Let me fly

Stál v šeru pokoje a pozoroval spící postavu dítěte. Byl to chlapec přesně v tom správném věku, který umožňoval nástup do Akademie. Jen mlhavě vnímal, že má tmavo-hnědé dlouhé vlasy. „Vypadají podobně jako ty moje,“ pošeptal si potichoučku, aby ho nevzbudil. Okamžitě také sevřel mezi palcem a ukazovákem pramen svých vlasů. Udělal to bez přemýšlení a podvědomě, ale udělal. „Kdo to je?“ ptalo se ho zvědavě vnitřní já. Snažil se, seč mohl zaostřit na postavu, ale pořád ji viděl trochu rozmazaně. Vnímal jasně obrysy nezakrytého těla, protože se hoch odkopal. Dokázal rozpoznat jeho přibližnou výšku a věk. Vnímal barvu vlasů a také slyšel, jak pravidelně oddechuje. Jen to všechno bylo jaksi zastřené. Zatřepal prudce hlavou a snažil se pročistit si ji. Nepomohlo to. Rozhodl se, že si dítě prohlédne více zblízka a vykročil. Nestačil ale ani položil nohu na zem, když za svými zády uslyšel další dětský hlásek.
„Kai, Kai, koukej už vstávat. Je první den!“ halekala postava, jež se kolem něho právě prohnala.
Byla to dívka stejného věku, jako probouzející se klučík. Dokonce měla podobné rysy ve tváři, jako hoch, a i stejnou barvu a délku vlasů. Zatímco klučíkovi se na hlavě nejspíš ve spánku usadilo stádo vrabčáků a z jeho rozpuštěných dlouhých vlásků si vyrobilo hnízdo. Dívka je měla po stranách vyčesané do culíků a spletené. Teď se ji tak kolem zrůžovělých tvářiček pohupovaly dva silné copy, což z ní učinilo roztomilého čertíka. Nejimu to vykouzlilo úsměv na tváři.
„Tak už sakra vstávej,“ zahučela dívka znovu a pro jistotu s bratrem zatřepala a nádavkem ho štípla do nosu.
„Juu, nezlob bratra,“ zazněl ode dveří rázně sytý hlas muže. „Na rozdíl od tebe je Kai ospalec a libuje si v tom.“
Neji se rychle obrátil za tím hlasem a zůstal zírat s pusou dokořán. Koukal totiž sám na sebe. Byl o nějaký ten rok starší a ve tváři se mu rýsovalo pár prvních vrásek kolem očí. Také byl přinejmenším o půl hlavy vyšší a měl o pár kilo víc. Nicméně jeho starší já vypadalo stále impozantně. Obdivně sledoval silná zápěstí, stejně jako dlouhé tmavé vlasy, které měl ovšem rozpuštěné.
„Táta,“ zahalekala dívenka za ním. „Kai, vstávej, táta je tady.“
Neji si všiml, že chlapec rychle vyskočil a spolu se sestrou se tomu muži vrhli do rozevřené náruče. Bylo až dojemné, jaká z nich sálala láska a soudržnost. Pocítil, jak ho začínají pálit oči a ve vnitřním koutku se utvářejí první slzy. Spodní ret se mu mírně zachvěl, tak si ho raději skousl. Setřel pravou dlaní pár slaných kapek z pravé tváře a něco mu došlo. Ty děti jsou dvojčata. „Tak proto se mi zdálo, že vypadají stejně,“ zamumlal si. „Tak já mám dvojčata. Kdepak máme asi maminku?“ dodal a zvědavě natahoval krk víc do prostoru haly. Tak nějak cítil, že se dotyčná co nevidět objeví. Místo toho ale znovu uslyšel muže, jak promluvil k oběma dětem.
„Kaitene, Juuken, měli bychom najít maminku,“ řekl a začal se zvedat i s oběma mrňousi v náruči. Jakmile stál pevně na nohou, obrátil se čelem do haly a chtěl se pustit do hledání své drahé polovičky. Prostor proťal ženský hlas, jenž Neji nebyl schopen identifikovat, a do okolí se linula jedna nadávka za druhou. Stejně tak se všude začal rozvalovat kouř a zápach spáleného jídla.
„Hm, tak máma právě zase spálila naši snídani,“ zamručel hoch a mnul si oči pěstičkami.
.“Jako by to vůbec někdy bylo jinak,“ zachichotala se dívenka. Více se přimkla k otci a mazlivě mu přejela tvářičkou přes jeho vlastní. Neji téměř hmatatelně cítil to teplo, které se od ní odráželo a jež předávala dotekem svému otci.
„Nechte toho vy dva,“ napomenul je otcův hlas. „Není to pro ni snadné a vy oba dva moc dobře víte proč.“ S tím vykročil směrem ke kuchyni a jen pro jistotu zavolal: „Miláčku, už se za tebou řítíme.“
Neji chtěl jít s nimi, protože byl strašlivě zvědavý. Toužil se dovědět, koho si to vlastně vzal za ženu. Vykročil stejným směrem, kterým se oni odebrali, ale ouha. Nějak se nemohl odlepit z místa, ať dělal, co chtěl. Ještě chvíli se snažil a bezúspěšně bojoval sám se sebou, ale nakonec to vzdal. Pochopil totiž, že identita té ženy mu má zůstat utajena. V knize osudu zřejmě ještě není definitivně udáno, zda si ho vyvolí za muže anebo ne. Nevadí, alespoň že jsem mohl zahlédnout své děti, napadlo ho ihned. Věděl, že má před sebou nějakou budoucnost. Jeho rod bude pokračovat a to ho naplňovalo prazvláštní pýchou a hrdostí.

Slyšel zpěv ptáků, stejně jako šumění listí v korunách stromů. Otevřel oči a pohledem zavadil o ptáky, kteří právě prolétávali vysoko nad jeho hlavou. Být tak volný jako pták, zasnil se. Vytáhl pravou ruku zpod své hlavy a vztáhl ji k nebesům. Rozevřel doširoka prsty a díval se skrz ně na plující oblaka.

„Bože, to je taková krása,“ zašeptal s posvátnou úctou. „Hmmm…“ ozvalo se vedle něho nesrozumitelně.

Obrátil hlavu tím směrem a zjistil, že hledí do spící tváře Tenten. Zavrtěla se a o něco víc se schoulila do klubíčka. Její tvář vypadala tak dětsky, když tu pokojně pospávala. Natáhl ruku, aby odsunul cop, který se jí svezl k obličeji. Tenten obvykle nosila vlasy upravené do drdolů po stranách. Někdy ale mívala hravou náladu a to se pak ráda vracívala do dob svého dětství. Udělala si dva culíky a spletla je. Ve výsledku jí po obou stranách visely copy a působilo to roztomile, dětsky a nevinně. V očích jí ale pokaždé poskakovalo milion čertovských plamínků. Neji tyto chvíle miloval a rád ji zlobíval tím, že ji za vlasy tahával. Ona mu pokaždé vlasy dotčeně vyškubla a durdila se. Brblala tak dlouho, až to on nevydržel a začal ji popichovat a zlobit. Pokaždé to skončilo stejně a pokaždé se pak smáli jako dva čerství puberťáci, jimiž už dávno nebyli.

Sevřel mezi prsty její cop a chystal se jí ho opatrně oddělat, když ho něco napadlo. Vždyť ona má teď stejně upravené vlasy jako ta malá holčička z mého snu, pomyslel si. Pozorněji se zahleděl do její stále spící tváře, aby vzápětí ohromeně vydechl.

„Tak tos byla ty? Ach můj Bože…“

Došlo mu v plné míře, proč mu to vše připadalo tak povědomé. To Tenten byla ta žena z jeho snu. To ona byla jeho druhou polovinou v životě i ve smrti. Jí slíbil věrnost, ochranu a péči po zbytek života. To ona byla jeho manželkou a milenkou v jednom. Jen a pouze ona byla také matkou jeho dětí, které tak miloval. Pustil její vlasy a upřeně ji pozoroval. Studoval její profil a pátral, aniž pořádně věděl po čem. Po chvíli se mu zvlnily koutky do úsměvu. V duchu si zamnul ruce, ale slovy to vyjádřil mnohem lépe.

„Ovšem, kdo jiný by to měl také být?“

Pochopil, proč v tom svém snu viděl jejich děti a sám sebe tak jasně. On již své city k Tenten dokázal pojmenovat a plně je také přijal ve svém nitru. Miloval ji. Miloval ji a toužil po ní. Chtěl s ní strávit veškerý možný čas, jenž jim bude dopřán. Přál si, aby mohli vytvořit fungující a milující rodinu, po které prahl celým svým srdcem od otcovy smrti. Přestože ona ještě váhala, nepochyboval o tom, že jsou si předurčeni a že je Osud svede dohromady. Vlastně o tom nepochyboval nikdy, jelikož Tenten odjakživa stála po jeho boku. Zasmál se vlastní pošetilosti a jeho teplý dech jí ovanul tvář. Zřejmě jí to probralo ze snění, protože vzápětí otevřela obě oči.

„Jak dlouho sem spala?“ zeptala se rozespale a zívla si.

Místo odpovědi na prostou otázku se jí ale dostalo vášnivého polibku, který byl v mnohém více než nebezpečný. Sliboval totiž pokračování a Tenten ten žár vyděsil. Prudce vyskočila na nohy a s rukou přes pusu shlížela dolů na Nejiho. Ten se mezitím posadil a nyní se opíral o ruku. Tenten připadalo, že si ji prohlíží asi tak stejně, jako se dívá hladový vlk na jehně a dostala strach. Na tohle nebyla ještě připravená a tak ji napadlo, že bude nejlepší pěkně rychle zmizet.
„Ať tě to ani nenapadne,“ ozval se Neji a dál si ji zkoumavě měřil.
Ušklíbla se jeho varování. Spustila ruku dolů, obrátila se k němu zády a dříve než po ní sáhl, se dala na úprk.
„Tenten,“ zavrčel Neji pouze. Zvedl se ze země a oprášil si oblečení od vší té trávy a prachu. Poté si rukou zaclonil oči a prozkoumával okolí. „To bylo zbytečné, stejně tě najdu,“ pronesl jen. „Ovšem nemám nic proti tomu, když si chceš pohrát. Zřejmě potřebuješ trochu víc času, aby sis utřídila vlastní myšlenky. Budiž.“

Zhluboka se nadechl, aby se vzápětí pustil do pronásledování jednoho bláznivého králíka s čertovskými copy z vlasů na hlavě. Ukrutně totiž zatoužil po tom, aby se dožil toho, jak podobný účes jednou uvidí u své dcerky, jež zlobí stejně starého bratra, zatímco jejich matka v kuchyni opět připaluje další snídani.