Písečná bouře 44

Suki se ráno probudila a nejprve zaběhla do koupelny, dneska chtěla vypadat dobře, i když k tomu nebyl žádný rozumný důvod. Jednoduše se cítila dobře a tak chtěla i dobře vypadat.
Dobrá nálada ji nepřešla dokonce, ani když potkala Amei, která se na ni spíš než cokoliv jiného mračila. Suki to ovšem bylo jedno a s vědomím, že už to nebude trvat dlouho a bude mít práci na akademii hotovou, se dala do práce.
Bylo to vlastně přesně tak, jak se říká, když je hodně práce tak čas uteče mnohem rychleji, což docela sedělo, protože Suki těch několik dalších dní uteklo skutečně jako voda, která byla v poušti tak vzácná. Takže čas, kdy měla začít pomáhat Gaarovi, se přiblížil docela rychle.
Dalšího rána tak nezamířila na akademii ale k budově Kage. I dnes vypadala dobře a její nálada byla snad ještě lepší. Nebylo jí ani moc jasné proč, ale bylo to tak.
Dobrá nálada ji však z části opustila, když do někoho uvnitř budovy narazila.
„Promiňte.“ vyhrkla dívka překvapeně.
Muž, který se na ni díval, se však netvářil, jako by jí odpustil nebo cokoliv jiného. Ještě horší však bylo, že Suki toho muže poznala, i když s ním nikdy nemluvila, což se zřejmě mělo právě změnit.
„Smím se zeptat, proč pobíháte zrovna tady?“ položil Baki otázku bez jasného výrazu ve tváři, takže Suki mohla pouze hádat, co si skutečně myslí.
„Přišla jsem za Kazekagem-sama.“ odpověděla dívka klidným hlasem a pokusila se nedát najevo, jak moc ji vysoký ninja před ní znervózňuje.
„Kazekage-sama má hodně práce, takže by bylo jistě lepší, kdybyste návštěvu odložila na vhodnější čas.“ odpověděl Baki klidným přesto čímsi znepokojivým tónem. I přes jeho neurčitou tvář tím ovšem Suki cosi důležitého prozradil. Sice existovala možnost, že na to Gaara jednoduše zapomněl, ale Suki spíš připadalo, že to Bakimu neoznámil vědomě. Nebylo to tak dávno, co měla dívka pocit, že se Gaara Bakimu i třeba nevědomě zodpovídal, ale to zřejmě nebyla pravda. Bakiho názor byl zřejmě pro Kazekageho více méně irelevantní, což se Suki docela hodilo, protože Kazekageho rádce ji neměl moc v lásce.
„Se vší úctou, Baki-dono, Kazekage-sama mě očekává, takže bych snad měla jít, abych ho nepřipravila o víc času, než je nutné.“ odpověděla Suki klidným a milým tónem, který byl značně v rozporu s tím, jak moc si to v duchu vychutnala. Bylo sice trochu zvláštní nesnášet člověka, kterého vlastně ani neznáte, ale Suki to tak k Bakimu prostě cítila od chvíle, kdy vyslechla jeho rozhovor s Gaarou. Bylo možná trochu dětinské nedát mu druhou šanci, aby si to u ní napravil, ale Baki jí kvůli předsudkům nedal ani tu první, takže se necítila provinile.
Suki opět upřela svoji pozornost na Bakiho tvář, která k jejímu velkému zklamání vypadala pořád stejně, jako by ho její odpověď ani trošku nerozhodila.
„Pak byste neměla nechat Kazekageho-sama čekat.“ odvětil Baki klidným hlasem a ustoupil stranou. Suki se ovšem zmohla jen na přikývnutí a tak jen mlčky prošla kolem něj.
Baki už neřekl ani slovo, a jelikož se Suki neodvážila otočit, tak nemohla postřehnout, jak sevřel ruku v pěst, která se vztekem zatřásla.

Dívka zaklepala na dveře Gaarovi kanceláře a po tichém: „Dále.“ je pomalu otevřela a s úsměvem vešla dovnitř.
„Ahoj, Kazekage.“ oslovila vesele mladíka za stolem. Nevěděla ani proč, ale jen jeho přítomnost jí zvednula náladu.
„Ahoj.“ vrátil jí Gaara pozdrav i s úsměvem a položil na stůl papíry, které zřejmě ještě před chvilkou pročítal.
„Tak máš pro mě nějakou práci nebo půjdeme na procházku?“ zeptala se spíš žertem, ale Gaara na okamžik vypadal, že to vážně zvažuje, než odpověděl: „Vlastně mám a neboj, bude to jen na chvilku.“
„Nevím, jestli to víš, ale já ti sem přišla doopravdy pomoct a ne se na tebe podívat, zamávat ti a zase jít. Dej mi práci, která ti skutečně pomůže bez ohledu na množství mého volného času.“ podotkla dívka lehce panovačně a trochu teatrálně se postavila před Kazekageho stůl a dala ruce v bok.
Gaara se lehce pousmál a odpověděl: „Řekla sis o to.“
„To si piš!“ podotkla dívka spokojeně a pokusila se udržet vážný výraz. Na její tvář se ale i tak vkradl lehký úsměv.
Gaara si ho sice všiml, ale nedal to na sobě nijak najevo, jen jí podal papíry se slovy: „Původně jsem ti chtěl dát jen část, ale když jsi do práce tak hrrr…“
„Bezva.“ řekla dívka s nepříliš umně ukrytým nadšením a vzala si je od něj. „Mám vědět ještě něco?“ zeptala se už trochu nepřítomně a prohlížela si obsah papírů.
„Sepsal jsem ti všechno důležité. Vlastně se jedná spíš o pochůzky, takže jen oběháš ty adresy a předáš dokumenty dál. Doufám, že to najdeš.“ odpověděl mladý vůdce vesnice a u poslední věty trochu zaváhal, nechtěl ji nijak urazit.
„Samozřejmě, že to najdu, nepodceňuj mě.“ odvětila Suki sebevědomě a strčila si papíry do tašky zavěšené přes rameno. Nebyla vlastně připravená na podobnou práci, ale chtěla si někam dát svačinu, kterou si ale stejně zapomněla na stole, což bylo přirozeně něco, co by nikdy nepřiznala a zvlášť ne před ním.
„To rád slyším, takže to asi budeš mít ještě rychleji, než jsem čekal.“ řekl mladík a Suki si nebyla jistá, jestli to myslí vážně, nebo si z ní jen dělá legraci.
„To si piš, bude to hračka.“ odvětila sebejistě s jakýmsi potutelným úsměvem a téměř se rozběhla ke dveřím, ty jí ovšem zatarasila neuvěřitelně rychlá stěna z písku. Suki si ani nebyla jistá, odkud se přesně vzala, takže zůstala jen stát jako přimražená a koukat na ni.
„Ještě jsem ti chtěl dát tohle.“ vytrhl ji z šoku Gaarův klidný hlas a Suki pomalu vyplula z hlubin mysli informace o bojovém stylu, který mladý Kazekage podle toho mála, co si o něm dopředu zjistila, používá.
„Aha.“ vyhrkla dívka a pokusila se tváři klidně, bohužel pocit trapnosti, byl docela silný, takže na ní asi mladík poznal, jak hloupě si připadá, když se otočila.
Pokud tomu ale tak bylo, tak to na něm ona poznat nedokázala, což ji trochu frustrovalo.
„Jsou to dva dopisy.“ promluvil rudovlasý mladík znovu a podal jí je. „Jeden je ta slíbená kopie a druhý je od Kankura, přišel dnes brzo ráno.“
„Aha, jasně.“ dostala ze sebe dívka a teprve potom si uvědomila, co vlastně řekl. „Já jsem na to zapomněla!“ vykřikla naštvaně a překvapila tím mladíka před sebou, ale i tak se udržel, aby sebou neškubnul.
„Tím se netrap.“ pokusil se ji uklidnit, i když sám byl trochu nejistý.
„Já to ještě dneska napíšu.“ vyhrkla dívka a vytrhla mu dopisy z ruky a strčila si je do tašky. Hned potom vyběhla z jeho pracovny, aby ušetřila co nejvíc času.
„Tak zatím.“ zašeptal Kazekage trochu zaraženě a lehce naklonil hlavu na stranu, když se díval na dosud otevřené dveře.