Rozhodnout se Kap. 10.

Probudil se s obavami na tváři. Vždyť používání chakry pro něj bylo, jako ruce a nohy pro obyčejného člověka. Bez ní nebyl skoro nic. Kdyby neměl chakru dávno by tu neseděl, nedýchal, myslel si. Bál se to zkusit znovu. Bál se znovu zkusit použít svou chakru. Takhle to oddaloval, jak nejdéle mohl. Ale blížil se čas jeho tréninku. Ve dveřích se objevila Yugito s úsměvem na tváři. Počkala na něj, až se připraví na cestu a společně s Beem znovu vyrazili na ostrov.

„Doufám, že nebudu muset znovu strkat svou hlavu do toho cosi… Myslím, že by mi to tentokrát neprošlo, tak snadno, jako předtím,“ řekl a uraženě ukázal na kamennou hlavu zvířete, nenechal na sobě znát své obavy.
„Ne, tentokrát ne. Jen jsme vybrali tuhle místnost pro trénink. Její síla znemožňuje útěk Kyuubiho z tvého těla, takže to bude ou-kej,“ usmál se Bee.
„Co mám dělat?“ Bee naklonil hlavu na stranu, jako kdyby byl zaražen tím, že to musí vysvětlovat.
„No tak asi vyvolej Kyuubiho chakru! Nebo by sis radši chtěl zahrát páku?“ zarazil se, vytáhl si notýsek a začal v něm listovat, “Páku? Ne, ne. To se nehodí. Poslední dobou začínám ztrácet smysl pro rytmus…“
Naruto nervózně složil ruce do kapes kalhot a snažil se vyvolat chakru Kyuubiho.
Čekal, že tam bude nějaká zábrana, jako včera, ale nic se nestalo. Přimhouřil oči. Blížil se ke branám s chakrou. Bylo tam sedm bran. Na každé lístek, jeho podvědomí muselo všechny lístky odlepit. Byla to ochrana pro to, kdyby umřel, zůstala by mu Kyuubiho chakra a odešla s ním. Oslabil by tak Kyuubiho znovuzrození a dokázali by ho porazit. V duchu se pochválil, že tak dobře svou pečeť vymyslel. Za poslední bránou se nacházela chakra. Vypadala jako žhnoucí plameny slunce, rudé jako krev. Nebál se jí, věděl, že sice pečeť tu chakru pohltila i s liščí nenávistí, ale věděl, že ji překoná. Někdo ho vzal za ramena a začal s ním třást. Naruto zvedl ruku a se stále zavřenýma očima odstrčil Beeho.
„Počkej, nebuď tak hrr. Musím ji opatrně vytáhnout a nesmím si jí nabrat moc,“ pronesl s úsměvem.
„A teď rozumuješ, co? Před chvílí si byl jak malý děcko.“ Natuta v mžiku obalil zvláštní chakrový plášť. Bee se jen pro své vlastní potěšení usmál. Lusknul, aby uchytil Narutovu pozornost. Ukázal na hordu kamenů.
„Poskládej je pomocí chakry na sebe, tak aby nespadly. Jen do toho. Mně ani Yugito se to na první pokus nepovedlo. Nemyslím si, že budeš vyjímka.“
Ahh… Děkuji všem bohům, co jsou nade mnou. Můžu používat chakru. Spadl mi velký obojek z krku. Děkuji.
Přišoural se ke kamenům a vytvořil z chakry ruku, kterou poslal přímo proti jednomu z kamenů. Uchopil ho a snažil se zvednout. Chakra ho rozdrtila. Dělal jsem to opatrně, jak mi máma popisovala… Vážně to nebude sranda. Zkusil další.

************************************************************************

„Pořádně kopni! Pět kliků, dřepů! Sprint! Obrana!“ Když jsem slyšela, že mi Temi pomůže s tréninkem, představovala jsem si to trošku jinak… Je to hrozná práce. Svaly mám za těch dvanáct let strašně ztuhlé.
„Honem musíš se snažit, jestli to chceš dohnat za tak krátkou dobu!“
Má pravdu! Přidala ještě víc, dřela a dřela.
Temi ji musela opouštět kvůli svým vlastním misím. Když tam nebyla, dřela ještě víc, ale tak jak by se to její kamarádce nelíbilo. Na nohy si připoutala železné koule a vláčela je za sebou, až se jí z ran od řetězů linuly proudy krve. Nesnažila by se tolik, kdyby neměla před sebou Temi. Viděla jak je mnohem lepší než ona a to pomyšlení nesnášela. Tak pozadu proti ní byla, nedávala pozor na to, že to byla ona, kdo byl celou tu dobu mimo. Musela ji dohnat. Musela ji překonat, až to dokáže, bude vědět, že má na to najít a ochránit poslední osobu její rodiny. Byla ctižádostivá. Hnalo ji to vpřed a nikdo ji nemohl zastavit, ani mdloby z přetažení nebo nohy, které už nechtěly udělat jediný krok.

„Pro dnešek toho nech. Za celý týden neděláš nic jiného,“ nakázala jí jako starší sestra mile. Kaira v tom poznala skrytější smysl.
„Ne, já musím pokračovat,“ odsekla Kaira.
„Proč se vyhýbáš lidem? Neustále jen chodíš mezi mým bytem a tímhle cvičištěm. Vrať se mezi nás, své spolužáky, vrať se zpátky do společnosti Konohy. Lidi se mě ptají na tu dceru Čtvrtého Hokage a říkají, kde je? Jak jí je? Pokud si myslíš, že na tebe všichni zapomněli, tak se pleteš. Jen prostě šli dál,“ Kaira se na ni otočila s nechápavým výrazem, jako kdyby nevěděla, o čem mluví, „a to snadněji než ty. Nebuď jen sama pro sebe a pro mě. Buď pro všechny kamarádka, jako dřív… Vždycky jsi byla pro všechny,“ dořekla. Temi nemusela slyšet její odpověď, viděla ji z jejích očí, souhlasila.
„Tak jsem domluvila, že ti konečně představím svého přítele a pozvala jsem i pár bývalých spolužáků. Pojď, udělám z tebe večerní dámu,“ pobídla ji smířlivě rukou s úsměvem.
Šly znovu k Temi domů, tam teď Kaira bydlela a nechtěla se stěhovat. Bylo jim tam spolu dobře a Temin domov jí dával částečný pocit vlastního. Za celou tu dobu tam její přítel nebyl. Musel být na dlouhé misi, myslela si.
Temi jí hodila do pokoje pár jejích vlastních kimon, aby si vybrala. Kaira byla o trošku hubenější, ale to Kaiře nevadilo, mohla teď klidně vypadat, jako hastroš a nevadilo by jí to. Za pár chvil vyrazily do restaurace. Kaira se na nic neptala, nechala se vést Temi. Byl už hodně pozdní večer a z hospod se už začínalo ozývat hlasitější klábosení.
Vstoupily do Ichiraku rámen. Proč musíme být proboha tak nóbl, vždyť je to jen staré dobré Ichiraku.

„Ach jo, jsou to kluci, to oni by měli být gentlemani a čekat na nás..." nelíbilo se Temi. Kaira se v klidu usadila a objednala si porci instantního ramenu. Půl hodiny nevěcně klábosily, až se nečekaně ozvalo zaklepání o zeď stánku. Temi se uraženě otočila.
„No, nazdar, jdete pozdě," řekla s hranou nezaujatostí. Ale přesto vyskočila do tmy kam Kaira neviděla a podle zvuků poznala, že někoho objímá. Ze tmy vystoupil muž, kolem pasu měl Temi. Sedící dívka ho znala, až příliš dobře. Muž, kterému patřil její první polibek. Tehdy kluk a její nejlepší přítel. Později něco... něco více přátelského. Byl to ten, kdo ji zachránil před únosci, když jí bylo pouhých deset let. Muž, který ji odnesl v náručí do úkrytu. Se stříbrnými dědečkovskými vlasy, páskou přes oko a naivním úsměvem poznala Kakashiho. On se na toto setkání mohl připravit, věděl o něm, ona ne, až dosud na něj nepomyslela. Za ním vystoupil další muž. Kaira jeho obličej přeletěla jen letmo, za chvíli toho mohla litovat. Avšak teď byla důležitá osoba přímo před ním.
Kakashi a Temi?