Dívka, která řekla: "Miluji tě..." 02

Už byli na cestě šest hodin a k tomu všemu tím vražedným tempem, který se ti dva snažili pořád stupňovat. Nami se je snažila krotit, nepotřebovala si cestu tam ještě urychlovat. Bylo na nich vidět, že už mají dost, a proto po hodinovém přemlouvání za běhu, se konečně utábořili. Pomalu se začínalo stmívat, a když rozdělali stany, Nami a Naruto šli pro dříví.
„Bude se mi po tobě hrozně stýskat,“ pronesla po chvilce Nami.
Naruto se na ni smutně podíval, přešel k ní a láskyplně ji objal.
„Mně po tobě přeci taky, moje malá sestřičko,“ pošeptal a dal jí polibek do vlasů.
Věděl, že ji to při nejmenším naštve, ale ona jen přikývla, jak jen jí to objetí dovolovalo. Když se od sebe odtáhli, už to byla zase ona.
„Jenom si nemysli, i když seš o pár vteřin starší, nebudeš se v noci ve stanu roztahovat,“ řekla přísně.
Naruto se musel usmát, tohle byla jeho sestřička. Věděl, že za pár dní, už budou na místě, ale neměl o ní strach. Ona se o sebe dokáže postarat. Dosbírali suché dříví a vrátili se do tábora. Nami přešla k ohništi, nebo spíš k výtvoru Leeho a trochu ho doupravila, aby se dal použít. Naskládala dříví a nechala Nejiho zapálit oheň. Tenten mezi tím ulovila tři králíky, a tak si je opekli na ohni. Nami zrovna dojedla, když něco zaslechla. Neji se zvedl a aktivoval Byakugan. Za okrajem lesa něco štěklo a Nami ho poznala.
„Akamaru!“ vykřikla štěstím, protože se s ním nestihla rozloučit. To ovšem znamenalo, že tady bude taky Kiba a možná i jeho tým! Neji se zase uklidnil, sám je viděl, tak mohl stáhnou Byakugan a vrátit se k jídlu. Nami vyběhla ke křoví, ale daleko se nedostala, protože jí velká bílá koule srazila na zem. Akamaru ji začal lízat po tvářích.
„Akamaru už dost, prosím tě. No tak co, pojď na mou hruď!“ smála se a obejmula ho.
Akamaru ji ochotně poslechl a přitulil se k ní. To už se k nim, ale řítila jiná postava, kterou Nami taky moc dobře znala. Zvedla se a objala Kibu.
„Co tady děláte?“ zeptala se šeptem a v očích jí byly vidět slzy štěstí. Kiba se od ní trochu odtáhl, aby jí viděl do očí.
„Co asi, nerozloučila jsi se, a to se vrátíš, až bůhví kdy. Tak jsme se zeptali Páté a jsme tu,“ trochu jí to vyčítal Kiba.
Nami se musela usmát a udělala místo ostatním, aby se přivítali. Sama potom přešla k Shinovi, který spolu s Hinatou vyšel z lesa.
„Ahojky,“ zarazila se. „Shino žádný brouky do vlasů jako minule! Jasný!?“ řekla a taky ho objala. Shino jen rezignovaně přikývnul a objetí opětoval. Musel se pousmát při vzpomínce na Nami, která se snažila ze svých dlouhých vlasů dostat jeho hromadu brouků. Nami se potom otočila na Hinatu.
„Ahoj,“ řekla a trochu se usmála. Hinata jen něco zamumlala, ale Nami tomu nerozuměla. Nebyly s Nami zrovna nejlepší kámošky, a tak se to nesnažila ještě zhoršit.
Všichni si sesedli k ohni. Sakura a Tenten si spolu sedly k Hinatě. Debatovaly o holčičích věcech, kterým Nami moc nerozuměla, a tak si sedla pod Kibu ke klukům. Lee a Gai se vydali na noční běh po rukou, ale nějak si nikdo nevšiml, že odešli před hodinou a půl. No co, když tak je zítra půjdou hledat. Seděli v kruhu na špalcích až na Nami. Na ni nezbyl, ale jí to nevadilo. Když si ovšem Naruto sedl na špalek vedle Hinaty, ta se začervenala. Nami to zamračeně pozorovala a probodávala Hinatu vražedným pohledem. Hinata si toho všimla a rychle se odvrátila. Po chvíli se všichni odebrali ke spánku. Nami měla první hlídku, tak se uvelebila kousek od ohně, který už trochu skomíral. Akamaru si vedle ní lehl a položil jí hlavu na nohy. Kibovi to nevadilo, protože jak on tak Akamaru ji považovali za sestru.
Nami si začala upravovat ochranou čelenku Listové. Nosila ji jako Sakura a bílý pásek, na kterém byl kovový plíšek, vytvářel dokonalý kontrast s jejími rudými vlasy. Přemýšlela, jak dlouho bude v Suně. Po pár hodinách ji přišla vystřídat Tenten. Nami šla za Narutem do stanu a ulehla ke spánku.

Ráno se před rozedněním všichni připravili na cestu. Dokonce Lee a Gai našli tábor ještě včera večer. Takže na cestu mohli vyrazit brzo. Nami věděla, že to přijít muselo, ale ještě se nechtěla loučit. Když si zabalila batoh, přišel za ní Kiba.
„No tak je to tady, musíme se vrátit, ale neboj, až se vrátíš, půjdeme s Narutem na ramen,“ řekl Kiba.
Dal si ruku za hlavu, loučení mu nikdy nešlo, a tak to za něj vyřešil Akamaru. Skočil na Nami a celou ji oslintal. Nami se pokusila usmát, ale věděla, že se jí to nepovedlo. Kiba ji vytáhl na nohy a ruku v ruce šli za Shinem a Hinatou. Shino se na ni usmál a objal ji na rozloučenou.
„Dej na sebe pozor, ano?“ pošeptal jí do ucha.
Nami pouze přikývla. Potlačila slzy a vydala se za Hinatou. Odtáhla ji kousek vedle, kde se jí Hinata pokusila vyškubnou, ale nevyšlo jí to. Nami si Hinatu přitáhla k sobě.
„Tak, aby bylo jasno. Nebudeš nic zkoušet na bráchu, jasný!? Jestli jo, tak si mě nepřej. Nemám tě nijak v lásce, ale to taky víš, že jo? Jestli si myslíš, že nevím o těch naschválech před týdnem, tak to se pleteš. Jestli mu něco uděláš…tak… ty moc dobře víš, jakou mám sílu, jsme přeci ve stejném týmu. Tak si dávej bacha, jo?“ řekla a konečně pustila kroutící se Hinatu.
Ta se na ni pohrdavě podívala.
„Vím, jakou máš sílu, a taky vím, že bych tě porazila,“ řekla tónem, který se Nami vůbec nelíbil.
„Víš to jistě?“ otázala se Nami a složila pár pečetí.
Hinata aktivovala Byakugan.
„Doton: Yomi Numa,“ vykřikla Nami.
Než Hinata stačila něco udělat, propadla se do bahna pod ní. Nami se zle usmála a zavrtěla hlavou. Nechala bahno ztvrdnout tak, aby se nemohla pohnout.
„Pusť mě, ty mrcho!“ zařvala Hinata, čímž přivolala pozornost ostatních.
Teď se projevila její zatím neobjevená stránka osobnosti, jak Nami očekávala. Protočila oči v sloup, nesnášela Hinatu snad ještě víc, než před tím.
„Hinata-sama,“ vykřikl Neji, když zjistil, že jí ze země kouká jenom hlava. Přispěchal k ní a otočil se na Nami, která na něj koukala svým neviňoučkým výrazem. Když si všimla jeho vraždícího pohledu, nechápavě na něj pohlédla.
„Co? Jen jsme si daly cvičný zápas,“ řekla na svoji obhajobu.
Z části to byla pravda. Nechala tedy bahno znovu změknout. Hinata se pokusila vyškrábat na nohy, ale bahno bylo moc kluzké. Neji k ní natáhl ruku a vytáhl ji ven, byla celá zabácená. Hinata odběhla někam za stromy. Všichni se na mě koukali s otázkou v očích. Když se Hinata vrátila, byla zase čistá a společně s Kibou a Shinem vyrazili spátky do Konohy.

Konečně se vydali na cestu. Nami o tom nechtěla s Narutem mluvit, tak zrychlila, čímž udělala radost Leemu a Gaiovi. Po dvou hodinách zastavili na přestávku. Nami a Shikamaru šli prohlídnout terén. Nami se koukalado země a v tom uviděla kousek kovu. Shýbla se.
„Shikamaru! Něco jsem našla,“ zavolala na něj.
Ten k ní přiběhl a podíval se na předmět v jejích rukou. Byla to ochranná čelenka.
„Kamenná,“ zašeptal. Vrátili se a všem to oznámili. Když se znovu vydali na cestu, byli obezřetnější.

Takhle to vypadalo další dny. Přes den cestovali, v noci se utábořili. Pak dorazili k poušti, kde je vedl Shikamaru, protože cestu znal. Jezdí sem přeci za svou milovanou. Temari,tak se jmenovala. Další den uviděli něco v dálce.
„Písečná,“ řekla si Nami. Naruto přikývl.
Dorazili tam brzy odpoledne. U brány byli dva ninjové.
„Jdeme za Kazekagem-sama,“ řekl Gai a ukázal jim svou čelenku. Strážný kývl hlavou.
„Odvedu vás za ním,“ nabídl se.
Nami nasucho polkla a přikývla na souhlas. Po pěti minutách dorazili k budově Kage. Vešli dovnitř a vyšli pár pater. Naruto chtěl vrazit do dveří jako obvykle, ale Nami ho včas zadržela. Potom zaklepala, a když se ozvalo tiché „Dále“, strčila tam Naruta.
Naruto se rozmázl na podlaze těsně před Kazekageho stolem. Nami to nečekala a vběhla za ním. Nevšimla si dalších dvou postav v místnosti.
„Naruto, promiň. Já… tohle jsem nechtěla,“ omlouvala se.
Potom zaslechla smích a poslala vražedný pohled na adresu toho smíška. Zvedla se a pořádně si ho prohlédla. Měl pomalovaný obličej a zvláštní oblečení s ušima. Zablýsklo se mu v očích, když uviděl její pohled, který by dokázal zabíjet. Nevšímala si toho a rozhodla se prohlídnout si místnost. Byla v celku veliká, ale teď se soustředila na něco, nebo spíš na někoho jiného. Díval se na ní Kazekage a ona mu pohled vytrvale oplácela. Naruto se zvedl s brbláním, ale dál to už neřešil.
„Gaaro, Kankuro, rád vás zase vidím,“ řekl a usmál se. Pomalovanej k němu přešel a začali povídat. Pitomec jeden a mě tu nechá samotnou! Kazekage se ovšem pořád soustředil na Nami. Potom vstal a přešel k ní. Měl na sobě ten Kagův hábit s kloboučkem, takže Nami viděla jen jeho oči a spodní část obličeje. Ty oči měly nádhernou barvu. Pastelově zelenou. Teda jí se líbí snad každá zelená, ale takovou ještě neviděla. Gaara obešel sůl.
„Zdravím vás. Já jsem Gaara, ale to už asi víte. Vítám vás v Písečné,“ řekl.
Neji se ujal slova a požádal, aby tady mohli přespat, že vyrazí brzy ráno.
A je to tu. pomyslela si, když jí to došlo.