Dívka, která řekla: "Miluji tě..." 03

To ne! Pomyslela si. Byla tak mimo, že ji musela probrat Sakura.
„Nami, představ se,“ řekla jí šeptem. Gaara se zatím přivítal se všemi, až na ni, jak si to právě uvědomila. Trošku naklonila hlavu dopředu, víc se poklánět nechtěla, je tady v podstatě proti vlastní vůli. Dobře, ne tak docela, ale i tak tady nechtěla zůstat, proto se rozhodla pro tichý protest.
„Já jsem Namikaze Uzumaki Nami, sestra toho blbečka támhle!“ dořekla směrem k Narutovi, ten se právě smál něčemu hrozně vtipnému od toho ušáka a jí tam pořád nechával samotnou. Gaara se trochu pousmál. Tak geny mají asi stejné. V tu chvíli schytala ránu od Sakury.
„AU!!! A tohle bylo za co, Sakuro?“ optala se naštvaně s rukou na hlavě, kde se jí začínala tvořit boule.
„Nami, tady je Kazekage-sama. Nemůžeš se chovat takhle,“ podrážděně prskala Sakura.
Nami na ni vyplázla jazyk. To ona tady bude takovou dobu, tak ať jí neříká, jak se má chovat. Sakura jí málem vrazila další, ale to do místnosti vtrhla Temari. Nami se mezitím plížila od Sakury, aby později nedostala přídavek, ovšem nevěděla, kam se schovat, protože Naruto si pořád povídal s tím pomalovaným ninjou, Sakura nepřipadala v úvahu, Neji a Tenten něco probírali, Gai a Lee běželi, co stihla zaslechnout, kolem Suny a Temari se Shikamarem nevnímali okolí, takže…ne… zbývá už jen ON. Podívala se jeho směrem, zřejmě měl moc práce, protože už zase seděl za stolem. Tak jo, vezmeme to do vlastních rukou! Ještě chvíli pozorovala dění kolem sebe a potom nenápadně odhodila batoh k věcem Naruta a potichounku se vytratila z kanceláře Kzekageho. Nehodlala čekat na to, až si všimnou, že chybí. Rychle pádila z budovy ven. Neznala to tu, ale to jí nevadilo.
Věděla, kam míří, doskákala po střechách k okraji vesnice. Byl tam takový skalní výběžek, který byl výše než budova Kage. Tam se pohodlně usadila a prohlížela si krásný výhled před sebou. Vzala si blok, který si před tím vyndala z baťohu a začala si kreslit vesnici před sebou. Když udělala první tah tužkou, vzpomněla si, jak jí Sai pomáhal s kreslením. Vždycky ho za to obdivovala. To díky němu se rozvinulo její nadání, teda Sai tomu tak říkal. Pokreslila snad celý blok jenom vesnicí z různých úhlů. Seděla tam na kraji a nohy se jí volně pohupovaly. Foukal příjemný vítr, a tak si sundala kapuci a nechala svoje dlouhé vlasy, aby si hrály společně s větříkem. V hlavě se jí míhaly vzpomínky, ale teď na ně nechtěla myslet, teď tu byla pouze přítomnost. Začalo jí podezřele kručet v žaludku, povzdechla si, musela se vrátit.

Znovu stála před tou budovou. Najednou se ozval křik, ale ji to z míry nevyvedlo, protože moc dobře znala jeho strůjce. Cestu už si trochu pamatovala, a tak naštěstí nezabloudila, když spěchala do jeho kanceláře. Už u dveří slyšela zvýšené hlasy. Potichu pootevřela dveře a strčila tam hlavu, na hlad rázem zapomněla, protože se jí naskytl opravdu zvláštní pohled. Naruto se opíral o Kazekageho stůl a zpříma mu koukal do očí, vlastně to nebyl jenom Naruto, ale všichni. Tlačili se na sebe a překřikovali se. Kazekage se od nich trochu odtáhnul, ale vypadal klidně.
„Jak sis mohl nevšimnout, že odešla. Vždyť jsi Kazekage, ne?!“ řval Naruto.
„Naruto jsem Kazekage, ale ona je taky svobodná, nemohu jí odporovat v odchodu, pokud nic neudělala. To ty sis na ni měl dávat pozor! Je to tvoje sestra,“ připomněl mu Gaara.
Nami si ho za to celkem oblíbila, a tak se mu to rozhodla ulehčit. Nikdo si jí nevšiml, když se vkradla do místnosti a prostrčila hlavu mezi ostatní.
„Jo, Naruto měl sis mě hlídat ty!“ řekla a pousmála.
Všichni i Gaara sebou trhli a podívali se směrem, odkud se rozezněl její hlas. Nami se začala smát, výrazy všech okolo byly přímo uchvacující. Narutovo překvapení se začalo měnit na vztek.
„Nami! Víš, jak mi bylo, když jsem zjistil, že tady nejsi. A kde jsi vůbec k čertu byla?“ vychrlil na ni bez obalu.
Nami si jen povzdechla a ukázala Narutovi svůj pokreslený blok.
„Klid, jen jsem si byla kreslit. Nic se nestalo a jsem tady živá a zdravá, vidíš?“ otočila se, aby si ji mohl prohlídnout.
„Počkat!“ přerušil je Kankuro. „Ty nejsi blondýna! Jak to, že máš rudý vlasy?“ nechápal.
I Gaara byl překvapen, předtím si myslel, že má vlasy jako Naruto. S Nami lomcoval vztek. Proč to pořád všichni řeší?!
„No a vadí ti to snad?! Jestli sis nevšiml jsem z klanu U-ZU-MA-KI a navíc já nemám všechny vlasy jenom rudý,“ ukázala na svůj blonďatý copánek.
Teď už pochopili oba dva, proč si mysleli, že je má blond. Nami se uraženě otočila zády k nim.
Naruto chtěl něco namítnout, ale v tom mu zakručelo v břiše. Gaara se zvednul od stolu a přešel k nim.
„Jak slyším, jste po tak dlouhé cestě vyhládlí. Kankuro, Temari vezměte prosím naše hosty se naobědvat,“ poprosil a jako první vyšel z místnosti.
Temari přikývla, ale to už nemohl vidět. Společně vyšli z Gaarovi kanceláře. Nami šla hned za Shikamarem a Temari, která se na ni otočila. Chvíli počkala, až ji Nami dojde a potom se jí vrhla kolem ramen.
„Ach… To jsme se dlouho neviděli, co? Neboj se, spolu si to tu ještě užijeme,“ ujistila ji Temari.
Nami se usmála a když dorazili k restauraci a naobědvali se, Kankuro a Temari jim šli ukázat vesnici.

Mezitím u Gaary.

Gaara šel dlouhou chodbou a zastavil se před dveřmi na levé straně. Zaklepal a čekal na vyzvání. Dveře se otevřeli, a tak Gaara vstoupil.
Uvnitř místnosti bylo několik postav. Byla to zdejší Rada. Gaara si jen povzdechl, nechtěl tady promarnit tolik času, a tak se rozhodl začít.
„Volali jste mě?“ zeptal se.
„Ano volali, Kazekage-sama. Jde o tu dívku z Listové,“ bylo mu objasněno hlavou Rady.
Gaara na něj nechápavě pohlédl.
„A co je s ní?“ zeptal se.
„Rada se shodla na tom, že by bylo rozumné ji otestovat,“ oznámil mu.
Gaara chtěl něco říct, ale radní ho předběhl.
„Bude mít cvičný zápas proti Temari a Kankurovi,“ řekl radní.
Gaarova tvář zůstala nečitelná, i když nesnášel to, že za něj rozhodovala rada, ale tady neměl na vybranou. Přikývl.
„Dnes to, ale nebude. Jsou unaveni po dlouhé cestě, takže nejdříve zítra. Zeptám se jí a dám vám vědět,“ odpověděl a už byl pryč.
Nechtěl tam zůstat ani o minutu déle.

„No, tak tady budeš bydlet,“ oznámila jí Temari. Nami se rozhlédla po pokoji. Byl celkem útulný, i když prostý. Měl tvar obdélníku, na delší stěně měl velké okno s okenicemi, nejspíš proti písečným bouřím.
Pod oknem byl pracovní stůl se židlí a u vedlejší stěny byla prostorná postel. Také tam byla skříň a poličky. Celý pokoj byl zařízen do hněda a nábytek byl z tvrdého dřeva. Na konci pokoje byly další dveře. Nami do nich nakoukla a zjistila, že je to koupelna. Ta byla zařízena do tmavě zelena, což Nami potěšilo.
„Můžeš si to tu poupravit, jestli chceš,“ řekla Temari zamyšleně.
„Ne, to je dobrý, líbí se mi a až si vybalím, bude vypadat ještě líp,“ oznámila a hodila si věci na postel.
„Dobře, já tě tu nechám, dala by sis čaj?“ zeptala se, ještě než odešla.
„Ne děkuji, ale zavolala bys mi Naruta, prosím? Potřebuji s tím pomoct,“ řekla Nami.
Temari přikývla na souhlas a odešla do obýváku, kde ostatní čekali na čaj.
Nami se ještě jednou rozhlédla po pokoji a začala uvolňovat svoje věci ze svitků. Naruto zaklepal na pootevřené dveře a vešel dovnitř. Nami se na něj otočila a usmála.
„Pomůžeš mi, prosím, vybalit?“ zeptala se.
Naruto přikývl a začal dávat její věci na poličku. Asi po hodině byli oba vyřízení, ale měla vybaleno. Společně leželi na posteli a koukali se na své dílo. Nami po chvilce spokojeně usnula Narutovi na rameni, ten jí opatrně přesunul hlavu na polštář a vstal. Když byl u dveří, ohlédl se po ní a zavřel za sebou.
Seběhl shody a vešel do obýváku. Temari se na něj zvědavě podívala.
„Usnula,“ řekl na vysvětlenou.
Ještě si tu povídali asi tak hodinu, když konečně přišel Gaara. Ten se znaveně usadil do křesla a trochu se zapojoval do hovoru. Sakura s Tenten se rozhodli vrátit na pokoje do hotelu a možná najít Leeho s Gaiem, které neviděli celý den. Neji chtěl ještě něco probrat ohledně těch svitků, které mají donést do Konohy.
„Naruto, musím uznat, že tvoje sestra je celkem kočka,“ provokoval ho Kankuro. Naruto se jen trochu pousmál.
„Tak to ti přeju hodně štěstí a hlavně si zakryj hlavu, aby z tebe vůbec něco zbylo,“ řekl teď úplně vážný Naruto.
Kankurovi z tváří zcela zmizela barva, tedy až na to, co tam měl namalované.
„Gaaro, je tu ještě jedna věc, kterou byste měli o Nami vědět,“ začal Naruto vážně.
„Nami… má někdy takové noční můry. Většinou jsou po bojích, kde někoho zabila,“ zmlkl, protože Kankuro chtěl něco namítnout.
„Pokud to tak je, tak proč je shinoby?“ ptal se, protože věděl, že pro takovéto typy to při nejmenším není vhodné.
„Kankuro, ona moc dobře zná pravidlo: Zabij nebo buď zabit,“ oznámil mu. „Ale to je jedno, každopádně pokud to bude opravdu hrozný, tak ji uklidní něco pravidelného…., teda až na tikání hodin, to to snad ještě zhorší…., ale třeba tlukot srdce to je jistý způsob. Zatím to vždycky fungovalo,“ snažil se jim nějak pomoct Naruto. Přeběhl mu mráz po zádech, když si vzpomněl, jak mu poprvé vyprávěla to, co v těch nočních můrách prožívala.

Temari ustaraně pohlédla ke schodům. Gaara přikývnul. Najednou uslyšeli ránu, ale nic se nedělo, tak se zase uklidnili.
„Naruto, bude v pořádku,“ ujistil ho. „Kdy vlastně máte v plánu vyrazit?“ změnil téma Gaara.
„Před rozedněním,“ oznámil mu Neji.
„Tak brzy?!“ ozvalo se od schodů.
Všichni se otočili. Stála tam Nami se smutným výrazem. Naruto se zvedl a ujal se role staršího bratra.
„Copak je?“ zeptal se.
Nami si protřela oči a trochu se zastyděla. „Spadla jsem z postele a už nemůžu usnout,“ oznámila mu.
Naruto se usmál, to vysvětlovalo tu ránu. Neji vstal z křesla, rozloučil se s Nami a taky se vydal do hotelu. Naruto se na Nami usmál a dal jí pusu na dobrou noc, už chtěl odejít, ale Nami ho chytila za ruku.
„Mám tě ráda,“ zašeptala ještě a pustila ho. Když jí zmizel za dveřmi, otočila se a odešla zpátky do svého pokoje. Zalehla do postele a koukala se oknem na oblohu plnou hvězd. Po chvilce ukolébána tmou usnula.

Ráno se probudila o půl sedmé. Svítí sluníčko, to vypadá na hezký den. Sluníčko! Zmateně se rozhlížela po pokoji, věděla, že už odešli, ale odmítala si to připustit. Nerozloučila se s ním, co když se něco stane a oni se už neuvidí?! Cítila něco na hlavě, a když to sundala, vytryskly jí z očí slzy. Byla to Narutova čapka na noc. Snažila se slzy setřít, ale pořád jí po tvářích stékali další a další, a když je konečně zastavila, pohlédla na noční stolek. Byl tam dopis s nápisem: „Sestřička“ a košík plný energetických bobulí od Sakury a na něm bylo napsáno: „Dobrou chuť“. Vzala dopis do rukou a sevřela v dlaních.

Vstala z postele, měla na sobě pyžamo, což bylo Narutovo velké triko s obrázkem ohnivé vůle na zádech a jí velké šortky těsně nad kolena. Bosá se vydala do kuchyně, kde už seděl Shikamaru s Temari. Nami se na ně ani nepodívala a sedla si na židli u jídelního stolu. Upřeně zírala na jednu rýhu ve dřevě.
„Proč jsi mě nevzbudil!“ vybuchla nakonec Nami.
Shikamaru zamumlal něco ve smyslu, že by to bylo otravné. Nami po tváři stekla další slza. Temari se na ni smutně usmála a objala ji kolem ramen.
„Naruto to ani nechtěl, copak si dáš k snídani?“ zeptala se Temari, ale už jí stejně před nos strčila chleba se sýrem.
Nami si vzala krajíc do ruky a zakousla se do něj. Zrovna když dojedla, přišel Gaara a sedl si na židli vedle ní.
„Rada tě bude chtít otestovat,“ oznámil jí.
Nami pozvedla obočí a čekala, co z něj ještě vypadne.
„Jestli se na to cítíš, samozřejmě,“ znovu nedokončil Gaara a bavil se tím, jak se jí v očích míhal vztek se zvědavostí.
Nami popravdě přemýšlela, jestli by bylo moudré na něj skočit a vytřást to z něj, ale nakonec došla k závěru, že ne.
Gaara se jí rozhodl už netrápit.
„Budeš mít cvičný zápas proti Temari a Kankurovi,“ dokončil.
Nami prudce bouchla hlavou do stolu, tedy neplánovaně. Temari řvala na Gaaru, kdy jí to jako měl v plánu říct a Shikamaru se jí snažil uklidnit.
„A kdy?“ přerušila je.
„V devět,“ odpověděl Gaara a napil se čaje, který mu uvařila jeho sestra. Nami se koukla na hodiny, bylo něco po osmé. Prudce vstala a běžela ke schodům, když si uvědomila jednu důležitou věc.
„A kde to bude?“ optala se, už v polovině schodů.
„Cvičiště 7!“ zakřičel na ni Gaara a odpovědí mu hlasité zaúpění, když Nami vrazila do Kankura.
„Promiň,“ omluvila se mu, ale to už byla v pokoji.
Tak jo. Nejprve se převlékla do svého obvyklého oblečení a na posteli si udělala přehlídku zbraní. Vybrala si kunaie, shurikeny, kouřové bomby a katanu klanu Uzumaki po matce. Svázala si vlasy do copu, ale odlišný copánek nechala volný.
Když byla hotová, koukla se na hodiny, bylo půl deváté. Vyrazila z pokoje, u vchodových dveří si nazula svoje bíle boty a vyběhla ven. Vyskočila na sousední střechu a rozhlídla se. Je sice milé, že mi řekl číslo cvičiště, ale kde to je, ne! Na okraji vesnice uviděla volné plochy. Doskákala tam a zaradovala se, protože to opravdu byla cvičiště. Naštěstí pro ni byla cvičiště očíslovaná, a tak to její našla celkem brzy. Temari i Kankuro tam už čekali. Nami se ještě jednou omluvila Kankurovi za to ráno. Prohlížela si terén a říkala si, že se z toho asi zblázní, protože tu byl všude ten otravný PÍSEK. Vytáhla katanu z pouzdra a zabodla ji do země, aby zjistila jeho hloubku. Dalo by se říct, že jeho hloubka byla jako celá čepel. Nami ji vytáhl a vrátila zpět do pouzdra. Pohlédla na ty dva, Temari si rozkládala a skládala vějíř a Kankuro si pohrával s čakrovými vlákny. Věděla, že Temari používá vítr a Kankuro je zase loutkař. Nami si znuděně sedla do písku, ale zase vstala, protože přicházel Gaara společně s Radou. Temari a Kankuro pozvedli hlavy a pozdravili Radu, když už byla na cvičišti. Nami stála stranou, neměla ráda tyhle starý páprdy, kteří si myslí, že vědí všechno nejlíp. Ovšem ani jí to neminulo, protože se na ni otočil, podle ní, představitel Rady. Slušně sklonila hlavu, ale nic neřekla.
„Takže můžeme začít?“ zeptal se Gaara, a když radní přikývli, pokračoval.
„Nami, budeš bojovat proti mým sourozencům, jak už ti bylo řečeno. Nějaké otázky?“ zeptal se Gaara a když nikdo nepromluvil, poodešel spolu s Radou na okraj cvičiště.
Nami přešla na jeden konec a oni dva na ten druhý. Postavili se do bojových pozic.
„Společně, nebo každý zvlášť?“ zeptala se jich.
„Společně,“ přišla odpověď od radního, který byl,podle jejího názoru, asi celkem mrzout.
Temari se ustaraně podívala na Gaaru, ale neviděla mu do obličeje kvůli tomu zatracenému klobouku. Byla si, ale jistá, že pokud by se něco vážného stalo, Gaara zasáhne.
Tak tedy začal boj.