělo, po kterém stékala voda. On se otočil jejím směrem, ona zrudla a okamžitě začala stavět jeho stan.
„Postavím si svůj stan sám,“ usmál se Sasuke orosený chladnou vodou, když přicházel od vodopádu. Hinata, celá rudá, mířila tam, odkud on právě přišel. Musela se zchladit a tak vlezla do vody. Zíral na ni v němém úžasu a pak zosnoval plán.
Hyuuga vylézala z vody. Už byla skoro tma, takže jí chvíli trvalo, než našla své oblečení. Oblékla se a mířila k jejich tábořišti.
„Chidori!“ ječel už poněkolikáté Sasuke.
„S-Sasuke-kun, co se stalo?“ chtěla aktivovat byakugan Hinata.
„Na můj stan přilétl komár, tak jsem ho chtěl zabít,“ řekl nevinně Uchiha a pokrčil nad zničeným stanem rameny.
„A-ale kde budeš spát, Sasuke-kun?“ znervózněla, když si uvědomila, že budou muset spát společně. On se jen usmál.
„V noci bude pršet,“ řekl nenuceným tónem. Hinata zrudla.
„Vlastně,“ začaly mu cukat koutky, „už jsem postavil tvůj stan.“
„Děkuji,“ začervenala se, „myslím, že už půjdu spát.“
„Dobrou noc a sladké sny, Hin,“ zašeptal za ní, ale nebyl si jistý, jestli ho slyšela.
Když šel spát, Hinata byla už v říši snů. Ve stanu pro jednoho bylo těsno, ale Uchihovi nevadilo se k ní přitisknout. Brzy usnul i on, když si uvědomil, že jeho plán se zdařil. Na plachtu stanu začal nerytmicky bubnovat déšť. Když usínal, tak se usmál a Hinatu si přivinul blíže k tělu.

Otevřela oči. Zjevně bylo brzy ráno, protože už bylo šero. Na plachtu ukapávala ze stromu nad stanem voda. Něco ji příjemně hřálo, takže se podívala, co to je. Zjistila, že ji objímá Sasuke. Začervenala se, ale pak se oddala kouzlu situace. Přemohl ji spánek.

„Byakugan!“ Hinata sledovala vnitřek hory. Sasuke ani nedutal, vlastně se ještě nevzpamatoval z rána. I na ní bylo znát značné zarudnutí.
„Sasuke, mám je,“ oznámila mu.
„To myslíš ty klony?“ otázal se třetí hlas.
„Uchiha Madara…“ vydechl Sasuke, který klečel hned vedle Hinaty, otáčejíc se za čerstvě příchozím.
„Hinata má něco, co chci,“ řekl Madarovým hlasem Tobi.
„Tajemství byakuganu nikdy,“ postavila se do bojové pozice modrovláska, odhodlaná bránit to, po čem maskovaný toužil.
„Uteč Hin, uchráním tě za každou cenu,“ pravil Sasuke a v ruce mu začaly šlehat blesky z chidori. Zaútočil, ale Madara použil svojí časoprostorovou techniku, takže se Uchiha zapíchl v zemi. Tobi se vrhl na Hyuugu, která nebyla v pozoru a po nečekaném bodnutí kunaie do břicha se sklátila k zemi, držíc se ránu, ze které tekla spousta rudé krve. Jelikož se Madara nesoustředil, Uchiha zaútočil zezadu. Tobi přišel o pravou ruku, takže se radši strategicky stáhl.
„Hin!“ běžel za svou láskou Sasuke.
„S-Sasuke,“ leskly se jí oči, „ty za to nemůžeš.“
„Měl jsem tě chránit líp,“ namítl a strachem a bezmocí se mu třásl hlas, „i za cenu vlastního života, abys mohla být šťastná.“
„Není to tvoje vina…“ zašeptala sotva slyšitelným hlasem. Sasuke si ji přivinul k tělu, strhl si košili a přitlačil k ráně.
„Neumírej Hin… Nemůžeš mi odejít… Miluju tě!“ ječel Sasuke. Pachem na tváři si začaly razit cestu slzy, kapaly na zem a v mokré půdě zanikaly.
„Miluji tě, Sasuke…“ Hinatě stekla od koutka oka slza plná bolesti. On se k ní naklonil a políbil na rty. Ona mu jeho polibek opětovala, Uchiha ji vzal do náručí a ze všech sil běžel lesem k Listové.
„Je pozdě, Sasuke…“ odporovala.
„Nebuď tak otravná,“ snažil se odlehčit situaci zoufalý Sasuke.
Hinata z posledních sil zašeptala jméno toho, kdo pro ni znamenal nejvíc.
„Sasuke…“

Otevřela oči. Slunce kreslilo obrazce na deku a jeho světlo se rozlévalo po místnosti.
Byl to jen sen, pomyslela si a chtěla vstát. Bolest na břiše jí v tom ale zabránila a bílý obvaz nasákl krví.
„Jsi vzhůru, Hin,“ vydechl Sasuke a běžel k ní. Bylo milé vidět jeho usměvavou tvář.
„Takže to nebyl jen sen,“ chtěla se přesvědčit. On se akorát zasmál a políbil ji.
„I sny se mohou stát skutečností.“