manga_preview
Boruto TBV 07

Ztraceno 02

Kapitola 2.
Já ti věřím

„Bylo by to pro něj horší než pravda!“ bylo to poslední, co mi řekl a já na něj vytřeštěně zírala. Chvíli jen tak stál, ale následně se prudce otočil a odešel směrem, kterým jsme přišli. Nevědomky se mi začaly třást ruce a já jsem náhle nepříjemně lapala po dechu. Vážně je to pravda? Jsem tak zaslepená láskou k němu, že nepoznám, co je pro něj nejlepší? Sesunula jsem se do sedu na paty a křečovitě si svírala břicho, do kterého se mi vkradlo tolik pocitů. Nejhorší z nich, jediný, který mi teď spaloval všechny orgány, bylo vědomí, že jsem tak ublížila Narutovi. To on na něj myslí, jako na skutečného přítele. On mu chce pomoct a taky mu pomáhá. Jenže teď už se mnou nepromluví.
„Promiň, Naruto,“ zašeptala jsem si pro sebe, abych ze sebe shodila alespoň kus bolesti, ale nepomohlo to. Zatřásla jsem hlavou a postavila se. Naruto má pravdu. Měl by to vědět, ale když už, tak on musí být ten, co mu to řekne. Otočila jsem se na podpatku a neúmyslně následovala Narutovi stopy. Slunce již nebylo vidět a Konoha se ponořila do klidného šera, kde se pár lidí procházelo na pozdní procházce, několik restaurací bylo otevřeno pro pozdní hosty a jejich oslavy a většina dětí již byla naháněna do postelí. V tuhle hodinu by bylo nevhodné obtěžovat Tsunade s takovou záležitostí, ale hned zítra, až půjde zjistit Sasukeho stav, si s ní o tom promluvím.
Oči se mi klížily z vyčerpání z dnešního dne, a proto jsem oslavovala známé dveře pár kroků ode mě. Vyšla jsem několik schodů, vešla a boty odhodila pod stolek.
„Sakuro, jestli najdu ty boty neuklizené, piš si, že ti to spočítám,“ varoval mě matčin hlas a já hlasitě zaúpěla. Nedá se nic dělat. Skrčila jsem se pod stolek, abych popadla obě boty a složila jsem je do vyrovnané řady bot u opačné zdi. Trochu mi křuplo v zádech, když jsem se narovnávala a celé tělo jsem měla jako zmačkané do malé kuličky a zase narovnané zpět. Rychle jsem se vykoupala a s žuchnutím zapadla do postele, neobtěžujíc se přes sebe natáhnout peřinu. Neměla jsem ani sílu ani dostatek času nad něčím popřemýšlet, neboť jsem okamžitě upadla do tak moc zanedbávaného spánku.
***
„- a pak si mě nepřej!“ donesl se mi k uším konec věty, kterou přes celý dům vyřvávala moje matka. Zaskučela jsem, ale nic nenamítala. Stejně nevím, o co jde. Rychle jsem se oblíkla do domácího oblečení a vyběhla do obýváku.
Přes noc jsem se několikrát probudila se zpoceným čelem a po třetím snu, který mě vyburcoval z postele, jsem se šla na chvíli projít po vesnici a provětrat hlavu. Tahle moje chvilka trvala asi dvě hodiny a další dvě jsem se snažila usnout. Nejhorší je, že všechny ty noční múry byly o Narutovi. Zranila jsem ho.
„Ano, mami?“ oslovila jsem ji a se slepenými víčky sledovala, jak se otáčí a přeměřuje si mě pohledem.
„Včera jsi říkala, že máš setkání s naší Hokage, ale neřekla jsi v kolik. O takovou záležitost by ses měla starat,“ kárala mě za dlouhodobé válení se v posteli a já nesouhlasně odfrkla.
„S Tsunade-sama se mám sejít až ve dvě hodiny, takže nemám kam spěchat,“ obořila jsem se na oplátku a přešla do kuchyňského rohu, kde jsem si připravovala snídani.
„No, to máš za patnáct minut,“ řekla ledabyle a mě v puse zaskočil ukousnutý kus chleba. Zakuckala jsem se a prudce se otočila k digitálním hodinám, ležících na poličce nad jídelním stolem.
Nevěřícně jsem vystřelila oči.
13:46.
Přestala jsem se zakuckávat a spolkla jsem ten otravný kousek chleba. Rychle jsem do sebe naházela zbytek, zapila jej sklenicí vody a vřítila se zpátky do pokoje. Hodila jsem na sebe oblečení, ve kterém se obvykle potuluju po Konoze a zase jsem vyběhla ven. Jak jsem jen mohla spát tak dlouho?!
„Mizím, ahoj,“ nemotorně jsem si nazula boty a vypadla ven z domu.
***
„Tsunade-sama, moc se omluvám!“ vpadla jsem do její kanceláře hned na zaklepání a následně se chystala omluvit.
„V pořádku, v pořádku,“ chlácholil mě její hlas, když se složkou v ruce mířila ke dveřím, „Tak už můžeš jít zase ven. Jdeme rovnou k Sasukemu, ano?“
Její úsměv mě uklidnil, a tak jsem zpomalila svůj dech a jasně odpověděla: „Hai, Tsunade-sama.“
Vyšly jsme spolu na dlouhou chodbu a za pár minut jsme již stály pod pražícím sluncem. Po cestě se k nám připojila Shizune, která něco rychle vypověděla Tsunade a dál jsme pokračovaly v tiché náladě, obklopeni děním ve vesnici.
Po chvilce jsme již stály před místní nemocnicí, kam jsme všechny vešly. Bez zapisování se do jakéhokoliv návštěvního listu nás fialovlasá sestřička odvedla do Sasukeho pokoje. Odněkud mi byla povědomá a první se mi v hlavě usadila otázka, jak to, že ví o Sasukeho ubytování.
„Členka ANBU, má převlek,“ vysvětlila Tsunade, která si asi všimla mého podezřívavého pohledu směřujícího k sestře.
„Aha, chápu,“ odpověděla jsem ze slušnosti a radši odvrátila pohled jinam. Neznala jsem sice její jméno, ale myslím, že byla velmi blízká Hayatemu.
„Zdravím tě Sasuke,“ vytrhl mě z přemýšlení Tsunadin hlas, když jsme již stály v nemocničním pokoji, dveře byly zavřené a Sasuke si nás v polosedu podezřívavě prohlížel.
„Zdravím,“ houkl v odpověď a přisunul si deku blíž k tělu.
„Nemusíš se mě bát, Sasuke,“ začala přívětivě a klidným, nijak uspěchaným krokem se přesunula k židli po pravé straně postele a lehce zasedla, „Mám na tebe jen pár otázek. Chci, aby ses vyléčil a nestalo se ti nic zlého, a proto bych byla ráda, kdybys mi popravdě odpovídal, ano?“
Věděla jsem, že stejně nemá na výběr, protože ať už by si vymyslel cokoliv, my bychom věděly, že lže.
„Rozumím.“
„Tak dobře. Jak se jmenuješ?“
Chvilku přemýšlel a obočí nakrabatil do zadumaného tvaru, když se snažil vzpomenout si na příjmení, co jsem mu včera řekla. „Uchiha Sasuke.“
„Správně. Víš, jak ses zranil?“
„Vím, že jsem byl v nějaké jeskyni a na hlavu mi spadl strop. Myslím, že jsem i někoho uviděl a pak jsem omdlel. Když jsem se probral, uviděl jsem tuhle dívku, blonďatýho kluka a ještě dva další muže,“ všechno odříkával nejistým, trochu rozklepaným tónem a následně si hřbetem pravé ruky přejel po vlasech a tváři.
„Koho jsi to uviděl?“
„Nevím, jak vypadal. Myslím – myslím, že jsem spal a pak mě najednou probralo hlasité dunění.“
„Pamatuješ si něco, cokoliv, co se stalo před tou nehodou?“ položila další otázku a ruka jí pořád hbitě, ale ladně jezdila po deskách s papíry.
„Myslím, že nic. Všechno mám nějak zamlžené, a když se snažím si na něco vzpomenout, rozbolí mě hlava a modře mi jiskří před očima,“ konstatoval se zvláštně prázdným pohledem a ruce si položil na bílou peřinu.
„Dobře. Moc děkuju, opravdu jsi nám pomohl. Brzo sem zase zajdu, řeknu ti, co a jak a dáme se do tvé léčby, platí?“ konejšivě se na něj usmála a i mě v tu chvíli přišlo, že se všechno hned vyřeší.
„Platí,“ usmál se ostýchavě Sasuke a Tsunade vykulila překvapením oči. Opět se usmála, nyní zářivě a šťastně a i mě se koutky úst nepatrně povytáhly ze Sasukeho chování. Nechtělo se mi to přiznávat, ale byl tak roztomilý a nevinný, že bych si nikdy nepomyslela, že on a jeho dřívější já je jedna a tatáž osoba.
Všechny tři jsme vyšly opět ven a na chvíli se zastavily.
„Vypadá to na retrográdní ztrátu paměti. Zapomněl svou minulost a ví jen o tom, co se událo po té nehodě. Trochu mě překvapují ty modré jiskry, které se mu objevují před očima, ale totální ztráta paměti se dá léčit, takže s tím začneme již zítra,“ shrnula Sasukeho stav do pár vět a já si vzpomněla na věc, kterou jsem si slíbila udělat.
„Tsunade-sama,“ oslovila jsem ji a čekala, až se mnou vytvoří oční kontakt, „chtěla jsem se vás zeptat na jednu věc ohledně jeho léčby.“
„A o co jde, Sakuro?“ pobídla mě a já přidušeně vydechla.
„Pokud by to bylo možné, přála bych si, aby mohl léčbu vést Naruto, pod mým dozorem,“ vyšlo ze mě a já si zatím nedovolila sklopit hlavu.
„Naruto? A proč zrovna on? Nemá žádné zkušenosti s takovýmto okruhem zranění a Sasuke je delikátní případ, to snad víš.“
„Ano, vím, a proto bych na něj dohlížela. Vysvětlila bych mu, co a jak a spolu s ním bychom Sasukemu každý den vraceli vzpomínky na jeho minulost. Naruto a já ho známe ze všech nejlíp a myslím, že Naruto ví, co mi kdy říct,“ z úst mi začaly vycházet upřímné věci, při kterých jsem se necítila jako na rozžhavených uhlících. Naruto jej skutečně znal ze všech nejlíp a věděl, co je pro něj dobré. Já to nepoznala, a proto se se mnou pohádal. Teprve pak mi došla pravda, že jsem naivní zamilovaná husa. Tohle jsem Narutovi dlužila. A pokud s ním budu chtít pomáhat Sasukemu, musím se od něj izolovat.
„Doufám, že víš, co říkáš,“ zakončila tedy a hluboce vydechla, „napíšu jej na seznam lidí, kteří k němu budou mít přístup. Budeš mi ale podávat jeho pokroky a všechno zvláštní, ano?“
„Ano, ano rozumím,“ najednou jsem byla šťastná a málem jsem Tsunade objala, no naštěstí jsem se rychle zastavila a opět uklidnila, „Každý den, Tsunade-sama.“
„Tak ujednáno. Můžeš jít. S léčbou začnete zítra.“
„Hai,“ přikývla jsem na znamení souhlasu a vydala se směrem z nemocnice. Návštěvu svého týmu, přesněji řečeno Yamata, Saie a Kakashiho, si nechám na později, protože na to se najde čas vždycky a tohle je důležitější. Stejně si myslím, že někam zdrhli, alespoň ti starší a hyperaktivnější.
Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla venkovního vzduchu a prudce vydechla. Rozhlédla jsem se kolem a zamyslela se, kde by mohl být.
Půjdu tam, co mě napadne jako první.
Ichiraku rámen.
Vystřelila jsem svižným krokem směrem k nevelké restauraci, až jsem před sebou spatřila velký nápis a bar zastíněný bílým plátnem. Rychle jsem jej odhrnula a zasekla se.
Nikde nikdo.
„Můžu se zeptat?“ zakřičela jsem snad dost hlasitě, aby mě slyšely i v zadní části prostoru. Za chvíli se vynořila mladá dívka a mile se usmála.
„Ano?“
„Nebyl tady náhodou Naruto?“ naléhala jsem a s prosbou v očích jsem jí hleděla do tváře.
„Ne, je mi líto. Myslím, že od včerejšího odpoledne tady nebyl. Je to zvláštní,“ zamyslela se a nějak mi již přestala věnovat pozornost.
„Moc děkuju,“ odpověděla jsem v běhu a mířila na další místo, kde by se mohl nacházet. Naštěstí jsem nemusela moc daleko, on sám by to určitě hlady nezvládal, a tak jsem již vycházela poslední dva schody, odběhla asi deset metrů a zastavila se před jeho bytem. Zaťukala jsem bez rozmýšlení. Najednou jsem přehltla a na chvilku se přidusila, ale rychle jsem se praštila do hrudi, pocítila ostré bodnutí a zase se v klidu nadechla. Už jsem zaklepala, tak teď laskavě neomdlím.
Zaslechla jsem šouravé kroky, takřka neslyšný náraz do něčeho neidentifikovatelného a pak otáčení zámku ve dveřích. Vážně má zamčeno?
„Sakuro… kde se tady bereš?“ zahučel ospale a bez sebemenšího zájmu. No skvělý, rozmrzelý Naruto je novinka. Tak teď už jsem asi viděla všechno.
„Naruto, chci se ti omluvit,“ navázala jsem na své následné myšlenky a pokračovala: „A chci ti říct, že jsem to domluvila u Tsunade-sama. Od zítřka budeš léčit Sasukeho.“
„Nechci.“
„Cože?“ vyhrkla jsem překvapeně a oči se mi roztáhly údivem.
„Nehodlám s tebou podnikat takový blbý experiment na ‚hlavně tu udržme Sasukeho‘ chápeš?“ jeho obličej byl pobledlý, oči měl přivřené, jako by měl každou chvíli usnout a já si začala uvědomovat, že tohle jsem mu musela včera způsobit já. Chytila jsem ho za ruku, kterou se chystal zavřít dveře, a přitáhla jsem se blíž k němu. „Naruto, řekla jsem budeš, rozumíš? A pochopila jsem, že mé záměry byly zaslepený mou láskou k němu, proto jsem se rozhodla, že to neudělám, že tě budu podporovat a že dokud se neuzdraví, nebudu k němu chovat žádnou náklonnost.“
Chvíli na mě hleděl tím nejzmučenějším pohledem, jaký jsem u něj do teď spatřila, dokud tiše nevydechl a nezačal se hroutit k zemi. Vyděšená jsem jej rychle podepřela a vnesla – vtáhla – do pokoje, kde jsem jej uložila na postel.
„Naruto, slyším mě?“ zkusila jsem jeho reakci a přiložila k jeho hrudi ucho. Stále pravidelně dýchal.
„Saky… Děkuju,“ zašeptal polohlasem a já mu rychle doběhla do kuchyně pro několik věcí.
„Ksakru,“ vztekala jsem se na sebe, že jsem mu tohle udělala svými pitomými kecy a málem jsem ze vzteku rozdrtila jeho konvici na čaj. Připravila jsem mu podnos s horkým čajem a pokusila jsem se z jídla, co měl uložené v lednici, vytvořit výživné jídlo. Ještě jsem namočila bílou žínku do studené vody a rychle se k němu zase vrátila.
Čelo mu sálalo vedrem, takže jsem mu na něj přiložila chladivou látku. Pořád byl při vědomí, neboť jeho hlava klimbala ze strany na stranu s očima nepatrně pootevřenýma.
„Naruto, napij se,“ pobídla jsem jej a on se bez odporu napil černého čaje. Ulehl zpátky do postele a já jej přikryla do peřiny, ke které jsem raději přidala i deku.
„Postaráme se… o něj spolu. Nevyčítej – si to,“ hlas měl přerušovaný a dech se mu na chvíli zasekl, ale když přestal mluvit, uklidnil se a zachumlal se do peřiny.
„Nechtěla jsem ti tohle způsobit, Naruto. Vyspi se a zítra spolu zajdeme za Sasukem. Já vím, že se o něj dokážeš postarat. Věřím ti, takže teď ty věř mně – od nynějška ho nemiluju,“ zašeptala jsem mu předtím, než natvrdo usnul. Dala jsem mu pusu na nos a sedla si na zem vedle jeho postele, držíc mu ruku v pevném sevření. Po nepatrné chvilce jsem usnula vedle něj.
Nesmím ho milovat. Protože od včerejška, je starý Sasuke mrtvý. Bůh ví, jestli ho oživíme.

Poznámky: 

Tak jsem opět tady a kvůli své blbosti, kdy jsem si nevšimla, že můj díl byl ještě vydán v minulém týdnu, jsem zde opět pozdě - gomen Bad Smiling
Příběh se pořád šoupe dopředu, tak nějak mám vymyšlené nějaké ty okolnosti kolem děje, ale jinak mi tam ty slova skáčou samy, že nemám tušení, jak dlouhé to bude Smiling


Takže užijte si čtení a piště, si mám změnit, koho byste si přáli vidět jako vypravěče v dalších dílech a tak ;)

5
Průměr: 5 (10 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yonaka
Vložil Yonaka, Pá, 2018-07-13 18:33 | Ninja už: 4299 dní, Příspěvků: 154 | Autor je: Hlídač Gaiovy želvy

„Misia L3“
Nevím, proč, ale přijde mi hrozně vtipná představa nevinného Sasukeho. Skoro si říkám, že by takový mhl chvíli zůstat, ale je to zvláštní. Jinak moc pěkný styl psaní, líbí se mi, že je to pokaždé z pohledu jiné postavy.

Obrázek uživatele Nellynuska
Vložil Nellynuska, St, 2014-01-22 14:43 | Ninja už: 5470 dní, Příspěvků: 2288 | Autor je: Propadlý student Akademie

Prečítala som si to ešte včera, ale vôbec som nemala čas ani na komentár ani nič, takže komentujem trošičku oneskorene. Laughing out loud
Tá Narutova a Sasukeho povaha... Laughing out loud To budem musieť ešte spracovať, nedá sa mi si ich takých vôbec predstaviť. Laughing out loud Hlavne ten plachý Sasuke Laughing out loud Poviedka veľmi dobrá, síce ma tieto Narusaku momenty (ak sa to tak dá nazvať) -a teraz ma nezabi-, až tak nebavia, teším sa na ďalšie diely a viac Sasukeho^^ A ešte dodám to, čo minule- krásne opisuješ. Smiling


"Its not like the walls were built to protect people from titans. But to protect titans from Levi."

Levi. Humanity's strongest soldier < 3
Môj FC | NaruHina FF „Jeden z tých momentov“ | Kakashi FA

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, St, 2014-01-22 15:00 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Nevadí, koment potěší kdykoliv Eye-wink
Je to trochu horší, to vím, i když já si většinou dokážu na změny charakteru zvyknout, tak někteří prostě ne, to není tvoje chyba Eye-wink Budu se snažit to už moc nekomplikovat Laughing out loud
NaruSaku... klidně to tak nazvi, ale v tuhle chvíli jsem to tam prostě takhle prskla, abych pak navázala na další dílek - nechtěla jsem je tam zas někde potkávat, aby si říkali kde si co si a nejapně stáli na jednom místě. Jejich chvilkovou nenávist jsem prostě vyřešila takto Smiling
Zabít tě nemůžu, každý má svůj vkus Laughing out loud
Děkuju za komentář a pochvalu - jinak abych tě uklidnila v dalším díle již bude Sasuke, i když stále jako mimoň a snad se to v přespříštím díle trochu šoupne Eye-wink pak už to snad půjde líp.

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele mestekova
Vložil mestekova, Út, 2014-01-21 21:29 | Ninja už: 5305 dní, Příspěvků: 1299 | Autor je: Pěstitel rýže

Takže, čím by som začala? Snáď tým, že som neočakávala práve Sakurin pohľad, ale vystihla si tú správnu chvíľu, kedy si sa rozhodla práve pre ňu, pretože si myslím, že jej pohľad bol momentálne veľmi potrebný. Smiling Prebehla som to rychlo hneď ako to vydali a píšem ti komentár teraz, takže ak niečo vynechám, opäť ti to sem dopíšem Laughing out loud
Ďalej pokračujem tým, že nechať liečbu v ich rukách je dobrý nápad. Vidieť Sasuke s takým kľudom, usmievajúceho sa a trochu plachého je pre mňa totálne Laughing out loud Som zvedavá, ako sa zachová až všetko zistí, čo to bude zasa ten starý Sasuke aspoň povahovo a správaním, no mohol by zostať v Konohe, alebo zostane takýto Laughing out loud
Páči sa mi tvoj opis, starostlivo vybraté slová, prežívam s osobou v ktorej práve píšeš jej emócie a to veľmi silno, čo by som si priala aj ja vytvoriť takéto pocity len opisom, ty to zvládaš bravúrne. Mám sa od koho učiť, kolegyňa Eye-wink
Narutovo správanie mi prišlo trochu divné, hlavne keď sa zosunul na zem, a ja si myslím, že pre to máš určite nejaké opodstatnenie, nechce sa mi veriť že by to bola choroba Laughing out loud ale ak hej, tak kľudne Smiling Som zvedavá na aký pár to ukončíš a či vôbec, koľko dielov napíšeš a kám všade nás ešte zoberieš. Smiling Osobne si želám Sasukeho opis aspoň na 2 diely, veľmi by som chcela vidieť, ako popracuješ s jeho postavou Smiling Takže, dúfam, že sa dočkáme dielov každý týždeň, lebo to čakanie by ma zabilo Sticking out tongue Poviedky mi fakt vylepšuju naladu a hlavne, keď su skutočne dobré, čo o tejto nemôžem pochybovať, takže ju tu očakávam aj buduci týždeň Laughing out loud
Prajem ti krásny zbytok večera, Kami-chan Eye-wink

FF série - pre milovníkov Sasukeho a Gaary :)

FC PRE SABAKU NO TANARIS: http://147.32.8.168/?q=node/107525#new

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Út, 2014-01-21 21:40 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Katema
Vložil Katema, Út, 2014-01-21 17:13 | Ninja už: 3787 dní, Příspěvků: 1382 | Autor je: Student Akademie

Taký nevinný a zlatý Sasuke sa mi rozhodne pozdáva Laughing out loud Tie modré iskričky tam budú mať nejakú rolu, alebo sa mýlim? Laughing out loud Žasnem nad tvojimi opismi, akoby som tam naozaj bola :3 Ach jaj, len dúfam, že to nebude NaruSaku, ale inak som za hocijaký pairing Smiling A súhlasím s tým, čo mestekova napísala ešte k prológu: Mala by si vydať knihu !! Laughing out loud To by bolo naozaj skvelé a určite by som si ju kúpila Laughing out loud Máš naozaj obrovitánsky talent Eye-wink

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Út, 2014-01-21 17:34 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Máš docela dobré odhady, uvidíš, co s těmi jiskřičkami ještě provedu Eye-wink
S mým talentem nepřehánějte, tohle jsou prostě jen nápady spojené již s vytvořeným světem, myslím, že jinak bych žádnou originalitu nenašla Smiling
Jinak moc děkuju za úžasné komentáře a tolik chvály, kterou si ani nezasloužím :3 Laughing out loud

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Katema
Vložil Katema, Út, 2014-01-21 21:47 | Ninja už: 3787 dní, Příspěvků: 1382 | Autor je: Student Akademie

Ak si to tak vezmeš, všetky vymyslené príbehy a poviedky sú len kombináciou už poznaného, takže v istom zmysle nikto z nás nie je originálny Laughing out loud (Malá filozofická úvaha Laughing out loud)

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Út, 2014-01-21 21:54 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Malá, ale chytrá Smiling - povzbuzující úvaha, děkuju Smiling

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Yumi-chan
Vložil Yumi-chan, Út, 2014-01-21 16:32 | Ninja už: 3890 dní, Příspěvků: 143 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Zase se mi to líbí... :3 tvoje psaní je fakt nádhera a jsem ráda, že Sasuke zapomněl Laughing out loud já ho nemám ráda, a tak doufám, že ani nebudeš psát z jeho pohledu. Ale neboj i kdyby si se rozhodla psát jako on, tak si to přečtu, ale budu kritičtější Laughing out loud

„I guess it’s time to put down my pen, Right…I need a title for the next book…let’s see…Ach,got it…“The Tale of Naruto Uzumaki“…pefect.“ - Jirayia

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Út, 2014-01-21 16:35 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Mám to v plánu Laughing out loud bohužel, už jsem si pro něj vyhradila jeden dílek, kde se k němu obrátím a budu psát z jeho osobnosti. Popravdě, jeho osobnost tam moc nebude, protože fakt zapomněl, tak z něho bude mimoň Smiling
Kritika nevadí, vždycky se hodí, aby si člověk nemyslel moc a zlepšil se Eye-wink
Jinak moc děkuju za pochvalu, přečtení a doufám, že si tě udržím i po Sasukeho pohledu Sticking out tongue

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru