Cesta odpuštění 2

ROZHODNUTÍ

„Jestli chceš Sasukeho zachránit a přivést zpátky, musíš použít mojí sílu a ty to víš.“ ozvalo se za mřížemi, objevilo se rudě žhnoucí oko a ozval se posměšný smích.
„Buď sticha“ řekl Naruto.
„CHAAA CHAAA…“ ozvalo se znovu.
„Drž už hubu“ zařval. Poté se rozhostilo divné ticho a červená chakra začala proudit ven z mříží a obklopovala, nečině stojícího Naruta.

Sakura nevěděla co dělat. Z jeho těla začala unikat démonická červená chakra. Vlili se jí do očí slzy, vzpomněla si jak ho posledně ovládla a málem jí zabil.

„Naruto!!!“ zakřičela zoufale a hystericky.
„Naruto prosím nedovol, aby tě to znovu ovládlo“ křičela dál a po tvářích jí stekli první dvě slzy.
V tom otevřel oči, ale nebyli to ty krásné blankytně modré oči jak znávala, byli to rudé oči Kyuubiho.

„Sakuro uteč!“ křikl Yamato, ale ona si ho vůbec nevšímala.
„Naruto!“ řekla a objala ho.
„Naruto… probuď se prosím.“ řekla potichu.

Zavřel oči a znovu se objevil před mřížemi a viděl, že ho ta červená chakra už skoro celého znovu pohltila. Nechtěl se tomu nijak bránit, chtěl jen dál Sasukeho hledat a tentokrát ho přivést zpět. V tom ale uslyšel známý hlas. Zněl zoufale se špetkou naděje.

„Sakuro – chan?“ podivil se. Najednou si uvědomil co dělá.
„Dost!!!“ zařval a chakra přestala proudit ven z mříží.
„Přestaň já nepotřebuju tvojí sílu, já ho přivedu zpět i bez tvé pomoci!“ řval rozzuřeně.
Opět se ozval stejný smích jako předtím a podívalo se na něj velké rudé oko.
„Jak myslíš, beze mě ho nikdy nepřivedeš, protože si slabý…“ ozvalo se naposledy a když otevřel oči byl zase na cestě. Něco ho zaskočilo, všiml si růžovlasé dívky, která ho křečovitě objímala a plakala.

„Sakura – chan?“ bylo jediné na co se zmohl, když ji viděl.
„Naruto?“ podívala se na něj, usmála se, když opět spatřila jeho modré oči, ďábelská chakra začala mizet.
„Děkuju… Naruto…“ a sevřela ho ještě více. Narutovi v tu chvíli došlo co se asi stalo a obětí jí opětoval.

Sai a Yamato stáli opodál.
„To bylo těsné.“ oddychl si Yamato.
Sai jen zakýval hlavou a nasadil jeho obvyklý úsměv z knížky.

„Sakuro…no… jestli mě ještě dlouho budeš takhle držet, tak mě brzo rozmačkách“ zazubil se Naruto.
„Jo no jo já zapomněla, promiň“ a malinko se červenala.
„No tak vyrazíme ne.“ řekl Naruto, koukající šibalsky na červenající se Sakuru.

Yamato a Sai seskočili zpět na cestu a všichni zase vyrazili k vesnici.
Když byli na dohled od hlavní brány, všichni zpozorněli a nenápadně pokukovali po Narutovi. Všichni překročili práh brány až na Naruta. Ten se těsně před bránou zastavil, všichni se otočili a koukali na něj. On jen smutně koukl na bránu sklopil hlavu a když jí opět zvedl měl na tváři úsměv.

„Jsem doma.“ řekl kupodivu všech a všichni na něj koukali nejdříve nevěřícně, ale pak se vzpamatovali a byli rádi, že se zase směje.