Kakashi & Ayano 7. Setkání

Zavřely se dveře a Ayano, ne, už to není Ayano, ale Red. Red zmizela za dřevěnými dveřmi, lehla si do postele a zavřela oči, zarudlé oči, které každé ráno rudě zářily a večer zase byly modré, modré jako nebe při tom nejkrásnějším dni.

V Konoze svítalo, uběhlo už několik týdnů a s Kakashim to nevypadalo dobře, jeho tým, který teď měl, dostal na starost Iruka, Kakashi, pro svou neschopnost normálně fungovat, bydlel u Sakury, ta byla ráda, konečně mohla svoje mateřské pudy nějak předávat dětem. Naruto s Hinatou se občas stavili, aby zjistili jak se jejich sensei má. Ten byl bledý, rty měl popraskané, oči rudé a den co den ztrácel sílu. Ani Pakkun si s ním nevěděl rady, ani děti ho už nerozesmály.

„Chichi.“ Tak mu malý Ryuu říkal už od dětství, bylo to jeho první slovo. „Pojď nás odvést do Akademie. Pojď s námi na hřiště. Pojď, pojď, pojď.“ Ticho. Už ani náznak snahy ho vytáhnout z domu. I děti to s ním vzdaly. Malá Asuka nic neříkala, nikdy moc nemluvila a teď, když je maminka pryč nepromluvila už vůbec.

„Vzchopte se! SENSEI! Takhle to dál nejde. Vždyť to vy jste mě naučil, že se nesmím nikdy vzdát a teď tu ležíte jako odhozená bačkora!“ Naruto to už nevydržel a na další návštěvě se na Kakashiho rozkřičel.

„Jestli tady hodláte bezvládně ležet, tak vám garantuji, že Konohu brzo napadne jiná vesnice, bez dvou silných lidí, jako jste vy a Ayano, jsme nahraní, ani já nestačím sám na celou armádu a poslední dobou nám na misích umírá víc lidí, než je zvykem.“

„Umírá?“ Zachroptěl Kakashi.

„Jo, umírá. Ne kvůli misi, ale jsou zabíjeni. Někdo je vraždí po cestě domů. Není to jen tak. Mám docela starosti a ještě vy tady do toho trucujete, odmítáte mi pomoct a raději se válíte v posteli, namísto toho, abyste se postaral o toho, kdo to dělá.“ Zamumlal Naruto.

„Nevíš, jak to probíhá?“

„Co jak, co?“

„Ty vraždy.“

„Jo tohle…to-„ Podíval se na Hinatu a ta přikývla. „To je takový složitý. Asi, asi bych vám měl něco ukázat. Ale to budete muset přijít k márnici. Zítra ráno, před rozedněním.“

„Dobře.“ Kakashi si zase lehl. Otočil se zády ke všem a schoval se pod deku.
Druhý den ráno, někdy kolem 4. Hodiny ranní stál Kakashi před márnicí, Naruto dorazil dřív a už na sesnseie čekal.

„Asi se vám to nebude líbit.“ Otevřel dveře, za nimiž se skrývala těla. „Psal jsem do Vodopádové, prý už tam není nikdo, kdo by bojoval proti jakékoli vesnici, nikomu to za to prý nestojí a sami se krčí ve strachu.“

„Strachu před čím?“ Kakashi měl chraplavý hlas, byl oslabený a náchylný na všechno.

„Všichni byli zabiti mečem, teda, podívejte.“ Odhrnul plátno a uprostřed těla mrtvého shinobiho byla velká díra, po čepeli. „Tohle je vražedná zbraň, teda podle mediků je to předběžný tvar zbraně. Zbytky chakry v ranách naznačuje že-„

„Vím, kdo to dělá. Nemusíš mi to říkat. Tuhle zbraň, tu si Ayano vyrobila, než odešla. Chakra, tedy, chakrová mast je součást té zbraně. Bere sílu na techniky. To mi řekla tu noc. Tehdy, když-když odešla.“ Zadržoval slzy. Otočil se k mrtvole zády. „Kdy to mám vyřídit? Klidně tohle řádění zastavím.“

„Nemyslím, že je to pro vás vhodná práce. Ale jestli chcete…“

„To víš, že chci.“

„Dobře, Sakura půjde s vámi, o děti se postarám, Hinata bude šťastná. Vyberte si ještě jednoho do týmu a můžete kdykoli vyrazit.“

„Beru Shina, potřebuju někoho, kdo dokáže z ostatních vysát chakru, nějakýho Hyuugu taky a zítra vyrazíme!“

„Dobře, seženu je.“

Druhý den odpoledne, zapadalo slunce, stáli čtyři lidé před branou a Naruto s Hinatou a dětmi za ní.

„Tak hodně štěstí Kakashi- sensei.“ Popřál mu Naruto a Kakashi se Sakurou, Shinem a Takeshim Hyuugou, mladým Jouninem, se vydali k odchodu. Vesnice zmizela v dáli a Kakashi celou dobu nepromluvil, nikdo nepromluvil, což Sakuru docela štvalo. Kakashi měl informace, kde přibližně dochází k incidentům. A tak měl v plánu si zahrát na ninji vracející se z nějaké mise. Ale než k místu dorazí, budou muset ujít značný kus cesty, tak dva dny chůze. Zatím nebylo Byakuganu třeba, ani Sharingan nemusel být použit, vypadalo to, jakoby všichni nukeninové, banditi a zloději ze země Ohně prostě utekli, jakoby se báli a raději stáhli ocasy mezi nohy a utekli jako vyplašené hyeny.

„Jak dlouho ještě?“ Zamumlal Hyuuga.

„Spíš daleko, ne?“ Ušklíbl se Shino a Hyuuga po něm střelil pohledem.

„Nechte toho vy dva. Koukejte, Sensei teď přemýšlí.“ Okřikla je Sakura a oběma vlepila. Kakashi stál na místě a hleděl před sebe. Dlouho se díval upřeně jedním směrem, všichni stáli pár kroků za ním, takže neviděli to co on. Viděl těla, dvě, mladí shinobi z konohy, které potkal týden před Ayaniným odchodem. Leželi u cesty, každý z nich byl mrtvý. Byla tam. Byla tam i Ayano. Civěla na Kakashino a při tom vytáhla svou zbraň z těla menšího z nich.
Sakura došla k Senseiovi a vytřeštila oči.

„A-ayano-san….“ Hned za ní přiběhl Shino a Takeshi. Všichni čtyři civěli na ženu, která vytrhla zbraň z těla a otřela z ní krev. Opřela se o ni a pootočila hlavu. „Je úplně jiná, koukni na ty oči, co se to s nimi stalo?“ Dodala Sakura a nevěřila tomu, co vidí, modré oči se Ayano rudě zaleskly a ta pak chytila meč do obou rukou, zvedla jej nad hlavu a praštila s ním do země. Pod Kakashiho týmem se začala zem otřásat a praskat. Voda vytryskla do několika metrové výšky a tam se zformovala do bodců, které rychle padaly zpět k zemi, tam se roztříštily o zem. Jen mmdíky tomu, že tým stačil uskočit na všechny strany. Takeshi Hyuuga aktivoval Byakugan, Sakura koncentrovala chakru do dlaní a ty pak sepnula v pěsti. Shino pozvedl ruce a hejno jeho brouků se rozletělo do vzduchu. Vypadalo to, jako by utíkali, ale on měl plán. Kakashi se jen zvedl ze země a sledoval Ayano.

„A-ayano…proč? Proč to děláš? Dej mi rozumné vysvětlení. Prosím!“ Rozkřikl se a Ayano se jen nechápavě pousmála, otočila se a zmizela v lese. „Hyuugo!“

„Vím! Byakugan!“ Takeshi sledoval Ayaninu chakru. „Něco s ní není v pořádku.“ Oznámil týmu, když se jí snažili dohonit. Sám s ní dřív byl v týmu, jako ANBU, takže toho o ní dost věděl, tedy, přesněji o její chakře. „Jakoby to nebyla ani její chakra, je to jakoby v sobě měla někoho jinýho, někoho, kdo jí ovládá.“ Divil se trochu, ale věděl, že i takové techniky lidi umí. „Ayanina chakra byla vždy blankytně modrá, tahle je taková až do ruda, nějak se mi to nechce líbit.“

„To mě taky ne. Brouci se mi nevrací a to jsem je za ní poslal tak před třemi minutami. Oni b měli odsát část její chakry a já bych ji pak analyzoval, jestli se nevracejí, znamená to jen, že je zabíjí.“ Mumlal si Shino pod fousy. Sakura se jen zamračila a Kakashi ještě zrychlil, chtěl ji za každou cenu chytit, mluvit s ní, usmířit se, vrátit jí její mysl, její vůli. Prostě ho hnala jen touha po navrácení Ayano zpět. Hyuuga se najednou zastavil.

„Stůjte!“ Zakřičel a přivřel oči. „Vytváří nějakou techniku, většinu chakry koncentruje do meče. Kakashi! Sharingan! Potřebujeme vědět, co za útok chystá, já takhle nic nevidím!“

„Hm, jo. Sharingan!“ Zavřel jedno oko a otevřel druhé, zarazil se. „M-musíme pryč! Ona vytvořila nový techniky a ovládá je pomocí toho meče, prej sou vražedný, ničivý a bůh ví co všechno.“

„Pozor, už to použila.“ Vyhrkl ze sebe Hyuuga, ale už bylo pozdě. Tlaková smršť vody a vzduchu je smetla ze stromů, na kterých stáli, po tlakové vlně následovaly malé ledové bodce, byla to voda, která zamrzla díky ledovému, rychle proudícímu vzduchu. Některé z nich se zabodaly do těl členů týmu. Sakura jim vystavila předloktí, Shino štít z brouků, Takeshi využil Kaiten a Kakashi se jim absolutně oddal, probodaly mu hruď a ramena. Stál pevně jako skála a roztáhl ruce. Sakura vyjekla a hned s ek němu vrhla, začala mu je vytrhávat z těla a druhou rukou léčila rány. Kakashi ji zarazil.

„Dneska. Dnes je to můj poslední boj. Já bez ní neodejdu, i kdyby to znamenalo, že se nechám provrtat ledem, nebo smést vzduchem! Ayano, dostanu tě zpátky do normálu!“

„Ayano? Ta už nežije.“ Ozvalo se v prostoru. „Nyní je to Red, taková kunoichi, jakou jí Konoha chtěla, ale tentokrát jsem byl rychlejší.“ Chraplavý hlas se rozezněl po zničeném lese.

„Utsusemi no jutsu? Jak srabácký.“ Zamumlal si Hyuuga a najednou jakoby zkameněl.

„Nemysli si, že si ze mě můžeš utahovat. Nejsem pro tebe rovným protivníkem, zabil bych tě na jednu ránu, tak mlč a buď rád, že ti daruju život. Nevděčnej fracku.“

„Kdo je tu fracek? Ty tady odtrháváš matky od rodin, ničíš vztahy, vesnice kvůli tobě strádají a ty tady osočuješ jednoho z nejlepších Jouninů ve vesnici frackem? S kym si myslíš, že mluvíš? Počkej, až tě potkám, ty parchante. Rozmlátim ti hlavu o zeď a vydloubu ti oči z hlavy.“ Zařvala Sakura a kolem ní se začala formovat chakra, zem pod ní trochu napraskala a Sakura pátrala pohledem po okolí. „Takeshi, kde je?“

„Já nevím, nevidím ho. Ne, já, sakra, já nevidím!“ Rozkřikl se zoufale Takeshi. Sakura ještě víc vypěnila. Shino se na ni otočil a něco jí zašeptal do ucha.

„Shannaró!“ Sakura udeřila rukou do země jedním směrem a zem se začala zvedat, praskat a propadat. Tím směrem měl být muž, ovládající Ayano a hlas v prostoru.

„Není čas, ani jiná možnost. Budu bojovat, i když skoro nevidím, stále dokážu využívat klanových technik, stačí mi říkat kam jimi mířit.“ Promluvil Hyuuga, Shino se jen pootočil.

„Neblázni, napřed se musíš dostat z paralýzy, navíc, tvoje slepota je jen genjutsu, není to skutečné, já tvoje oči vidím, vidím, jak na mě upřeně hledíš aktivovaným Byakuganem. Jen se sám přesvědč, že je to jen a jen iluze.“ Promluvil stroze, chytře a rychle.

Jeho brouci dorazili k cíli, Ayano, tedy, podle tajemného muže Red. Nemohl sice využít jejich schopnost, jinak by se o ně připravil, jelikož by je Ayano zabila svou chakrou, ale alespoň se snažil získat její polohu a sledovat její pohyb. Věděl kde přesně je, jak se pohybuje, kam míří. Měla to namířeno k nim, šla dost podivným krokem, pomalým, houpavým, jako živá mrtvola, meč táhnula za sebou v zemi, tvořila jím jakousi rýhu, která určovala směr jejího předešlého pohybu.

Shino jí chtěl otrávit jedem v broučích kusadlech, ale neměl šanci, měla kolem sebe jakýsi obal z chakry, který odvracel všechny jeho nálety, útoku a pokusy se jí dostat k tělu. On s tím nemohl nic dělat, Hyuuga si myslel, že je slepý a Sakura někde hledala záhadného muže. Shinův pohled sklouzl na kakashiho. „Sensei. Blíží se, tohle je Váš boj a Vaše jediná šance, já s ní nic nedokážu udělat, nedovedu jí ani zastavit.“

„Já vím, jen, je to těžké víš. Tohle je…je to jakobys mě nutil zabít Asuku, nebo Ryuua.“

„Chápu, ale jde jen o to, abychom jí bezpečně dostali zpět do Konohy, tam jí přivedeme do normálu, pokud bude vzdorovat, nebo nedej bože bojovat, budeme muset činit dle možností, a neposlouchat u toho city.“

„Hm…“ Jediná Kakashiho odpověď a pak jen hleděl před sebe, vyčkával příchodu Ayano. Takeshi mezitím překonal Genjutsu, nebo samo přestalo, kdo ví, prostě už se dokázal hýbat, viděl a hned podal informace o nepříteli.

„Ayano-san se blíží, kolem ní je chakra, není její, je toho muže, který se po jednom ze Sakuřiných úderů právě rozpadá, byla to past, jen chtěl odlákat jednoho z nás.“

„Jak to, že Sakuru nedostal do Genjutsu?“ Divil se Shino a Kakashi jen zatřásl hlavou, Sakura byla ve vesnici druhá nejlepší v koncentraci chakry, odolávala i těm nejsilnějším genjutsu technikám jen díky své vůli a tomu, jak perfektně měla svou chakru pod kontrolou.

„Nicméně, už se vrací, máme tu větší problém, než je ten muž, zdá se být jako zbabělec.“

„Jen je vychytralý, to není zbabělství Hyuugo.“ Odsekl Shino.

„Zmizel, ani tady sám nebyl.“ Sakura celá zadýchaná proběhla na místo a otočila se směrem, kde se právě Ayano zastavila. Zamrkala. „Je jako loutka, už ji dočista ovládl. Bude to těžké, pokud tady ten muž je, má Ayano ještě jedny oči a bude se lépe vyhýbat našim útokům. Ale koho to zajímá, dejme to toho všechno!“ Nahecovala se Sakura.

„Láska, to je válka, s veškerou nesmyslností a hrůzami.“

Promluvil hlas, nebyl to jako Ayanin, byl jiný, nenávistný a Kakashi věděl, že mluví k němu, chce mu ublížit, zničit ho po psychické stránce ještě před začátkem souboje.