Naruto Bushido – část 11 – Tajemství a Plány

Mladík na stráži, jež byl vyrušen neposedným větrem, který si pohrával s jeho dlouhými vlasy, zpozoroval cizincovu přítomnost. Ten neznámý stál přímo u osoby, kterou měl chránit, jak mohl takhle selhat?! Se strachem o osobu mu na starost svěřenou se vyřítil jejich směrem. Okamžitě musel dívku dostat z cizincově přítomnosti zpět do bezpečí a spustit poplach, aby toho vetřelce dopadli a patřičně potrestali. Když se k nim přibližoval, postřehl, že vetřelec má u pasu meč, to ochránci vše usnadňovalo. Jejich rodina se specializovala na bojové umění určené proti samurajům a tím ten člověk byl. Vetřelec zatím netasil, ale dlouhovlasý mladík se tím nenechal rozptýlit a zaútočil dlaní naplocho, aby samuraje udeřil veškerou svou silou.
Samuraj však popadl chráněnou dívku a uskočil, o kus zpátky. Tak se ale samurajové pohybovat nemohli, pak to tedy nemohl být samuraj, ale převlečený shinobi. Teď dávalo smysl, že se do zahrady dostal nepozorován. Situace se stávala najednou nebezpečnou, protože i když mladík ovládal chakru podobně jako shinobi, tak neovládal jejich proklatá ninjutsu. Ale nemohl si dovolit prohrát a znovu s novým plánem se řítil na toho shinobiho.
„Copak se děje, Naruto-kun?“ Zeptala se dívka svého milého, protože její oči to vidět nemohly.
„Ona zná jeho jméno?!“ Blesklo dívčině ochránci v hlavě.
„Rychle dojdi pro jejího otce, ale jen pro něj a nikdo tě při tom nesmí vidět. Spěchej,“ řekl ten vetřelec - dívčina láska, jejímu ochránci a při tom z něj vyzařovalo nebezpečí.
„Nic se jí nestane! Rozumíš!“ Řekl, ten co byl poslán pro další osobu, výhružně.
Naruto se usmál na odbíhajícího ochránce a políbil svou milovanou na tvář. Byl štěstím bez sebe, že je zase s ní a ona zrovna, tak. Pak ji doprovodil k jejímu místu v zahradě a pomohl jí sednout si na polštář, který byl pěkně ve stínu u stromu položen rovnou na trávníku. Dívka s dlouhými vlasy barvy blankytné noční oblohy se způsobně usadila, jak se na dívku jejího postavení sluší. On se položil rovnou do trávy a svojí hlavou spočinul v jejím klíně. Dívka opatrně nahmatala obličej svého milého a jemně ho pohladila po tváři.
„Opravdu moc jsi mi chyběla, Hinato,“ řekl s úsměvem a po tvářích se mu z očí koulely slzy.
Na jeho tvář také dopadlo několik kapek. Dívka si shrnula své dlouhé vlasy, které by jí mohly překážet na stranu a políbila ho na čelo. Ve stejnou chvíli dorazili do překrásné zahrady, která byla spíše dívčinou klecí, její dozorce a otec. Jakmile jejich vidoucí oči spatřily, co se tam děje rozběhly se ke stromu uprostřed zahrady, kde byli oba mladí milenci spolu.
„Bála jsem se o tebe, když jsi nedorazil. A pak ta správa o tvé smrti, dnes jsem sem šla naposled, aby se o mě moji rodiče nestrachovali,“ přiznala se dívka.
„Jsi laskavější než kdokoliv jiný. Nikdy se nedokážu dostatečně omluvit, že jsem tě nechal se strachovat,“ omlouval se jí on.
„Co to děláš?!“ Okřikl ho dívčin otec.
Ona pustila jeho hlavu, aby volně vstát a vše vysvětlit jejímu otci, který byl rozzuřený do ruda a ucházela z něho pára, když divoce vydechoval. Jak její ochránce, tak i dívčin otec zaujali shodné bojové postavení a měli v plánu tu hrozbu odstranit jednou pro vždy. Pro ně neznámý vetřelec, ale zvedl ruce a neměl v plánu nijak jednat. Hinatin otec a její strážce toho chtěli využít a už, už se hnali na toho blonďáka, ale zastavil je dívčin hlas.
„Otče! Neji!“. Řekla rozrušeně dívka a oni oba zastavili.
„Nevím, co jsi mojí dceři nalhal, ale nikdy jsem ji neslyšel tak zoufalou. Mluv!“ Řekl Hinatin otec.
„Děkuji Vám Hiashi-san. Jsem Uzumaki Naruto a i když jste dostali zprávu, že jsem zemřel, tak je to lež, kterou jsem vytvořil za dobrým účelem,“ začal vysvětlovat Naruto.
„Je to shinobi, ten neumí nic jiného, než lhát!“ Namítl dívčin ochránce - Neji.
Pochopil, že nebude mít lehké vysvětlování, ale dokud Hinatin otec byl ochotný naslouchat, tak toho musel využít. Nemohl si dovolit promarnit ani vteřinu.
„Můj mistr byl Jiraiya, samuraj ovládající ninjutsu a to on mě všemu naučil,“ řekl pohotově Naruto.
„Jak jsi řekl, tak Uzumaki Naruto zemřel. Je pravda, že odpovídáš jeho popisu, ale když on dokázal ovládat ninjutsu, tak ty můžeš být klidně nějaký shinobi,“ podezříval Naruta samotný Hiashi.
„Pak by to Hinata poznala,“ opáčil mu Naruto.
„A jak, vždyť je slepá!“ Nepochopil Neji.
„Právě proto!“ Rychle vrátil Naruto.
Hinata přikyvovala na to, že ta osoba vedle ní mluví pravdu. Hiashiho pochyby se trochu pročistili, ale stále svíral křečovitě svaly, aby mohl podle potřeby zaútočit.
„Hiashi-sama?!“ Lekl se méně důvěřivý Neji.
„Pokračuj. Proč jsi tedy lhal o své smrti?“ Zeptal se Hiashi.
„Přiznávám, lež jako lež, ale tato jedna konkrétní lež, pomohla mé matce. Jistě znáte, alespoň část toho příběhu, kdy se dva mladí lidé do sebe zamilují. Problém byl v tom, že má matka se měla právě stát novou hlavou klanu Uzumaki, mistrů tvorby démonských mečů, jenže se objevil shinobi, který jí byl na první pohled okouzlen a ona jím. Utekli spolu pryč a měli dítě, mě. Jenže shinobi měl strašné tajemství, které jí nikdy neřekl a ona se ho přesto dověděla, měl tu ji místo útěku s ní, zabít. A pak prostě zmizel pryč a nechal ji samotnou jen s dítětem, ona jej za to každý den proklínala. Chtěla se vrátit domů a mohla by, ale jen pod krutou podmínkou, kterou stanovili její rodiče. Její dítě se s ní vrátit nemohlo, musela by ho opustit a tak se raději vzdala svého klanu a žila sama jen se svým synem,“ řekl část toho, co chtěl Naruto.
„Příběh nepochybně znám. Jak jí tedy tvá lež pomohla?“ Ptal se znovu Hiashi.
„Mohla se vrátit ke svému klanu. Proto jsem fingoval svou smrt, přece jen obávaný šermíř Zabuza mohl ukončit život člověka, který vlastní démonský meč,“ řekl Naruto.
„Zajímavé. Ale jak ti můžu věřit, že neuděláš to samé, co tvůj otec?“ Zeptal se výhružně Hinatin otec.
„Nechci opakovat chyby svého otce! A proto s Vámi nyní mluvím. Nechci, aby Hinata byla kdy kvůli mně nešťastná, protože ona je jediná osoba, která mě jako první doopravdy ‘viděla‘!“ Řekl Naruto, následně se hluboce uklonil a pokračoval ve své řeči, „Proto jsem dnes tady, abych Vás požádal o vaši dceru!“
Hinata se po těchto slovech zatajil dech a začervenala se, ani ona netušila, že je tady dnes Naruto kvůli tomu, co právě řekl. Neji ten psychický nátlak nevydržel a skácel se do mdlob. Hiashi rovněž začínal červenat, ale kvůli jakémusi vnitřnímu vzteku, který přesně nedokázal popsat, pak se zčistajasna uklidnil. Hiashi se po chvilce začal strašně smát. Mladý zamilovaný páreček se lekl, že se pominul a obávali se toho, co udělá.
„Ty ji opravdu miluješ, co?“ Zeptal se Hiashi Naruta.
„Celým svým srdcem, tak jako nikoho jiného,“ řekl Naruto.
„A co ty Hinato?“ Pokračoval s dotazy její otec.
„Miluji ho, otče. Miluji ho nadevšechno,“ řekla Hinata.
Hiashi se k nim vydal. Překročil Nejiho v bezvědomí a Naruto mezitím pomohl Hinatě na nohy. Došel k nim a svou dceru jemně pohladil pravou rukou po tváři a Narutovi lehce drtil pravé rameno s výhružným pohledem, jakého je schopen pouze milující otec. Naruto se nuceně a v mírných bolestech pousmál.
„Uzumaki Naruto. Jde mi pouze o to, aby Hinata byla šťastná a jestli bude s tebou, ta budiž, ale jednou jedinkrát jí ublížíš a…“ Vyhrožoval Hiashi.
„Já vím! Proto mám plán,“ řekl Naruto.
„Jaký plán?“ Zeptala se ho Hinata zároveň se svým otcem.
„Plán, jak získat dobré jméno a přesvědčit klan Uzumaki, že je dobře, že jsem naživu,“ řekl Naruto.
„To mi zní dobře, nerad bych se s Uzumaki kvůli tobě rozhádal, zvláště teď když se spojili s Uchihy. Ale do takového plánu musíš zahrnout více lidí, sám to nezvládneš,“ uvažoval Hiashi.
„Vím. Proto jsem vyhledal svého otce a byl jsem dost přesvědčivý na to, aby se nechal od Jiraiy naučit cestu samuraje, kvůli mámě. Mám v plánu je dát dohromady a proto se před jejími rodiči musí ukázat jako ten nejvzorovější samuraj,“ řekl Naruto.
„Ale ten tvůj plán chce čas,“ řekla Hinata.
„Ano, proto je tady ještě druhá část,“ řekl Naruto.
„Druhá část?“ Zeptal se podezřívavě Hiashi.
„Zítra ráno Vás navštíví strašlivý Kyuubi no Youko a bude požadovat vaši nejstarší dceru za svou,“ začal vysvětlovat svůj ďábelský plán Naruto.
„To, ale?!“ Polekal se Hiashi.
„Nebojte, budu to já s maskou. Tento Kyuubi Vám dá časové ultimátum jednoho roku, kdy si pro Hinatu přijde. Je to démon, chce boj a proto Vám dá čas shromáždit odvážné bojovníky. Samozřejmě Vy nemůžete mít takové konexe a tak budete prosit feudálního pána o pomoc a on Vám zajisté vyhoví, protože náš pán je laskavý, sám ztratil dceru někdy před deseti až dvanácti lety. Démon Vám demonstruje svou sílu, abyste jeho slova bral vážně. Už jsem si vyhlédl jednu horu pár kilometrů odtud. Bude místo ní pěkné políčko. Až budete mít shromážděné bojovníky, tak se po roce objeví Kyuubi no Youko, oni se s ním odvážně utkají a všichni prohrají. Poté se objevím já, budu maskovaný a bez svého meče, který bude mít ten Kyuubi, já budu mít nějaký obyčejný,“ řekl Naruto.
„Jak bys tady mohl být dvakrát? To nejde!“ Poznamenal Hiashi.
„Ninjutsu. Já porazím sám sebe, ano zahraju to tak, aby to nevypadalo, že jsem se porazil příliš lehce. Poté odhalím, kdo jsem a Hinata mi padne kolem krku, protože jsem ji zachránil před tím strašným démonem. Ti bojovníci, které Vám pomohl sehnat náš feudální pán, mu pak zajisté řeknou o mé odvaze a síle. Bude to jen otázkou času, než si vyžádá mě osobně ve svých službách. To přesvědčí klan Uzumaki, že je skvělé, že jsem naživu a dají mému otci šanci prokázat, že je vhodným mužem pro mou mámu,“ pokračoval ve vysvětlování Naruto.
Hiashi na něj zíral s otevřenými ústy, protože nerozuměl několika posledním větám. Ano plán měl, ten chlapec vymyšlený krásně, ale i přes jeho nevinný vzhled a podání to vše znělo strašlivě. Hiashi měl sto chutí si rozmyslet, přenechat tomuto člověku svou milovanou dceru.
„Naruto-kun? To budeš celý rok pryč?“ Zeptala se ve strachu Hinata.
„Neboj, nemám v plánu tě opustit ode dneška napořád,“ dušoval se Naruto.
Jeho milovaná mu to věřila a byla šťastná z jeho slov. Naruto si zakázal svou milou čímkoliv zklamat. Chtěl se o ni postarat, jak nejlépe mohl a právě kvůli tomu vznikl celý tento jeho plán, který však stále vyžadoval čas.
„Jak tedy, ale získáš dobré jméno?“ Zeptal se po chvilce Hiashi protože jen porážka předstíraného démona by k tomu nestačila. Pro takové jméno se musí udělat služba přímo pro feudálního pána.
„Najdu jeho ztracenou dceru,“ řekl Naruto.
„Cože?!“ Nechápali Hiashi s Hinatou.
„Najdu dceru feudálního pána, která se přes dvanáct let pohřešuje,“ řekl znovu Naruto.
„Ale jak? Zmizela dokonale beze stopy!“ Vyvalil Hiashi oči.
„Protože já vím, kde je a i kdo ji unesl,“ řekl ztišeným hlasem Naruto, aby neprobudil Nejiho, který to slyšet nepotřeboval.
„Tak proč mu rovnou nepřivedeš jeho dceru, to by ti zajistilo dobré jméno i bohatství. Nepotřebuješ vůbec to divadlo s Kyuubim!“ Byl poněkud rozčílen Hiashi, když se doslech, co slyšel.
„Naruto-kun, nebylo by lepší, kdybys opravdu přivedl domů dceru feudálního pána, vždyť se o ni musí nepředstavitelně strachovat,“ řekla Hinata, která byla dostatečně empatická na to, aby poznala obavy člověka, kterému bylo uneseno dítě.
„Jak bych pak mohl být šťastný, kdyby moje máma, která si vybrala mě místo klanu, šťastná nebyla. Hodně jí dlužím,“ řekl Naruto a posmutněl.
„Milujícímu rodiči nemůžeš nikdy nic dlužit. Ale máš pravdu, svoji dceru nemůžu dát někomu, kdo nemá klid v duši, protože takový muž by jí dříve či později ublížil a to já nedovolím!“ Řekl Hiashi.
Celý plán byl domluven a Naruto byl od tohoto dne hostem v domě klanu Hyuuga. Nikomu se samozřejmě nemohl představit svým pravým jménem a ani se nemohl veřejně vídat s Hinatou, ale on si cestu ke své vyvolené vždy našel.
Následujícího dne ráno se v hlavním domě klanu Hyuuga opravdu objevil Naruto přestrojený za démona. Měl na sobě rudo oranžové oblečení samurajů, které symbolizovalo rudou srst démona a na hlavě masku s dlouhými rozvlátými střapci, které dodávaly na děsivosti. Byla to na míru vyrobená liščí maska s jakousi hřívou, která dokonale halila majitelovu totožnost. Když dorazil k domu, aby mohl naoko říct Hiashimu, že chce jeho dceru, lidé před ním utíkali a Hiashi na sebe společně s Hinatou nenechal dlouho čekat.
„Co-Co si zač?“ Zeptal se maskovaného Naruta Hiashi.
„Kyuubi no Youko a chci tvoji dceru,“ zachrčel pod maskou Naruto a divil se, jak věrohodný hlas vydává.
„Otče?“ Přidala se do představení Hinata opírajíce se o rám dveří.
Svým slepým zrakem se jakoby snažila najít zdroj hluku. Neji, který netušil, oč jde se k ní okamžitě přiřítil, aby mohl splnit sou roli strážce. Když uviděl tu maškaru, co byla před jejich domem, nasucho polkl, protože z něj cítil nebezpečí. Ale rychle si dodal odvahy a chtěl jít nebezpečí zlikvidovat, naštěstí jej Hiashi zastavil.
„Ale Hiashi-sama?“ Nechápal Neji.
„Jsi výborný bojovník, ale když se ti z něho podlamují kolena sotva, co si na něj pohlédl, musí to být opravdu ten démon,“ řekl Hiashi.
„Mě také nahání strach,“ dodal.
„Za jeden rok na den přesně si pro ni přijdu. Jestli tady nebude a nebo se mě bude zdráhat, tak…“ řekl výhružným tónem maskovaný Naruto, tasil svůj meč a ukázal jím na včera zmiňovanou horu.
Ozvala se ohlušující rána a následovně se země otřásla, až z toho všichni, co se ničeho nedrželi, popadali na zem. Všichni kromě Naruta, který se svou chakrou přilepil k zemi, bylo by trapné, kdyby jako démon také upadl. Na místě, kde stála hora, na kterou předtím svým mečem ukázal, se vznášelo ohromné množství prachu. Jak prach pomalu klesal, nebylo možno, dříve stojící horu, spatřit. Už nestála.
Lidé, co tomu byli svědky se rozutekli na všechny světové strany a slabší povahy rovnou omdlévaly. Narutovi pod maskou zaplály rudě oči, aby tomu všemu přidal ještě na dramatičnosti. Hiashi začal pochybovat, že toto je ten pravý muž pro jeho dceru, ale doufal, že to je všechno v rámci jeho plánu a že se z něj doopravdy nestal Kyuubi no Youko.
Jakmile přestrojený Naruto zmizel z dohledu, Hiashi šel okamžitě poslat správu feudálnímu pánovi, aby ho požádal o slyšení. Po půl hodině už byl vyslán posel a hnal svého koně k zámku feudálního pána této země. Naruto se mezitím odstrojil v Hinatině soukromé zahradě a svůj démonský kostým řádně schoval, aby ho nikdo nemohl najít.
„Bude to dlouhý rok,“ řekl si a natáhl se na zem, aby se mohl slunit na slunci.

Dvě rudovlásky se každým krokem přibližovaly k domovu. Už byly tak blízko, stačilo pouze projít vesnicí a pak chvíli do kopce a už tam byly. Obě byly také patřičně nervózní, protože doma nějakou tu chvíli nebyly. Vesnice byla za nimi. Starší z nich se začal svírat žaludek a hlavu zaplnily strašlivé myšlenky o tom, co bude za několik minut nebo hodin následovat, podle toho, jakou budou mít její rodiče náladu. Nervózní byla taky kvůli své sestře, kterou zatím nikdy neviděla, doufala, že nebude stejná jako jejich rodiče, protože to by na ni šly vražedné myšlenky po několika vteřinách strávených s ní.
„Jaká je Kumiko?“ Zeptala se žena svého mladšího doprovodu.
Ale dívka, co jí doprovázela, mlčela, nechtěla si svou situaci, nijak zhoršovat, tím, že by třeba řekla pravdu. A už byly tam, kde měly být. Starší z dvojice se podívala na velkolepé sídlo a vzpomínala na své nepříliš veselé dětství strávené právě zde. Ale byl to právě tento dům, kde potkala muže, kterého milovala a také dost dlouho i nenáviděla. Nenávist však postupně pomíjela, a když si nyní vybavila jeho obličej, vzpomínala jen na to dobré, co spolu s ním prožila.
„T-To… To je Kushina?!“ Lekl se jeden ze starších strážců, když obě dorazily ke vchodu.
Tak dlouho ji neviděl a ona se skoro vůbec nezměnila od doby, kdy ji viděl naposled. Karin následovně oznámila tomuto strážci, že splnila svou misi a přivedla Kushinu domů na požadavek jejích rodičů. Strážný ani chvíli neváhal a už to běžel oznámit. Během několika minut byl zpátky i s jakýmsi doprovodem a Kushina společně s dívkou co jí sem doprovázela, se vydala pozdravit současnou hlavu klanu Uzumaki - svou mladší sestru a své rodiče. Průvodci ji vedli domem, jako by ho snad neznala. Kushině se zdálo, že jdou nějak pomalu a tak přidala do kroku. Svižným tempem se jako první dostala k místnosti, kde se na ni a Karin čekalo. Necitlivě rozrazila dveře a zalitovala toho, protože vydaly ohlušující ránu. Osazenstvo místnosti nadskočilo hrůzou nad tou barbarskou prací. Za Kushinou se řítili funící průvodci a těžce zadržující smích Karin.
„Kushino!“ Procedil mezi zuby její otec.
„Zdravím Vás, otče, matko, Kumiko-dono?“ Zeptal se Kushina aniž by projevovala úctu očividně společensky výše postaveným lidem.
„To bylo hrozné, jak vyrazila ty dveře,“ řekl kdosi mezi přísedícími.
„Promiňte, ale posledních sedmnáct let jsem žila v jeskyni, tam jsme s Narutem žádné dveře neměli,“ odpálkovala poznámku zpět jako dělovou kouli do obecenstva.
„Nebuď hysterická Kushino!“ Napomenula ji tentokrát její matka.
„Já nemám být Hysterická? Přišla jsem o syna a teď jsem tady!“ Řekla zle Kushina.
„Sestro, Karin posaď se prosím,“ řekla Kumiko a snažila se situaci nějak uklidnit, ale zatím netušila, že nad Kushinou nemá nikdo žádnou moc.
Kushina nehodlala ustoupit ze svého vystoupení, ale usadila se na místo právě přijímaného hosta společně s Karin po jejím pravém boku.
„Takže, Kushino…“ Začal její otec.
„Otče?! Kumiko je hlavou klanu ona má mluvit!“ Napomenula svého otce Kushina.
„Co si to ke mně dovoluješ?!“ Zuřil.
„Sestřičko? Víš, přece, že máš mluvit první ty, i kdyby to bylo jen pár slov na předání slovu otci, tak je říct musíš. Nebo tě tak ovládají, že ti to ani neměli potřebu říct?! To bys pak nikdy nebyla hlavou klanu Uzumaki,“ pokračovala rozparáděná Kushina a chvílemi se v duchu styděla, co to vlastně dělá.
„Uklidni se Kushino,“ řekla stále taktně Kumiko.
„Já to myslela dobře Kumiko. Co je to za klan, jehož vůdce se nemůže rozhodovat sám za sebe? Co je to za klan, kde je nejdůležitější osobou manipulováno jako s loutkou? Protože to je to, co tady vidím,“ řekla ještě rázněji Kushina.
„Táhni ven Kushino a už se nevracej!“ Postavil se její otec a byl odhodlán ji sám vyprovodit.
„Ještě jednu věc než půjdu. Co je to za klan, jenž se chlubí tvorbou démonských mečů a už kolik let, padesát, sto? Kdy žádný takový meč nevytvořil!“ Řekla Kushina.
To jejího rozčileného otce i matku uzemnilo, toto byl opravdu argument, který se báli, že Kushina vytáhne.
„Je ale obtížné porazit nějakého démona v boji o jeho chakru,“ ozvalo se odkudsi mezi přítomnými.
Kushinini rodiče toho člověka stahovali očima z kůže.
„Obtížné? Proto můj syn Naruto, šel a vyzval toho nejstrašlivějšího démona? Proto tomu přerostlému lišákovi vyprášil kožich a vzal si půlku jeho chakry? To má být obtížné? Samozřejmě, že je! Proto, aby něco takového udělal, musel mít sak*a odvahu!“ Řekla Kushina a zpražila všechny svým pohledem.
„Ten jeho meč byly jenom lži. A to jsme tě chtěli mít zpátky u sebe,“ řekla s výborně zahranými slzami v očích matka Kushiny a Kumiko.
„Lži?!“ Divoce se otázala nazlobená Kushina a vytáhla dýku, kterou jí Naruto dal.
Aktivní stráže jí okamžitě zatarasili cestu ke Kumiko a rodičům. Přísedící obecenstvo se muselo spolehnout jen na své vlastní nohy a pochybnou rychlost nepěkně zakulacených tělíček. Rudá čepel zářila, zářily rudě i Kushiny oči a zrovna tak rudé její dlouhé vlasy vlály všude okolo.
„Lži? Toto je jedna osmina síly Kyuubi no Youko, poslední věc, kterou kdy můj syn stvořil! Tohle jako lži nevypadá,“ řekla Kushina.
A opravdu nelhala. Naruto už po tomto jejím jednom kousku nevyráběl, žádné jiné zbraně. Po chvilce se Kushina uklidnila a démonova přítomnost v ní se vytratila. Schovala svou dýku zpět do pochvy a její oči už rudě nežhnuly. Čekala, kdo a jak první zareaguje.
„Chápu tvé rozhořčení nad ztrátou syna, sestro a naši rodiče taktéž nebyli dnes nejpřívětivější,“ řekla stále milým hlasem Kumiko.
„Kumiko!“ Přerušil jí její otec.
„Teď mluvím já, otče! Od Vás a od matky už dnes nechci slyšet ani slovo! Nevím, jestli jste dnes spali na jehlách, ale takto se dlouho ztracená dcera nevítá! Sestro, Kushino prosím přijmi moji omluvu za chování našich rodičů,“ dopověděla Kumiko, kterou její rodiče dnes poprvé slyšeli zvýšit hlas.
A co hůř, ona svůj hlas zvýšila právě na ně. Kushina viděla na očích své sestry, že právě ve chvíli, kdy napomínala rodiče, se cítila sama sebou asi po hodně dlouhé době.
„Ty se za ně omlouvat nemusíš,“ řekla dnes poprvé milým hlasem Kushina své sestře, ale na své rodiče se ošklivě zaškaredila.
Poté Karin podala hlášení o tom, že mise proběhla bez problémů, i když to tak vůbec pravda nebyla a byla propuštěna. Kumiko nařídila, aby Kushinu zavedli do jejího nového pokoje, který byl kousek od toho jejího. Kushina měla radost, že se její sestra takto vydařila, a když jí někdo dodal odvahu nebo jí k tomu vyprovokoval, tak si dokázala dupnout.
Za několik málo okamžiků byla se svém novém pokoji a našla v něm spoustu svých starých věcí. Sedla si na několik polštářů, které byly vhodně umístěny v rohu místnosti a mohla si konečně vydechnout. Pak otevřela oči a zjistila, že pravděpodobně usnula, v jejím pokoji se zatím objevilo nové oblečení. Překrásné kimono podobné tomu, co měla na sobě její sestra. Když tak zavzpomínala, tak se do ničeho podobného sama nikdy neoblékala, vždy jí někdo ze služebnictva pomáhal.
„Na to by se dalo zase lehce zvyknout,“ řekla si Kushina pro sebe.
Za dveřmi cosi zacupitalo a pak zaklepalo. Moc dobře si to vybavovala. Služebná byla tady, jako na zavolanou. Kushina ji musela pustit dovnitř, aby tu zbytečně nepřidělávala starosti osobě, co ji dostala na starost.
„Dále,“ řekla Kushina.
Dovnitř vstoupilo mladé děvče, byla asi stejně stará jako Karin maximálně jako Kumiko.
„Přineslas je ty?“ Zeptala se stále v polo lehu Kushina a ukázala na svůj nový oděv na věšáku.
„Ano paní, nelíbí se Vám?“ Zeptala se služebná.
„Líbí, jenom mi do nich budeš muset pomoct, nikdy jsem se do takové parády neoblákala sama,“ pousmála se trochu zoufale Kushina.
„To je samozřejmost, paní,“ na to služebná zase svým mladým ustrašeným hlasem.
„Paní, ha? No už nejsem nejmladší, mám… Měla jsem syna,“ uvažovala Kushina.
„Nezlobte se prosím na mě,“ očividně dost se bála mladá služebná.
„Ale ty mladé trdlo, já co žila v jeskyni a zlobit se na tebe kvůli hloupostem? Jenom nemusíš všude přidávat ‘paní‘, jenom mi to připomíná můj věk, časem pochopíš,“ řekla Kushina a ani se nevěděla, kde se to v ní bere, až doposud jí pořád bylo dvacet, takže nad ničím takovým si starosti dělat nemusela.
Zatřepala hlavou a rázem vypustila z hlavy všechny myšlenky na svůj skutečný věk a zase byl její mentální věk někde mezi deseti a dvaceti. Zvesela se zasmála.
„Koupel je připravena,“ dorazila jakási další služebná.
Kushina se divila, že má hned ze začátku a po dnešním randálu dvě služebné. Ochotně vstala a šla se pořádně umýt, protože už to muselo být minimálně tak pět let, co neměla pořádnou koupel. V létě se mohla umýt v řece nedaleko jejich jeskyně, v zimě to už bylo horší a s Narutem moc do města nechodili, protože si vystačili sami. Ale když už jednou začas navštívili město nebo nějaké horké prameny, tak tam ze sebe všechno smyli.
Dorazila do té vytoužené místnosti, kde byla obrovská dlážděná vana plna horké vody s příjemnou vůní luxusu. Když otevřela dveře do koupelí, tak spatřila další chumel služebných a u to už bylo značně podezřelé, ale zatím se nenechala vyvést z míry. Rychle ze sebe strhla oblečení, rozrazila druhé dveře a skoro skočila do vody, protože si naštěstí stihla všimnout své mladší sestry, která byla až po hlavu ve vodě. Přítomnost její sestry tady byl důvod přítomnosti přehnaného množství služebnictva v šatně.
Starší ze sester se ponořila do vody, doplížila se ke své mladší sestřičce a posadila se vedle ní. Pak na ní vrhla pohled, protože očividně měla spoustu věcí na srdci, co chtěla říct a Kushina hodlala poslouchat tak dlouho, jak bylo třeba. Cítila se, že to své mladší sestře dluží za tu dobu, co jí nechávala na pospas jejich rodičům.
„To cos, dneska předvedla, to bylo… To bylo… Úžasné! Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by s nimi takhle vytřel podlahu,“ odvážila se po chvíli, očima plnýma upřímného obdivu ke své starší sestře Kumiko.
„Ty sis taky nevedla špatně Kumiko. Stačilo jenom chtít a šlo to, co?“ Řekla Kushina.
Kumiko jako malé dítě zběsile přikývla. Jako šílenci se obě najednou začaly smát, až to strašilo služebné, které poslouchaly za dveřmi.
„Udržíš tajemství Kumiko?“ Zašeptala Kushina své sestře.
Přirozeně poznala, že jí může věřit.
„Tajemství?“ Také šeptala Kumiko.
„Tajemství, které, kdyby máma s tátou věděli, tak vyskočí z kůže a já bych nejspíš zase musela jít pryč,“ řekla Kushina.
Kumiko přemýšlela, jestli vůbec něco tak tajného chce vědět, ale sestry se zbavit nechtěla, naopak byla ráda, že její sestra jí dodala odvahy postavit se rodičům. Nakonec, ale přikývla a zatajila dech.
„Než ti to řeknu, tak slib, že se nebudeš zlobit na Karin, protože kvůli mně ti trochu při podávání hlášení lhala,“ řekla Kushina.
„Neboj, Karin je moje kamarádka. Potají…“ Přiznala se Kumiko.
„Ten můj dnešní výstup byl, ale přehnaný, co?“ Řekla Kushina.
„Nenapínej…“ Prosila Kumiko.
Kushina se pořádně porozhlédla po okolí a ujistila se, že tam nikdo není, necítila ani žádnou cizí chakru, takže to bylo v pořádku. Stejně si však pro jistotu připosedla ke Kumiko. Přiložila si dlaň k ústům a šla pošeptat své mladší sestře její největší tajemství.
„Naruto, je naživu,“ řekla téměř neslyšně Kushina.
Kumiko si zakryla ústa, aby nevydala příliš hlasitý zvuk údivu a strašně překvapeně se podívala na Kushinu. Její starší sestra zaručeně nelhala. Pro Kumiko to byl šok, že tak výborně dokázala sehrát matku, co ztratila dítě, i když vlastním svérázným způsobem.
„Jak?“ Šeptla Kumiko.
„To se mě neptej, to ví jenom on a Kyuubi, ale pořádně to schytal, když se vrátil domů. Nikdy jsem se o něj více nebála,“ odpověděla Kushina.
„Já nic takového nikdy nechci zažít, asi bych to nezvládla,“ řekla už trochu hlasitěji Kumiko, protože jejich rozhovor už nezmiňoval nikoho konkrétního.
„Nic takového nepřeju žádné matce, ale ty jsi silná Kumiko, jenom si to musíš uvědomit a nenechat naše rodiče tě ovládat. Navíc dneska jsi to zvládla na výbornou,“ pochválila sestru Kushina.
Kumiko se zaradovala. Nikdo v životě jí tak laskavě ještě nepochválil, ani netušila, že tak velká radost existuje. Cítila se skvěle a tento moment si rozhodla zapamatovat navždy. Potichu se rozbrečela a byla šťastná. Pak šplouchla vodu na Kushinu a ta to samozřejmě nemohla nechat bez povšimnutí. Po další půlhodině se obě vypotácely úplně vyřízené z koupele a polomrtvé je jejich služebné oblékly a odvedly do jejich pokojů. Hned na to obě sestry usnuly.